4. Velká ninja válka - 2. Pouto

Její výrok všechny rozbouřil.
„Takhle o Hokagovi mluvit nemůžeš,“ vykřikl někdo z přítomných. Bývalé vůdkyně vesnice se na ně nevěřícně dívala.
„Vždyť ani nevíme, jestli Uzumaki říká pravdu! Beztak nás jen chtěl postrašit,“ vůbec nechápala, jak to někdo může říct.
„Děláte, jako by jste Naruta neznali! Jde si v každé situaci tvrdě za svým,“ okřikl je Kakashi. Staronový Hokage se zasmál a řekl:
„Tak to budu muset rychle skoncovat se synáčkem, než jeho organizace ještě zesílí.“
„To nebude potřeba. Vždyť má za sebou jen všechny menší země, ty nám nijak ublížit nemohou,“ přidal se další chytrák.
„To bych netvrdila. Malé země nemají, tak velké vojska jako my, a proto se každá z nich začala specializovat na něco jiného. Někde jsou nejlepší učitelé, jinde mají nejlepší záškodnické ninji, kteří bez problému vyváznou z sebe těžších misí a jinde vyrábějí nejlepší věci a artefakty s nezměrnou silou. Nedávala jsem tomu žádnou váhu, ale před týdnem se ke mně dostala informace, že ve Sněžné zemi obnovili výrobu jejich speciálních chakrových brnění, a že mají nějaké vylepšení,“ zavřela tím všem pusy. Moc dobře věděli, jakou sílu měla ta brnění, a kdyby se dobře používala, tak by byli jejich uživatelé nedotknutelní.
„Já půjdu,“ ozval se Sasuke. Tím na sebe upoutal zvědavé pohledy všech. Hokage se nadechl a zeptal, i když odpověď už dávno znal:
„A kam jako chceš jít?“
„Samozřejmě ho přivést zpět. Upadl do temnoty, stejně jako kdysi já, a nikdo jiný mu z ní nemůže pomoci. Tedy aspoň se o to pokusím.“ Minato nad tím chvíli přemýšlel a pak mu řekl:
„Tak dobře. Myslím, že ty budeš víc než dost vyhovovat. A já si sním nebudu muset špinit ruce!“
„A jak ho chceš asi dohnat?“ zeptala se Tsunade znechuceně. A to z toho co všechno dnes, už vyslechla.
„Povede sebou přece ANBU Root, takže bude muset jít s nimi. To ho dostatečně zpomalí a já bych ho měl dohnat, někde v okolo Údolí Konce,“ vysvětlil Sasuke.
„Už zase…“ pomyslelo si hned několik lidí v místnosti.

Naruto se objevil za bránou vedoucí, do jeho bývalé vesnice. Nemusel ani dlouho čekat. Netrvalo to ani deset minut a z brány vycházela početná skupina ninjů, kteří na sobě měli pláště a masky co nosí ANBU. V jejich čele šel spokojeně Danzo. Doběhli ke svému novému chlebodárci a vydali se za ním, když se před nimi otočil a svižným tempem vyrazil.
„Kam směřujeme, Naruto?“ zeptal se hned Danzo, když ho doběhl.
„Zatím do Rýžové země, odkud se vydáme do země Démona, kde jsem zřídil hlavní centrum své organizace. Jakmile dosáhneme území Zvučné vesnice, tak jsme v bezpečí.“ odvětil mu Naruto.
„Jak v bezpečí? Myslíš, že za námi někoho pošlou?“ vyptával se dál vůdce Root.
„Jednoznačně za námi někoho pošlou. Nad Zvučnou je však už můj štít, takže stačí, když se tam dostaneme a už nás nikdo nebude moct sledovat,“ odpověděl mu blonďák a přidal do kroku, protože chtěl být chvíli sám, aby mohl nerušeně přemýšlet. Jeho nový společník to pochopil a vrátil se ke svým mužům.
„Až se dostaneme do země Démona, tak budu muset svolat velkou poradu. Určitě přijdou ze všech zemí, co se ke mně přidali. Řeknu jim naši budoucí politiku,“ uvažoval si pro sebe Naruto.
Postupovali celkem rychlým tempem a tak se blížili ke svému cíly. Už byli na hranicích země Ohně a před nimi se začal rozprostírat nádherný výhled na dvě obrovské sochy, mezi kterými protékala řeka. Naruto zahnal svoje vzpomínky a křikl na ty co šly s ním:
„Tady končí země Ohně. Musíme překročit ten vodopád a už budeme skoro u svého cíle.“ Nikdo mu neodpověděl, všichni jen souhlasně pokývali hlavou, jako že tuhle informaci, už dávno stejně vědí. Všichni se rozeběhli a přeskočili svoji poslední překážku, kterou jim postavila jejich bývalá země do cesty. Už všichni stáli na druhé straně, když v tom se Naruto zarazil.
„Co se děje, Naruto?“ hned se optal jeden člen ANBU.
„Vypršela moje technika. Už se blíží! Běžte napřed, já se mu postavím a doženu vás,“ odpověděl Naruto a otočil se zase do protisměru.
„Kdo nás sleduje?“ divil se Danzo, ale hned jak to dořekl tak se vše hned vyjasnilo. Na druhé soše se objevila nějaká postava. Podle jejího vzhledu, ji všichni poznali. Byl to Uchiha Sasuke.
„Dobře, necháme to na tobě. Počkáme na tebe ve Zvučné,“ rozhodl vůdce Root a se svými jednotkami opustil bojiště.

Oba tam jen tak stáli a hleděli si do očí. Ani jednomu z nich se nechtělo začít.
„Naruto, víš že to nemá cenu. Vrať se semnou do vesnice a všechno bude zase v pořádku. Víš moc dobře, jak to dopadlo minule a myslím, že tentokrát žádná změna nebude,“ odvážil se, jako první Sasuke započít konverzaci. Uzumaki se na něho stále díval a stoupnul si do bojového postoje se slovy:
„Vím kdo vyhraje! Bude to ten silnější z nás…“ Uchiha ho napodobil a pověděl mu:
„Teď konečně chápu, co jsi cítil celé ty roky. A vím jak tě mohlo zlomit, co ti ty dva udělal a…“ Ani to nestihnul doříct, když mu do řeči skočil jeho oponent:
„Jak bys mohl? Využil tě takhle sprostě někdo? Nemůžu to nechat být pochop, prosím. Když teď hned odejdeš, tak tě nechám být.“ Sasukemu se ve tváři objevil údiv a řekl:
„Nemohu jen, tak odejít. Vyčítal bych si to do konce svého života. Jsi lapen v temnotě? Copak to nevidíš? V tom proti čemu jsi celý svůj život bojoval.“
„Jen dvě věci mi byli útěchou poslední měsíc. Ty, jako můj přítel, a šance na vykonání své pomsty. Je mi jedno, s kým se budu muset spojit. A protože jsi můj jediný přítel, tak mám pro tebe nabídku. Jestli chceš, tak můžeš jít se mnou,“ říkal těžce Naruto, protože odpověď svého přítele stejně už znal.
„Nemohu. Dal jsem Minatovi slib. A ten nemohu porušit, pochop prosím,“ vydal ze sebe smutně mladý Uchiha. Při vyslovení toho jména se Naruto naštval a křikl:
„Zase on? Tak to pojďme ukončit. Brzy budu muset jít.“ Sasuke zapnul sharingan, přikývl a dodal:
„Máš pravdu. Budeš muset jít, ale do naší nemocnice!“ Rozeběhl se proti svému protivníku a házel po něm kunaie. Naruto je s lehkostí všechny pochytal a strčil si je do své taštičky na zbraně. Nechal si jen jeden a rozeběhl se na něho. Jeho rychlost byla úchvatná.
„Říkal pravdu, když říkal že mu Minato nesahá ani po kotníky,“ pomyslel si Sasuke a snažil se ho zaměřit svýma očima. Najednou za sebou uslyšel prasknutí, tak se otočil a v tom dostal zásah ze zadu. Rozhlížel se všude, ale pořád ho neviděl. Jenom cítil, jak ho na různých částech těla bodá. Naštval se a zvolal:
„Mangekyu Sharingan!“ Vzhled jeho očí se změnil. A díky tomu začínal konečně vidět protivníkovi pohyby.
„C-Co to je? Tohle není možný! Ani se svým Mangekyu Sharinganem ho plně nestíhám. Pořád je o něco rychlejší,“ řekl si naštvaně. Začal tvořit pečetě a zvolal:
„Raiton: Yoboubanrinochoujou no jutsu!“ (blesk: Technika ochranné zďi!) Najednou okolo něho začaly proudit blesky a tvořit okolo něho ze všech stran stěnu. Naruto zrovna zaútočil a síla obrané techniky ho odhodila několik metrů zpět. Zvedl se prach. Díky tomu nic Uchiha neviděl. Zaslechl jen, takové divné víření zvuku a Uzumakiho pobavený hlas:
„Vážně si myslíš, že mě dokážeš porazit tím, že se budeš pořád jen bránit?“ Prach se usadil a Sasuke konečně uviděl nepřítelovi techniku. Byl to rasengan, ale nebyl obyčejný. Nebyl cela modrý, ale byl i červený. Byl to znak ohnivé chakry, která v tom byla přimíchána.
„Katon: Rasen-uchi no jutsu,“ zvolal Naruto název techniky. Obrovské proudy vířícího ohně se hnali proti mladému Uchihovi.
„Tenhle ochranný štít je můj nejlepší, nic jím neprojde ani ho nezruší. Je to beznadějné,“ řekl Sasuke a vytáhnul si svůj meč. Také to již chtěl ukončit. Čekal, až protivníka zase odhodí jeho štít a on by k němu potom skočil a přemohl ho mečem. Naruto, už byl skoro u něho. Napřáhnul ruku a narval s ní přímo na ochranný štít. Neodletěl, jak Sasuke čekal, ale stále tam byl a tlačil svojí technikou na tu jeho. Chvíli se nic nedělo, ale potom se ozvali takové divné zvuky a štít začal praskat.
„C-Cože? To není možné! Nikdo, ani Minato, se přes tuto techniku nedostal. Musím se hned začít bránit,“ blesklo Uchihovi hlavou. Rychle složil několik pečetí a přemístil se za svého protivníka. A udělal to právě v čas, protože štít zrovna prasknul, a uvolněná energie způsobila obrovský výbuch. Sasuke s taseným mečem, běžel hned přímo na Naruta. Ten jak si ho všimnul, tak se jen tak s lehkostí vyhýbal všem jeho výpadům. Vytáhnul si dva kunaie a začal útočit sám. Jeho útoky byli tak silné, že při každém úderu byl Uchiha zatlačen o několik čísel do země. Sasuke se naštval, nashromáždil zbytky svých sil a jediným silným úderem přeseknul oba kunaie a přitom udělal protivníkovi hlubokou rýhu přes hruď. Smutně se na Naruta díval, protože nechtěl zajít tak daleko, když tom se protivníkova postava rozplynula.
„Byl to jen stínový klon? Ale kdy? Není možné, aby se mnou celou tu dobu bojoval jen klon. Jak silný by pak musel být jeho tvůrce?“ uvažoval Sasuke, když hledal pravého Naruta. Najednou nad sebou uslyšel hukot. Podíval se a uviděl svého protivníka, jak má v obou rukou obří rasengany. Už v ten okamžik věděl, že se tomu nemůže vyhnout. Smutně se na Uzumakiho podíval a zvolal:
„Nepřetrhávej to jediné pouto, které ještě máš! Jsme na tom stejně, tohle je taky mé jediné!“ V Narutovi hrklo. Chtěl to zastavit, ale věděl, že to už nestihne. Oba rasengany na směřoval přímo pod jejich nohy. Celá socha Madary, na které právě stáli, explodovala. Jedena z padajících částí sochy trefila Sasukeho přímo do zátylku a díky tomu ztratil vědomí. Díky tomu padal nekontrolovatelně dolů po dél vodopádu.
„Sakra! Musím to stihnout,“ blesklo Narutovi hlavou a objevil se vedle svého přítele. Podařilo se mu ho zachytit a objevili se dole na břehu řeky. Jakmile ho tam položil, tak vycítil jednu další postavu, která směřovala jejich směrem z Konohy.
„Je mi líto, Sasuke. Snažil ses! Ale teď mým jediným snem je pomsta. Už si pro tebe jde Kakashi. A já odcházím,“ říkal Naruto bezvládnému Sasukemu. Něco mu říkalo, že ho slyší. Uzumaki se otočil, složil několik pečetí a zmizel.

Hned potom do Údolí Konce dorazil Kakashi se svým psím týmem.
„Snad jsou oba v pořádku. Sasuke ho musel porazit! Nedovedu si představit, jak by ho mohl Naruto porazit,“ říkal si pro sebe. Už viděl před sebou světlo, což znamenalo, že se blíží ke svému cíly. Vyskočil ze všudy přítomné záplavy stromů a udiveně zůstal stát.
„Co se to tady jen stalo?“ divil se spoušti, která všude okolo byla. Místo dvou soch, co tu vždy stály, tu už byla jen jedna.
„Kakashi, cítím jen jednu chakru! A je Sasukeho,“ oznámil Pakun.
„Že by byl Naruto…mrtvý?“ napadlo Kakakshiho, ale hned jak uviděl Uchihu, tak si uvědomil pravdu. Naruto ho porazil a odešel ke svým spojencům. Soucitně se díval na Sasukeho a když mu přišla zpráva od ninja psů, že Naruto není nikde v okolí, tak vzal Sasukeho na záda a odešel s ním směrem do Konohy.