A co já?

Sleduji lidi chodící po ulicích jak jsou šťastní jak se smějí, povídají si, ale i jejich smutek, když křičí nebo brečí...
Sleduji jejich emoce....

A pomyslím si. „A co já?“

Sleduji děti jak si hrají a jejich rodiče.....
Sleduji milence jak si šeptají sladká slova do uší.....
Sleduji ztracené syny a dcery jak se vracejí domů....
Sleduji jejich emoce....

A pomyslím si. „A co já?“

Sleduji nevěstu jak jde k oltáři.....
Sleduji plačící rodiče nad hroby svých dětí.....
Sleduji vojáky ve válce.....
Sleduji pouliční umělce jak se předhánějí.....
Sleduji jejich emoce....

A pomyslím si. „A co já?“

Sleduji jak se chlapec vyznává své první lásce.....
Sleduji děvče první den ve škole.....
Sleduji hasiče bojující s požárem.....
Sleduji úředníka spěchajícího do práce....

A vyslovím. „Také chci cítit emoce.......“

Pak spatřím tebe......
Jen tak sedíš na lavičce a sleduješ okolí stejně jako já. Tak si k tobě sednu. Beze slova se na mě podíváš. Naše pohledy se střetly a dál jsme pokračovali ve sledování okolí.
Tiší...věční...a nedotknutelní.
A Budeme tu sedět dál i když tu už nikdo jiný nebude.....