SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Ai no Kusabi, Chapter 2, part 08

O týden později ----------

Riki si vyšel s kolegy, aby se uvolnil a osvobodil od starostí.

Cítil, že kdyby něco takového nepodnikl, zemřel by na depresi.

Když byl dost veselý, šel navštívit Guye, neviděli se už delší čas.

Neměl absolutně v úmyslu se bezdůvodně ožrat, ale věděl, že kdyby do sebe něco nedostal, nebyl by schopen čelit Guyovi.

Tolik postrádal teplo Guyovi kůže...

Nebylo to tak, že by se rozešli navždy, ale byli si vzdálení, takže to tak vypadalo.

Lůza chudinské čtvrti se pravděpodobně domnívala, že se rozešli již dávno.

Riki neměl žádný úmysl litování svého sobectví, ale ten pocit, že jednoho dne za to bude muset zaplatit zanechal jasný stín v jeho srdci.

Přesto ho Guy bez výčitek přijal stejně vřele jako vždy. Trávili čas tím, že se dívali jeden druhému do očí a škádlili se. To byla tradiční atmosféra mezi nimi.

„Jednoho dne opustím toto místo, Guyi. Uvidíš,“ prohlásil, aby se povzbudil a čelil všemu.

Guy na okamžik pohlédl na Rikiho jakoby hledal skrytý význam těch slov a potom opatrně odvětil: „Myslím si to taky.“ Jeho nežný hlas klesl do šepotu, ve kterém zazníval smutek.

*******************

Blondie z Tanagury, o němž se nic nevědělo, ani jeho jméno, byl spatřen...
Pro Rikiho, který vystupoval sám za sebe na Černém Trhu, to byl ponižující černý puntík na jeho cti.

Ačkoli si nechtěl vzpomenout, během volného času v práci, když napětí opadlo, obraz té zdatné krásy mu potají vklouzl do myšlenek. Pokaždé, když se to stalo, Riki si skousl rty a řekl: „Jednoho dne, určitě...“
A jednoho dne, Riki zahlédl Iasona.

Bylo to na místě, na kterém to vůbec neočekával, v sedadle během aukce Černého Trhu. Jenom jeho účes byl jiný, lesklý hnědý a krátký, ale chladná krása za těmi temnými skly byla pro Rikiho nezaměnitelná.

„To je ten bastard...!“

Před tím než aukce skončila, Iason zmizel v černých dveřích na spodní části toho místa, ale jak se otočil ke dveřím, Riki za ním už běžel.

Iason sebejistě kráčel skrz komplikovaný koridor, který vypadal, že tvoří labyrint.

Riki neměl žádný důvod ho sledovat, ale chtěl se dozvědět proč se Blondie účastnil, převlečen, aukce Černého Trhu a kam plánovat teď jít.

Pasáž se vinula ze strany na stranu, ale nezáleželo jako daleko došli, nemělo to konce.

Iason kráčel rychle a Riki, aby mu stačil, pospíchal.

Pohlcen vzrušením ze sledování Iasona, Riki ani nezaregistroval, že pod jeho chodidly podlaha postupně mění barvu. Ani nezaregistroval, že se za ním chodby tiše uzavíraly, ani že na druhé straně něho se tvořily stezky...

Riki nedokázal určit jak dlouho už chodil.

Iason se vydal doprava a nečekaně zmizel z Rikiho dohledu.

O kousek dál od místa, kde se mu Blondie vytratil, byly tmavé dveře.
Na první pohled působily jako staře zkontruované dveře, jedny z těch, u kterých se očekává skřípění, když se otevírají.

Nad dveřmi na Rikiho upíral pohled dvouhlavý had. Byl pozlacený s velkými kulatými rubíny, které představovaly oči.

Jak na něho zlověstně pohlížel, Riki cítil, že mu naskakuje husí kůže a polk, aniž by si to uvědomil.

Jako dveře tak nepřirozené chodby, bylo to více než v neshodě, bylo to docela hrozivé.

Riki váhal, ale nakonec zvědavost předčila nepříjemný pocit. Riki se z hluboka nadechnul a rozhodně sáhl po klice.

Vnitřek byl ponořen do záhadné modré temnoty.

Byl to svět azurového ticha, ve kterém vypadalo, že země nebo obloha neexistují, a obzor byl ztracen v nekonečné ohromnosti.

Kde by měli být zářící hvězdy, ani trochu podobný obrázek noční oblohy, byl pocit, že tohle místo je ve zvláštní dimenzy nejextrémnější izolovanosti, kde nebyla žádná naděje.

Na okamžik tam Riki stál duchem nepřítomný. Poté spatřil koukem oka něco „šplouchat“ a vzpamatoval se, ale ačkoli se díval tím směrem, neviděl ani stín, který by porušil tu splepou jednotvárnou hlubinu.

"Nezdálo se mi to jenom?" Ptal se Riki sám sebe. Měl pocit zlhnutí, těla a duše, tou zvláštní atmosférou.

„Co se mi to děje? Tohle snad ani nejsem já...“

Riki nemotorně usmál a vysmíval se vlastní neobvyklé nervóznosti, ale úsměv mu zachvilku zmizel z tváře.

Lehce ztřásl hlavou a podíval se pod své nohy.

V tom okamžiku Riki ztuhl. Pod podlahou, která připomínala temné azurové hloubky oceánu, zvláštní stvoření se na něj zahledělo. Šikmé zlaté oči s kočíčími zornicemi dychtivě Rikiho sledovali bez mrkání.

Zelené vlasy se tomu stvoření vlnily a mělo pokožku znepokojivé bílé barvy. Lépe řečeno, jeho děsivá bledost pocházela ze stříbrných šupin, které pokrývaly celé jeho tělo. Když to Riki zjistil, otřásl se.

Stvoření před ním, které mělo podobnou formu jako on, nemělo nic společného s člověkem.

Křik mu uvízl v krku ani by vydal jakýkoli zvuk, zatímco se mu začali třást nohy.

Zaregistroval, že jeho podpaží a dlaně rukou byli vlhké studeným potem.
Nakonec byl schopný prolomit to ochromení a začal utíkat, zakopl, ale jak se rozhlížel jak chtěl, nic podobného východu nenašel.

Jak Riki utíkal od stěny ke stěně, zachvácen panikou, to stvoření ho následovalo na druhé straně transparentní bariéry vlnivými pohyby.

Když si Riki uvědomil, že dokonce i dveře, přes které vešel, zmizeli bez toho aniž by si všimnul, naprosto ztuhl a stál tam kompletně paralyzován.
Ozval se zvuk hlubokého a potlačovaného smíchu, odrážený ozvěnou, takže nebylo možné určit, ze kterého směru přichází.

Riki měl dojem, že se mu zastavilo srdce, a uvědomil si, že celá jeho dolní polovina těla se třese v záškubech.

Klap…

Klap…

Zvuk kroků se pomalu přibližoval, znělo mu to jakoby se mu nože zařezávali hluboko do mozku. Někdo kráčel směrem k němu a způsobil, že azurová modř začala vibrovat a nečekaně se před Rikiho vykulenýma očina zjevil chladný aristokratický úsměv.

Riki, zadržující pláč, spadl na zadek z čistého šoku.

“Mám ti pomoci nahoru?” otázal se Iason, který se snažil potlačit zahihňání. Ačkoli, když zachytil Rikiho zuřivý pohled, nedokázal zadržet tichý smích.

“Ah, já zapomněl jak moc nesnášíš, když někomu něco dlužíš…”

Za mumlání nesrozumitelných urážek a kleteb se Riki neohrabaně postavil. Přesto, ten třes v jeho nohou jen tak snadno nezmizel.

„Jaké překvapení! Nečekal jsem, že tě znovu potkám na takovém místě.“

„… …"

„Děje se něco? Pro někoho s tak ostrým jazykem jsi dneska nějak potichu.“

„…Co…co byla...ta věc?”

"Nový typ dekorativního mazlíčka. Zatím je to jen experiment. Je příliš brzo pomýšlet to prodat na aukci,“ odvětil Iason přímo, stejným klidným hlasem.

" …Je vůbec v pořádku, že mi tohle vše říkáš? Pokud bych to rozhlásil venku, mohlo by to znechutit ty tlusté ryby ve Federaci.“

„No, vidím, že ses zotavil rychle. Nikdy bych si nepomyslel, že uslyším tato slova od někoho, kdo ještě před chvílí měl problém udržet své trenýrky čisté.“

„… …"

„Mohl bys na mě přestat koukat těma agresivníma očima? Toužím tě pak znovu rozplakat…“ Prohlásil Iason s jemným úsměvem.

Pomyšlení, že Blondie si z něho utahuje, ale jinak než dříve, Rikiho rozčílilo.

„Vypadá to, že tvůj arogantní postoj se vůbec nezměnil. Není to rozkošné?“

„…Kde je východ?“

„Nikde.“

Rikiho rozničky se rozšířili a on ztratil nad sebou kontrolu. Bylo to jakoby létaly jiskry, které žhnuly, od toho dne v Klubu Minos to pokračovalo doutnat v nejhlubší části jeho srdce.

„Nemám v úmyslu s tebou žertovat na tomto místě! Ten východ! Kde je?!“

„Tvé řádění ti tu nepomůže, Riki.“

Když Riki nečekaně uslyšel své jméno, začal koktat.

„Jak, k čertu...znáš mé jméno?“ divil se.

Jakoby vyčetl obavy v Rikiho očích, Iason pravil klidným tónem,

„Katze tě neučil? Přílišná zvědavost může být smrtící…“

„Katze...?“ Riki ucítil, že oheň, který se v něm před chvílí probudil, zmrzl.

„Možná se považuje za šťastného, že tehdy vyvázl jenom s jizvou na tváři. Celkem vzato, nejlaskavější potrestání ve srovnání se zlomením a zkroucením jeho rukou i nohou a způsobit, že po celý zbytek života by se ploužil temnotou. Nemyslíš?“

Riki byl znovu vystrašný. Nikdy by ho nenapadlo, že Blondie měl nějakou spojitost s Katzeho jizvou na tváři.

„Kdo…jsi?” Rikiho rty se beznadějně třášly.

"Iason Mink. Jenom Blondie, jehož zlaté pravidlo je být výjimečný ve všem.“

„Lháři!“

Potlačil touhu mu tohle slovo vykřičet do obličeje, Riki pomalu couval.

„Co je zač...? Není jenom Blondie..Tohle je nebezpečné! Opravdu jsem se do toho namočil.“ Takové myšlenky mu vířili v hlavě.

Krok…

Dva kroky...

Třetí už neudělal.

Iason ho popadl za rameno a přitáhl ho k sobě veškerou svou silou. Riki zaznamenal, že nejenom jeho obličej, ale celé jeho tělo znehybnělo.

„V tak krátké době, kdy jsem tě neviděl, se tvůj obličej stal divočejší. Doslechl jsem se, že na Černém Trhu jsi známý jako Temný Riki. Pokud v něm neprobudilo staré vzpomínky tohle, pak je Katze stále příliš bezelstný.“

„Co se chystáš…se mnou provést?“

„Hmn…nevím. Co bych mohl?“ řekl Iason uvolněně, ale v ten samý okamžik, plný
skrytého významu.

Než Riki otevřel doširoka oči překvapením, Iason se chladně zasmál.
Riki zamrazilo…

5
Průměr: 5 (3 hlasy)