Akuma no sentoraru - Seznamte se !Japonsko! - Kapitola 1

Tento příběh začíná na letišti v Anglii, kde se zrovna připravuje na poslední chvíli let Anglie-Japonsko. Letadlo je nacpané skoro až po prasknutí všemi možnými lidmi…ale nás zajímají jen dva mladíci, kteří se baví jen o jednom. Výměnný pobyt v Japonsku na střední škole. Tito mladíci jsou Alexandr Saibel a Thomas Meir. Alexandr ani Thomas nepocházeli z bohatých rodin a tak si výlety do Japonska nemohli nikdy dopřát, když je v rámci výměnného pobytu navíc oba přijali na jednu ze škol, byli radostí bez sebe.
„Myslíš, že je to pravda?“ Ptal se Thomas Alexandra. „Opravdu tam všichni nosí stejné uniformy? Pfff to na sebe nikdy nevezmu,“ zasmál se, ale Alexandr vykoukl z okna a přejel mu mráz po zádech. Nikdy nebyli ani jeden dál jak za hranicemi a teď letí do Japonska, přišlo mu to jako sen.
„Vážení cestující, žádáme vás, aby jste se vrátili na svá místa a zapnuli si bezpečností pásy.“ Přerušila jejich konverzaci letuška z palubního rozhlasu: „Očekáváme silné turbulence.“
Oba se tedy připoutali skoro až nepřiměřené moc Přeci jen v letadle seděli poprvé. A začalo to… silné otřesy celého letadla všichni okolo se tvářili spokojeně a někteří už spali, ale Thomasovi to tak v pohodě nepřišlo.
„Co to k***a je? To padáme nebo co?“ Koukl zmateně na Alexandra, který si zaklepal na čelo: „Je to bezpečné, pako.“
Po chvíli turbulence ustali a oba usoudili, že je dobry nápad po vzoru ostatních se trochu prospat. Probrali se, až když se znova ozval palubní rozhlas: „Vážení cestující, vraťte se n svá místa a připoutejte se, přistáváme.“
Oba jak to slyšeli, vytřeštili oči z okna a sledovali, jak se pod nimi objevuje velké město, jaké ještě neviděli. Všude tolik aut lidí i z té výšky šlo poznat jak husté osídlení tu je. Letadlo pomalu přistává je pozdní odpoledne, sluncem osvícená ranvej bije do očí oba dva mladíky, kteří doslova čuměli a od okna se odlepili až v moment, kdy se letadlo začalo vylidňovat.
„Ty v**e…,“ vydechl Thomas a koukl na Alexandra „Ta má zadek!“
Alex na něj vytřeštil oči a koukl kam kouká. Mezi lidmi oba pozorovali mladou japonskou slečnu s cedulí, kde byli napsaná jejich jména.
„Cítím se slavně,“ pronesl pobaveně Alexander a zvedl se.
Sebral si osobní zavazadlo a vyšel si z letadla Thomas ještě chvilku koukal toužebně po holce a rychle vyběhl jen s svoji brašnou za Alexem, kterého smetl na posledním schodu, jak spěchal a oba se vysypali na zem na hromadu.
„Debile debilní, koukej očima a ne ptákem!“ okřikl ho vztekle Alexander.
Thomas se na něj vztekle podíval a chtěl ho okřiknout, když se zarazili. Oba zvedli pohled od sebe k pěkným nohám, které stály kousek od nich. Potom oba zvedli pohled a viděli hodně pohlednou slečnu v uniformě, která se sehnula k nim a rukou si lehce zakryla sukni a druhou prsa, které opravdu na Japonku stáli za to.
„Em…vy jste Thomas a Alexandr?“ ozvala se nesměle slečna po chvíli trapného ticha Oba jen nevěřícně hleděli na krásku před nimi a hodně blbě pokývli, že vypadali opravdu oba jako idioti. „Jste v pořádku?“ prohlídla si je ještě jedno a ucouvla kousek.
„Jo... my… to tím vedrem, co tu máte,“ vypadlo blbě z Thomase a rychle se sebral z Alexandr a pomohl mu vstát.
Oba se oprášili a urovnali anglické uniformy ze své školy.
Slečna jen přikývla: „Jmenuji se Yuko, velmi mě těší, že vás mohu přivítat jménem naší školy. Pojďte, čeká na nás taxík, doprovodím vás na ubytovnu naší školy.“
Ještě se rychle ukloní, otočí se na patě a vydá se k letištní hale. Oba se na sebe podívali, rychle si přikývnou a vydají se za ní. Oba si hodili do kufru své věci a nastoupili na zadní sedačky taxíku, mezitím co si Yuko zabrala místo vpředu vedle řidiče a pokývla mu, aby jeli. Celá cesta taxíkem přes centrum města proběhla poklidně...avšak při první obrovské koloně se Thomas i Alex vyklonili z oken, aby si obhlídli situaci. Thomas procedil mezi zuby něco ve smyslu: „To si děláš prdel...maj tu auta na šlapací pohon a zasekávaj se.“
Pousmál se opruzeně a oba si zase sedli, když opět vyjeli. Asi po půl hodině jízdy dojeli k ubytovnám jejich nastávající školy pro tento rok. Yuko vystoupila a postavila se k bráně mezitím, co si oba mladíci vzali své věci a sledovali odjíždějící taxík.
„Tady budete bydlet celý týden a jídlo máte v jídelně, popřípadě v klubech, do kterých se můžete přidat,“ pokývne a pousměje se spokojeně. Rozešla se vstříc ubytovně, kde je provedla až do jejich pokoje. Otevřela, vešla a nechala je projít. Thomas jako první pustil tašku, když si toho všiml jako první.
„Kde je druhá postel?“ vykulil oči i s Alexem na jednu velkou postel v pokoji. „To jako máme spát spolu na jedné posteli?“ Zeptal se zaraženě Alex Yuko a otočil se k ní.
Thomas toho využil a skočil do postele.
„A spi si kde chceš, cucáku,“ zazubil se spokojeně Thomas.
Yuko se na něj trochu pobaveně podívala a potichu řekla: „Víte... z důvodu nedostatečné kapacity ubytovny jsou tohle mimořádná opatření. Budete tu v jedné posteli při nejhorším dva týdny,“ pokývla a vyšla z pokoje, který za sebou zavřela.
Alex ještě pořád koukal a ukazoval prstem tam, kde stála Yuko a přebíral si v hlavě, co se děje.
„Horší už to nebude, ty moje okurčičko,“ laškovně Thomas poslal Alexovi pusu a rozřechtal se.
„Mě to moc vtipný nepřijde!“ Obořil se na něj Alex a hodil po něm polštář, který měl po ruce na stolku.
Oba se rozesmáli a začali si vybalovat své věci do poliček a skříní.
„Podnikneme něco?“ Koukl se Thomas na Alexe, který jen pokrčil rameny.
„Jdu si dát sprchu,“ sundal si tričko a nechal si jen kraťasy. „Aspoň uvidí jak vypadá Evropan,“ zazubil se Thomas a s hlavou nahoru vyšel z pokoje, jen s ručníkem a šel do sprch. Alex si sedl ke stolku, co byl v pokoji a oddychl si spokojeně, když vykoukl z okna na ulici, kde jen sem tam projelo auto a nebo někdo na kole.
„Nakonec to bude přece jen sranda,“ usmál se a došel si pro ručník a čisté oblečení, které si nachystal na onen stolek a čekal, než se Thomas vrátí. Nečekal dlouho. Asi po 15 minutách vešel dovnitř Thomas s hlavou sklopenou a ručníkem kolem pasu.
„Nesnáším svůj život,“ prohodil Thomas a převlékl se do pohodlného oblečení.
„Co se stalo?“ zazubil se Alex a koukl na něj jak je zdrbnutej.
„Oni tu mají společné sprchy...a každej si snad měřil mého spolupasažéra nebo nevím, proč na mě tak hleděli jen chlapy…,“ prohodil polohlasně a to Alex vybuchl v smích, že se opřel o věci na stolku jak se smál. „To máš z toho, že machruješ blbečku,“ zakroutil ještě s úsměvem hlavou a vydal se se svými věcmi do sprchy. Vrátil se celkem obyčejně, ještě si sušil mokré vlasy a koukl do pokoje, kde Thomas byl s mobilem vyvalenej na půlce postele. Beze slov si každej lehl na svoji půlku postele, chvilku si psali na mobilech s kamarády a nakonec šli spát. Ráno bylo trochu horší, než obvykle. Časový posun udělal své a proto už nemohli spát asi od 6 od rána a čekala je škola až od 9 hodin.
„Co budeme dělat, ty vado... není tu ani televize,“ koukal do stropu Alex.
„Kouknem po nějakejch ženských, ne?“ ušklíbl se Thomas a sedl si na kraj postele.
KLEP KLEP
Dvě velké rány do dveří, které se hned rozletěly a tam stála už upravená Yuko.
„Nerada vás otravuju, ale máte jít už do třídy pro učebnice a tak...však to znáte,“ pokývla jim a zase zavřela.
„My o ženských a ta mi pomalu vleze do postele,“ zasmál se Thomas a vstal taktéž i Alex, oblékli si uniformy už této školy a řádně se upravili.
„Jak vypadám?“ Prohodil Thomas.
„Jako blbec… nic nového,“ zazubil se Alex, vzal si tašku a odejde z pokoje.
„k****n blbý... já mu dám!“ zasupí Thomas, sebere svoje věci a vyběhne za ním.

Povídka ke stažení: 

bez CENZURY ke stažení ZDE