SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Chuť smutku

Chuť smutku
Tmavé nebe poseté hvězdami sledovali dvě černé oči. Ve své podstatě byli jako noc. Chladné, klidné, nepředvídatelné tajemné, ale teď v nich byla neurčitá bolest. Chyběla mu blízkost jednoho člověka. Mohl s ním být přes den a řešit případ Kira, ale večer zůstal sám a zůstalo mu jen to nebe.
Napil se kávy, ukousnul kus čokolády, převalil v ústech polkl.
Jak moc si přál s ním být.

Slyšet jeho hlas, vpít se do jeho očí a chvíli snít. Utéct do světa snů kde neexistovala nespravedlnost.
Obdivoval ho, jeho inteligenci, byl mu tak podobný, ale zároveň bolestně jiný.
Neurčitá bolest ho svírala kolem srdce.
Znovu pozvedl hlavu k nebi, snad aby zapomněl, snad aby vzpomněl. Aby mohl snít, odplout do světa snů i bez něj. To ticho kolem ho uklidňovalo a ukolíbávalo do klidu.
Z jeho dumání ho vytrhlo zvonění telefonu. Poslepu ho nahmatal a zvedl.
" Halo?" ozval se do telefonu, který držel dvěma prsty.
" L jseš to ty? nevzbudil jsem tě?" zeptal se ten hlas, který ho budil ze spaní. ten hlas teď zněl neuvěřitelně smutně, bolestně, prázdně.
" Lighte co se děje?" zeptal se vyděšeně a postavil se. Měl o něj strach. Kolem žaludku se mu stáhli svaly.
" Nic jen jsem s tebou chtěl mluvit. Já mně," odmlčel se a Ryuuzakimu se ulevilo.
" Nechceš přijít na chvíli? Něco se děje slyším to. Lighte" jeho jméno si vychutnal. Mluvil jemně, vážně se o něj bál. Nikdy mu nevolal. Nikdy nezněl takhle.
" Nebude ti to vadit?" zeptal se s nadějí v hlase.
" Budu jedině rád" odpověděl bez přemýšlení.
" Za deset minut budu u tebe děkuju" zněl trochu veseleji a zavěsil. Ryuuzaki se nevěřícně díval na dipley mobilu a srdce mu neuvěřitelně bušilo. "Lighte" šeptl do větru a jemně povzdechl
Za pět minut jemně stiskl zvonek u jeho dveří a Ryuuzaki se div nepřerazil aby ho nenechal čekat. Ovšem nedal to na sobě znát.
" Ahoj" pozdravil a úsměv mu ztuhl na rtech. Light měl oči zalité slzami a třásl se. " Proč si neřek ať přídu já. Tady v tom stavu, Lighte" vydechl a zničeně ho pozoroval.
" Jsem tak rád, že jsem mohl. Ryuuzaki děkuji" vydechl zlomeně a pevně se k němu přitiskl. Opravdu se třásl a polykal slzy.
Ryuuzaki jednou rukou zavřel dveře a druhou ho k sobě víc přitiskl.
" Povídej co se děje?" zeptal se jak nejsoucitněji mohl.
" Je toho na mně moc." Jediné co ze sebe dokázal vydat. Podlamovala se mu kolena. Raději ho opatrně posadil na gauč a přitisknul k sobě a jen hladil po zádech. Cítil jak se přestává třást a jen se k němu tiskne. Nevadilo mu to naopak.
" Ryuuzaki" vydechl, v jeho hlase ani očích nebyl smutek, ale něco jiného co připomínalo touhu. Ryuuzakiho to zarazilo, netvrdil, že ho nepřitahoval, ale že i on jeho? To netušil. Srdce se mu rozbušilo div nevylítlo z jeho hrudi a jen se díval do těch očí. Pomalu se k němu skláněl a slyšel dvojitý tlukot srdce. Stejný rytmus, stejná hlasitost. Pár centimetrů, milimetrů. Jejich rty se střetli. Elektrický náboj a vlna touhy projela jejich těly jako katana samuraje.
Polibek prohlubovaný touhou a vzájemným dlouhým odpíráním toho druhého. Vydobyli si cestu do úst toho druhého a proplétali si jazyky. Ryuuzaki pomalu položil Lighta pod sebe a rukama mu zajel pod triko. Jeho jemné vydechnutí považoval za souhlas a triko pomalu stáhl. Jazyk zkoumal každou skulinku jeho úst a ruce jeho hrud. Light přejížděl po jeho zádech a stahoval z nich bílé triko. Až nedočkavě ho z něj strhl a jemně se mu zakousl do rtu. Ryuuzaki jemně zasténal a zatlačil mu kolenem do rozkroku. Tělo pod ním se prohnulo ve slastném stenu a prsty se zaryly do ramen.
Hbité prsty obou chlapců rozepínali knoflíky a razili si cestu pod spodní prádlo, ani to na sobě za chvíli neměli.
Jejich vzrušené steny, vášnivé a horké polibky dokazovali jak moc a dlouho po sobě toužili. Jak moc chtěli jeden druhého. Splynout s ním být jedno tělo. Aspoň na pár chvil zapomenout na ten případ a oddat se jeden druhému.
" Otoč se" šeptnul Ryuuzaki a Light vyplnil jeho příkaz. Ryuuzaki mu chytil ruku a propletl jim prsty, přitiskl jí na opěradlo gauče, druhou mu sjel po páteři a pak mu roztáhl nohy. Jemně a pomalu do něj pronikal. Oba je zachvacovala vlna slasti a chtěli víc. Light nečekal ani okamžik a začal se proti němu pohybovat v bocích. Ryuuzaki neodporoval a převzal vládu on. Pohyboval se v bocích v narůstajícím tempu a jejich slastné výkřiky a steny se rozléhali po místnosti.
Poslední náraz. Dvě mladá mužská těla se prohnula jako dvě tětivy luky a z hrdel se vydrali výkřiky naplnění slastí a ukojením.
Ryuuzaki se přesunul pod Lighta a Light mu položil hlavu na hrudník. Oba oddechovali ve stejném rytmu a doznívali v nich zbytky milování.
Obtočil mu ruce kolem pasu a políbil do vlasů. Pak je přikryl a nechal se ukolébat do snění. Jenže si nebyl jist jestli ho ve snu potká něco krásnějšího než tohle.
Spokojeně se oddali říši snů a nezajímalo je co bude dál.

4.333335
Průměr: 4.3 (12 hlasů)