Další změna - 1. část

Celá skupinka se skrývala v rozlehlém sídle před okolním světem. Uplynul den po útoku na národní banku v Londýně a na další dvě místa. Nikdo stále nevěděl, kdo útok zapříčinil. Všichni jen věděli, že jejich vůdce se skrývá někde v zemi a tak po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání.
„Nemůžu uvěřit, že to na mě navlíkli!“ rozčiloval se opět Drake. Od rána to bylo již po několikáté. Nelíbilo se mu to, že nemůže vyjít na ulice země, aniž by se musel obávat o svůj život.
„Uklidni se Drakeu,“ uklidňoval ho otec. Pak vstal a bez jediného slova odešel, tak jak to měl ve zvyku.
Will, Chester a Elliott seděli na gauči a přemýšleli. Jejich plány teď byly zhatěny a museli vymyslet něco jiného.

Nejnovější model černého BMW X3 jelo po dálnici sto osmdesát kilometrů v hodině. Po dvou hodinách odbočilo z dálnice. Pokračovalo dál po úzkých silničkách. Zdejší cesty nebyly nijak označované, ale řidič trasu znal nazpaměť. Zastavilo až před kovovou bránou s bytelnými kamennými pilíři ozdobenými sochami gryfů. Kouřové okénko se s tichým vrčením sesunulo dolů.
„God a Madod.“
Brána se pomalu otevírala. Když byla otevřená dostatečně, aby projelo auto, rozjelo se. Na zvlněných travnatých pastvinách po obou stranách cesty občas rostl bud nebo buk. Stromy byly pokroucené a ošlehané větrem. Černé BMW X3 sjelo z mírného svahu a přejelo železnou mřížku přes příkop. Objevil se před ním klenutý můstek.
Jezero, po jehož obvodu rostl široký pás rákosí, leželo na levé straně od cesty. Na ostrůvku uprostřed stála mezi několika platany malá pagoda.
Pak automobil vystoupal k vrcholu kopce a před ním se objevilo velkolepé sídlo ze světlých kamenů. Pneumatiky zarachotily na štěrkové příjezdové cestě. Lehké přitlačení na brzdy a auto zastavilo před domem.

Parry se vrátil do obývacího pokoje i s podnosem se šálky a konvičkou čaje. Všechno položil na stůl. Bylo až podivuhodné, jak to zvládl, když chodil o holi. „Přinesl jsem vám čaj,“ oznámil.
„Osm šálků?“ podivil se Drake. Jak počítal tak počítal, v domě bylo jen sedm osob. Odpovědi se mu však nedostalo. Najednou se domem rozezněl ohlušující zvonek. Všichni se po sobě podívali. Byli velice překvapení, protože do tohohle domu nikdo nechodil. Drake se zamračil a vytasil pistoli. I když byl v domě svého otce, vždycky ji měl u sebe. Oba lovci byli na zahradě a dováděli tam. Ještě nikdy nebyli na povrchu a nemohli si užít trávy, tak to doháněli.
Stoupl si a přistoupil k oknu. Před domem viděl jen černé BMW X3. Odjistil zbraň, aby byla připravena k výstřelu. Ostatní ho sledovali očima a čekali na nějaké rozkazy.
„Klid,“ promluvil najednou Drakeův otec, až všichni nadskočili. „Jděte pomoci s kufry. Nechcete, aby se s tím tahala sama, ne?“ Další nechápavé pohledy po sobě. Nikdo se ani nepohnul. Parry si povzdychl. Otočil se a odešel z pokoje. Vydal se dlouhou chodbou k hlavním dveřím.
Z protější strany se vynořili pan Rawls a paní Burrowsová. Oba byli stejně zmatení jako všichni ostatní.
Stařík otevřel velké dvoukřídlé dveře. Odpolední sluneční paprsky pronikly do síně. Takřka je všechny oslepilo. Chvíli jim trvalo, než si zvykli na tu zář. V té záři viděli černou siluetu postavy. Byla jedna. Drake na ni mířil pistolí. Ještě několikrát zamrkal. Konečně se obraz vrátil do správného kontrastu. Zcela zkoprněl. Civěl na postavu a nepřestával na ni mířit.
Dlouhé kalhoty s pohodlnými boty, bílá halenka se sakem. Všechno černé bary pečlivě vyžehlené a upravené. Postavu měla štíhlou. Dlouhé černé vlasy byly zapletené do francouzského copu, jen neposedná ofina ji padala do obličeje. Vlasy u kořínků měla hnědé. Chtělo by to znovu nabarvit. Obličej měl ostré hrany s plnými rty. Oči měla skryté za slunečními brýlemi. Vypadala spíše jako modelka.
„Jessica.“ Přivítal ji s úsměvem Parry. Chytil ji za ruku a políbil ji na ni, jako gentleman v starých filmech.
„Pořád tak šarmantní,“ usmála se. Rozhlédla se po přítomných. Na nikom nesetrvala moc dlouho. Žaludek se jí sevřel, když se zastavila u Drakea, ale profesionální chovaná vzalo za své. Dlouho neváhala a otočila se zpátky ke svému vozidlu. „Mám tady pár věcí, které by se mohli hodit. Mohli byste mi s nimi pomoci? Jsou moc těžké na to, abych je unesla sama.“ Klíče zasunula do zámku v kufru a odemkla ho. Zvednutím jej otevřela. „Ty černé a zelené bedny odneste ke schodům. Dávejte pozor, abyste s nimi moc nehrkali,“ varovala je.
Will s Chesterem přiklusali k autu. Vyvalili oči, když uviděli asi tak pět beden. „Pár věcí?“ vysoukal Will. Jessica se pousmála. Chopila se jedné bedny a pošoupla ji k sobě. Ani nemusela říkat, aby ji chytili za ucho. Když to chytili, pošoupla bednu ještě dopředu.
„Na tři. Raz… dva… tři!“ Pošoupla i zbytek bedny ven. Zaznělo poplašené hekání a bedna se sunula k zemi. S rachotem dopadla na štěrk.
„Co v tom k sakru je?!“ vyjel Chester a začal skákat na jedné noze. Při dopadu mu bedna spadla na nohu.
„Ach,“ povzdechla si Jess. Sehnula se a chytila bednu. „No tak, budete tu jen tak stát a koukat se?“ Už to chtěla mít v domě, aby si mohla odpočinout.
„Jo, pořád.“ Will a Chester chytili druhou stranu bedny a opět na tři ji zvedli. Oba u toho hekali. Došli ke schodům a už z nich stékaly kapičky potu. Vyjít schody všem třem dělalo velké potíže. Trvalo celé dvě minuty, než těch pár kamenných schodů vyšli. Prošli hlavních vchodem a ocitli se v síni.
„Dobře, tak ji můžeme položit. Dál ji můžeme šoupat.“ Zastavila se a bednu opatrně pokládala. Kluci udělali totéž. Zatlačila do ní ze strany a posouvala ji ke schodišti.
„Uf!“ oddychli si.
„Tak ještě pět beden!“ oznámila jim.
„Pět?! Vždyť jich tam tolik být nemůže!“ zaprotestoval Will. Vrátili se k autu.
Další bedna byla o něco lehčí, ale dalo jim stejnou námahu ji dostat do síně. Tentokrát ji položili na zem a vrátili se pro další. Elliott se k ní vydala a chtěla ji pošoupnout k té první, ale nemohla s ní hnout. Zkusila to znovu, ale se stejným výsledkem. Bedna stála pevně na svém místě, jako by byla přilepená.
„Drakeu!“ zavolala na něj. „Pojď mi pomoct. Nemůžu s ní hnout.“ Napřímila se a podívala se na něj. Drake se jakoby probral z transu. Konečně sklonil zbraň a zajistil ji. „Drakeu!“ oslovila ho znovu.
„Už jdu.“ Schoval zbraň za pásek. Přešel k Elliott a pomohl jí s bednou. Takhle rozdělení do skupin vyložili všech šest beden. Will s Chesterem zjistili, že se tam bedny, po sklopení zadních sedadel, v pohodě vlezli. Stěží tomu mohli uvěřit. Auto nevypadalo tak velké, že by se do něj tohle všechno vlezlo.
Jessica zavřela kufr, nasedla do auta a nastartovala. Objela fontánu, která stála uprostřed kruhové příjezdové cesty a odjížděla. Avšak za několik metrů odbočila a zamířila ke garáži. Zajela dovnitř. Vypla motor, sundala si sluneční brýle a položila je na palubní desku. Vystoupila. V zadní části auta se ještě nacházely dva kufry. Otevřela zadní dveře a sklonila se dovnitř. Natáhla se po jednom z černých kufrů. Chytila ho a soukala ho ven. Odložila ho vedle auta a naklonila se pro druhý.
„Neodpovídala jsi mi…“ zazněl garáží mužský hlas.
Jessica se leknutím narovnala, až se bouchla hlavou o strop vozidla. „Au!“ ulevila si. Narovnala se a rukou si prohmatávala hlavu. „Doufám, že tam nebudu mít bouli,“ řekla si spíše pro sebe. Chvíli nastalo ticho. Věděla, že se nenechá odbít a tak se k němu otočila. „Promiň, hodně práce,“ odpověděla vyhýbavě. Uhnula pohledem. Znovu se sklonila do auta a ve spěchu vytáhla další kufr. I s oběma kufry se vydala k domu.
Všechny bedny stáli u schodiště, které vedlo do dalšího patra. Vyšla po nich a vpadla do jejího pokoje. Vždycky, když tu byla, tak v něm bydlela. Kufry hodila k posteli a vrátila se do přízemí.
„Mám připravený čaj. Doufám, že není studený.“
„Děkuji, pane Parry. Už tam jdu.“
V obývacím pokoji seděla celá skupinka, kromě Drakea. Parry nalil do prázdného šálku čaj a třesoucí rukou ji podal Jessice. Rozepla si knoflíky u svého saka a svlékla si ho. Bylo ji horko.
Mohli si všimnout služební zbraně u pasu a policejního odznaku na druhé straně. Všechno pečlivě připevněné na speciálním pásku. Will strčil do Chestera a ukázal na odznak.
„Děkuji.“ Usrkla si doušek čaje. Přidala do něj kapku mléka a zamíchala lžičkou. Znovu si usrkla.
„Kdo jste?“ zeptala se Elliott. Probodávala ji pohledem. Najednou do místnosti vtrhli lovci. Bartleby skočil před nezvaného hosta a Sazina za něj. Oba se nahrbili a chystali se zaútočit. Pustila šálek a rychle tasila zbraň. Šálek se vylil a s dopadem na zem se roztříštil. Odjistila a zamířila na většího tvora před sebou. Pravým ukazováčkem užuž tiskla spoušť.
„Ne!“ vykřikl Will. Jeho slova patřila jak tomu zvířeti, tak i té ženě. Bartleby se podíval na Willa. Tichounce zamňoukl. Nevěděl, co se děje.
„Co to je?“ zeptala se. „Vypadá to jako nějaká zmutovaná kočka.“ Pořád na to zvíře mířila zbraní. Nechtěla ho zpustit z mušky, kdyby se rozhodlo na ni zaútočit.
„Je to…“ Will se zarazil uprostřed věty. Nevěděl, co jí může říct. Vlastně ještě nikdo nevěděl, kdo vlastně je. Pohledem hledal podporu u svých přátel. Elliott pokrčila rameny a Chester se k ní přidal.
„Je to lovec z Kolonie,“ promluvil Drake, který právě vstoupil.
„Lovec?“ povytáhla obočí. Zmínku o Kolonii přešla jako by se jednalo o nějaký název ulice. V odpověď jen kývl. „Ach,“ povzdechla si. Zastrčila zbraň do pouzdra. Čupla si a zvedla střípky porcelánu. Položila je na stůl. „Dobře, je načase ukázat, co jsem přivezla.“ Otočila se na podpatku a šla do síně.
„Tak co jsi přivezla, kouzelnice?“ zeptal se Parry.
„To budete koukat, až uvidíte to kouzlo,“ zažertovala. Otevřela první bednu. Nacházely se v ní samopaly. Jeden z nich vytáhla. „Tohle je KAC PDW. Dostřel až tři sta metrů a má větší účinek proti neprůstřelným vestám. Má také sklopnou pažbu. Ráže šest krát třicet pět milimetrů. Až osm set ran za minutu.“ Udělala jim přednášku.
„Páni!“ vyhrkl Will. Střelné zbraně ho fascinovali. Hlavně po těch událostech v podzemí. „Je to nejnovější model?“ zeptal se.
„Přesně tak,“ usmála se Jess. „Ne, není. Armáda je už nepoužívá, protože jsou šest let staré a už vyrábějí novější model. Ale dle mého názoru je tento model v jistých ohledech lepší. A snadněji se uskladňují a přenášejí.“ Vrátila samopal zpátky do bedny a zavřela ji. „V této bedně,“ kopla do ní, „jsou munice jak do samopalů tak ručních zbraní devět milimetrů. V dalších bednách je vybavení, bez kterého se dobrej pátrací tým neobejde. Nic z toho nejde vystopovat. Pak jsou tu poslední dvě bedny.“ Pečlivě si prohlédla zámky u beden, až našla ten, který hledala. Kdyby na bednách nebyli rozdílné zámky, nevěděla by, co v které je. „Tohle se ti bude líbit!“ Svá slova mířila na Drakea, ale nepodívala se na něj. Otevřela víko bedny. Byla plná plastických trhavin i s rozbušky.

Slunce se klonilo k obzoru a stíny se prodlužovaly. V některých místnostech domu, se už muselo svítit. „Proč jsi mi neřekl, že jsi jí dal vědět?“
„Proč ses celých pět let neozval?“ Usrkl doušek whisky. „Nejsi rád, že je tady?“ odmlčel se. „Byli jste blízcí přátelé než…“
„Než zmizela Fiona a tohle všechno začalo,“ skočil mu do řeči Drake. „Já vím. Kdyby se do toho zapletla s námi, tak nic nenamítám, ale nechci, aby se jí něco stalo! S tímto nemá nic společného. Neměl jsi ji do toho zatahovat!“ vyjel na něj. Nekřičel, ale v hlase se mu mísily dva pocity. Jeden z nich byla zloba a ten druhý se dal těžko popsat.
„To se pleteš. Byla do toho zatažená už od začátku. Díky ní jsem věděl, co se tu děje a na nic sem se tě neptal. Nebylo ti divné, že když ses ozval, neptal jsem se na nic konkrétního?“
„Myslel jsem…“ začal, ale byl přerušen svým otcem.
„Že jsem starý na takové věci?“ Uchechtl se.
Drake si stoupl a chystal se odejít z pokoje. „Jsem rád, že jsem doma, i když jen na chvíli.“ Odešel.
„Jsem rád, že jsi naživu,“ broukl si spíše pro sebe. Zvedl sklenku a upil další kapku whisky.

Will si znovu četl otcův deník a Chester ležel na posteli. Elliott zamyšleně procházela po pokoji. „Co si myslíte o té ženské?“ zeptala se svých přátel. Will zvedl hlavu od zápisků. „Kdo to vlastně je?!“ zakřičela.
„Nekřič tolik nebo tě zatkne,“ zažertoval Chester. „Viděla jsi její zbraň a policejní odznak, ne? A navíc ještě sehnala takový arzenál. To se ani Drakeovi nepodařilo!“ jeho hlas zněl až příliš nadšeně.
„Však Drake ví, co dělá, měli bychom to nechat na něm…“

První sluneční paprsky pronikali velkolepými okny do pokojů. Dům se začal probouzet. Will, Chester a Elliott již seděli u jídelního stolu a snídali. Parry četl noviny. Nemá možnost si je kupovat každý den, tak byl rád, že si může přečíst nové zprávy, které nestihl v televizi. Jídelnou se ozývalo klepání nože o talíř a občasné otočení listu novin.
Dveře se otevřely a do místnosti vešel Drake. Vlasy měl rozcuchané a trčely mu do všech stran. Hlasitě zívl a poškrábal se na hlavě.
Parry vzhlédl od novin a prohlédl si ho. „Vypadáš, jako bys celou noc nespal.“
„Ty postele jsou hrozně měkké. Už jsem si odvykl spávat v posteli.“ Natáhl se pro chléb, namazal si na něj pomazánku a zakousl se do něj. Vychutnával si ho. Po té stravě, kterou musel jíst několik let v podzemí, byla tohle výborná změna. Sice byl několikrát na povrchu, ale moc se o jídlo nestaral.
„Tak co budeme dělat?“ zeptala se Elliott.
„Dneska pojedu do města. Musím tam něco zařídit.“
„Do města?! Zbláznil ses?! Vždyť po tobě pátrá celá policie!“
„Nepátrá. Policie je už tu,“ ozvalo se ode dveří. Elliott se k ní otočila. „Neboj se. Nejsem tu, abych vám Drakea odvezla.“
Drake dojedl a stoupl si od stolu. „Zůstanete tady a počkáte na mě.“ Odešli.
Jess vešla do svého pokoje a Drake za ní. Zavřel za sebou.
Po hodině se Drake a Jessica vyštrachali z pokoje. „Můžu řídit? Chci se projet ve tvým našlapaným autě.“Jess mu hodila klíče.
„Ani škrábanec, jasný!“ varovala ho. Jen se na ni usmál a nastoupil do BMW X3. Uznale pokýval hlavou. Strčil klíče do zapalování. Motor naskočil hned a tichounce. Zařadil zpátečku a vyjel z garáže. Vyjeli na cestu a pokračovali dál.