SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Děti Pekla kap. 1

Satan seděl na svém trůně, posázeném rubíny a drahými kameny a rukou zamyšleně hladil své citlivé místo. Žil tak dlouho, že ho už nezajímalo, co si o něm jeho poddaní myslí. Měl moc a nebál se ji použít. Bral si každého, koho si zamanul. Děti, ženy, někdy i starce. Nejraději ale měl svého nejstaršího syna. Jako jediný se bránil a to se mu líbilo.
Nechal si ho předvolat, ale nějak dlouho mu to trvalo, začínal být netrpělivý. Nervózně začal ťukat prsty o opěrátko, nesnášel nedochvilnost. A zvlášť nedochvilnost svého syna Damiana.
"Cerusi, proč mu to trvá tak dlouho?!" zasyčel netrpělivě na malého shrbeného démona s opičím zjevem.
"Připravuje se, můj Pane," odpověděl Cerus a nervózně se ošil. Bál se hněvu svého pána. Jeho nálady už zabily spoustu posluhovačů a on nechtěl následovat ty nebohé zbytky svých předchůdců. Mysleli jste si, že démoni umřít nemohou? V tomhle Pekle to však možné bylo. Satanova zloba byla horší než Smrt sama, jeden špatný pohyb a utrhli by vám končetiny. Stávalo se taky, že vás mučili tak dlouho, až jste ztratili rozum. Nebylo to nic příjemného, o tom by vám mohly ty mrtvoly zasazené ve zdech Pekla vyprávět.
"Připravuje?" Satan si zamyšleně promnul bradu. Zvedl se ze svého trůnu a bez jediného dalšího slova odešel do komnat svého syna. Cerus ani strachy nedýchal. Jen tak tak unikl svému případnému trestu. Kdyby mu řekl, co mladý pán chystá, nedopadlo by to s ním dobře.
Minuty ubíhaly jako kapky vody, jež kapaly ze stropu a tvořily drobné loužičky v ďůlcích tvrdé zeminy.

*****

Stál přede dveřmi svého syna. Zaposlouchal se. Z pokoje se ozývaly podivné zvuky. Neužíval si snad za jeho zády?!
Vyrazil dveře a uviděl ho, jak si balí věci. Mladý chlapec výškově o hlavu menší než otec, s černými vlasy spadajícími po hrudník jen strnule pohlédl do strany a upustil kufr, jehož obsah se s hlukem vysypal na zem. V jeho rudých očích se zračil strach a odpor zároveň. On to zjistil ...
Vysoký, rovněž černovlasý muž, jehož s despektem nazýval otcem si ho nevraživě prohlížel. To přehnal. Hrát si s jeho trpělivostí jako by to nic nebylo ... To ho bude stát hodně.
"Ty se někam chystáš?" ceknul skrz zuby skřípavě, až to Damianovi rvalo uši. Tenhle tón nevěštil nic dobrého, prozrazoval příliš mnoho ošklivých věcí, které ho čekají. Byl by na něj plivnul s tím největším odporem, nebyl však v postavení, aby si to mohl dovolit.
Beze slova posbíral věci zpět do kufru a ignoroval otcovu přítomnost. Tomu se to ovšem příliš nezamlouvalo. Byl pán Pekla, zatraceně! Tenhle malý fakan se opovážil mu vzdorovat tím mlčením?! Hračky na to přece nemají právo! Mají být poslušné a dobře sloužit svému majiteli! Tohle nebylo Nebe, ale Peklo...
Damian stále neodpovídal, jen mlčky tlačil věci do kufru. V Satanovi začala vřít krev. "Odpověz mi, ku*va!" Jeho ďábelský gen se probudil k životu a dával to dost hlasitě najevo. Udeřil ho svým vzedmutým ocasem tvaru vidle do břicha tak silně, až se mladík zapotácel. Měl v něm tak silné svaly, že mu to stačilo na nevzhlednou krvavou modřinu podél jeho břicha.
"Já odcházím! Odcházím od tebe a toho mizernýho života! Nebudu žít tady v takovýhle díře, znásilňován a ponižován tvými šílenými excesy! Nejsem tvoje hračka, už nikdy více, rozumíš?! Tak mi dej konečně pokoj!" zařval chraplavě, zlomený v pase. Opravdu už dál nemohl snášet ten nátlak na své tělo. Každým dnem byla bolest ze sexu s ním bolestivější a horší, mnohdy se nemohl týdny zvednout z postele, sníst obyčejnou porci jídla, nic. A on si ho bral i ve stavu, kdy se nezmohl prakticky na nic. Ale pohled na lidský svět mu otevřel oči. Nehodlal se už zahazovat s tímhle chudákem, co si ze svého vlastního syna dělá dě*ku.
"Jak se opovažuješ?! Zůstaneš tady a zkus odporovat!" prskl rudý vzteky. Na to jen mladík odhodlaně zavrtěl hlavou v nesouhlas. Tohle byla poslední kapka. Pohár trpělivosti definitvně přetekl.
"Za tohle zaplatíš, a draze." Vysoukal si rukavice a odhodil plášť, který mu doposud halil tělo, poté rychlým krokem zamířil k posteli, ke které se černovlásek se strachem tiskl.
Svalil svého syna na postel a chytil ho za krk. Damian se však začal bránit. Kopal a škrábal, což Satana ještě víc rozzuřilo. Mačkal mu krk jako huse, čekající na popravu.
"Otou-san, nech mě! Pusť!" křičel mladík chrchlivě a zmítal sebou.
"Pustit tě?! Proč bych to dělal? Jsi můj syn a já si s tebou můžu dělat, co chci!" Hystericky se zasmál. Svým způsobem ho jeho vzdorovitost dělala neskutečně roztomilým, čím víc se mu bránil, tím víc ho chtěl. I přesto, co udělal. Vezme si ho, ať už bude chtít nebo ne. Byl jeho, nikoho jiného a tudíž měl na něj nárok. Byl majetnický a svého pokladu se nevzdal tak snadno.
Ignoroval synovy výhružky a útoky, vzal jeho ruce, popadl řetěz pohozený na kraji postele a pevně jím je svázal, až chlapci zmodralo zápěstí.
"Já tě už naučím poslouchat, zmetku," sykl mu do tváře, přičemž pevně držel jeho ruce nad hlavou. Volnou rukou ho pomalu začal zbavovat pyžama, které doposud na sobě měl a kolenem se vklínil mezi jeho nohy. Už to nemohl déle vydržet. Jeho samotné vzrušení mu netrpělivě pnulo kalhoty. Jeho nahé tělo působilo jako afrodiziakum. Ta krásná tvář, tolik podobná Nanako ... Jeho chlapecký hrudník, hubené bříško ... To všechno v něm vzbuzovalo touhu po něm.
Satan se chlapci zahryzl do krku a on zavřeštěl bolestí. Z postiženého místa mu začala téct krev. Muž z něj rudou tekutinu slízl, jakoby to bylo víno. Tak chutné ...
Užíval si chlapcovu chuť, opět měl možnost dotýkat se ho intimně.
Olízl si rty a pokračoval níže, od krku k bradavkám. Jednu skousl mezi zuby, tu druhou uspokojoval prsty volné ruky. Chlapci unikl z úst sladký sten, který se mu, k jeho vlastní smůle, nepodařilo potlačit. Ať už byl otec jakkoliv nechutný a odporný, vždy, když se ho dotýkal, přinášel mu tolik rozkoše, až mu z toho bylo zle.
Satan se spokojeně usmál. "Líbí se ti to, viď?" Odpovědí mu byl tichý vzdech. To mu bohatě stačilo.
Jazykem sjížděl podél linie jeho hrudníku až k pobřišku a políbil drobounkou cestičku chloupků. Blížil se ke svému oblíbenému místečku, proto tolik nespěchal. Chtěl si ho dosyta užít.
Damian sebou začal škubat. Věděl, co se stane pak.
"Otou-san, tam ... ne ... " Zatnul zuby a rozplakal se. V sexu neměl jeho otec žádné zábrany, kolikrát měl pocit, že by byl schopný roztrhnout i koně, jak byl tak tvrdý. Nemělo ale cenu vzdorovat. Na to už bylo pozdě.
Otec si začal pohrávat s jeho údem. Zlehka se dotkl jeho špičky.
Chlapec zasténal. "Ne, prosím ne ... já to nechci ... pro-sím ..."
"Ty si myslíš, že ti to dovolím? Vzepřel ses proti mě, musíš být potrestán." Po tváři mu přeběhl takový ošklivý škleb, škleb nenasytného vlka, chystajícího se vzít si svou nebohou oběť.
Smyslně ho olízl po celé jeho délce. Mladší z nich se pod ním začal kroutit ve slastné křeči, způsobené mužovým šikovným jazykem. Teď opravdu sténal jako dě*ka. Připadal si hrozně, takhle se mu podvolit. To si říkal syn Satana? Vždyť je z něj jen jeho tupá hračka!
"Přestaň!"
A v té chvíli, v té nejméně očekávané chvíli někdo zaklepal na dveře. V Damianovi se pohnula dušička. Že by jeho záchrana? Nebo to je jenom další hybridní prase, kterého si otec pozval? Podle toho, jak Satan strnul a přerušil svou "práci" to, k jeho obrovskému překvapení bylo to první.
"Vypadni!" Prskl vytočeně muž. Ocasem švihal jako bláznivý, byl rozzuřený na maximum. Nechtěl být nikým rušen! Ovšem, k jeho smůle se dveře rozletěly a do pokoje vtrhl jeho nejmladší syn. K překvapení obou na posteli.
"B- bráško?!" hlesl ode dveří. Miska s jídlem, kterou pro bratra s láskou připravil skončila rozbitá na zemi. Byl v absolutním šoku. Neslíbil mu přece otec, že už těch prasáren na bráškovi nechá a bude se ukájet jen na svých konkubínách? Zřejmě to všechno byly jen sladké lži před spaním.
"Axisi! Co tady, ku*va, děláš?! Okamžitě odsud vypadni! Nenechám se tebou o tohle připravit, zmiz!" vypěnil Satan. Když však viděl v synovi nestoudnou odhodlanost zůstat v místnosti, zuřivě se na něj vrhl. Damian toho využil a sklouzl z postele. Ruce mu ztěžkly pod tlakem upevněných řetězů, nemohl se volně pohybovat. Rozhlédl se tedy, jestli nenajde něco ostrého, čím by se mohl osvobodit, nic však nenašel. To bude jen nečinně přihlížet, jak jeho bratr bojuje proti vlastnímu otci, posedlého vztekem? Nikdy! Chránit Axise byla jeho priorita. Slíbil to přeci matce na smrtelném loži. Sliby se porušovat nesmějí, jinak je to hřích. On se chtěl dostat do Nebe, ale zrůda, kterou z něj otec udělal ho dovedla k páchání hříchů. Ale aspoň jednou by se tam chtěl podívat ... vzal by s sebou Axise a spatřili by matku, jen ještě naposled ...
Ze snění ho vyrušil jakýsi podivný tupý náraz. Otočil se a strachy se ani nepohnul. Otec udeřil svými rohy Axise do ruky.
"Nech brášku být, ty lascivní ho*ado! Není tvůj, nikdy nebyl, nemáš právo si ho přivlastňovat bez jeho svolení!" křičel na něj ve stále se opakujícím intervalu a pokoušel se popadnout dech. Z raněného bodu mu stékala krev v litrech na zem, další prudký náraz by už nemusel vydržet, vykrvácel by a zemřel. Byl sice nesmrtelný, jako všichni v jeho rodině, útoky Satana však byly na takové úrovni, že i nesmrtelného porazily.
Tmavovlasý chlapec vyplivl krev a postavil se, čelem k otci. Sahal mu sotva po prsa, byl ještě tak mladý ...
"Tak ty nemáš dost!" ozvalo se posměšně místností. Pohled na svého nejmladšího, neschopného pohybu mu naprosto vyhovoval. Udělí mu lekci výchovy. Natáhl ruku a stiskl ji v pěst. Tlaková vlna našla svůj cíl, uděřila chlapce do břicha, projela skrz něj a zanechala za sebou zkrvavenou díru. Z jeho těla vyprskla krev, vypadly orgány a poskytla tak nejhorší pohled v Damianově životě.
Jak mohl být k němu tak krutý? Ke svému synovi? Beznadějně sledoval prázdné a bezvládné bratrovo tělo, potopené v jezírku kalné krve.
"Axisi!" vykřikl do ticha a horečně se snažil zbavit pout. Satan jakoby neslyšel zoufalý výkřik své hračky, popošel blíž k nejmladšímu, byl však odstrčen.
"Ah, tobě to nestačí? Koukej, přišel jsi o velmi důležité věci," zašklebil se otec strojeně a v dlani zmáčkl jeho vypadlá játra. Chlapec zaskučel bolestí. Byl by se chytil za břicho, ale nemohl. Žádné totiž neměl. A právě ztrácel jeden ze svých orgánů. Z díry vytryskl další proud krve. Měl strach, že mu žebra srdce dostatečně neochrání a on zemře. Jedno měl zlomené, viselo na úkor silnější kosti.
Damian se na to nemohl dívat. Musí honem najít něco ostrého ... něco, čím by se mohl odpoutat ... V tu chvíli, jakoby jím projel divoký blesk. Našel to!
"Nedám se ti tak snadno, otou-san, já tak lehce nezemřu," usmál se ironicky, mezitímco vykašlával s obtížemi krev. Silně krvácel, nervy mu slábly, ruka vypadala, že brzy odpadne.
"Máš kuráž, dítě moje, ale nezabiju tě, nepatřím k těm zlým otcům," pronesl už zklidněným tónem v hlase.
"Ah, jistě ..." vypadlo z něj jen posměšně.
"Jenom tě chci trochu zmrzačit ... Uvidíme, jak se obejdeš ... bez srdce," zkřivil ústa v jakémsi pousmání a vztáhl k němu ruku. Axis vystrašeně otevřel oči. Jeho srdce ne ..!
"Nech ho na pokoji, ty starý perverzní prase!" vykřikl Damian zničehonic, a jakmile se otec přes rameno otočil, aby ho mohl umlčet, stalo se něco neočekávaného.
Syn stál pár metrů od něj, v přímé vzdálenosti, byl osvobozený a chystal se k útoku. Prováděl ruční symboly, přičemž se kolem něj začala tvořit fialovo bílá aura.
"... HACHIGEN!" zavelel rázně a z dlaní vytrysklo osmdesát železných jehlic a mířily přímo k Satanovi. Ve zlomku vteřiny, kdy se ani nestihl bránit jej jehlice přirazily ke zdi na druhou stranu místnosti a zapíchly se mu do určitých míst na tělě. Celé mu projely skrz cílové body a zůstaly zapíchnuté vně zdi. Satan tak vypadal jako ukřižovaný Ježíš.
"Ty ... ty svinský spratku! Za tohle zaplatíš, přísahám! Já si tě najdu a pak tě zabiju!" křičel hystericky v pokuse se zmítat, bylo to však marné.
Damian odepnul obojek, čímž aktivoval svůj potlačený ďábelský gen, popadl kufr a vzal těžce raněného brášku na záda.
Na nic nečekal, roztáhl křídla a proletěl celým Peklem ve stínu temnoty jako fantom do lidského světa.

______________________________________________________________

~ ♥ SHINee, DBSK, Super Junior, 2PM ♥ ~
________________________________________

Minho appa Hwaiting ! ♥♥

"I like 2Min when Minho bottoms. If Taemin bottoms, it's out of my interest." - JongHyun

Dodatek autora:: 

Tahle povídka vznikla asi na začátku léta, při jednom rozohovoru na Skajpu s kámoškou ... Původně to měla být taková delší jednorázovka, ale jaksi se to rozrostlo na víc jak 13 stránek ve Wordu ^^" Takže z toho nakonec bude kapitolovka Laughing out loud
Doufám, že Vám to přijde k chuti, případné komenty ohledně děje a tak bych moc ráda uvítala, přece jen, nepíšu tak dlouho a je to opět pokus splodit něco pěkného a napínavého k počtení ... Smile

Btw. Velký dík kámošce, která se mnou do toho šla taky a drží se při mých záchvatech při nedostatku inspirace Laughing out loud

4.833335
Průměr: 4.8 (24 hlasy)