Double Gravitation - Idaho, malé to město... - Bonus

Nesnáším nakupování. V obchodě, v supermarketu, v hypermarketu. Prostě nerad nakupuji. Už jen to, že jsem si stejně koupil jen pár flašek vína a zase nic k jídlu a večer budu stát u otevřené ledničky a zírat na blikající světlo na dvířkách…
Zařadím zpátečku a vycouvávám z řady. Sakra! Nezapomněl jsem tam ležet peněženku? Už tak v ní mám ho**o a teď ještě tohle. Nahnu se k sedadlu spolujezdce a šmátrám v batohu, jestli ji tam opravdu mám.
Náraz mi přitiskne hrudník k volantu a vyrazí mi dech. k***a! Kterej d***l neumí řídit?
Stáhnu okýnku a řvu:
„Debile, kam čumíš! Nevidíš, že couvám…?“
To auto je velký. A moc dobře ho znám. Vidím ho skoro každej den.
k***a. Tak rychle jsem nikdy okýnko nezavřel. Čurůček potu mi stéká od zátylku až někam do kalhot. Ještě jsem mu nesplatil všechny hadry a teď tohle. Určitě se tomu bouráku nic nestalo. Byla to malá rána.. Mám nejspíš naražený žebra. Neškrábl jsem mu ani lak.
Idaho Falls je obrovský město. Má milion obchoďáků. To parkoviště je na několika stech čtverečních metrech a on musí právě jet kolem, ve stejný okamžik, kdy já odjíždím?! To je snad špatný sen.

Proč jsem se rozhodl jít nakupovat zrovna sem, fakt nevím. Nálada pod psa a ještě tohle. Ani jsem nestihl zaparkovat a jít si nakoupit a už vím, že se dovnitř ani nedostanu.
Náraz do boku mého auta mě donutil zastavit.
k***a. To se ani neumí podívat do zpětného zrcátka, když couvá?
Zhluboka se nadechnu. V duchu vyplivnu pár nadávek a pak jen s křivým úsměvem vystupuji, abych to dotyčnému nechal pěkně sežrat.
Už otvírám pusu, že se zeptám, jestli někdy používal zpětné zrcátka, když z mé pusy vyletí jen jediné:
„Do pr**le! Walkere!“

Jo, sakra, je to on! Můj šéf! A stojí u mýho auta a jeho obličej nenaznačuje, že by se mě chtěl zeptat, jestli jsem v pořádku.
Naznačuji rukou, že se mi šprajcl zámek u dveří a nejdou mi stáhnout okýnka.
„Je to vrak,“ krčím rameny.
Popojedu dopředu, zpátky na parkovací místo a přemýšlím, jestli ten ostrůvek, dělící protilehlou stranu, přejedu a vlezu se mezi ten strom a stojící auto.

Snaží se mně přesvědčit, že mu nejdou otevřít dveře. Obejdu své auto, zastavím se u jeho a chytnu za kliku.
„Vystup!“ štěknu na něho, když se dveře otevřou a jen mávnu rukou k boku svého auta, kde jsou vidět dva škrábance. „Rozhodl ses mi zlikvidovat celý můj majetek?!“
Opravdu mám náladu, že by mi ji nikdo nezáviděl. Rozhodí mě i ty dva mini škrábance.
„Co s tím chceš dělat?“

„Nemáte šéfe pojistku?" nadzvednu obočí. „Prostě vám to zaplatí pojišťovna. Moje jméno znáte a číslo moji pojistky vám dám...mám ji tady v dokladech…" začnu se přehrabovat v batohu.
Sexem mu teda určitě platit nehodlám. Opakovaný vtip není vtipem.
„Nechtěl jsem to do vás našít, musel jste jet, jako hov... dost rychle."

Jen se zhluboka nadechnu. Má štěstí, že jsou kolem lidi. Nejspíš bych ho už držel pod krkem.
Mě bude říkat něco o pojistce? Mě bude říkat něco o tom, že jsem jel jako hovado? On, který měl hlavu pod palubovkou, místo, aby se čuměl na cestu?
„Vem si věci, zamkni auto a nastup si ke mně!“
Hodím po něm pohled, který jasně říká, že v tuto chvíli nesnesu jakýkoli odpor, jinak je synem smrti.

„Chcete to hnát přes policajty?" zkřivím ústa neochotou. „Jsem docela na dně, plat mi ještě nikdo nenavýšil... a moje výdaje... Sakra, moc dobře víte, jaký mám výdaje!"
Vystoupím z auta a zamknu. Když vidím z blízka ty dva škrábance, který nejdou skoro vůbec vidět, zarazím se a rozhodím rukama.
„To nemyslíte vážně! V servisu se vám vysmějí. Na tohle stačí nějaká retušovací fixa!"

„Retušovací fixa?“ zaskučím. Opřu se rukama o kapotu a snažím se to rozdýchat. „Na tohle auto?“
Sakra, mě snad šlehne. A Daniel mou špatnou náladu jen přiživuje. Zhluboka se nadechnu a sevřu ruce v pěst. Narovnám se a otočím se k němu.
„Naposledy ti říkám, aby sis nastoupil!“
Obejdu auto a vztekle za sebou přibouchnu dveře.

Moje noha ve vosím hnízdě. Zřetelně vidím, jak se začínají ty potvory rojit a ještě řeknu nějaké slovo, a bude to mé poslední. Nastoupím a jen několikrát naprázdno otevřu ústa, ale vždy si rozmyslím něco říct. Ani se raději neptám, kam jedeme.
„Vysmějí se vám," ujde mi z pusy. Sakra.
„Mám v autě mraženej nákup."
Sakra.
„Moc to nenatahujte."
Sakra.

Znovu se několikrát zhluboka nadechnu, jen se po něm krátce podívám a nastartuji.
Pěkně se podívá, jak se to bude řešit retušovací fixou.
Celou cestu neřeknu ani slovo, jen si pustím rádio. Zkouším se nějak uklidnit. Ale zatím to nejde. Potřeboval bych si někde vybít zlost.
Zastavíme před autosalonem.
„Tak jdeme,“ dám povel Danielovi, aby vystoupil.

Zastavujeme před autosalonem. Páni...takové káry..ty ceny... Ceny? Jsou nejspíš i s tím barákem, kde jsou vystavené. To přece nemůžou myslet vážně...Tady by asi fixu nebrali. Ale stejně by to nikdo nepoznal. Já třeba ne. Vůbec netuším, co tím jako chce říct, touhle návštěvou. Mám si uvědomit, že ho to auto stálo majlant nebo že bych měl změnit zaměstnání, protože pod jeho vedením si nikdy na něco takového nevydělám?

Vejdeme dovnitř a hned mi jde naproti obsluha autosalonu.
„Dobrý den, pane Kinney, co si budete přát?“
Jen se rozhlédnu kolem sebe. „Je tady pan Kinsky? Potřebuji něco zajistit.“
„Nezlobte se, ale má schůzku s klientem. Vrátí se nejdříve tak za hodinu, jestli je to urgentní, jsem vám k službám.“
Zamračím se. Svoje auto nenechám jen tak někomu. „Za hodinu se vrátím, vyřiďte to panu Kinskymu.“
Otočím se na podpatku a odcházím zpátky do auta. Do pr**le, to je dneska den. Myslel jsem si, že si užiju jeden z mála dní volna v klidu, jen si nakoupím a budu doma a ani tohle nevychází.
„Danieli!“ zavolám ještě a nastupuji do auta.

„To bylo rychlé," nastupuji do auta. „Nejspíš se vám vysmáli, co? Jak jsem říkal... mohl jste si tu ostudu odpustit."
Sedám si s velkou úlevou, že mě to nebude stát nic, minimálně tu fixu.

Moje ruka vystřelí k jeho noze. Stisknu jeho stehno a dám do toho veškerou sílu, abych se aspoň trochu uklidnil.
„Ještě slovo!“
Po chvilce pustím jeho nohu a nastartuji. Sakra! Proč jsem mu radši nedal pěstí! Cítit jeho stehno pod svou rukou…
Sakra fix!
Vyjíždím z parkoviště a mířím rovnou k sobě domů.

„Ale odvezete mě zpátky na parkoviště, že jo?" nedám se odbít.
Ať si nemyslí, že když mi bude tvořit modřiny na stehně, tak mu budu dělat poskoka.
„Opravdu se potřebuji dostat ke svému autu, šéfe," skuhrám. „Pozval jsem dnes na večer známost... Musím nachystat občerstvení. Teda nejspíš na to ani nedojde," začnu se uculovat, ale pak raději sklapnu.

„Do večera času dost,“ odpovím a zajedu do garáže. „Ještě jsme nedořešili auto. Počkáš pěkně se mnou. Pak tě odvezu zpátky k autu.“
Vejdu do domu a ještě ve dveřích se otočím.
„Sakra pojď dovnitř, nebudeš tu hodinu stát před barákem!“
Ještě by někam utekl, jak ho znám.

Nechci jít k němu domů. Zastavím se na prahu.
„Co vám řekli v tom servisu? Nejspíš to je jen malý škrábanec a vy mě budete kvůli němu prachsprostě vydírat! Znám vás!" couvnu ze schodů dolů. „Nebudu s vámi nic řešit, dokud nebudu mít černé na bílém, jak velkou škodu jsem vám způsobil! A nechám si to ověřit i od svého mechanika, abyste mě neošulil. Beztak vám tam všichni zobou z ruky!"
Klidně dojdu na první zastávku autobusu a dojedu k obchodňáku veřejnou dopravou.

„ne**r mě už!“ vyjedu na Daniela. „Vlezeš do toho baráku, nebo to chceš řešit na policii? Řeknu ti, kdo je na vině. Chceš to slyšet?“
Udělám krok vpřed, a chytím jeho batoh. Servu mu ho z rukou a jdu dovnitř.
„Musíme počkat, až se vrátí ředitel autosalonu, pak pojedeme zpátky a budeš mít černé na bílém, kolik to stojí.“

„Měl byste chodit do kurzu sebeovládání," řeknu si jen tak pod nos, když procházím kolem něj do jeho domu.
Vyzuji si boty uprostřed chodby a bundu hodím na stolek, který je v předsíni. To chodba je jak moje kuchyň s obývákem dohromady. Kruci, chtěl bych mít taky tak velkou chodbu, dobře by se tady vyjímaly moje boty.
„Je to jen škrábanec," nadhodím znovu naštvaně. „S vaším platem byste to vůbec nemusel řešit ani s policií ani s pojišťovnou. Slušnýmu člověkovi by stačila jen omluva."

Jdu rovnou do kuchyně a začnu si chystat kávu.
„Chceš taky kafe? Nebo si raději dáš džus?“ zeptám se přes rameno. Daniel stojí u dveří haly, jako by se bál vejít, nebo byl připraven kdykoliv zdrhnout. Pro jistotu jsem jeho batoh hodil na kuchyňskou linku vedle sebe.
„Tak co si dáš k pití?“
Moje nervozita pomalu začíná ustupovat, když jsem doma. Tady si cítím víc v pohodě.

„Kdy se vrátí ten ředitel? Opravdu bych tu nechtěl strávit celý odpoledne," zavrčím a prohlížím si fotky na stěnách.
„Proč v takovým velkým baráku žijete sám?" houknu na něj. „Dám si kafe, hodně mlíka. A sladím medem."
Je tu spousta fotek hnusných chlapů. Ušklebuji se. Něco jako Jeff.
„Proč máte na fotkách samý takový fešáky?" usmívám se. „ Kámoši nebo milenci?"
Jedinej, který stojí za hřích je ten s dlouhými kudrnatými vlasy.
„Jsou všichni zadaní, nebo je někdo volnej?"

„Ty jsi chlastal?“ zeptám se, když ho poslouchám. Takového ho neznám. Vím, že moc mluví, ale tuhle drzost u něho vidím poprvé. „Máš hubu plnou keců.“
Vezmu sklenici s džusem. „Na! Vem si to a buď na chvíli zticha!“
Vrazím mu sklenici do ruky v momentě, kdy se otáčí. Žlutý flek, který se mu právě tvoří na košili a stéká ke kalhotům, vůbec neladí s jeho oblekem.

„Kruci," vyhrknu, když na mě šéf vychrstne sklenici džusu. „Jsem celej mokrej."
Nesnáším na sobě mokrý věci. Studí to a je to upatlaný. Nadávám a stahuji si košili přes hlavu.
„Nepůjde to vyprat. Kde máte koupelnu? Musím to hned očváchnout," rozhlížím se po dveřích. „Zatracenej džus!"

„Sakra nemůžeš trochu dávat pozor?!" vyjedu na něj, i když já jsem suchý a čistý, jen pár kapek mi teče po ruce. „Škoda džusu," postavím sklenici na stůl a začnu si olizovat prsty.
Když se Daniel začíná otáčet a hledá koupelnu, vyrvu mu košili z ruky.
„Dej to sem! A sundej si kalhoty, hodím to do pračky."
Netrpělivě mu rozepnu opasek a jedním tahem ho vytáhnu z poutek.

„Šéfe, to nemyslíte vážně! Nebudu tady čekat do večera na svoje věci!“ poodstoupím od něj, aby už mi nic nesebral. „Říkal jste, že za hodinu jedeme zpět do servisu. To se nestihne vyprat. Kalhoty si nechám, to za chvilku na mě uschne.“
Sleduji nervózně jeho ruku, ve které drží můj opasek a košili.
„Vrátíte mi ten řemen, prosím,“ natáhnu ruku. „Mám ty kalhoty větší, budou mi padat.“

„To se stihne, dej mi ty kalhoty!“ Jsem netrpělivý a začínám být ještě víc nervózní. „Čím víc to budeš zdržovat, tím dýl tady budeš.“
Chytnu ho za rameno a natlačím ho do koupelny. „Osprchuj se, jseš celý upatlaný. Tady máš osušku. Půjčím ti zatím nějaké triko.“
Natáhnu k němu ruku. „Čekám na ty kalhoty!“

Neochotně si sundávám kalhoty. Vrtím boky, jak mi nejdou stáhnout a nemám z toho dobrý pocit, že se vysvlékám před někým, s kým mívám nezávazný sex. Už jen to, jak mě sleduje, ve mně probouzí pocit kořisti, lehce lovitelné. Stačí o něco opřít a sundat trenky. Pohltí mě panika. Umí to se mnou moc dobře. Nikdy ani neprotestuji, protože s ním si to, přiznávám se, užívám. Ruce se mi začnou klepat, když se mi vybaví, co za nádheru má mezi nohama. Sakra, zastavil jsem se. Normálně jsem v předklonu, kalhoty u kolen a zírám mu přes jeho nataženou ruku přímo do rozkroku.
Rychle vyměňuji kalhoty za osušku, kterou si ovážu kolem pasu a pod ní si teprve sundám prádlo. Nemusí vědět, co se mi honí hlavou, protože můj penis ty představy hned přejal do 3D vizualizace.

Sleduji Daniela, jak se svléká. Dokud se neomotal osuškou, byl jsem v klidu. V tomhle momentě, kdy se přede mnou snaží skrýt, začíná můj vztek a nervozita pomalu ustupovat, když si uvědomím, co pod osuškou skrývá. Hodím prádlo do pračky.
„Zajdu ti pro nějaké věci.“
Rychle vcházím do šatny, abych popadl první triko na ráně, a jdu zpátky. Opřu se o dveře koupelny a pozoruji Daniela, jak se snaží rychle umýt, aby mohl co nejdříve schovat svou nahotu.

Šel mi pro triko. Jak je to daleko? Doufám, že bude aspoň chvilku hledat. Stačí mi jen pár minutek. Přece se tu nebudu promenádovat s tvrdým parťákem. Pustím na sebe vodu a na houbu si namačkám velkou hromadu sprchového mýdla. Otočím se zády ke vchodu. I kdyby náhle přišel, dřív, než se udělám, nic nepozná. Budu se hezky mydlit a druhou rukou….Protahuji se v těch mýdlových bublinách, vychutnávám si tu kluzkost a musím se zeširoka rozkročit, abych to vzrušení ustál. Ruka se musí pohybovat, musí omývat moje tělo….bradavky….nechám si vodu v vniknout do úst, abych nemohl křičet. Moje ruka na penise zrychlí. Musím být hotov dřív, než se vrátí. Nemůžu klečet ve sprše, musím…musím to ustát ve stoje.

Mám pocit, že to Danielovi trvá a jednou rukou se umývat je víc než podezřelé. Hodím triko na zem, chytnu do ruky osušku a otevřu prudce dvířka od sprchového koutu.
„Pomůžu ti, abys byl rychleji hotov!“
Chytnu ho za jednu ruku, až mu vypadne houba na zem a vytáhnu ho ven.
„Opři se!“ Nasměruji jeho ruce na okraje umyvadla proti velkému zrcadlu. Jen trochu otřu jeho boky, aby mi ruce neklouzaly, po ještě nespláchnutém mýdle a potáhnu ho zadkem víc k sobě.
Už několik minut pociťuji touhu si ho vzít.

Zvrátím hlavu pod tím opojným pocitem, který mě začne svírat. Hlas, který přichází odněkud z dáli a vytrhává mě ze snu, z okamžiku, kdy máte vědomosti celého světa na dosah, mi rozklepe ruku na penisu a ustane náhle v pohybu. Nestačím ani vykřiknout nějaké sprosté slovo, když se mnou šéf mrští o umyvadlo a sebere mi moje nástroje k dovršení velkého finále. Už jen to, jak mi sahá na boky, mě totálně vykolejí. Moje vzrušení je náhle jinde a probíhá jinak, než doposud. Není to obyčejný chtíč, je tam touha, mravenčení na kůži, chvění v břiše, když cítím jeho ruce na hýždích. Vrhnu svůj vyděšený výraz do zrcadla a vidím šéfa, jak mi zírá na místo, které jsem opomněl a které se pod jeho pohledem stáhne.

Moje ruce se zastaví na jeho bocích. Pohledem sjíždím jeho páteř od vrchu dolů a zpátky. Dech se mi začíná zkracovat a touha po něm je čím dál silnější. Rychle se natáhnu pro odloženou houbu.
„Tady ses zapomněl umýt,“ třu namydlenou houbu mezi jeho půlkami a nehty volné ruky mu zatínám do kůže. V kalhotách mám zatraceně těsno.

Voda a pěna stékající mi po stehnech v jiné konzistenci, v jiné rychlosti, než je ve sprše. Líně se vleče po kůži, jakoby se s ní mazlila. Zasténám, když několikrát ucítím jeho hřbet ruky, otírající se mi o roztoužený otvor. Moje ruka v pudu sebezáchovy, studu a zároveň krytí mé touhy, vystřelí za záda a chytnu šéfa za zápěstí.
„Tohle mi nemůžete dělat!“ zaskuhrám na protest.
Vidím jeho nádherné tělo v zrcadle, ty linie svalů a bradavek, které bych chtěl zpevnit svými ústy. Natisknu se na hranu umyvadla, abych přebil bolest bolestí, jak se mě zmocňuje silné vzrušení a prosba, aby si mě vzal.

Volnou rukou chytím tu jeho a silně stisknu. Zatraceně, odporuje a to mě přivádí do varu čím dál víc. Pustím houbu a ruku mu přitisknu na páteř.
„Říkal jsem, že máš držet!“ štěknu po něm.
Rozepnu si druhou rukou poklopec, vyprostím svého přítele a začnu se o něj otírat.

„Šéfe,“ naříkám pod jeho drážděním.
Nejraději bych se na něj ihned natlačil zadkem. Nejsem d***a! Říkal jsem mu to tolikrát! Jak si to představuje? Takhle mě… zmanipulovat. Chladná keramika mě tlačí do břicha a těžce se mi dýchá.
„Nemůžete…nejsem připraven!“ zasténám. „Jestli je to za to auto, tak vám ho třeba vykouřím!“
Pokusím sebou trhnout.
„Pusťte mě, sakra!“ nenechám se jen tak lehce ojet. „Drtíte mi vnitřnosti!“

„Neříkej mi, že nejsi připraven, podívej se na tohle,“ přesunu ruku na jeho ztopoření. Párkrát ho protáhnu. Položím jeho ruku zpět na kraj umyvadla. Pustím vodu, navlhčím si prsty a nanesu pumpičkou na ně trochu mýdla. Zajedu mezi hýždě a jeden prst hned zasunu do jeho dírky. „Myslím, že dlouhou přípravu nepotřebuješ.“
A já nemůžu čekat. Penisem se tlačím mezi jeho stehna a už bych ho chtěl obdařit něčím lepším a netřít se jen tak naprázdno.

Chtěl bych se od něj odtáhnout, ale moje tělo jde úplně opačným směrem, prohýbá se proti jeho prstu. Tak málo. Jsem skoro prázdný a nic necítím.
„Chci víc!" zaskučím a skloním hlavu, aby neviděl můj ztrápený obličej v zrcadle, jak trpím.

„Víc?"
Povysunu trochu prst a podráždím ho hned třemi prsty. Najedu na jeho místečko, abych ho dostal víc do varu, i když si myslím, že to není potřeba. Nelíbí se mi, že má hlavu skloněnou. Nevidím na něj.
Vytáhnu prsty a nasměruji se proti jeho otvoru. Druhou rukou ho chytnu za vlasy a trhnu s nimi, aby zvedl hlavu a já mu viděl do obličeje. Nakloním se až k němu, že mu skoro ležím na zádech.
„Drž se pořádně!" řeknu jeho odrazu v zrcadle a bez dalších řečí se do něj najedu.

Plní moje tajná přání i ta vyslovená. Lehké otření vystřídá hned třemi prsty a nešetří mě. Snažím se své výkřiky držet v sobě a drtím tu chladnou věc pod rukama. Neuslyší mě vzdychat, neukážu mu, jak se mi to líbí. Přece nebudu šéfovi předvádět, jak tohle není pro mě trest, ale odměna. S takovou bych mu s potěšením objížděl bourák centem každý ráno.
Vnitřní smích mě přejde v momentě, kdy mi škubne hlavou dozadu a já už nemám jak krotit svoje steny a maskovat svou totálně vzrušenou tvář zkřivenou rozkoší. Bez obalu, bez varování, bez jakéhokoliv náznaku citu ke mně, polibku, slov, do mě vnikne. Rozdýchávám ten tlak, tu bolest a znovu si uvědomím, jakou velikost kondomu vlastně šéf potřebuje. Ta plnost mi bere dech, srdce rve z hrudi a odhazuje někam do záchodu a mě zůstává jen vzrušení a touha cítit ho dál a hlouběji.

Jeho mokré vlasy mi vykluzují ze sevření. Sakra!
Pustím ho a natáhnu se pro osušku. Rychle mu ji podvlíknu pod krkem, roztáhnu tak, aby ho netlačila na ohryzek a nedusila. Konce omotám kolem zápěstí a přitáhnu k sobě. Druhou rukou zajedu pod něj. Otřu prsty o jeho bradavky, trochu je podráždím a pak sunu ruku k jeho erekci.
Všechno vzrušení se pohledem do zrcadla na jeho tvář ještě znásobí a já začnu přirážet a vychutnávat si jeho hloubku, protože už nejsem schopen se držet zpátky.

k***a! Proč tohle dělá? Chci ho jen pro potěšení, aby mě pořádně ojel, a on udělá tyhle gesta, která mi nahlodají svědomí a něco blízko srdce. Zaženu to do kouta, protože jeho nekompromisní nadřazenost je všude cítit, drtí můj krk a musím mít otevřená ústa, abych mohl dýchat, a přitom se nemůžu bránit výkřikům, těm prostým vyjádřením rozkoše, stavu blaženosti a vzrušení. Už nevím, jak bych se zapřel, protože mi slábnou pod jeho tvrdými nájezdy ruce, zaplavuje mě pocit, které roztřese moje tělo, a už nejsem schopen mu vycházet pánví vstříc, jen sebou škubu jak při záchvatu a snažím si servat ručník z krku, protože mám najednou nedostatek vzduchu.

Konečně se projevuje tak, jak se mi to líbí. Bez rozmyslu přirážím a pořád ho sleduji v zrcadle. Ruce mu podkluzují.
„Opři se o zrcadlo!" a trochu mu povolím sevření osušky, aby mohl dosáhnout před sebe. Na moment se zastavím. Jednou nohou ho donutím zvednout jeho a položit ji chodidlem na stoličku vedle umyvadla a voji opřu vedle jeho. Podpírám ho pod kolenem. Mám lepší přístup a znovu můžu nasadit své tempo.

Změna polohy. Zasténám. Myslel jsem, že už nemůže najít lepší sklon a že to vzrušující místo už našel. Najíždí rychle pod jiným úhlem, bere mi dech z plic a já jen blaženě trpím pod jeho podněty. Sjedu si k penisu a začnu ho protahovat. Nestačím vůbec jeho tempu, pokulhávám za ním jak trojnohá kobyla a nutí mě to fantazií vyhnat z kouta ten opojný pocit, aby už konečně naskočil, protože tu nechci zůstat klečet na chladné dlažbě, zadek plný semene, držet se za penis a nedokázat se udělat do konce. Potřebuji ho k tomu. Potřebuji se udělat dřív, než ze mne vystoupí. Jinak už to ani neumím.

V odraze zrcadla sleduji střídavě jeho tvář a jeho zpracovávání penisu. Beztak se zase udělá dřív než já. Mírně se zamračím. Volnou ruku znovu posunu pod něj a chytím ho za jeho ruku a zastavím. Palcem ho zatlačím na žalud.
Cítím, jak moje tepová frekvence stoupá. Dech snad už nemůže být rychlejší a po krku mi z vlasů za límeček stéká několik kapek potu.
Na chvíli ho přestanu sledovat. Přivírám oči a poslepu se soustředím jen na sebe a tření ve mně začíná vyvolávat pocity, při kterých musím zatnout zuby, abych nezačal sténat nahlas.

Ne! Ne! Ne! Moje mysl je k neutěšení a chrlí jeden protest za druhým. Už podruhý! Zkazil mi to ve sprše! Chybělo mi pár sekund, prsty na jedné ruce by to spočítaly! Moje vzrušení padá někam na začátek. Opojné impulsy, stažený žaludek, srdce v háji. Všechno znova.
„Chci se udělat!" křičím a drápu své nehty do nepoddajného kluzkého materiálu zrcadla. Vrhám vzteklé pohledy do zrcadla.
„Nenávidím vás!" sevřu rty a rozklepe se mi brada. „Nenávidím..."
Veškerou nenávist vůči svému šéfovi doprovázím prohýbáním, nespolečenskými nadávkami a chvěním po celém těle.

„Taky se chci udělat!" neudržím se a vyjedu. Když slyším jeho kecy, moje vzrušení a touha po uspokojení za jakoukoli cenu se začíná míchat s předchozí náladou. Pustím jeho erekci, ať si s ní dělá, co chce a rukou přitlačím na jeho hlavu. Tváří ho tisknu na zrcadlo. Tvrdost mých přírazů se zvyšuje zároveň s tím, jak zase začínám být nervózní a chci se udělat co nejdřív.

Zamlžuji svým dechem zrcadlo a obtiskuji do něj svůj obličej. Musím se zapřít rukou, abych udržel stabilitu a jeho nekontrolovatelné přírazy si co nejvíc vychutnal, podle svého. Je tak dravý a jeho útoky na mě vůbec neberou ohled. Nejsem schopen si ani pořádně protahovat erekci, jak jsem unešený z té slasti jeho pozornosti. Jen si ho drtím v hrsti a snažím se nepadnout na kolena v bezvědomí.

Hloubku nájezdů měním za rychlost. Už se nedokážu víc držet, protože všechny pocity přicházejícího orgasmu mě naplno pohlcují. Už ani nezatínám zuby a vydám ze sebe pár hlasitějších vzdechů. Skláním hlavu, vlasy mi padají do čela a kapky potu dopadají Danielovi na záda.
Najednou ustrnu. Zastavím se, když mé tělo pohltí spalující vlna a málem mi podrazí nohy. Donutím se ještě párkrát tvrdě najet do hloubky a uvolňuji veškeré své vzrušení a napětí do Daniela.

Vyděsí mě jeho strnulost. Nemám s ním sex každý den, abych znal jeho reakce. Vrhnu pohled do zrcadla, abych se podíval na šéfa, co to má znamenat. Nevidím mu do obličeje, je schovaný pod záplavou tmavých vlasů slepených potem a já cítím, jak mi na záda dopadají horké kapky. Vykřiknu pod jeho posledními ostrými nájezdy a několikrát se k němu přirazím, když si uvědomím, že se do mě právě udělal. Zapomínám na sebe, protože ten pocit potěšit šéfa je náhle přednější. Chvíli si vychutnávám tu plnost a teplo uvnitř sebe a pak začnu znovu projíždět svůj penis, už jen soustředěný sám na sebe, s mírnými pohyby pánve, abych si šéfa v sobě připomenul, a sbírám střípky roztroušeného orgasmu po celém těle.

Ještě několik bezděčných záškubů mého penisu a já začnu opět vnímat. Přestanu Danielův obličej tisknout k zrcadlu a rukou zajedu dolů k jeho erekci. Odstrčím jeho ruku a sám ho začnu protahovat se zrychlujícím se tempem. Poslouchám jeho vzdychání a občasné výkřiky a přesto, že jsem se udělal, sevření jeho konečníku ve mně znovu vyvolává příjemné pocity, že mě to donutí aspoň mírně pohybovat pánví.
Nalehnu na jeho záda a opírám se čelem o jeho rameno, doufajíc, že Daniel svůj orgasmus ustojí pevně na nohách.

Když se šéf ujímá mé erekce, jen k sobě stisknu s vděčností rty a sáhnu vedle sebe, abych se mohl aspoň kouskem dotýkat jeho pokožky. Mazlím se s tím příjemným materiálem pod mými prsty, tlumím v sobě sténání a sklopenou hlavou pozoruji šéfovu ruku na svém penisu, jakou techniku vůbec používá, že mě dokáže tak dokonale rozrušit a během pár sekund udělat. Přivírám oči, protože ten nápor, co se náhle dere napovrch, nejsem schopen ustát s otevřenýma očima. Musím si ulevit rychlým dýcháním a pak jen pokládám svou ruku na jeho, abych mu dal najevo, že tohle už stačí, že víc není potřeba. Kropím stoličku pod sebou a další spršku se snažím chytit do ruky, abych mu tu nezasvinčil koupelnu.

Nezastaví mě ani jeho ruka na mé. Snažím se z něj dostat vše do poslední kapky a ještě si užívám poslední sevření jeho konečníku. Pouštím osušku, která padá do umyvadla. Podsunu volnou ruku pod Danielovou paží a zastavím ji na jeho krku. Jemně ho promnu, jako bych se chtěl omluvit za to froté sevření a pak ho chytnu pod bradou. Donutím ho narovnat se zároveň se mnou. Dívám se na jeho tělo v zrcadle. Je prostě dokonalé a já znovu promnu jeho ubývající erekci.
Natočím si jeho hlavu k sobě a bez řečí se přisaji na jeho rty, abych vzápětí ochutnal celá jeho ústa.

Všechno je špatně! Všechny jeho doteky! Chci si s ním jen sem tam něco užít. Nechat se pořádně naplnit a pak o tom spojení vědět minimálně dva dny. Nechci ...tohle. Ruka na mém krku, omlouvající se za mírné škrcení. Pohled, jímž si mě prohlíží. Ústa, která jsou hebká a mazlí se s mými, ochutnává mě svým jazykem a nutí mě stále naříkat pod těmi opojnými gesty. Tohle...nepotřebuji. Tíží mě to...na hrudníku. Nechci... se zamilovat. Nechci... uvolnit ve svém srdci místo.... pro něj. Přesto obětuji to spojení, vlhkost uvnitř mě, otáčím se k němu, tisknu se rozkrokem na jeho boky a hladím po zádech, stírám kapky potu a vybírám si svou daň v podobě jeho polibků.

Syknu, když Daniel nečekaně propustí můj penis ze svého sevření. Otočí se ke mně a opětuje mi polibky. Tiskne se ke mně, jako by neměl dost a chtěl pokračovat. Přesto však jeho doteky a polibky jsou jiné. Ne takové, jako když si člověk řekne - chci ještě. Přepadne mě náhle divný pocit.
Zatraceně. Nesmí to zajít dál. Nechci se zamilovat. Zakázal jsem si to.
Když stírá pot z mého čela, chytnu ho za ruku a odstrčím ho. Tlačím ho na hranu umyvadla a držím ho za obě ruce, aby nepokračoval.
„Myslím, že potřebuješ znovu sprchu," řeknu a zadívám se mu do očí. "A nepoužívej tak horkou vodu, je tu pak strašně horko," pustím ho a upravím se. „Tam máš triko, než ti uschnou věci. Udělám ti kafe."
Otočím se a odcházím do kuchyně, aby neviděl mé rozpoložení, které mne tak nečekaně přepadlo.

Věděl jsem, že to nemám dělat. Jako bych dostal baseballovou pálkou po všech prstech na rukou. Nesahat! Vždyť je to přece jasné! Šéf! Zapomeň na to! Můžeš být rád, že si tě vůbec všiml. Že je ochoten strčit ti svůj penis do zadku a dokonce se sníží k tomu, aby ti ho vyhonil.
Zapadnu do sprchy a pustím na sebe znovu vodu. Tentokrát se moje ruce nepohybují. Jen visí volně podél těla, protože on mi je svým odmítnutím zlámal na několika místech. Nedotýkám se ani sám sebe. Najednou si připadám nečistý, jak nějaká věc, co byla použita, byla vyhnána do sprchy, aby se očistila a utřela hozenou osuškou.
Jeho tričko voní po pracím prášku. Nemá nic společného s ním. S šéfem. Ani závan pachu po cigaretách. Vůně jeho kůže, když je zpocená po sexu. Nic. Kus oblečení, které je jen součástí jeho šatníku.

„Tady máš to kafe!" volám na Daniela. Dojdu ke dveřím koupelny a pootevřu dveře, abych nahlédl. „Budeš tam stát ještě dlouho?" zeptám se, když vidím, jak stojí před zrcadlem v mém triku.
„Neboj, sluší ti to," usměju se. „Pojď si dát to kafe."
Zavírám dveře. Než pustím kliku, musím se ještě párkrát zhluboka nadechnout.

Přišourám se do kuchyně a sednu si ke stolu. Při dosednutí cítím, jak mi povolují svěrače a jeho sperma mě studí na stehnech. Shrábnu nenápadně ze stolu ubrousek a dám si jej pod zadek.
Kruci. Kruci.
Usrknu kafe. I to kafe umí dokonale. Proč zrovna já musím narazit na tak dokonalou bytost? A ještě k ní cítit ten otřepaný cit, který patří tak akorát do smyšlených harlekýnů?

Sedíme naproti sobě a mlčíme. Každý usrkujeme kávu ze svého hrnku. To ticho je děsné. Když už to nevydržím, vstanu a zajdu do pracovny pro notebook. Otevřu ho a položím před Daniela.
„Procházel jsem si tvoji práci. Vysvětli mi tohle," píchnu prstem do obrazovky a usadím se vedle něho.
Voní mým šamponem a sálá z něj příjemné teplo. Jeho blízkost je příjemná, přesto z něj cítím nervozitu.

Nahlédnu mu přes ruku.
„Kde jste k tomu přišel? Je to takový můj úlet… nápad... nic, co by stálo za povšimnutí,“ pokrčím rameny, zmačknu ctrl A, delete, uložit a vymazaný soubor zavřu.

Gejzír horkých pramenů vytryskne hodně vysoko. Vztekle zaklapnu notebook a sevřu jeho ruce v něm. Přitlačím, aby je nemohl vytáhnout.
„Co si, sakra myslíš, že děláš?" vztekle zavrčím a nahnu se až k těsně k němu.
„Cos tím chtěl dokázat?" dýchám mu do obličeje a mám chuť se do něj zahryznout. „Dobře, jak chceš. Tím je to vyřešeno. Už tuhle práci s tebou konzultovat nebudu. Představím ji na ředitelství sám. Právě jsi přišel o prémie za tuhle práci. A nebylo to málo."

Vyjeknu bolestí, když mi uvíznou prsty pod monitorem. Škubnu s nimi, až je uvolním a prudce se zvednu, až se překlopí židle na zem.
„Klidně si ty prachy sežerte! Můžete si konečně na píchání někoho koupit a ne mě pořád využívat!“
Kopnu vztekle do židle a vyrazím chodbou ke vchodovým dveřím.
„Už tu s váma dýl čekat nebudu. Pošlete mi za to vaše podělaný auto účet!“

Vyskočím na nohy a doženu Daniela ještě na chodbě. Chytnu ho pod krkem a přitlačím ho na stěnu.
„Co si, k***a, myslíš? Je jedno, kde jsme, pořád jsem tvůj nadřízený a takhle se ke mně chovat nebudeš! A už vůbec mi nebudeš ničit vybavení domu."
Sevřu jeho krk a dotáhnu ho do obýváku.
„A buď rád, že v klidu přejdu tvoji nemístnou poznámku o tom, koho budu píchat!"
Strhnu ho na sedačku a zůstanu stát nad ním. Jsem vzteklý, rychle oddychuji a vůbec může být rád, že jsem ten jeho krk nesevřel ještě víc.

„Pusťte mě domů!“ vrhnu na něj ukřivděný pohled, když dopadnu tvrdě na sedačku. Promnu si svůj krk, kde ještě stále cítím jeho otlačené prsty. „Omlouvám se za ty kecy…“
Nechci aby si kupoval nějakou štětku nebo opíchal každýho chlapa, kterej mu bude ochoten dát. Chci pro něj něco znamenat. Chci to být já, komu zavolá, až bude mít chuť. Kruci.
„Omlouvám se,“ skloním hlavu a pozoruji svoje sepnuté ruce na kolenou.

Otevřu pusu, že mu něco řeknu, když mi začne zvonit telefon.
„Kinney, prosím," ozvu se trochu odměřeněji. „Promiňte, pane Kinsky, nechtěl jsem být hrubý... ano, jde o opravu laku... dobře, budu čekat, děkuji."
Schovám telefon a znovu se otočím k Danielovi.
„Chceš jít domů? V tomhle?" ukážu na něj prstem
Zajdu se podívat, jak je na tom jeho prádlo.
„Musíš počkat ještě deset minut, než dojede sušička."
Nechávám ho sedět a jdu zpátky do kuchyně. Zvednu židli, sednu si na ni a vytahuji smazaný soubor ze záloh. Jen po očku mrknu na Daniela, co dělá, ale pak se zaberu do souboru. Zítra jedu na ředitelství a velký boss to chce odprezentovat. Není složité se v tom vyznat. Bude to v pohodě.

Zvednu se a dojdu ke stolku na chodbě, kde jsem zahodil bundu. Vytáhnu z ní klíče s fleškou, odpojím ji ze svazku a položím před šéfa na stůl.
„Nemáte to celé,“ řeknu rezignovaně. „Máte moji první verzi a nechci vědět, kde jste k ní přišel. Tahle je rozšířená o několik alternativ pro různě velké firmy.“
Vracím se zpátky na pohovku a rozvalím se. Opřu se hlavou o opěradlo a zavřu oči. Proč už si konečně nedám pozor na hubu? Takhle mě nebude nikdy šéf respektovat.

„Nejsem zloděj, sám jsem si ji vyžádal od tebe i od Nowaka, jestli si nepamatuješ," zamračím se nad tím, co Daniel řekl. „Nikdy nikomu nekradu jeho nápady..."
Opět a zas mně naštval. Řekl to, jako bych mu ten nápad opravdu ukradl. Popíjím kafe a procházím soubor z Danielovy flešky. Čekám, až mi zavolá ředitel autosalonu.
Znovu se mrknu na Daniela. Sakra. Měl by si sednout jinak. Vidím přesně to, co v tuhle chvíli vidět nechci.
Zatnu zuby a raději skloním hlavu k notebooku.

„Aha," zvednu hlavu, abych si šéfa prohlédnul.
Cítí ke mně vůbec něco? Nebo mu jde čistě o sex?
„Netušil jsem, že jsem vám dál i ty rozpracované nápady. V tom případě se omlouvám."
Zvednu se a raději si stáhnu tričko pod zadek.
„Nemohl bych vám tady s něčím pomoct? Třeba posekat trávník?"zastavím se u okna a dívám se ven před dům. „Nebo vám umýt zatím to druhý auto?" navrhnu, kdy vidím jeho Chrysler 300.
Páni, tak s tímhle do práce nejezdí. Nejspíš tím oslňuje klienty a partnery.
„Kde máte nějaký kbelík? Zatím vám ho vyleštím, než pojedeme do servisu," rozhlížím se po kuchyni, co by se mi všechno hodilo.
Když už nemám možnost se dotýkat šéfa, mám chuť se mazlit s tím krasavcem venku.

Raději ani nezvednu hlavu a jen protočím oči. Leštit tohle auto. Na to nesahám ani já.
„Jestli chceš, můžeš něco udělat k jídlu. Určitě máš taky hlad,“ mávnu rukou k lednici.
Nakonec přeci neodolám a zvednu k němu hlavu. Musím se usmát, když si stahuje moje triko pod zadek. Vypadá v tom opravdu k nakousnutí. Když mě zašimrá kolem žaludku a znovu se začne hlásit touha po jeho těle, zatnu zuby a vrátím se k práci.

Musím pryč. Nemůžu s ním být v jedné místnosti natož vařit před ním skoro nahý, po příliš rychlém sexu, kdy to pro mne znamená jen předehru. To nedám.
„Byl bych na to auto opatrný.“

Jen se zhluboka nadechnu.
„Jestli chceš, tak můžeš uklidit vnitřek auta, ale na lak ani nesáhneš!“ už ho nemůžu dál poslouchat. Podívám se na hodinky. Ještě chvíli a bude mít prádlo vyprané a pak může jít. Sakra, kdyby se aspoň posadil a neprocházel se přede mnou s holým zadkem.
„Klíče od auta jsou v chodbě.“

Oddychnu si, že jsem propuštěn z téhle zlaté klícky. Beru klíče a mizím venku.
Sednu si na místo řidiče. Páni! Luxusní výbava, kožené potahy. Dokážou mně dokonale vzrušit dvě věci: Pěknej bourák a můj šéf.

Dívám se přes okno na Daniela, jak sedí v autě a prohlíží si interiér. Dobře vím, jaký musí mít pocit. Sám jsem z toho auta byl unešený až tak, že když jsem ho koupil, seděl jsem v něm hodinu a kochal se tou nádherou. A teď, když se spojí jedna nádhera s druhou, jsem z toho úplně mimo. Zaklapnu notebook a jdu ven. Prostě neodolám. Dojdu k autu a usadím se na místo spolujezdce.
„Hezká výbava…“ položím Danielovi ruku na koleno a pohladím ho směrem nahoru, po stehně až k okraji trika, které sotva skrývá jeho poklady.

Jsem totálně rozhozený, když si můžu osahat tak skvělý materiál. Žádná blbá koženka, nestudí do holého zadku, přebírá ihned teplotu kůže a já se jen zavrtím. Jedna ruka na volantu, druhá v rozkroku. Sakra, proč mi šéf nedovolí mu ho umýt. Už jsem se viděl, jak mokrá napěněná houba smývá tu dokonalost, moje tělo nalepené na kapotě a všechno jsem si mohl beztrestně osahat, otírat se přirozením a prožívat luxusní fetiš s černou kočičkou.
Když se otevřou dveře od spolujezdce, stáhnu triko dolů a snažím se zakrýt svůj ztopořený penis. Do hajzlu! Jeho ruka na mém stehně. Mířící na místo, které jsem tak pečlivě schoval.

Letmo se dotknu jeho penisu. Evidentně ho tohle auto vzrušuje stejně jako mně.
„Když někam jedeš, měl by ses připásat,“ natáhnu se přes něj a jednou rukou mu zapnu pás. Zůstanu nakloněný a dívám se mu přímo do očí. Jednou rukou projíždím pás přes jeho hrudník a druhou pomalu mířím výš pod triko.
„Bezpečnost nade vše.“
Nakloním se ještě víc, až se svými rty dotýkám těch jeho.

Dva v jednom. Kruci. Tohle asi nezvládnu. Zas tak dokonalý materiál potahů to není. Cítím, jak mi vlhne pozadí, jak mi kapky potu vyskočily na zádech a stékají dolů, mezi hýždě. Sevřu ještě víc volant a natáhnu nohy před sebe, jak se sevřu v narůstající touze, kterou mi způsobují jeho dotyky. Nestačím se ani pořádně nadechnout a mám jeho ústa na svých. Jeho zájem o mě, mi rozhodí tepovou frekvenci do čárek a teček nefunkční morseovky. Ostýchavě naťuknu jeho ústa jazykem, protože po něm moc toužím a nedokážu se v tomhle směru moc ovládat.

Moje ruka se zastaví na břiše, těsně pod pásem. Zahrábnu prsty, nadzvednu si ho, abych mohl navštívit jeho hrbolky, již dávno vztyčené a zpevněné třením pásu a mé ruky na něm. Ukazováčkem obkreslím obvod dvorce a pak ji stisknu prsty.
Ještě chvilku ho dráždím polibkem nepolibkem, kdy má ústa jsou těsně u jeho rtů. Nakonec neodolám, a když se dotkne jazykem mých rtů, navštívím já ty jeho.
Pouštím pás, ruku mu omotám kolem krku a přitáhnu si ho aspoň tolik, co připoutání dovolí, abych mohl svůj polibek ještě víc prohloubit.

Jen tiše sténám, dávajíc tím najevo, že mi nejsou tyto doteky lhostejné. Stydím se za svou nahotu, která neskrývá nic z mého vzrušení. Všechno, co mě v tu chvíli rajcuje, je vidět. Bojím se ho dotknout, protože bych nejspíš začal škrábat, ale už dnes nechci nic pokazit a zničit. Oplácím mu jen jeho polibek, proplétám se s jeho jazykem a nechám se unášet na vlnách rozkoše, co mi otupuje mozek a tělo rozpouští jako vosk pod slunečními paprsky.

Ještě jednou pohladím jeho hebkou kůži na prsou a pak pomalu sjíždím zpět dolů. Vytáhnu ji zpod trika a pak ho hrnu nahoru pod pás, až je Danielova spodní polovina těla zcela odkrytá. Miluji pohled na jeho nahé tělo. Přestávám znásilňovat jeho ústa. Pustím ho z objetí, trochu se na sedačce posunu a skloním hlavu do jeho klína. Chci ho vykouřit. Chci ho ochutnat. Prostě mám na něj takhle chuť.

„Šéfe!“ vykřiknu, když odhalím jeho úmysl a zakryji si rukou svůj penis. „Nemůžete...tady... říkal jste, že v tom autě jen sedíte a čumíte do blba!“
Odsunu se od něj dál a druhou rukou pátrám podél pásu, abych se osvobodil.
„To nejde...nejde to...tohle...neberte tu věc do pusy!“

Odstrčím jeho ruku a přejedu penis jazykem po celé délce.
„Pozdě, už jsem to olízal."
Chytnu jeho ruku a zastrčím mu ji za pás a druhou chytnu za zápěstí, aby mi nebránil v ochutnávce. Ještě jednou mrknu na Daniela a pak se hladově vrhnu na jeho malého přítele, který roste pod každým dotykem čím dál víc

„Šéfe!“ protestuji. „Poškrábal jsem vám auto,“ zvrátím hlavu na sedadlo a zrychleně dýchám. „Nazval vás lhářem...“ sevřu pevně pás a snažím se ho povolit, aby mě tak netížil na prsou. „Nezasloužím si takovou vaši pozornost...“ dostávám křeč do lýtka a propnutím prstů se pokouším uvolnit. „A tamto už vůbec ne!“

Na okamžik ho propustím ze svých úst.
„Nekopej mi do pedálů, nenič mi potah a starej se, ať ani trochu nezasviníš sedačku nebo cokoli jiného tady v autě. Takže budeš muset být v klidu, aby ani kapka neutekla, kam nemá."
Ještě víc sevřu jeho zápěstí, druhou rukou ho chytnu za koleno a trochu roztáhnu jeho nohy od sebe.
Doufám, že to pochopil, pomyslím si, když se znovu skláním do jeho klína, abych si konečně vzal to, na co mám chuť.

Být v klidu. Ani kapička nazmar. k***a!
„Šéfe! Hlavně to nepolykejte!" zasténám a nadzvednu pánev tím, jak se zapřu do podlahy auta. „Škodí to pleti!"
Snažím se vytrhnout z jeho sevření. Takhle mi zpracovávat můj penis! Tímhle způsobem! Jak si ho mám pak doma sám vyhonit, když mu vždy dopřeje takový komfort a ON se mi pak při mém snažení jen vysměje do obličeje, se slovy: A tohle mělo být jako co? Pokus o vtip?
„Šéfe! Snižujete tím mou autoritu u mého penisu!" znovu zkusím jeho ústa i ruku zastavit.

Znovu ho pustím. k***a. Je to jak dohadování na trhu a já začínám být nervózní, protože ho prostě takhle chci a dost.
„k***a, dej ty ruky pryč!" zamračím se na něj. „Nikdy psovi nestrkej ruce do žrádla!"

Nechci odporovat. Kdybych stál, už jsem pod tím návalem vzrušení dávno na kolenou a prosím o rychlou smrt. Zatnu zuby a jen funím přes nos. Bolest na hrudníku. Tlak v podbřišku. Hlučné srdce. Sevřené ruce v pěst a stisknutá víčka. Ani kapka nazmar? Co tím myslel? Mám ruce neschopné zachytit to, co se dere ven. Kruci.
„Šéfe! Pane Kinney, prosím!“ zanaříkám a pak znovu skousnu spodní ret.

Zakouším celou délku jeho erekce. Projíždím ji v ústech. Jazykem občas objedu celý penis tak drsně, jak to jde. Vůbec ho nešetřím. Neměl se dohadovat. Sem tam po něm jemně sjedu zuby až na špičku žaludu a pak si ho sáním vtahuji zpět do úst až dolů, ke kořenu. Rukou si přichytím jeho penis a obemknu ho prsty u kořene. Ústy dráždím jen jeho horní část. Jazykem znova drsně objíždím jeho žalud a rukou začínám protahovat penis v rychlém tempu.

k***a!
Sakra!
Do pr**le!
Nesnáším ho!
Sežer si to všechno!

Koutkem oka pozoruji, jak Daniel zatíná svaly a propíná prsty na nohou. Mám ho přesně tam, kde jsem ho chtěl mít. Přidám na rychlosti pohybů ruky a zintenzivňuji sání a tření jazykem.
Jeho vzdechy jsou čím dál hlasitější. Jeho váček se stáhne a v penisu začne cukat. Ještě pár vteřin a dá mi to, pro co jsem si přišel.

„Běžte do horoucích pekel!“ vykřiknu ještě dřív, než mi orgasmus vystřelí mozek z hlavy a pošle mě do bezvědomí.
Ležím bezmocně v křeči, moje tělo se třese pod slastnými nápory, že by i otrlý exorcista jen zahodil svůj krucifix a vzal nohy na ramena. S každým záškubem uvolňuji svoje sperma, je mi jedno, do čeho šéf sbírá vzorky. Prohnu se co nejvíc k jeho ústům, několikrát přirazím, abych vydal vše, a nohou se snažím o něco zapřít a vytrvale kopu do podlahy.

Snažím se zachytit vše, co mi Daniel dopřává. Ignoruji jeho nadávky a kopání do podlahy. Líbí se mi, když ho můžu přivést do takového stavu a mít nad ním absolutní nadvládu.
Jeho penis cuká, jako by chtěl utéct a rozkřiknout všude do světa, jak se mu to líbilo. Jen doufám, že i Daniel sdílí stejný názor.
Nepouštím ho, dokud si nejsem jist, že už mi nemá co dát.
Ani kapka nazmar.

Oddychuji a nechávám dobrovolně všechno šéfovým ústům. Vyprostím ruku z pásu a položím mu ruku na jeho rameno, zklamaně naříkám, že se nemůžu dotknout jeho kůže. Tak aspoň přejedu na jeho krk, masíruji ho na zátylku a sjíždím za límeček na páteř.
„Tohle...jsem si ani já ani on nezasloužil...“

Pouštím jeho penis a ještě ho dvakrát celý olíznu, kdyby se náhodou ještě objevil nějaký bílý opozdilec. Políbím ho na podbřišek, na břicho, kolem pupíku jen udělám jazykem vlhké kolečko.
Zvednu se do sedu a zadívám se Danielovi do obličeje.
Je úžasný. Krásný v jakémkoli rozpoložení. Ale tohle prožívání jeho orgasmu ho dělá ještě krásnějším.
Pokládám mu ruku zpět na nohu a druhou ruku kolem krku. Znovu si ho přitahuji pro polibek a hladím ho po vnitřní straně stehna, aby si dobře zapamatoval, co všechno jsem mu teď dal.

Miluji jeho polibky. Přímo zbožňuji jeho vlhké rty na své kůži. Kdekoliv. Kdyby jim věnoval delší dobu, nejspíš bych prošel dalším orgasmem. Jsem rád, že tohle o mně neví. Že stačí věnovat mi pár otisků na ucho, nebo těsně nad lopatku a dál se nemusí mému tělu věnovat.
Polibky na ústa. Zvláštní chuť, která mu po mě zbyla. Cítím se trapně, že si všechno nechal. Můj šéf a udělá tohle! Jeho odmítavé gesto, abych se ho dotýkal, mě nechává v pozici, která smí jen dostávat.

Cítím, jak mi v kapse vibruje mobil, ale nemíním se teď vzdát svého. Kdo ví, kdy zas budu mít příležitost. A takhle u mě doma. Celého Daniela jen pro sebe. Telefon se vypne a já se zas soustředím jen na jeho tělo, jeho teplo a polibky, které se snažím nasbírat do zásoby.
Trhnu sebou, když se ozve před domem zatroubení.
Do pr**le! Zakleju v duchu a jen velmi nerad pouštím Daniela. Otevřu dveře auta a vyhlédnu ven. Venku stojí dvě auta a z jednoho právě vystupuje pan Kinsky.
„Musím to jít vyřídit," povzdechnu si. „Měl by ses jít obléct, věci už budeš mít suché."

Všechno to krásné je během jednoho okamžiku pryč. Sex. Uspokojení. Nic víc. Nic míň. Ani to auto už mi nepřipadá tak sexy. Vystoupím a rychle přeběhnu do domu. Nasoukám se do oblečení a naliji si džus, protože mám sucho v ústech. Teď je ta pravá chvíle vzít roha. Však mě zítra šéf najde v práci a moc dobře vím, kde bydlím. Potřebuji se dostat do svého auta, ke své zásobě chlastu a něčím rozehnat to zklamání, které se mi teď dostalo. Ubezpečím se, že se šéf vybavuje s tím chlápkem, co přijel a přeběhnu silnici na protější chodník. Kousek odtud je zastávka. Nohy mám stále jak z gumy a pěšky určitě nepůjdu.

Pan Kinsky mi přenechává náhradní vůz a odjíždí s mým. Za tři dny ho budu mít zpátky. Jen doufám, že mi ho vrátí v pořádku. Otáčím se k domu a chci vejít, když na konci ulice vidím mizet Danielovy záda.
Proč? To k***a nemůže nikdy počkat v klidu na jednom místě?
Nastoupím znovu do chryslera na místo spolujezdce. Pohladím sedadlo řidiče. Ještě je teplé. Zavřu oči a vybavuji si člověka, který v něm ještě před pár minutami seděl. Vůbec se mi nechce vystupovat. Už zas. S jediným rozdílem. Teď nesvírám v ruce volant. Teď mám položenou dlaň na sedadle a s očima zavřenýma se snažím posbírat vše, co tu po Danielovi zůstalo.

Domů se vracím pozdě večer. Cestou jsem zastavil v parku, sedl si na lavičku a pozoroval kachny, chodící po dně plytkého rybníku. Mám chuť se tam znovu ponořit, ale na to jsem až moc hodně střízlivý. Naštěstí mám plné auto. Jsem rozhodnut, že dnes dám minimálně dvě láhve. Protože mě šéf dnes totálně rozhodil. Vzal si, co chtěl. A já z toho měl dobrý pocit. Nic mu nevyčítám. Jen moje touha po něm zase o stupínek narostla. Nejsem schopen ho vyhnat z hlavy. Nejde jen o to, že bych se s ním chtěl znovu vyspat. Jde o to, že s ním chci zůstat, mít položenou hlavu na jeho hrudníku, poslouchat srdce a nakonec zavřít oči a s pocitem bezpečí mu usnout v náručí.