SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double Gravitation II - Chtěl bych jen slyšet tvou odpověď - část 20

Usnul jsem. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale venku už přestalo pršet. Slyším hlasy od farmy. Otec sedí s Richardem na terase a vypadá to, že se baví. Oba se proti mně nejspíš spikli. Oba mnou zklamaní, že nejsem schopen vyrůst a chovat se jako dospělý. Couvnu zpátky do stájí a vrátím se na seno. Nechci, aby mě zahrnuli výčitkami. Na to jsem moc velký zbabělec, abych je vyslechl a velký slaboch, abych to obvinění unesl.

Pan Walker na mě asi tak minutu mlčky kouká. Ani nevím, jestli dýchá. Pak zničehonic vstane a beze slova odejde.
Je to v pr.deli. Asi jsem ho nas.ral. Zklamaně se otočím ke stolu a strčím do pusy ten výborný kozí sýr.
„Zopakujte to znovu!“ ozve se vedle mne najednou pan Walker. Vedle něj stojí jeho žena a evidentně nechápe, o co jde.
Myslím, že paní Walkerové se bojím víc. Chvilku mlčím, ale nakonec se postavím.
„Chtěl bych, si Daniela vzít.“
„Víte, že se to rovná skoro sebevraždě?“ zeptá se mně po chvilce mlčení.
Usměju se. Je to dobrý. Nepřijde jim to divné a zřejmě proti tomu nic nemají.
„Myslíte, že můžeme zažít ještě něco horšího?“ zeptám se obou.
Manželé Walkerovi se na sebe podívají a pak se začnou smát.
„Asi ne, máte pravdu,“ odpoví pan Walker. „Mluvit vám do toho nebudeme. Je to sice zvláštní, ale je to vaše volba, jen si uvědomte, že s ním budete celý život. Žádný rozvod se v naší rodině netoleruje.“
Paní Walkerová mě nakonec obejme a v jejich očích se zalesknou slzy.
„Daniel to ví?“ pustí mně a otře si vlhké oči.
„Ještě ne. Nevím… mám strach, že mě odmítne.“
„Vy se něčeho bojíte?“ začne se Danielova máma znovu smát. Plácne mě po zádech silou, kterou bych u ní nečekal. Postrčí mě směrem ke stájím. „Myslím, že teď je ta nejlepší příležitost.“
Ještě jednou se na oba podívám a pak se šouravým krokem vydám za Danielem.

Ticho a tma. Dokonce i koně jsou potichu a není slyšet ani jejich oddychování. Až zjistí, že tu není hnědák, budu muset ustát všechny jejich vyčítavé pohledy, protože oni to poznají. Položím si paži přes oči. Líp se mi tak usíná. Ještě větší tma, než je kolem. Prospím se jen chvilku a pak, sotva vyjde slunce, půjdu hledat hnědáka. Nechci, aby byl potravou pro mrchožrouty. Jen si dám hodinku spánku a vyrazím. Sám. Protože ten kůň byl jenom můj.

Vejdu tiše do stáje, abych nepoplašil svou přítomností odpočívající koně. Jen u vrat jemně prosvítá dovnitř světlo z lampy. Jdu potichu až k tam, kde podle manželů Walkerových bude Daniel. Znají ho dokonale. Leží tam, tiše oddychuje, paži přehozenou přes oči. Tiše otevřu vrátka a vejdu dovnitř.
Všude voní seno a v tom přítmí jen matně vidím nějaké fotky na stěně. Pár vteřin nad Danielem stojím, pak si k němu lehnu do sena. Nemám to srdce ho vzbudit.
Možná spí, musí být hodně vyčerpaný z té studené vody, nemluvě o jeho zranění.

I když našlapuje tiše, poznal bych jeho krok v dusotu stáda koní.
I když mi nos otupuje vtíravá vůně sena, jeho je mnohem silnější.
I kdybych hořel v plamenech, jeho teplo by bylo to, co by mě nakonec spálilo.
Srdce mi buší a já doufám, že není hlučné a neslyší ho. Jen se slabě pohnu, abych se ho dotkl stehnem. Tak rád bych ho objal a úplně se mu zhroutil do náruče, vypustil všechnu tu úzkost a smutek skrz slzy a nechal si je od něj utírat a utěšovat doteky. Místo toho jen krátký vzdech. Mám ho plnou hlavu a omlouvám se v duchu hnědákovi, že smutek po něm přebíjí spalující touha po Richardovi. Miluji ho.
„Miluji tě,“ zašeptám do tmy.

Překvapí mě, když Daniel promluví. Myslel jsem, že spí. Ale slyšet, co říká, mě hřeje na srdci.
Podsunu pod něj jednu ruku a přitáhnu si ho do náruče.
Přišel jsem s pevným rozhodnutím, ale v tomhle momentě mi zase dochází slova.
Jen ho k sobě tisknu.
„Ptal ses, jak jsem tě našel," na chvíli se odmlčím a položím mu ruku na hruď, abych cítil jeho bijící srdce. „Šel jsem za tímhle. Tohle se prostě nedá ignorovat."
Pohladím ho po vlasech, sundám jeho ruku, kterou má přes obličej a zvednu hlavu, abych mu viděl do očí.
„Myslel jsem, že jsem tě ztratil. Už mi to nikdy nedělej."
Srdce mi začíná tlouct a mám problém dát dohromady těch pár slov, které mu chci říct celý den. Pořád je mám na jazyku, a když přijde na věc, zadrhnou se a nejdou dál.
Vytáhnu zpod něj ruku a sednu si vedle něj.
Odvahu! Je to jen pár slov! Vždyť jeho rodičům jsi to řekl bez problémů. Jseš velký chlap, sakra!
Ještě jednou se nadechnu, chytím ho za zdravou ruku a silně stisknu.
„Vezmeš si mě?"

„Co?“
Můj mozek nestačil ještě zpracovat ty slova o srdci a moje tělo jeho doteky, a pak to všechno zkolabuje Richardovou otázkou. Dívám se na něj se široce otevřenýma očima, a přesto z něj vidím jen siluetu a vážnou tvář. Je to on. Můj šéf. Richard. Cítím jeho teplou ruku, která mě pevně svírá.
„Nerozumím ti,“ řeknu rozechvělým hlasem. „Jak jsi na takovou věc přišel? Kolik jsi toho s otcem vypil? On tě donutil říct takovou kra.vinu?“
Zase zvyšuji hlas. Vytáhnu svou ruku z jeho sevření a stoupnu si.
„O takových věcech se nežertuje,“ zatnu pěsti. „V naší rodině je to vážná věc a je to na celý život. Nemůžeš to myslet vážně… nejsem… nemusíš se ke mně vázat… takhle.“
Bydlíme spolu. Máme spolu úžasný sex. Miluji ho. Ale stále o něm nic nevím. Štve ho, že utíkám? Chce si mě takhle k sobě přikovat? Nemůže chtít někoho takového, jak jsem já. Takových se člověk co nejrychleji zbavuje.
„Nerozumím ti,“ hlesnu.

„Myslíš, že to nemyslím vážně?“ zamrzí mě to. „Nevím, jak jinak ti to mám říct. Myslím to zatraceně vážně, a přemýšlím už od rána, jak ti to mám říct.“
Vstanu a začnu v tom malém prostoru přecházet sem a tam.
„Čemu na tom nerozumíš?“ nervózně si prohrábnu vlasy, až mi všechny spadnou do čela.
„Já to prostě neumím jinak říct! Nikdy jsem o ruku nikoho nežádal. Nevím, jestli se chlapovi dává prstýnek. Nevím, jestli bys chtěl romantickou večeři při svíčkách, abych pak před tebou klečel.“
Zastavím se před ním a podívám se na jeho ruku zaťatou v pěst. Tušil jsem, že to skončí fiaskem. Zatraceně. Jak mu mám ještě jinak říct, že to myslím smrtelně vážně? Jak mu mám ještě víc dokázat, že s ním chci být napořád?
Povolím napětí v nohách a dopadnu před ním na kolena.
„Danieli, vezmeš si mě?“

„Richarde!“ vyhrknu. „Nechci, abys klečel!“
Svezu se před něj a chytnu ho za ruku.
„Miluji tě. Nikdy se to nezmění,“ šeptám a nahnu se k jeho rtům, co nejblíž. „Jen mě nikdy nenapadlo, že bys mě chtěl až tak… moc. Patřím jenom tobě. Nepotřebuji to mít stvrzené ani papírem, ani prstýnkem.“
Přitáhnu si ruku k sobě na hrudník, kde překotně bije srdce. Nevím, co mám odpovědět. Zaskočil mě tím tolik, že najednou nemám ani argumenty, proč bych ho měl odmítnout.
„Chci abys byl šťastný. Udělám cokoliv. Jestli k tomu patří moje ANO, říkám ano.“
Políbím ho jemně na rty. Proč jsem řekl ano? Proč jsem neřekl, že si to rozmyslím? Proč jsem neutekl ven? Sjedu našimi propletenými rukami dolů, do jeho klína.
„Chci to ale slyšet i zítra, protože teď nejsi určitě střízlivý,“ usměji se a jazykem mu obkroužím rty. „Chutnáš po višňovce a ta dokáže zatemnit mozek hned po prvé skleničce.“

„Danieli, prosím tě,“ zaskučím nešťastně. „Nenuť mě to říkat po čtvrté. Myslím to vážně. Myslel jsem to vážně i na loďce, když jsem chtěl, abys se mnou jel do San Franciska. Budu to myslet vážně i zítra, ale chci, abys řekl ano proto, že to chceš i ty. Ne jen proto, že chceš, abych byl šťastný. Ale i proto, že to tak cítíš.“
Opětuji mu polibek na rty a opatrně obejmu, abych mu znovu nevykloubil rameno.
Absolutně nevím, co bych ještě měl říct. Prostě moje slovní zásoba se v tu chvíli rovná nule a mozek mám totálně vymetený.
Točí se mi hlava z toho, jak jsem to všechno vyhrkl jedním dechem. Opřu si hlavu o jeho rameno.
„Neumím si už bez tebe život ani představit.“

„Nikdy jsme o tom předtím nemluvili. Jak po mě můžeš chtít, abych se během několika vteřin rozhodl? To je náš problém – nemluvíme spolu. Tohle… mě nikdy nenapadlo,“ prohrábnu si vlasy a zkousnu ret. „Nic se tím přece nezmění. Já … nevím. Miluji tě a chci tu být pro tebe, ale…“
Sakra. Proč mi nechává prostor, abych začal přemýšlet?
„Před chvíli jsem zabil svého koně. Měl jsem ho deset let. Jsem nezodpovědný. Nemám ti co dát,“ uvědomuji si, že začínám plašit. Nechal mě vydechnout a to stačí na to, abych zpracoval spoustu výmluv. Mám je všechny na jazyku a jsem schopný mu je všechny přednést. Vymaním se z jeho obětí a nechám ho klečet v seně. „Promiň…já musím… venku už svítá…chci najít hnědáka a pohřbít ho.“
Ve stájích je ještě tma, ale okny se prodírají první sluneční paprsky. Vezmu rýč a lopatu a pak se ještě podívám na Richarda.
„Mohl bych ti svou odpověď říct, až se vrátím?“

Dívám se na Daniela a poslouchám, co říká.
Myslel jsem si, že už je to na dobré cestě. Ale vypadá to, že z toho utíká. Přesně z toho jsem měl strach. Nevím, proč jsem mu to vlastně říkal. Měl jsem to nechat tak jak to je.
Mrzí mě to.
Vstanu a beze slova odcházím.
Venku na terase stále sedí pan Walker.
„Tak co?“ dívá se na mě, jak do sebe liju jeho višňovku, a bere mi z ruky flašku.
„Chce jít pohřbít svého koně. Sám. Nelíbí se mi to. Nerad bych, aby tam zas někde zůstal.“
Víc nemluvím. Vejdu do domu a poprosím paní Walkerovou, jestli bych se mohl někde aspoň na chvíli vyspat. Na nic se neptá. Připraví mi spaní v pokoji, kde jsem naposledy spal, a odchází.
Lehnu si na připravenou matraci. Trochu se vyspím a pojedu domů.

Odchází dřív, než jsem mu stačil říct, že bych byl moc rád, kdyby šel semnou. Tak takhle nějak se cítí Richard, když si ho neposlechnu do konce a uteču. Vyběhnu za ním, abych mu řekl, že potřebuji jeho pomoc, že chci, být s ním. Stojí už s mým otcem na terase a převrací do sebe láhev. Co by na to řekli rodiče, kdybych jim řekl, že si vezmu Richarda? Už tak těžce nesou, že jim do domu nepřivedu žádného vnuka. Pořád doufají, že si třeba najdu nějakou holku. Nejspíš by byli zklamaní, protože tohle by byl konec jejich tajných snů.
Obejdu stáje a vydám se k řece. Ruka mě zatraceně bolí a už teď vím, že jestli svého koně najdu, hrob pro něj by mi se zrdavými pažemi trval několik hodin. Tohle bude ale pěkně dlouhej den.

Mohl jsem spát tak možná dvě hodiny. Víc určitě ne. Jen co se vzbudím, sevře se mi žaludek, když se mi připomene, co bylo ve stáji. Chvíli zírám do stropu a přemýšlím o tom, proč jsem to vlastně Danielovi řekl. Mohl jsem to nechat, jak to je. Aspoň by mi teď nebylo z toho tak těžko.
Vylezu potichu z pokoje, abych někoho nevzbudil. Zamířím do kuchyně, abych se napil aspoň trochu vody, ale ve dveřích se zarazím.
Paní Walkerová už běhá kolem plotny a chystá snídani. Ona snad ani nespala, přitom je čilá jak rybička.
„Chcete kafe?“ zeptá se, když zaregistruje moji přítomnost.
„Hodně silné, když můžu poprosit. S mlíkem a bez cukru.“ Posadím se ke stolu a ve vteřině se přede mnou objeví talíř s jídlem.
„Nedělejte si se mnou starosti,“ zaprotestuji.
„Jen jezte a talíř zůstane čistý, bez jediného drobečku!“ řekne přísně paní Walkerová a chystá mi kávu. „Co vám řekl Daniel?“ zeptá se, když přede mne postaví hrnek s kávou.
„Namluvil toho hodně.“
„A konkrétní odpověď?“
Pokrčím rameny. Nechce se mi o tom mluvit.
„Kde máte manžela?“ zeptám se, abych převedl řeč jinam.
„Šel za Danielem.“ Paní Walkerová se na mě tázavě podívala: „Co vaši rodiče na něj říkají?“
„Mám už jen sestru,“ povzdychnu si. „Ale určitě by se jim líbil.“

Hnědáka jsem našel minimálně dvě míle po proudu řeky od místa, kde se s námi utrhl břeh. Stál jsem nad ním skoro půl hodiny a omlouval se mu. Taky jsem mu řekl o všem, co se od té doby stalo. Jak mě Richard zaskočil otázkou, na kterou mám jedinou odpověď, ale bojím se jí říct nahlas. Hnědák mi na to neřekl nic. Mlčky na mě celou dobu zíral skelnýma očima a já věděl, že kdyby byl naživu, za moji hloupost by mě už dávno trefil kopytem doprostřed čela.
Vykopat díru pomocí jedné ruky a druhé s velkými bolestmi dá zabrat.
„Proč jsi ho odmítl?" ozve se za mnou.
Narovnám se a nemusím se ani otáčet, abych věděl, že za mnou stojí otec. Mlčky mě obešel a zaryl rýč do země.
„Richard ti něco řekl?" sklopím hlavu do země.
„Nemiluješ ho?"
„Nic to neřeší."
„Mluví hodně?"
„Richard?" přestanu rýt do země a poprvé se odvážím podívat se otci do tváře. „Myslíš ...o nás?"
„Co si myslíš o tom, že ti to řekl?"
Vezmu lopatu a odhážu pár vrstev hlíny.
„Protože to myslí smrtelně vážně. Protože doufal, že mu řekneš ano. Protože neumí používat slova, které by vyjádřila všechno, co k tobě cítí. Shrnul to do jedné krabice, která to všechno obsahuje. Uvědomuješ si to?"

„To je mi líto, nevě…“
„Potřebujete s něčím pomoct? Nechci tady sedět jen tak,“ přeruším ji. Nechce se mi probírat rodiče.
„NO,“ plácla do stolu. „Moc toho tu teď nemáme, ale můžete nasekat dřevo, je tam sekání na týden.“
Paní Walkerová vstane a ukáže přes okno ven. „Je to tam, kousek za stájema.“
Vezmu hrnek s kávou.
„Dopiju si to venku, děkuji za snídani,“ ukážu na prázdný talíř. Opětuji úsměv, který ke mně vyšle, a jdu ven.
Hromada dřeva je opravdu pořádná. Stojí tam dva velké špalky. Na jeden si postavím hrnek a na druhém začnu sekat dřevo. Za chvíli mám úplně propocené triko, tak si ho sundám, protože se na mě lepí a to fakt nesnáším. Dopiju kafe a pokračuji v sekání.
Na to, aby člověk nemyslel na různé bl.bosti, je opravdu nejlepší se něčím zaměstnat.

Otec pak už celou dobu jen mlčí. I po té, co jsem pronesl modlitbu, dopadla poslední hrstka hlíny, a i celou cestu zpět. Nesu si sedlo a celou výstroj hnědáka a musím uznat, že jsem ještě nikdy nebyl tak moc unaven. Je už dávno po poledni a mám za sebou jen pár minut spánku. Dokonce i ruka mě tak hrozně bolí, že mám co dělat, abych nenaříkal po cestě domů. Ještě jsem vyčistil postroj od bláta, ať může schnout, a to byla poslední věc, kterou jsem byl ještě schopen udělat.
Do vany plné horké vody už lezu po čtyřech. Jen v ní tak sedím a v hlavě si přerovnávám myšlenky o včerejšku a o dnešním ránu. Slíbil jsem Richardovi odpovědět. Pořád dokola jsem bombardován jen pár slovy, "chci tě" a "miluji tě". Znamená to, že jsem připraven i na ten další krok, být s ním už na celý život? Obejmu se. Tak moc mi chybí. Moje srdce je rozhodnuté dávno, říká ano od samého začátku. Jen ta hlava...z ní bych potřeboval vystřelit ten pořád přemítající mozek.

Když už mě bolí každý sval, i ty, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, rozhodnu se sekání nechat.
Trikem už ani nemá cenu se otírat. Je špinavé a zcela propocené. Odnesu hrnek do kuchyně. Je tu prázdno. Paní Walkerová se zřejmě šla taky trochu prospat.
Vejdu do koupelny, abych se aspoň trochu osprchoval. U dveří se zastavím.
Daniel sedí ve vaně a evidentně o něčem přemýšlí.
Opláchnu si aspoň ruce v umyvadle a přejdu k němu. Posadím se na okraj vany.
„Jak je?“ promluvím a natáhnu k němu ruku. „Je mi líto, že jsi přišel o koně.“
Pohladím ho po vlasech. „Víš, to co jsem řekl, jsem myslel vážně. Ale nemusíš mi odpovídat hned. Nevybral jsem si zrovna nejlepší dobu. Odpověď mi můžeš dát, kdy budeš chtít. Klidně si na ni počkám celý život.“
Položím mu ruku na rameno. „Až vylezeš z vany, udělám ti masáž, musíš být určitě celý polámaný.“ Chytnu ho pod bradou, natočím k sobě a políbím ho na rty.
„Tak tu hlavně neusni, já se půjdu opláchnout ven.“

Otevřu oči, když slyším kroky. Richard. Srdce mi vždycky tak začne divoce tlouct a udělá se mi špatně. Možná je to z té horké vody. Pozoruji jeho záda, plné mých zarudlých škrábanců. Když si ke mně přisedne na okraj vany a prohrábne mi vlasy, automaticky přivírám slastí oči. Voní nádherně potem a jeho kůže se leskne a je celá umouněná. Tolik mě to vzrušuje. Jeho rty na mých. Jen takové letmé pohlazení.
Chytnu ho za zápěstí, když chce odejít.
„Zůstaň,“ řeknu tiše. „Slíbil jsem ti odpověď. Je jedno, kdy ti ji řeknu, jestli teď nebo někdy jindy. Nic se nezmění. Miluji tě a říkám ano. Chci jet s tebou do San Franciska a být navždy tvůj.“

Myslím, že mé srdce právě vynechalo několik úderů a blíží se ke kolapsu. Musím se několikrát zhluboka nadechnout. I když jsem si tak moc přál slyšet tuhle odpověď, stejně to nejsem schopen pobrat v klidu.
Když se srdce vzpamatuje, rozbuší se najednou rychle, jako by chtělo dohnat vynechané údery. Silně tisknu Danielovi ruku a nejsem schopen říct ani slovo. Tahle odpověď je to nejkrásnější, co jsem od něj kdy slyšel. Nejraději bych ho teď vytáhl z vany a objímal bych ho až tak, že by ztrácel dech.
Když se trochu vzpamatuji, shodím boty a vlezu si k němu do vany. Omotám se kolem něj nohama a rukama a přitisknu ho k sobě.
„Miluji tě,“ pronesu do ticha.
Pod tíhou všech těch pocitů, najednou pro mne nebyl problém tohle říct.
„Moc tě miluji,“ políbím ho do vlasů. „Děkuji.“

„Omlouvám se, že jsem nebyl schopen ti to říct hned," přejíždím mu dlaněmi po zádech a omývám jeho zpocená záda. „Nechtěl jsem váhat. Protože tě miluji a moje odpověď byla od prvního okamžiku ano."
Sjedu níž přes jeho boky a otírám si tvář o jeho.
„Jen nevím...rodiče to asi nepřekousnou," vynutím si polibek a zapřu se mu do prsou. "Otec tě nemá moc rád."

„Jsem moc rád, že jsi řekl ano,“ pohladím ho opatrně po pažích. „Ale svatba nebude hned. Nejdříve musíme zařídit spoustu věcí kolem toho.“
Usměju se, když Daniel říká, že mě jeho otec nemá moc rád.
„Myslíš, že mě tvůj táta nemusí? To se mě teda chtěl zbavit, když mě nalíval tou pálenkou?“ začnu se smát. „Měli bychom jim to říct. Jen si zrovna nemám co oblíct. Moje věci ještě neuschly a tady v tomhle… nevím,“ ukážu prstem na kalhoty, ve kterých sedím ve vaně.
Postavím se a vylezu z vany a začnu je rolovat dolů. Chytnu velkou osušku a převážu si ji přes bedra.
„Pojď,“ natahuji k Danielovi ruku. „Slíbil jsem ti masáž.“

„Nemusíme jim to říkat hned. Tím nechci říct, že si to chci rozmyslet. Ani že se za to stydím. A nerozumím tomu, co chceš zařizovat. Chci si vzít tebe. Nesnáším oslavy, lidi kolem sebe,“ sakra, už zase hledám výmluvy.
Vylezu z vany a cítím, jak je všechno na mě těžké. Masáž by mi možná bodla. Snažím se taky skrýt do ručníku, ale vůbec mi to nejde. Bolí mě celé tělo a taky se mi zdá, že hořím. Možná z horké vody. Možná z toho, že jsem se právě upsal ďáblu. Možná je to tím, že mám horečku.

„Taky nemám rád velké oslavy, ale nejbližší bych tam chtěl mít. Lauru, a tví rodiče určitě taky budou chtít přijít," usměju se. „Neboj, nic velkého to určitě nebude, ale nejde to se sebrat ze dne na den a jet. Víš co? Teď už o tom nepřemýšlej."
Chytnu jeho osušku a zavážu mu ji, protože mu to s tou bolavou rukou moc nejde. Chytnu ho za ruku a jak malý kluk, opatrně nakukuji za dveře, jestli není někdo venku, kdo by nás mohl nachytat. Když zjistím, že je vzduch čistý, táhnu ho ke mně do pokoje a rychle zavírám za námi dveře a otočím klíč, aby nikdo nepozvaný nevešel dovnitř.
„Lehni si na břicho," ukážu na matraci a jdu zatáhnout závěsy na oknech.

Nejbližší. Nejraději bych tam nechtěl nikoho. Bude tam Jeff. Nejspíš půjde Richardovi za svědka. Richard si ho bude vážit ještě víc. Sebrat se ze dne na den a jet. Přesně můj styl, který nemá Richard rád.
Položím se na břicho. Jsem pohroužen do svých myšlenek, že ani nevnímám, co Richard dělá. Mám hlad, uvědomím si, když si zmáčknu prázdné břicho a zakručí mi v něm.
Páni, stále tomu nemůžu uvěřit. Šéf si mě chce uvázat na krk na celý život.

Postavím se ke skříňce, odkud minule Daniel vytahoval mast na moji postřelenou nohu. Chvilku se v tom prohrabuji. Nic se mi nezdá. Nevím, na co se ty věci používají. Nakonec najdu čistou vazelínu. Není sice masážní, ale je potřeba, aby ruce nedrhly.
Rozetřu si ji pořádně na ruce, kleknu si obkročmo nad Daniela a stáhnu z něj osušku.
„Tohle zavazí."
Položím mu ruce na záda a pomalu je začnu hladit, abych potom mohl přidat na intenzitě a pořádně promasírovat každý sval.

Vychutnávám si masáž se zavřenýma očima. Je to uvolňující. Mám rád teplé Richardovy ruce. Je to moje nejoblíbenější část jeho těla. Protože do nich jsem se tenkrát musel zamilovat, když jsem tak dlouho nic ostatního z něj neviděl. Chci si užít jen masáž, protože jsem unaven a nespal jsem. Ale jak se o mě otírá svými pevnými stehny a při pohybu k mým ramenům se mě dotkne vždy na předposledním obratli končící těsně u hýždí, zachvacuje mě touha, aniž bych chtěl a přebíjí ospalost i únavu.

Postupně probírám svalstvo na zádech. Opatrně mu promasíruji jedno rameno, druhé raději vynechám. Když opouštím jeho krk, neudržím se a jemně ho políbím. Pak postupuji směrem dolů.
Měl jsem si aspoň něco obléct. Když se k němu skláním trochu víc, jemně o něj párkrát zavadím svým penisem, který si velice užívá svobody a přítomnosti Daniela.
Postupně jdu níž až k jeho hýžďovým svalům. Jemně je několikrát promasíruji, ale pak raději ruce přesunu na stehna, abych neměl nutkání se na tom nádherném zadečku zastavit a skončit masáž v tomhle místě.
Prohmatávám jeho nohy od lýtek směrem nahoru.
Začínám se do toho moc vžívat, a vždycky když se blížím k hýždím, musím se zhluboka nadechnout a přemluvit se k sebeovládání, abych mohl dokončit slíbenou masáž.

Přistihnu se, jak mi nejenom že prudce bije srdce, ale už i rychle dýchám. Mám silné tendence se proti všem jeho tahům na mé kůži prohýbat, vycházet jim vstříc. Chci cítit víc jeho dotyků, nejenom ruce, ale i tvrdé bradavky zanechávající na mých zádech rýhy, zatnuté břicho a i jeho chloubu, kterou pociťuji stále víc na místech, kde mě to tak silně vzrušuje, že už mám problém ležet na břiše a jen se modlím, aby myslel masáž jen takhle zezadu.

Přestávám to zvládat. Moje ruce kloužou po jeho hladké a jemné pokožce a můj parťák se už začíná hlásit o slovo.
Zatraceně. Nechci Daniela zklamat, že nejsem schopen ani udělat jednoduchou věc, jako masáž, abych po něm hned neskočil.
Zatnu zuby, a když mu promasíruji i druhou nohu, nakonec se přeci jen přesunu na jeho hýždě.
Do prčic. Vážně to nedávám. Roztáhnu prsty a palci, jen tak mimochodem projedu rýhu a otřu se o jeho vstup.
Jsem v háji. Skloním se a začnu Daniela líbat na zádech.

„Richarde!“ mělo to být vyčítavé okřiknutí, ale místo to byl roztoužený výdech do matrace, spolu se zadrápnutím nehtů do deky, když mi projede bez výčitek svědomí mezi hýžděmi.
Jeho polibky na zádech jsou jak žhavé značky, kterými si mě už teď chce označkovat, že patřím jenom jemu a nikomu jinému.
„Zatraceně...“ drtím mezi zuby. „Richarde!“
Vůbec to nepomáhá. Jeho tlak tak blízko, kde ho chci mít, je neuvěřitelně vzrušující a já ty dvě slova obyčejného chtíče „chci tě“ musím držet v sobě, za stisknutými zuby, drtící spodní ret. Moje tělo si dělá, co chce a bez ostychu se mírně nadzvedává, aby pociťovalo ještě větší tlak na místě, kde ho chce nejvíc.

Neposlouchám ho, jen vnímám řeč jeho těla. Čím dál víc to podněcuje mou touhu.
Mezi polibky se snažím aspoň trochu nadechnout. Zvyšuji tlak rukou, až má hýždě celé červené.
Kašlu už na nějakou masáž. Od kostrče sjedu dolů. Jednou rukou se zastavím u jeho vstupu, který masíruji jen konečky prstů a druhou cestuji dál, abych několikrát promnul jeho váček, a pak sjedu dolů, pod jeho tělo, kde se zastavím na jeho vzrušení.
Když slyším Danielovo zavzdychání, které už nedokáže v sobě udržet, moje prsty lehce zajedou dovnitř, abych ho slyšel ještě víc.

Vzrušuje mě každý dotek. Začínám se přestávat ovládat. Už objevil, jak jsem nadržený, jeho ruka na mém penisu. Nejsem schopen před ním svou touhu už déle skrývat. Zajede mi prsty dovnitř, že mě to nutí ještě víc nadzvednout pánev, aby věděl, že je chci co nejhlouběji. Pokrčím lehce jednu nohu a zdravou ruku si podsunu pod hrudník, abych poskytnul větší prostor pro Richardovo zpracování mé chlouby.

Když masáž tak úplná. Masíruji prsty jeho prostatu a dlaní projíždím jeho penis.
Když se nadzvedne, trochu mi to zjednoduší a já se můžu sklonit a dál kopírovat jeho páteř svými ústy.
Svým vzrušením se otírám o jeho stehno a čím dál víc toužím se do něj vnořit. Vystřídat prsty svým parťákem, protože už to pomalu, ale jistě přestávám zvládat.
Uvolním své sevření a vytáhnu z něj prsty.
„Otoč se, chci tě vidět," řeknu ztěžka. „Chci se na tebe dívat," dodám ještě z posledních sil a strhávám ze sebe osušku.

Můžu pod jeho taktovkou jen tiše vzdychat a přijímat tu rozkoš, co mi dopřává, aniž bych pohnul prstem. Když ze mě vyklouznou jeho prsty, jen zaprotestuji zamumláním do matrace.
„Chci se na tebe dívat,“ znějí mi v uších jeho slova.
Otáčím se na záda.
„Rád tě pozoruji,“ zasténám a projedu mu prsty mezi ochlupením, přes prsa, dolů, aniž bych si všímal jeho jizvy a hned se otírám dlaní o jeho penis.
Zahlédnu vedle sebe položenou dózičku s vazelínou a nanesu je na své prsty, rozetřu na jeho penis a pak jej klouzavými pohyby projíždím, sevřeného v hrsti.

Opřu se rukama o matraci vedle jeho ramenou. Skloním hlavu a dívám se, jak projíždí mou erekci, jako by ta samotná činnost nestačila k tomu, že už tak jsem hodně vzrušený. Jen tiše oddychuji s pootevřenými ústy. Když mě tlak ve varlatech upozorní na blížící se vyvrcholení, rychle chytnu Daniela za ruku a zastavím ho.
Rychle vydýchávám, přesunu jeho ruku na má prsa a přejedu s ní přes mé hrbolky, aby ty příjemné pocity byly dokonalé.

Mazlit se s jeho bradavkami mi tak často nedovolí. Je to příjemný pocit, cítit pod polštářky prstů tu tvrdost, svírat je mezi prsty a přejíždět po nich mastnou dlaní. Krčím přitom obě nohy, jak mě pohlcuje ještě větší touha po tom, aby si mě vzal, ale zároveň mě vzrušuje, jak se ho jen tak můžu dotýkat a zkoumat jeho reakce.

Potřebuji čím dál víc okusit víc z Danielova těla. I když ho znám už dokonale, pořád po něm toužím.
Oželím jeho dotyky na mých prsou a zvedám se do kleku. Chytám Daniela oběma rukama pod koleny, trochu víc je od sebe roztáhnu a pak tlačím k jeho tělu.
Záda se mu trochu zakulatí a vystaví tak víc na obdiv své místo, kam se chystám vstoupit. Trochu se nad něj nakloním, abych se tam svým penisem otřel. Je tak tvrdý, že ani nepotřebuje pomoc, když se nasunu, jen malinko, abych připravil Daniela na svůj vpád.

Pokládám svou ruku na Richardův bok, na konec jeho jizvy, snažím se ji prsty vyžehlit, aby splynula a vyrovnala se. Přivírám oči, i když se na něj chci dívat a vysunu proti němu pánev, abych si ho pomalu v sobě přivlastnil, vyměnil ten pár prstů za jeho dokonalou část těla.
„Miluji tě," zašeptám a zahrnuji do těch slov svou povolenku, aby si mě vzal.

Danielovým pohybem se do něj nasunu ještě víc. Jednu ruku si opírám o loket vedle jeho pochroumaného ramene a druhou si přidržuji jeho nohu pod kolenem.
Na jeho "Miluji tě" odpovídám hlubokým polibkem.
Jazykem pátrám v jeho ústech, zda tam zůstalo ještě pár slovíček jeho lásky ke mně.
Už nemůžu nečinně čekat, až si Daniel přivykne na mou velikost. Pomalými pohyby najíždím a vychutnávám si hloubku svých přírazů, které se postupně začínají zrychlovat.

S ním a už nikdy jindy s nikým jiným? Ne, nemám s tím žádný problém. Miluji ho. Ví o mně všechno. Bere mě takového, jaký jsem. I s mými mouchami. Jestliže uteču, najde si mě. Nechci už utíkat. Myslím na něj pořád. Touha po něm roste snad každou hodinou. Sex s ním je dokonalý. Jediný dotek mi dokáže rozproudit tak rychle krev, že to do dnes nedokážu pochopit, jak to dělá.
Jazyk brouzdající mi v ústech. Nikdy se ho nemůžu nabažit. Tak hebký a kdekoliv se mě dotkne, vzrušivé mravenčení mi ihned postaví chloupky na kůži.
Vysílám mu do obličeje tiché steny a svou ruku pátrající na jeho zádech krotím, abych mu neubližoval a nehyzdil svými škrábanci jeho pokožku.

Tření mé erekce v tom úzkém prostoru, mi vždycky přináší tak úžasné pocity. A pokud je to s Danielem, je to dvakrát intenzívnější. Ani nepřemýšlím nad tím, že on, už bude jediný do konce mého života. S ním jediným budu tohle prožívat zas a znovu a věřím, že se nikdy nebudeme mít dost.
Všechny ty impulsy a vzruchy provázející naše milování, prochází mým tělem a já pod jejich tíhou přestávám Daniela líbat.
Nadzvednu se víc do kleku a ruku, kterou jsem měl položenou na zemi, teď hlazením po jeho horké kůži přesouvám níž, abych mohl dopřát potěšení jeho malému příteli.

Sleduji pohledem jeho ruku, jak míří k mé erekci. Nechávám chvíli vše jen na něm. Rád si užívám jeho pozornosti, rozebírám všechny pocity, které mě zasahují na různých místech těla a ještě u toho můžu pozorovat reakci Richarda. Když se mi všechny ty příjemné prožitky začínají sbíhat jak řeky do moře, zapojuji svou pánev, vycházím s ní vstříc Richardovým přírazům, přebírám si od něj svého parťáka, aby se mohl věnovat Richard už jen sám sobě. Zavírám oči pod narůstajícím svíravým vzrušením a volnou nohu ještě víc pokrčím, odlepuji ji od země, jak se snažím pomoci Richardovi udržet lepší pozici, aby hloubka i tření uvnitř mě, byla co nejintenzivnější.

Když mám volné obě ruce, podebírám jeho nohy a pokládám si je na ramena. Zapřu se o ně a mám možnost najíždět víc, i když té hloubky právě moc nevyužívám.
Ruky pokládám opět na podlahu a s neustávajícími pohyby se přivádím k tomu, na co už čekám, jako na vysvobození. Ty touhy se ve mě všechny spojí a zatlačí všechno ostatní do pozadí. Jsem schopen už jen vnímat Danielovo polohlasné vzdychání. Přicházející orgasmus sevře mé tělo a já si s přivřenýma očima, kratším hlasitým zasténáním posledními tvrdšími přírazy vychutnám tu hloubku, kterou mi Daniel nabízí.

Zvednu svou bolavou ruku a jen se s ní lehce zapřu o Richardovo rameno. Masíruji jeho svaly, jak se snažím rozehnat přicházející orgasmus, zvolním tempo i na svém penise, ale tření uvnitř mě, mi nedovoluje tenhle nekontrolovatelný impuls zastavit. Richardovy tvrdé přírazy, které předznamenávají jeho konec, ještě víc vlijí oleje do ohně. Dostávám křeč do lýtka, jak se tím osvobozujícím okamžikem ve mě všechno sevře. Ruka tiskne mou erekci v drtivém sevření bez efektu, skropím částečně Richardovo břicho a další stahy už jen stírám do dlaně doprovázející je krátkými tlumenými výkřiky.

Z mé několikavteřinové strnulosti mě vytrhne svírání mé erekce. Otevřu oči a s rychlým oddechováním pozoruji Daniela, jak prožívá svůj pobyt v ráji. Je nádherný a prožívání rozkoše jeho krásu ještě znásobuje. Na moment mě navštíví závist, když si uvědomím to dvojí potěšení toho, kdo přijímá.
Když nemám, co bych už ze sebe vydal, uvolním jeho nohy z mých ramenou a skláním se až k němu pro polibek, potvrzující celý tenhle akt. Ohýbám ruce v loktech a pomalu na něj doléhám celou svou váhou.

Zaměstnávám všechno, co se může ještě hýbat, abych rozehnal svůj třas. Ruce hladící ho na zádech, nárty přejíždějící po jeho lýtkách přes stehna na hýždě a pak zase dolů. Třu se břichem o jeho a rozmazávám mu svou nadílku. Moje druhé já se v té těsnosti našich těl spokojeně rochní.
Oplácím mu polibky a šeptám své: „Miluji tě. Děkuji za nádhernou masáž.“

Jen se usměju, když mi Daniel poděkuje za masáž. Takhle původně skončit neměla. Ještě jednou ho políbím, pohladím po tváři a projedu prsty jeho vlasy.
„Pro tebe všechno," zašeptám a pomalu se z něj svezu na bok, abych jeho potlučené tělo víc nezatěžoval.
Hladím jeho vlhké břicho a cítím, jak se ještě chvěje. Opřu se o loket a pozorněji se na něj zadívám. Jeho oči, které se zabodávají do mých, mají zvláštní lesk. Položím mu ruku na čelo. Je horké.
„Danieli, tobě není dobře?"

„Nikdy mi nebylo líp,“ usměji se a zavřu oči.
Promnu si prsty čelo. Jen mě trochu bolí hlava, to je vše. A taky mi bije rychle srdce, ale to je vždy normální. A potím se víc, než kdy jindy. Ale to je z té horké vody a z toho nádherného prožitku, který odeznívá.
Schoulím se k Richardovi, abych z něj pobral trochu tepla, protože je mi zima. Když mi třas ovládne bradu a cvaknu poprvé zuby o sebe, usměji se. Tohle se mi ještě nestalo. Přitáhnu se k Richardovi ještě blíž.
„Jen je mi zima,“ zašeptám.

Když se ke mně Daniel přitiskne, cítím, že jeho tělo opravdu hoří a třas neustává. Zatraceně. Chytnu vlhkou osušku a trochu mu otřu břicho, ulepené od spermatu. Přetáhnu přes něj deku.
„Počkej tu, hned jsem zpátky," omotám kolem sebe druhou osušku a mířím do koupelny.
Vezmu svoje mokré kalhoty, natáhnu je na sebe, ať nechodím nahý a Danielovi donesu jeho.
„Obleč si to," podávám mu je.
Otočím se ke skříňce, kde odkud jsem vytáhl vazelínu. Chvilku se v ní přehrabuji. Je tam. Vytáhnu teploměr a podávám ho Danielovi.
„Změř si teplotu, půjdu ti uvařit čaj."

Sevřu kalhoty v ruce a zjišťuji, že to nejspíš nepůjde. Jen se s nimi přikryji a teploměr strčím pod paži. Opravdu se ochladilo. A to rapidně rychle a minimálně o deset stupňů. Deku si natáhnu až pod bradu, která mi začne cvakat v pravidelném rytmu. Zavřu oči a sevřu pevně okraj přikrývky. Chci, aby se Richard co nejrychleji vrátil. Schází mi jeho teplo. Bez něj se nějak nedokážu zahřát.

Vejdu do kuchyně a začnu se přehrabovat v polici a hledám, v čem bych uvařil čaj. Zřejmě jsem způsobil trochu větší hluk, protože se za chvíli za mnou ozve: „Potřebujete něco uvařit?"
„Promiňte," otočím se na paní Walkerovou. „Chtěl jsem jen Danielovi uvařit čaj, vypadá to, že má horečku."
Danielova máma se bez řečí otočí a míří nahoru k Danielovi do pokoje.
„Paní Walkerová," zastavím ji na schodech. „No... Daniel je tam," ukážu na dveře mého pokoje a raději poodstoupím, abych hned neschytal jednu mezi oči.
Podívá se na mě přísným pohledem, zavrtí hlavou a rázným krokem jde do mého pokoje.
Nejdu dovnitř. Raději zůstanu stát mezi dveřmi, abych případně měl možnost zdrhnout.

Napřáhnu před sebe instinktivně ruku, když se přede mnou zhmotní tvář někoho, koho jsem neočekával.
„Šéfe?“ zašeptám.
Kam zmizel? Potřebuji ho. Uvědomuji si, že je to máma. Bere mi teploměr a tváří se způsobem, že ji nebude dělat problémy mě odrovnat tak jako Richarda, protože to nejspíš udělala.
„Nic mi není,“ vydám těžce přes svoje rty. „Jen se potřebuji vyspat.“

Z bezpečné vzdálenosti poslouchám nadávky, jak jsme nezodpovědní. Proč Daniel vůbec ještě někam šel a kdo ví, co jsme ještě dělali potom. A proč mám mokré kalhoty. Po poslední otázce jen pokrčím rameny.
Paní Walkerová odchází pro léky a uvařit čaj.
„Potřebuje studené obklady, vysvlečte ho!" rozkáže ještě, než zmizí v kuchyni.
Pokleknu k Danielovi a opatrně odhrnu deku. Tak s tím svlékáním nebude problém. Jen... nakloním se k němu a natáhnu nosem jeho vůni. Tohle musím rychle nějak vyřešit. Beru do ruky vlhkou osušku, která tu ještě leží a opatrně Daniela ještě jednou otřu na všech místech, kde je známka naší předchozí aktivity a znovu ho přikryju až ke krku. Celý se třese, a já začínám mít výčitky, že jsem si toho nevšiml dříve.
„Pusťte mně," ozve se vedle mne paní Walkerová. Nese věci na zábal. „Doneste z kuchyně čaj a jsou tam připravené i léky," odhrnuje z Daniela přikrývku.
Nezbývá mi než poslechnout. Udělal bych stejně všechno proto, aby se Daniel cítil lépe.

„Mami,“ mávám před sebou rukama. „Nejsem malý děcko. Běž pryč! Nech tady jen Richarda, prosím.“
Vrhnu na Richarda prosící pohled, ať mě nenechává v rukách té děsivé ženské.
„Musí se naučit se o mě postarat sám, když mě chce na celý život.“

„Na celý život?" podívá se na něj paní Walkerová a pak se otočí ke mně.
Jen se pousměju a přikývnu hlavou.
„No, to probereme později, až ti bude líp," postaví se a přejde ke mně. "Dejte mu ten prášek a pak ho zabalte do mokrého...," začne mi vysvětlovat, co mám s obklady dělat. Pak mi položí ruku na rameno a usměje se. „No, mít ho na celý život... opravdu ho musíte hodně milovat."
Odchází do kuchyně připravit silný vývar, aby měl Daniel co do žaludku.
„Tak se posaď," řeknu Danielovi, aby mohl spolknout prášek a já ho mohl omotat mokrými obklady.

„Jen tu se mnou zůstaň,“ chytnu ho za zápěstí. „Když budu zabalený v tomhle, nebudu tě moct obejmout. Chci se tě dotýkat a jen tak s tebou ležet. Prosím.“

Podívám se na něj a vidím tu prosbu i v jeho očích, lesklých od horečky. Pohladím ho po vlasech.
„Teď to nejde," beru do ruky mokré prostěradlo. „Ale slibuji, že tu s tebou zůstanu."
Začnu Daniela omotávat tak, jak mi řekla jeho máma. Když je všechno hotovo, zabalím ho do peřiny až ke krku.
„Ještě se musím převléci, hned jsem zpátky," usměju se na něj. Vidím, jak se celý třese a jen s námahou udržuje oči otevřené.
Vyběhnu z pokoje ven, kde visí moje oblečení. Je skoro suché. Sundám ho a jdu dovnitř. U schodů z prvního patra potkám opět paní Walkerovou. Podává mi ještě jednu peřinu.
„Nezapomeňte zábal vyměnit tak do hodiny, já pak Danielovi donesu polévku."
Převezmu si od ní deku a jdu za Danielem. Rychle se převléknu do suchých kalhot a lehnu si k němu. Přikryju nás oba tou druhou dekou a opatrně ho obejmu.
„Za chvilku by ti mělo být teplo," zašeptám mu do ucha, když cítím, jak se ještě třese.

Je to příjemný pocit, mít ho u sebe.
„Všechno jsem to zpackal,“ řeknu a zavřu oči. „Takový divný den. Přišel jsem o svého koně a zároveň jsem ti přislíbil svou duši. Jakoby osud chtěl, abych se už neměl na koho vázat, kam utíkat. Jen zůstat s tebou.“
Položím mu ruku na bok, nahmatám jeho kapsu a zajedu rukou dovnitř. Bezpečí.
„Znám tu jedno místo, které bych ti chtěl ukázat. Chodil jsem tam trucovat, učit se a těm mrakům říkal všechno, co mě trápilo. Je to moje posvátné místo. Slíbil jsem tomu místu, že až najdu tu pravou holku, vezmu si ji přesně na tom místě. Budeme klečet v trávě, držet se za ruce a jen my dva si slíbíme s výhledem na údolí, že se naše ruce nikdy nerozpojí. Byla to blbost.... nikdy si tam žádnou holku nedovedu...“
Jsem unavený. Chci mu ještě říct hodně věcí, ale už nemám sílu.
Nechávám ho mluvit a jen poslouchám.

Pozoruji ho, jak pomalu zavírá oči a jeho dech se pomalinku uklidňuje. Určitě se na to místo půjdeme spolu podívat. Slíbíme si tam svou lásku. Jen pro nás. Protože ho miluji a svůj slib, že budu jen s ním myslím smrtelně vážně. Jen to ještě musíme oznámit rodině. Ale myslím, že nikdo nebude proti. A i kdyby. Nehodlám se ho vzdát, protože Daniel je můj a já jsem jeho. Nemíním se ho vzdát za nic na světě. S myšlenkou, že budeme svoji už napořád, následuji Daniela do snu o našem společném životě.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Jste zvědaví na to, jestli vůbec bude mít Richard odvahu se Daniela zeptat? Jestli Daniel tu otázku uslyší a jak na ní odpoví? Tak tu to máte se vším všudy... Laughing out loud

5
Průměr: 5 (11 hlasů)