SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double Gravitation II - Nákup - část 18

Procházel jsem police a věšáky v šatně a naznal jsem, že to bude chtít obměnit. Mám pocit, že mi nějak ubývá obleků. Za tu dobu co jsem s Danielem, jsem jich už docela dost vyhodil. Otočím se a dívám se na Danielovi věci. Myslím, že i on jich pár bude potřebovat. Nechápu, proč si nenakoupí, když dostává pravidelně stipendium, částečný plat za přednášky a tady doma prakticky nemusí nic platit. Možná si peníze na něco šetří, co já vím. Obleču si lehké kalhoty a tmavě modrou halenku s límečkem, na tři knoflíčky u krku. Moc často ji nenosím, ale dnes je volný den, tak si můžu dovolit oblíct něco takového. Na nohy dám bílé sportovní boty.
Zálibně se podívám do zrcadla. Jo. Jsem spokojený. Tak a teď ještě vzbudit Daniela a můžeme vyrazit.

Otočím se na bok a napřáhnu automaticky ruku vedle sebe. Zůstalo tu jen nádherné teplo. Přesunu se na to místo, vonící po Richardovi a protáhnu se jako kočka, i s konečky prstů jak na ruce, tak na noze. Dnes je volno, můžu se válet až do večera, nikdo mě nedostane z postele.
„Dane, řeklo se, že se dnes půjde nakupovat,“ ozve se ode dveří.
Zvednu se na lokty a s úsměvem si prohlížím Richarda, tak jak ho neznám. Vypadá k sežrání ve všem.
„Nikam nechodím, jen do školy a zpět. Nejraději chodím takhle,“ skopnu ze sebe část deky, aby mou nahotu nezakrývalo vůbec nic, a pokrčím jednu nohu. „Chci se líbit jen tobě.“

Přejdu k posteli. Sakra, proč mi tohle dělá? Nikdy nemám dost pohledů na jeho dokonalé tělo. Myslel jsem si, že když budeme spolu bydlet a budu vedle něj spát, že si zvyknu. Ale ta věc, dole mezi mýma nohama má stejně vždycky opačný názor. Jen zatnu zuby a v duchu dám povel lehni. Přikleknu jedním kolenem na okraj postele a rukama se opřu vedle Danielovy hlavy.
„Do práce nemůžeš chodit v tomhle," přejedu dlaní po jeho břiše. Chytnu ho za paži a nečekaně ho otočím na břicho. „A ani v tomhle," a znovu přejedu dlaní po jeho zádech a zastavím se těsně u jeho nádherného zadku. „A už vůbec nemluvím o tomhle, nechci, aby tě každý očumoval."
Zvednu ruku, plesknu ho po hýždích a rychle vstanu.
„Tak oblíkat, jdu ti nachystat snídani."
Spíš se jdu uklidnit, než na sebe hodí nějaké oblečení.

Položím hlavu do peřin a ještě chvíli si vychutnávám citelné doteky na mých zádech. Povzdechnu si. Jo slíbil jsem mu to. Nesnáším nakupování, nerad si něco zkouším kvůli tomu, jak se musím pořád vysvlíkat a oblíkat. Zvednu se a jdu si vyčistit zuby a oholit se. Hodím na sebe kalhoty, bílé tílko bez rukávů a na to jen riflovou košili, aniž bych se pozastavoval nad jejím zapínáním.
Richardovy vynikající tousty. Můžu je jíst od rána do večera.

Když vidím Daniela čerstvě oholeného, bezděčně si přejedu dlaní po svém strništi. Nějak se mi do toho dneska nechtělo. No, snad se za mne nebude stydět.
Čekám, až se nají a přistihuji se, že si ho celou dobu prohlížím, jako by byl součást snídaně. Raději vstanu a čekání si zkrátím tím, že si jdu do pracovny vykouřit aspoň jednu cigaretu.
Když se z kuchyně ozve cinkot nádobí, vkládaného do myčky, vstanu, beru klíče od auta a můžeme vyrazit. Jen na poslední chvíli se zarazím a hrábnu po peněžence. Málem jsem na ni zapomněl, i když by se až tak moc nedělo. V hodně obchodech mám otevřený účet.
„Tak jdeme?" zavolám na Daniela ode dveří.

Uklidím nádobí a vyrazím za Richardem, který už je jako vždy připraven. Nasaji jeho vůni po cigaretách a jen se ho nepatrně dotknu, když odcházíme z bytu.

Přemýšlím kde zaparkovat, protože mám o své auto docela obavy, když vidím, jak někteří borci parkují. Nakonec zastavím hned u budky hlídače.
„Tady se neparkuje," vystrčí hlavu z okýnka.
Strčím mu do ruky bankovku. „Že mi ho pohlídáte, mám ho docela rád," usměju se na něj.
Podívá se na to, co drží v ruce, pak opětuje úsměv a jen pokývá hlavou. „Spolehněte se."
„Tak jdem?" podívám se na Daniela a vyrážím směrem nahoru, abychom se podívali po nějakých věcech.

Nesnáším davy. Nesnáším lidi. Nesnáším nakupování. I když tenkrát se Susan to bylo fajn. Ale při představě Richarda a jeho nákupech, co ukáže na černou košili a řekne: deset kusů se musím začít usmívat. Má svou oblíbenou značku, nakupuje zásadně v butiku své sestry, zbytek si nechává šít na míru a vůbec netuším, co to tu na mě hraje.

Stojím uprostřed té šílené budovy, mezi všemi těmi lidmi a přemýšlím, který butik navštívit jako první.
„Dobrý den," ozve se vedle mne ženský hlas.
„Paní Thomsová, zdravím," usměju se na svou asistentku. „Copak tu děláte?" pak se zarazím. „Aha, nakupujete."
„A co vy?" otočí se i na Daniela.
„Jen potřebujeme doplnit šatník a nevím, kde začít, a Daniel mi vůbec nepomáhá," zasměju s a drcnu do něj.
„Nejlepší bude začít tam," ukáže prstem nahoru do patra.
No, naposledy jsem byl v takovém obchodě jako teenager, když mi máma vybírala kalhoty a já ji utekl, protože jsem to opravdu nesnášel.
„Jestli chcete, pomůžu vám," usměje se na nás paní Thomsová.

Jen zvednu rezignovaně ruce před sebe. Páni, oni dva mi budou vybírat oblečení. Já nemám totálně žádný vkus, skoro celý svůj život jsem chodil jen v džínách a tričku, nebo nejraději bez trička ve svých lacláčích.
„Já už jsem svůj názor na oblečení Richardovi ráno řekl,“ usměji se. „Nechám si klidně poradit a budu vám pro dnešek dělat manekýna. Ale pak chci pořádnej oběd, s velkou porcí masa a zeleniny a večer nějakou dobrou láhev vína. Jinak do toho nejdu.“

„Tak jo, beru," nabídnu paní Thomsové rámě a vyrážíme nahoru do patra.
Připadám si jak v jiříkově vidění. Jeden butik vedle druhého. Paní Thomsová se ještě jednou podívá na Daniela a pak bez zaváhání zamíří do jednoho s pánským oblečením.
Prodavačka se na nás jen líně podívá od pultu.
„Sakra," zakleju polohlasně. „To jako nemíní ani přijít? Jsme tu jediní zákazníci a ona ani nezvedne prd..."
„No tak!" zarazí mě paní Thomsová. „Jen ji nechte, aspoň se v klidu můžeme podívat." Pustí mě a chytne Daniela za ruku. „Tak pojď, fešáku."
Postávám kolem a dívám se na ty dva, jak se prohrabují policemi, přesunují ramínka a v mých rukách roste hromada oblečení.
Sakra, sloužím jako odkládací pult.
„Tak jde se zkoušet," rozkáže paní Thomsová a táhne Daniela ke kabinkám.

Pověsím si oblečení na věšák a pozoruji svoje tělo v zrcadle. Potřeboval bych trochu slunečních paprsků. A tady mi roste špek. A tahle jizva, ta pořád bolí. Sjedu pohledem na hromadu věcí. Na univerzitě jsem tak nějak stále nezapadl. Jsem uprostřed dvou věkových kategorií a oblečení bych mohl přizpůsobit jak mládeži, tak profesorům. Třeba na tričko kravatu. Ha, vypadám jak idiot. Nemohl bych si prostě koupit několik levisek a jít domů? Potřebuji jen jedno sako a nějakou košili. Tahle má dlouhé rukávy a tahle je mi zase malá v ramenou. Proto je nesnáším, protože nikdo nešije moji velikost.

Myslím, že Daniel potřebuje nakopnout. Zatraceně, tváří se, jako bychom ho mučili. Nakouknu do kabinky, právě když si navlíká kalhoty. Jen se ztěžka nadechnu, když vidím jeho nádherný zadek, obepnutý v boxerkách. V hlubokém předklonu si právě natahuje nohavice. Už natahuji ruku, abych si aspoň sáhl.
„Ehm, pane Kinney..." ozve se vedle mně paní Thomsová.
„Pojď se ukázat ven!" zavolám na něho zpod hromady hader a raději ustoupím do bezpečné vzdálenosti. Periferně zahlédnu, že se právě probrala i prodavačka. Přešla od pultu blíž k nám a prohlížela si Daniela, jako by na něho chtěla hned skočit.
„Myslím, že tohle vám bude slušet víc," natáhla se do police pro nějakou halenku a hrnula se k němu.

Dotek na zápěstí. Snaha sundat mi košili z ramen takovým způsobem, že přejíždí přes prsa nahoru na ramena. Já... tohle... nesnáším. Mám fóbii z doteků žen na mém těle. Usmívá se na mě. Couvnu zpět do kabinky a natáhnu před sebe ruku. Rychlý přísun krve do mozku ze strachu, že kdybych ten úsměv oplatil, zaplatil bych za svou troufalost. Někdo jako Steave O´Neill by se tu náhle zjevil a potrestal mě.Tak jako tenkrát, v příkopě za autobusovou zastávkou.
„Nic jsem neudělal!“ vyhrknu a pak se mi jen zatmí před očima a svezu se v bezvědomí na zem.

Myslím, že náš nákup skončil. Aspoň tady. Hodím oblečení na prodavačku, která zděšeně couvá z kabinky ven. Chytnu Daniela a opatrně ho položím na záda a nohy mu opřu o sedátko.
„Danieli!" popleskám ho trochu po tváři a začnu mu mnout ruce ve svých dlaní.
Paní Thomsová hned bere prodavačku bokem a vyžádá si od ní sklenici vody.
Zatraceně. S tímhle by se mělo něco dělat. Nízký tlak není sranda. Ale tady, sesunul se, jen co na něj začala ta ženská sahat... to není normální.
„Danieli!" promnu znovu jeho ruce a pohladím ho po tváři.
Sakra, jestli se neprobere, budeme muset zavolat doktora.

Otevřu prudce oči. ku**a, jsem se složil.
„Sakra,“ vyhrknu a rychle sundám nohy z židličky, abych se přetočil na bok a klekl si. „Jsem asi omdlel, co? Nic mi není...“
Richard mě drží za ruku a dívá se na mě ...divně.
„Nízký tlak...“ prohlásím spíš jako otázku, zda mi to sežere i s navijákem. Přece se tady přede všema nepřiznám, že mám strach z ženských dotyků? „Můžeme pokračovat, jen ať ta... já se budu převlíkat sám.“

„Napijte se, Danieli," podává mu paní Thomsová sklenici s vodou. „Aspoň trochu," vnutí mu to, když vidí, že váhá.
„Půjdeme někam jinam, jestli se tu necítíš," ozvu se. „Škoda, že Laura nemá obchod i někde tady, asi ji to navrhnu."
Postavím se a pomůžu vstát i Danielovi.
„Víš co? Kašlem na to. Půjdeme se teď někam najíst a pak se když tak podíváme jinde, co?"
Na nic nečekám, popadnu aspoň těch pár věcí, které má Daniel odzkoušené a jdu zaplatit.
Vytáhnu kreditku a chci zaplatit.
Myslím, že prodavačka teď zalitovala, že se o nás nepostarala hned od začátku.
„Nechcete si ještě něco vybrat? Třeba pro sebe?" hodí na mě úsměv.
„Nechci, tady..." rozhlédnu se kolem sebe. „Opravdu ne, nechávám si všechno šít na míru."
Naštvala mě. Možná bych si něco koupil, ale takhle ne.
„Tak jdeme?" poberu tašky a otočím se na Daniela a paní Thomsovou. „Domluvím se s Laurou a necháme něco ušít u ní."

„Omlouvám se za problémy,“ podívám se na prodavačku. „Byl tu na mě moc vydýchaný vzduch a mám nízký tlak....“
Myslím, že mě nemá ráda.
„Stačí mi to, co mám. A neplať mi laskavě moje věci. Mám svoji kartu a svoje peníze,“ zavrčím na Richarda, když na mě ta ženská vrhne pohled, že si mě nejspíš Richard vydržuje jako milence. A ještě mi nosí tašky. Kruci! Připadám si trapně. Už jen to, že jsem se tady složil.
„Ponesu si to sám,“ přistoupím k Richardovi a chytnu tašky s oblečením.

Začínám být naštvaný. Myslel jsem, že si uděláme bezva den. Něco nakoupíme, pocouráme, abychom neseděli pořád doma, zajdem na oběd... Myslím, že mě přechází chuť. Asi se vrátíme domů.
„Nechcete zajít k nám na oběd?" zeptá se paní Thomsová, jako by mi četla myšlenky.
„Ne, děkuji, nebudeme vás obtěžovat. Nechci vás zdržovat," rozloučím se s ní.
„Jestli chceš ještě nakupovat, tak já tě počkám v autě," otočím se na Daniela.
Ani nečekám na odpověď a jdu k autu. Po cestě vytahuji telefon.
„Ahoj Lauro... jo díky dobře... víš mám pro tebe návrh, nechceš rozšířit svůj obchod? Pomohl bych ti s počáteční investicí..."

Počkám, až dotelefonuje a pak ho chytím za paži.
„Richarde, počkej,“ zadržím jeho spěšné kroky. „Nechci, aby ses naštval. Bojím se dotknout holky, nesnáším, když se dotýkají ony mě. Od jisté doby...“
Propletu svou volnou ruku s jeho prsty a přitáhnu se k němu.
„Opravdu bych s tebou chtěl být dneska venku, jen mě prosím nenuť už chodit nakupovat. Dáme si ten oběd a pak... nevím, nechceš se třeba projet po řece?“

Obejmu Daniela jednou rukou a druhou mu beru aspoň pár tašek. Má toho přece jen moc. Uvolním stažené obočí.
„Tak řekni, kam půjdeme, nechám na tobě, kde se najíme."
Políbím ho jemně na rty a táhnu ho za ruku k autu.
„A pak bychom mohli na tu řeku."
Víc se k otázce nakupování nevracím. Stejně ten jeho kolaps... věděl, jsem, že to není jen tak.

„Co kdybychom si to nechali zabalit a vzali to sebou na řeku? A tak hezky v klidu pojedli? Jenom my dva a ticho? V tom gril baru na rohu mají fakt dobrý maso a dají nám to do termo krabiček. Ukázal bych ti jeden kousek oděvu, co nosím nejraději...“

Myslím, že mi nezbylo nic jiného než souhlasit. Hodíme tašky do auta, zajedeme pro jídlo. Necháme si to všechno nabalit a vyrážíme k řece. Možná že to nakonec nebude tak špatný den.
A taky by mně zajímal ten kousek prádla, co Daniel nosí nejraději.
S lehkým úsměvem, způsobeným mými představami si jdeme najmout loďku. Čekám, až to Daniel všechno vyřídí. Stojím u břehu a dívám se na druhou stranu na malý ostrůvek. Vypadá to, že tam nikdo není.

„Sedej, budu veslovat,“ pobídnu Richarda, když odvážu pramici.
Počkám, až vleze do loďky a k překvapení všech kolem jdoucích si shodím košili a kalhoty s botami a hodím to do loďky. Chytnu okraj a tlačím pramici před sebou, protože je tu mělko a voda se tu u břehu ani nehne. Usmívám se na Richarda a až mi voda sahá skoro po pás, vylezu nahoru, odháknu vesla z vidlic a opřu se do nich, abych dostal loďku, co nejdál od břehu.
„Tak to otevři a ukaž, co máme dobrýho,“ pobídnu Richarda. „Nejspíš mě budeš muset krmit, protože já mám obě ruce plné.“
Klepnu mu bosou mokrou nohou do rozkroku, kde má na stehnech položenou tašku s jídlem.

Trochu sebou cuknu, když se o mě Daniel otře nohou. Poskládám krabičky na dno pramice a dvě z nich otevřu.
Ukážu je Danielovi.
„Maso? Zeleninu?"
Sednu si o jedno prkno blíž k němu. Přirazím mu nohy k sobě a stisknu je mezi svými koleny. Na tento živý stolek pak položím krabičky.
„Tak vesluj, já tě budu krmit."
Vezmu plastovou vidličku a nabodnu první kousek masa. Už se napřahuji, že ji vložím Danielovi do pusy, když vrátím ruku k sobě a maso je fuč.
Usměju se.
„No co, mám taky hlad," nabodnu kousek masa a ten už míří k jeho ústům.

Soustředím se na ten kus masa, že zapomínám na veslování. Pustím jedno veslo a chytnu nabízenou ruku za zápěstí. Nespouštím pohled z jeho tmavých očích a vysílám k němu němé výkřiky své touhy, která se mě zmocnila hned po té, co jsem se s ním ocitl sám uprostřed vody. Seberu mu sousto z vidličky a pak tou plastovou věcí zaneřádím životní prostředí a nechávám ji plout napřed.
„Mám rád tvoje ruce,“ zašeptám a seberu kousek orestovaného masa mezi prsty a nabídnu je Richardovým ústům. „Co kdybychom jedli chvilku nekultivovaně?“

Rychle chňapnu po nabízeném kousku masa. Držím chvíli jeho prsty ve své puse a pak je s jemným olíznutím propouštím. Stisknu jeho nohy mezi svými stehny ještě víc.
„Měl bys veslovat, ať nás neodnese proud. Tamhle to vypadá dobře," mávnu naslepo rukou k ostrůvku, aniž bych z něj spustil oči.
Hrábnu do misky, aniž bych věděl, co beru do ruky, a nabízím sousto Danielovi.

Chytnu raději pevně vesla a opřu se pořádně do nich, abych přepral proud a vesloval k místu, které mi Richard ukázal. Jeho prsty otírající se o rty a pevné sevření mých stehen k sobě mě vůbec nenechává chladným. Jen věnuji vteřinový pohled mezi své nohy, jestli nejde moc vidět, jak jsem vzrušený. Zatraceně. Proč si nedám pokoj. Ještě pár temp a naše pramice narazí na břeh.

„Už nemáš hlad?" zeptám se a vecpu mu kousek zeleniny mezi rty a prsty nechám mezi jeho zuby.
Podívám se mu přes rameno.
„Myslím, že můžeš zvolnit tempo, jinak zastavíme až uprostřed ostrůvku.“
Shodím krabičky z Danielova klína a druhou rukou mu přejedu po stehnech.
„Docela by mě zajímal ten kousek prádla, o kterém jsi mluvil," nakloním se až k němu a prsty zasunu pod nohavičku boxerek.

„Richarde,“ vydechnu jeho jméno, když mi přejede po odhalených prochladlých stehnech. Chytím ho oběma rukama za zápěstí, když mi svými prsty pokračuje pod spodní prádlo. „Já... nechtěl jsem... chci... chci tě...“
Zvednu k němu hlavu a položím mu ruku taky na stehno.
„Nechtěl jsem v tom obchodě po tobě vyjet...,“ začnu se omlouvat. Dělám to vždycky, když chci zamaskovat svou touhu, milovat se s ním hned, teď, okamžitě, na tomto místě, bez přemýšlení, bez rozumu , svědomí, z čisté touhy a chtíče, bez měkkých polštářů pod zády, ošoupat si kolena do krvava, vykřičet své uspokojení do prostoru, aniž bych je musel v sobě dusit, vydat vše na místo, kde po sobě nemusím uklízet. ku**a, na co myslím?

Dívám se mu do očí, s rukou na jeho stehnech dokud pramice nenajede setrvačností na mělčinu. Tenhle moment je jak výstřel ze startovací pistole. Chytnu pevně jeho kolena a roztáhnu mu nohy od sebe a zakleknu na dno loďky mezi ně.
Znovu přejedu po jeho stehnech až nahoru, k tomu jedinému kousku prádla. Zasunu ruce dovnitř, vysvobodím jeho napnuté vzrušení a hned se skláním, abych ochutnal i tuhle - nejlepší část mého oběda.

Musím se někdy Richarda zeptat, jestli umí číst myšlenky. Protože na mé citlivé místo zaútočí tak rychle, ještě než stačím domyslet všechno, co bych s ním chtěl provést. To je můj šéf. Nepřemýšlí. Nesní. Jedná. Proto ho miluji.
Hrábnu rozechvěle na jeho záda a táhnu mu přes hlavu tu modré tričko. Hodím ho za sebe a nechám ho plout za tou mizernou plastovou lžičkou.
„To tričko se mi děsně nelíbilo,“ zasténám na vysvětlenou. „Mám rád tohle,“ a přejedu mu prsty po holé kůži.

„Sakra, v čem půjdu domů?" zakleju, když koutkem oka zahlédnu, jak si moje triko pěkně plave někam do moře.
Stisknu silně jeho stehna, jako trest za zrušení mého trika. Znovu se skloním k jeho rozkroku a začnu sjíždět jeho penis po celé délce. Trestám ho dlouhými tahy svých úst, jazykem na moment zatlačím na štěrbinku a sem tam se otřu zuby. V jeden moment znovu stisknu Danielovy nohy, silným tlakem nasaju jeho penis a pak pomalu pouštím, s jemným hlazením svého jazyka.
Mé ruce si řekly sbohem. Jedna míří pod jeho prádlo, na jeho krásný zadek a druhou pátrám po břiše výš, až narazím na jeho pevné hrbolky.

Sjedu svými dlaněmi po jeho zádech a pak je položím na hladký plast lavičky pramice, abych se zapřel. Zatraceně. Jeho ústa i jazyk dělají vždy tak dokonalou práci. Kdybych mu za to měl platit, spím už dávno pod mostem. Nikdy mu to nebudu moct oplatit. Tohle prostě neumím. Takhle ho nikdy neudělám. Jsem rád za to, že má rád to místo, kam putuje jeho jedna ruka. Moje nehty se snaží vrýt značky do toho tvrdého materiálu, když se dotkne mých bradavek.
„Richarde!“ zaprotestuji.

Ještě jednou promnu mezi prsty jeho bradavky a pak ruku pošlu dolů, za tou druhou. Každá dlaň uchopí jednu půlku jeho krásného pozadí, párkrát stisknu a přitlačím si ho víc ke svým ústům. Nepřestávám si s ním hrát a koutkem oka pozoruji jeho prsty, křečovitě zaryté v sedátku pramice. Povytáhnu ruce a chytnu za okraj prádla. Zatnu svaly a vyzkouším si, jestli stále mám tu správnou sílu.
Když uslyším zapraskání trhané látky, spokojeně olíznu jeho penis po celé délce.

Kruci. Jsem úplně nahej. Nemám se v čem vrátit. Zasténám pod jeho jazykem na mé chloubě. Zvednu napřed jednu nohu a zapřu se chodidlem o lavičku za Richardem. Druhá noha ji následuje a vydám svůj hlasitý sten k modrému nebi nad námi. Pak se vrátím na jeho svalnatá ramena, na žíly vystouplé na jeho pažích a vzrušení z pohledu na jeho dokonalé tělo mě ještě víc pohltí. Několikrát polknu, olíznu si vyprahlé rty a zašeptám znovu jeho jméno.

Ještě chvíli si hraji, ale moje touha narůstá čím dál víc. Pouštím ho ze svých úst. Polibky teď věnuji jeho pokožce. Na tříslech, na podbřišku a s postupným narovnáváním se, putuji po břiše nahoru. Líbám jeho krk a přes čelist se dobývám do jeho úst, zatím co si rozepínám kalhoty, abych mohl dopřát potěšení i svému miláčkovi.

Jako bych dostal svolení se ho taky dotýkat. Obě moje nohy se zaklesnou za jeho stehna, abych se nepřevrátil dozadu a docílil své rovnováhy. Pouštím ze sevření lavičku pod svým zadkem a jedním pohybem odstraňuji jeho ruku ze zipu kalhot a sám se ujímám jeho vysvobození penisu, abych si ho mohl polaskat v dlani, pomuchlovat se s jeho poklady a zároveň mu oplatit mazlení se s jeho jazykem, který mi v ústech roznáší rozkoš bombardující mě po celém těle.

Moje touha ho mít je tak velká, že mě jeho ruce na tom správném místě donutí zasténat do jeho úst. Nevydržím a jednu ruku opět vracím zpátky a jeho ruce přitlačím víc na mou erekci. Žaludek mi dělá kotrmelce, když cítím ten stisk a bezděčně mu několikrát vyjdu vstříc pohyby své pánve.
Hladím ho po zádech a v tenhle moment už nejsem schopen Daniela ani líbat. Dosednu na paty a táhnu si ho do klína.

Je to tak rychlé. Pohlcuje mě to jak požár. Mnu mu jeho erekci tvrdě a vezmu k němu i tu svou. Není mezi našimi těly skoro místo a já už nemám ani prostor ke kvalitním pohybům. Jen je třu oba o sebe, o naše břicha. Mám nedostatek vzduchu a moje ústa jen šeptají: Chci tě. Nevnímám, jestli jen pro sebe nebo nahlas. Ruce se přemisťují na jeho záda, tisknu se k němu ještě těsněji, až to tření bolí.

Zatraceně. Všechno co teď Daniel dělá, mě přivádí do stavu euforie, že nejsem schopen normálně myslet. Kdyby kolem nás projel křižník, nevěděl bych o tom. Mírně se nahnu dozadu, až mě sedátko zatlačí do páteře. Chytnu Daniela pod zadek a nadzvednutím ho zastavím v jeho pohybech.
„Taky tě chci, tam uvnitř tebe..." řeknu namáhavě. „Je to na tobě."
Držím ho a čekám, až sám nasměruje můj penis tím správným směrem.

Nemám u sebe nic, čím bych se připravil. Ale toužím po něm tak silně, že jsem ochoten těch pár tahů přetrpět. Nasliním jeho penis, několika dlouhými tahy si ho přivedu do plné tvrdosti a otřu si jeho odhalený žalud mezi hýžděmi. Zapřu se čelem o jeho rameno a znovu věnuji jeho chloubě další dávku vlhkosti v podobě slin. Rychle dýchám, když se na něj zkouším posadit. Zatnu zuby do jeho kůže, promnu naposledy jeho penis s žaludem uvnitř mě, pak stisknu pevně jeho ruku, položenou na mém zadku a se zkřivenými ústy bolestivého tlaku si ho pomalu beru do půlky, vyjíždím trochu ven, aniž bych ho propustil a několika nájezdy jen na kraji si ho chvilku beru, až cítím, jak se uvolňuji a s úlevou mu dosedám do klína, pohlcuji celou jeho délku, povoluji stisk na jeho rameni a začínám hned vysedávat, aniž bych čekal na Richardovu reakci, soustředím se jen na sebe a svůj prožitek.

Jeho opatrný nástup provázím jen přerývaným oddechováním. Pouštím jeho hýždě, nechávám už na něm, jako moc a rychle to bude a pokládám ruce na okraje pramice, abych mohl něco sevřít a neměl touhu si vzít Daniela rychle a po svém.
Zatínám zuby, při těch krátkých násunech. Vzápětí prudce vydechnu, když dosedne a celý se v něm schovám. Nečeká na nic.
Mám tendenci mu vycházet vstříc, ale zatím jen zatínám nehty do okraje loďky a užívám si ten pocit nečinnosti, kdy mě do rauše dostávají jeho pohyby a já to jen přijímám.

Vychutnávám si ten pocit, ovládat Richarda uvnitř sebe. Nebýt vyrušován a usměrňován jeho dotyky. Chvíli se mu opírám rukou o ramena a třu svůj penis o jeho břicho, dopřávám svému miláčkovi tu rozkoš a pak se zakloním, opřu se o lavičku za sebou, změním úhel a dostávám se do rauše pomocí otěrům uvnitř sebe. Moje mysl je roztříštěná, čemu má dát přednost, jakému opojnému pocitu, protože všechno je tak vzrušivé a omamující, že se nechci vzdát ani jednoho.

I přesto, že vše nechávám na Danielovi, tak při změně jeho polohy do záklonu neodolám a jednou rukou se ujímám zpracování jeho erekce. Přivírám oči, poslouchám Danielovy vzdechy, střídající se s mými.
Vzpomenu si, jaké to je, když já sám jsem vnímal venkovní i vnitřní tření, kdy jsem opravdu nevěděl, který pocit zpracovat dříve. Soustředím se tedy i na to, abych mu dopřál co nejvíce potěšení rychlejším třením jeho chlouby.
Začíná mě to všechno pohlcovat a ani ta spousta čerstvého vzduchu nestačí roztáhnout mé plíce a okysličit krev, abych se tu pod tím vším nesložil.

Richardova ruka na mém penisu mi dodává takové vzrušení, že začínám vypadávat z tempa, ale i přesto neustávám v pohybech pánví, drtím v sobě Richarda krátkými rychlými nájezdy. Při okamžicích, kdy se o mě pokouší orgasmus jen tvrdě dojedu na konec, abych se znovu vzpamatoval a pokračoval. Ale je to jako plavat proti proudu rozbouřené řeky, nakonec mě síly opouští, opřu se Richardovi dlaní o prsa a nechávám se strhnout povodní, kropím jeho břicho a hlasitými výkřiky volám o pomoc. Nechám orgasmu jen pár vteřin, aby si pohrál s mým tělem, druhou ruku zapírám o Richardovo stehno a pokračuji v nájezdech, které mi do těla vysílají žhavé pocity a neutichající třas nekontrolovatelné vzrušení.

Chybí mi už jen pár okamžiků k uvolnění všeho napětí. Ještě pár otření věnuji Danielovi i potom, co mi břicho zvlhne jeho uspokojením.
Pak už to ale nejsem schopen snášet bez mé aktivity. Vzpomněl jsem si, jaké to bylo, když jsem byl připoutaný k židli a nemohl jsem nic než přijímat, bez možnosti doteku, bez možnosti se jakkoli pohnout. Jen to ve mně všechno vřelo a svíralo do té doby, než přišlo očekávané uvolnění.
Stejně jako teď. Sopka, která ve mně právě nabírá svou sílu, je těsně před explozí. Už to nedávám, pouštím Danielův penis, pouštím sevření vlhkého plastu. Chytám Daniela za boky, natlačím ho na sedátko za ním a ke svému vyvrcholení nasazuji vlastní tempo.

Otisknu bosé chodidlo do okraje pramice, abych si mohl Richardovy vpády užít co nejpohodlněji. Aby i Richard měl snadnější přístup, nemusel si mě moc přidržovat. Vzrušuje mě pohled na jeho soustředěnou tvář, na kapky potu stékající po jeho hrudníku. Dlaní je rozmazávám, mísím se svým spermatem a maluji kolem jeho bradavek obrazce. Tiše sténám a s překotně tlukoucím srdcem si vychutnávám odeznívající orgasmus a příjemné impulsy, tančící mi pod kůží.

Jak já miluji tenhle pocit, když se přese mne bez varování přežene všechno, co orgasmus přináší. Danielovy teplé ruce na mém těle to jen urychlí. Poslední přírazy, zvuky loďky drhnoucí o dno, poslední hlasité zasténání.
Naposledy najedu do úplné hloubky a se záškuby uvolňuji všechno mé napětí.
Jednou rukou se zapírám o sedátko vedle Daniela, abych na něj nepadl celou svou váhou. Jen zavřu oči a nechávám doznít všechno, co mým tělem právě prochází.
I ta nejkrásnější věc na světě se s tímhle nemůže srovnávat.

Přivřu oči a snažím se svou dlaní uklidnit Richardovo splašené srdce, bušící mu uprostřed hrudníku. Polibky mu rozsévám na vystavený krk a na rameno. Šeptám mu svoje: miluji tě a nohu přesouvám pod jeho hýždě, abych si ten nádherný pocit plnosti uvnitř mě vychutnal, co nejdéle, a tisknu ho k sobě.

„Já z tebe jednou zešílím," vydýchávám se a přemýšlím, kolikrát jsem tuhle větu už řekl. Dosedám znovu na paty a přitáhnu si Daniela do náruče. Chytnu ho do objetí a silně ho k sobě přitisknu, až skoro nemůžu dýchat.
Srdce mi pořád silně tluče a jestli jednou při tomhle nedostanu infarkt, bude to zázrak.
Povolím stisk.
„Miluješ mě?" zeptám se, i když jsem to slyšel už tolikrát.
Ale chci to slyšet znovu. Je to, jako bych to řekl já sám.

Chytnu ho zezadu za krk. Mazlím se s jeho vlasy jen na konečcích prstů, víc se neodvážím a vím, že i tohle málo nemá rád. Ale prostě se ho tam chci dotýkat, přitahovat si ho k sobě v dlouhých polibcích, aby mi neutíkal s ústy, protože hrozně miluji tyhle intimní okamžiky těsně po sexu.
„Jestli tě miluji?" zarazím se při jeho otázce, když odmítne pokračovat v těch příjemných dotycích. „Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel," pokrčím nakonec rameny.
Nějak mě zamrzí, že mě neposlouchá. Možná to říkám moc často, takže už tomu nevěnuje takovou pozornost, jako já, když mě těmi slovy potěší jednou za čas a já jsem z nich vždy naměkko. Měl bych se trochu vzchopit, pochlapit a neříkat to pořád dokola. Šetřit těmi drahocennými slovy. Richard mě má rád silného, rozhodného, žádné rozmazlování. Dělám přesný opak. Sakra. Ucuknu rukou na jeho krku a sjedu s ní volně na svoje stehna. Jenom sex, žádné dětinské rozmazlenosti.

Trochu ho nadzvednu a nechám z něj vyklouznout svůj penis. Přitáhnu si ho zpět na klín a cítím, jak mi vlhnou kalhoty z mé nadílky, která po trochách opouští Danielovo nitro.
Chytnu ho tak, abych mu viděl do očí. Chvilku se tak do nich dívám a přemýšlím, jak si mám vysvětlit jeho odpověď. Pohladím ho po zádech a pak si o něj opřu hlavu.
Tak moc ho miluji. Tak moc ho chci. Neumím si už bez něj představit svůj život.
„Víš... chtěl bych..." mumlám do jeho kůže na prsou. Bože, jaký já jsem slaboch říct něco, co je plné citů. Říct mu, že bych chtěl, aby byl můj napořád. Aby byl součástí mého života.
„Jel bys se mnou do San Franciska?" odhodlám se nakonec zeptat, aniž bych zvedl hlavu.

„Do San Franciska?" zaskočí mě jeho otázka. „Máš tam nějaké služební pochůzky? Já nevím, myslím, že jsem už hodně zameškal ve škole, jsem pořád někde v trapu a mám co dohánět...na jak dlouho tam jedeš? Byl bych ti nejspíš na obtíž," shrnu své výmluvy. „Nezmiňoval ses, že máš něco v San Francisku. Nikdy jsem nebyl v Kalifornii... nejel tramvají a neviděl rudý most...a pořád nemám foťák...nevím, co bych tam dělal. Co tam budeš dělat ty?"

Srdce mi tluče jako na poplach, i když už dávno z prožitého orgasmu necítím ani nejmenší střípek, který by to připomínal.
Nemám odvahu to říct. Co když mě odmítne? Co když mě nebude chtít? Cítil bych velké zklamání. Nejspíš bych to ani neunesl. Nevím, co bych dělal. Říct mu, že chci být jen jeho se vším všudy. Aby i on byl jen můj.
„Nemá to s prací nic společného," zvednu hlavu a usměju se na něj, jako by se nic nedělo, abych zakryl to, co právě cítím, to co jsem chtěl říct. „Bylo by to jen pro nás. Můžeme počkat, až budeš mít po zkouškách."

„Nemám rád, když něco nakousneš," odsunu se o něj, abych viděl na jakoukoliv změnu jeho chování. „Co je v San Francisku? Budeš tam otvírat nějakou pobočku pro mě, jak jsi mi vyhrožoval v nemocnici? Nebo jen tak dovolená? Nemůžeš pořád odpočívat, nepřátelé číhají všude, chvilku ztratíš pozornost a přijdeš o všechno. Jsi v Americe!"
Vstanu a nasoukám se do kalhot bez spodního prádla. Pak vyskočím na břeh, abych mohl pramici odtlačit zpět na vodu. Chopím se vesel a zamířím zpět do doku.
„Musíme se vrátit," sklopím hlavu a už jen mlčím. Richard mi nejspíš nic neřekne. Vidím to na něm. Tajemný jak hrad v Karpatech. Nejspíš to ještě neprokonzultoval s Jeffem.

„Šlo by jen o pár dní," otočím se k němu zády. „Možná týden. Víš co? Máš pravdu, musím pracovat."
Byl to blbý nápad. Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by polonahý s penisem vytaženým z kalhot žádal někoho o ruku.
Stejně by mě asi odmítl. Mlčím až do doby, než přirazíme ke břehu. Když se cestou k autu na mě lidi dívají jak na pošuka, bouchnou mi pod vlivem mé nálady nervy.
„Co je, ku**a, to jste ještě neviděli chlapa jen v kalhotách?!"
Opřu se o auto, zapálím si a čekám, až Daniel vyřídí vrácení pramice.
Jsem fakt idiot. A mám hlad.

Nejspíš jsem něco udělal. Špatně udělal. Náhlá změna Richardovy nálady. Nervózní popotahování cigarety. Výbušné výlevy na kolemjdoucí. Nechci, aby se kvůli mě vzdával firmy. Možná už má tolik peněz na účtu, že už nemusí pracovat. Může si dovolit jen si užívat života. Ale já za sebou nic nezanechal. Moje nepatrné jmění tak akorát pokrývá veškeré mé studijní výdaje a kdybych si musel platit ještě byt, nejspíš bych vůbec na konci měsíce nevyšel s penězi.
Na stánku s rybářskými potřebami kupuji Richardovi khaki tílko, ať si nepřipadá tak nahý a zbytečně na sebe neupozorňuje. Sakra, co jsem pokazil. Promnu si čelo. Má to něco společného se San Franciskem? Sám přece říkal, že to nespěchá. Že to počká po zkouškách. Potřebuji je udělat, dostat se do druhého ročníku. Je to pro mě mnohem důležitější, než nějaké válení se u moře.

To triko na sebe navlíkám jen proto, že to po mně Daniel chce. Stejně je jedno, v čem jsem, když jedeme rovnou domů.
Pomůžu mu s taškami.
„Měl by ses učit, za dva měsíce máš zkouškové," vytáhnu telefon a objednám oběd. Lednička plná všeho možného, ale nevím si nic vybrat. A nechce se mi nic chystat.
„Jdu se osprchovat," seberu se a zavřu se v koupelně.
Pustím vodu a chci se svléknout. Zastavím se před zrcadlem.
Svírám okraje umyvadla a dívám se na svůj odraz.
„Co tě to jen napadlo?" ptám se toho člověka na druhé straně. „Proč? Ještě nikdy tě nenapadlo pořádat někoho o ruku."
Prohrábnu si vlasy a pak je nervózně rozcuchám.
„Stejně by tě odmítl," ukončím svůj monolog a začnu se svlékat.

Než se Richard osprchuje, schovám všechno to nové oblečení do šatny. Jen se převleču, ať tu nepoletuji naostro. Jsem nešťastný z toho, že se ode mně Richard najednou odtáhl. To, že se mám učit, řekl takovým tónem... jako bych odmítl něco mnohem důležitějšího v mém životě, než je nějaký titul.
Převezmu jídlo od poslíčka a položím ho na stůl. Ze svého pokoje si vezmu skicák a tužky. Ještě se otočím směrem ke koupelně, odkud se ozývá hluk tekoucí vody. Kousnu se do rtu, abych překonal touhu jít za ním a vyjdu ven. Musím si v klidu projít všechno, co jsem řekl, kde jsem udělal chybu, že jsem ho od sebe odehnal. Potřebuji se soustředit na jedno místo, nanést ho na papír a přitom si utřídit myšlenky. Takhle tomu říkám já. Jinak je to obyčejné utíkání.

Vyjdu ven z koupelny. Z kuchyně voní jídlo.
„Danieli?" žádná odezva. Projdu celý byt. Nikde není.
Ach jo. Zase někam zmizel. Nachystám si jídlo na talíř a posadím se ke stolu. Chvíli se na to dívám a pak mě najednou přepadne teskná nálada.
ku**a, jsem chlap. Přece se nebudu chovat jako nějaká poblázněná puberťačka. Beru do ruky telefon.
„Paní Thomsová, nezlobte se, že vás teď otravuji. Mohla byste mi na pondělí domluvit schůzku v bance?"
„Něco není v pořádku?"
„Ne, jen...chci Danielovi zřídit účet. Fond," na chvilku se odmlčím a paní Thomsová jen trpělivě čeká. V druhé ruce držím vidličku a rýpu v ní v talíři. „Kdyby se mi něco stalo, chci, aby byl Daniel zajištěný."
„Neplánujete doufám sebevraždu!"
Musím se usmát nad její přímostí.
„Ne, nebojte se. Na to se mám moc rád, jen prostě chci, aby o něj bylo dobře postaráno, podrobnosti domluvíme potom v bance."
Odložím telefon a ještě chvíli se rýpu v jídle. Skoro nic jsem nesnědl. Odsunu talíř. Přitáhnu si župan víc k sobě, jako by mi byla zima.
Chvíli ještě chodím po bytě od ničeho k ničemu, nakonec skončím v ložnici.
Lehnu si, obejmu Danielův polštář. Nemůžu to dostat z hlavy. Pořád nad tím přemýšlím, až z toho nakonec usnu.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

No a co k tomu říct... je tu pokračování... Smile

5
Průměr: 5 (13 hlasů)