Double Gravitation II - Povinnost k vlasti - část 29

Celou noc jsem nespal. Dokonce mě přešla veškerá chuť na sex. Jen jsem ho k sobě tiskl a uvažoval, jak to bude. Nevím ještě na jak dlouhou dobu. Nevím, jestli budu ve státech, nebo mě pošlou pryč. Nevím teď nic, kromě toho, že mám jen dva dny na to, abych si zařídil co je potřeba a nastoupil k armádě.
Nebe začíná blednout, a přesto jsem oka nezamhouřil. Opatrně vstanu, abych Daniela nevzbudil. V koupelně si dám jen rychlou očistu, abych se trochu probral. Prohlížím se v zrcadle. Konečně se můžu podívat na to, co mi provedl medvěd. Vypadá to děsně. Ale to není důvod pro to, abych odmítl nástup. Hodím na sebe župan a jdu do šatny. Znovu otevírám skříň v rohu. Chvíli se dovnitř jen tak dívám, pak ale s povzdechem začnu vytahovat věci. Musí se všechno zkontrolovat a nechat provětrat. Každá věc, kterou beru do ruky, ve mně vyvolává vzpomínky. Postupně rozvěsím věci v obýváku, dokud není skříň prázdná.
Opatrně znovu nahlédnu do ložnice, jestli jsem Daniela nevzbudil. Když vidím, že spí, jdu do pracovny, abych si zakouřil. Potahuji a přecházím sem a tam. Je ještě brzy. Hodiny ukazují něco kolem páté. I s cigaretou jdu do kuchyně, abych si uvařil kávu. Nejsem schopen teď stát v klidu na jednom místě.

Nejspíš mi celou dobu osud naznačuje, že k sobě nepatříme. Všechny ty věci, co se udály. Nemůže to přece být náhoda, aby měl člověk takovou smůlu. A to od doby, co jsme se potkali. Nevím nic o armádě, nikdy jsem v ní nebyl. A Richard o tom nikdy nemluvil. Jen jeho tělo hyzdí ošklivá jizva. Nemám vůbec tušení, co bude za dva dny. Nejspíš bude několik měsíců zavřený někde, kde projde výcvikem a bude odříznutý od světa. Ani nevím, v jaké byl jednotce. Dělostřelci, průzkumníci, ženisti... nic. Nasazování pro tajné operace? Neřekl mi nikdy nic. O tomhle nikdy nemluví, tak jako teď. Všechno je prý tajné, jen pro uši psychologa.
A já si tu snažím pořád něco nalhávat. Něco o forever. A zase jsem ho nahnal někam, kam nechce. Má toho tolik k zařizování a já jak malé dítě ho chci jen pro sebe, na což nemám právo. Není to výlet jen na pár hodin. Tohle jsem po něm neměl chtít. K tomu se tam můžeme dostat jen na koni. A já už žádného nemám. Znamení, že se na to místo nikdy už nedostanu. Že zůstanu navždy sám.
Nutkání utéct. Vyhnout se jeho pohledu. Zavřít se před světem. Tak náhle, jak jsem ho potkal ho zase opustit. Odjet daleko, nemožnost se rozloučit.

Slunce se už klube ven. Protahuje se okny až do bytu a říká, že dneska bude krásný den. Vykouřil jsem už asi tři cigarety, tak raději otevírám okno, aby mě Daniel nerozcupoval na kousky za to, že nekouřím v pracovně.
Na stole mám rozloženou mapu a snažím se vymyslet, jak se co nejrychleji dostat tam, kde chce Daniel. Udělám proto všechno. Miluji ho a já mu chci dokázat, že jsem tu jen pro něj.
Podívám se na hodiny. Už je čas. Vytahuji telefon a vytáčím Lauřino číslo.
„Ahoj zlato, nezlob se, jestli jsem tě vzbudil... Víš... Jen ti musím něco říct..."

Na horách je několik metrů sněhu. Prostě není možnost se tam dostat. Byl to blbý nápad hned od začátku.
Spíš bych měl vymyslet, co tu budu dělat. Nechci se utápět v alkoholu. Nemám ani pomyšlení na to chodit do školy. Nechci být na místě, které je prosycené Richardvou přítomností sám. Mohl bych oslovit někoho z řidičů, jestli by mě nechtěli jako parťáka. Nezůstával bych na jednom místě. Neměl bych žádný domov. Neměl bych místo, kam bych se chtěl vracet.
Zvednu se z postele a mířím do koupelny. Když míjím obývací pokoj, visí všude jeho vojenské oblečení. Sevře se mi hrdlo i vnitřnosti. Nechci tu živou noční můru! Stihnu to jen tak, tak. Pokleknout k záchodové míse a vyzvracet všechno, co můj žaludek ještě nestačil vstřebat. Zavírám za sebou dveře a opřu se o ně. Taky bych mohl zůstat tady. Navěky.

Věděl jsem, že to nebude lehké. Laura plakala celých deset minut, co jsem s ní mluvil.
„Vždyť to nemusí nic znamenat... Možná to bude jen nějaká kravina a za chvíli budu zpátky doma..."
„Richie! Sám tomu nevěříš, tak se mě nesnaž o něčem přesvědčovat... Jeff to ví?"
„Jeff dostal taky rozkaz..."
„Sakra..." Laura chvilku mlčí. „Co Daniel?"
„Nevím, snaží se chovat, jako by to bylo v pohodě, ale nevěřím mu... Vím, jaký je. Jen mám strach, aby se něco nestalo, když tu nebudu..."
Laura se přijde ještě rozloučit. Nechtěl jsem, ale trvala na tom. Abych prý viděl, jak malý Robert roste.
Na chodbě se ozve šramot a bouchnutí dveří od záchodu. Nejspíš jsem Daniela vzbudil.
„Dáš si kávu?" zavolám do chodby. „Dělám snídani."

Slyším, jak na mě Richard volá. Všimnul si, že už jsem vzhůru. Nemůžu před tím vším utíkat. Prodrbávám poslední okamžiky s Richardem. Měl bych je co nejlépe využít, ukázat mu, že ho budu milovat, ať bude kdekoliv.
Opláchnu si obličej a pusu ústní vodou. Vejdu do kuchyně a přistoupím ze zadu k Richardovi, když zalévá kávu vodou. Obejmu ho a vyhrnu tričko, abych ho mohl hladit po břiše. Políbím ho na krk a na ramena.
„Dobré ráno,“ zašeptám a položím mu hlavu na záda. „Voní to skvěle.“

Postavím konvici a na moment se opřu rukama o linku. Tohle mi bude chybět. Už jsem na misi byl, ale nic mě tu tak nevázalo, jako teď. Bylo mi to celkem jedno. Teď se situace změnila.
Otočím se k Danielovi a obejmu ho. Ruku ze zad posunu po páteři nahoru, zajedu s ní do vlasů a sevřu je. Zakloním mu hlavu, abych ho mohl políbit. Musím si polibky nasbírat do zásoby.
Jak velkou zásobu budu vlastně potřebovat?

Nechávám si polibky ošetřovat kůži na krku. Nezůstane po nich za pár vteřin ani památka. Kdy mi naposledy zanechal obtisky svých rtů či prstů na krku? Kdy jsem já mu naposledy vryl svými nehty do kůže své značky?
„Já... Uvědomil jsem si, že tě nemůžu vzít do hor,“ přeruším jeho líbání. „Je to dost vysoko a autem ani pěšky se tam nedostaneme. Ukážu ti ho, až se vrátíš...,“ můj hlas selhává. „Neuteče... bude tam pořád..na nás... čekat,“ přitáhnu si ho blíž. „Jako já na tebe.“

„Chtěl jsem zařídit vrtulník, ale asi by neměl v tomhle počasí možnost nikde přistát,“ povzdechnu si. „Chtěl jsem tam s tebou jet, mrzí mě to.“
Ještě jednou Daniela políbím.
„Pojď, nasnídáme se. Je mi to líto, ale za chvíli přijde moje asistentka. Musíme připravit spoustu věcí.“
Usadím se s kávou a lívanci ke stolu.
„Chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mi zkontroloval zatím věci, jestli je všechno v pořádku. Jestli ne, pochopím to.“

„Zkontrolovat ti věci? Jaké věci?“
Zastavím se u židle. Takže přece jen vítězí práce.
„Myslíš oblečení? Nemám vůbec tušení, co máš sebou mít.“
Proč mi neřekne rovnou, že mě tu nechce?
„Můžu ti je tak akorát naskládat do kufru,“ pokrčím rameny a odejdu do obýváku.

„Víš co?" rozejdu se za ním. „Nech to být," neubránil jsem se zamračenému pohledu. „Zavolám hospodyni, ať mi to přijde udělat."
Začnu rozčileně strhávat věci z ramínek a házet všechny na jednu hromadu. Jsem nervní. A Daniel taky. A ani jeden nejsme schopen se uklidnit. Za chvíli přijde asistentka a já budu muset zařídit spoustu věcí.
„Měl jsem firmu prodat. Měl bych na tebe teď aspoň víc času."
Dívám se na Daniela a couvám z obýváku pryč. Musím se uklidnit. Musím. Nerad bych řekl něco, čeho bych pak litoval.
Ještě ve dveřích se zastavím.
„Nezlob se na mě," hlesnu, než zmizím v ložnici. Zabořím hlavu do polštáře a snažím se nějak rozdýchat celou tu náladu. Všechno se to ve mně míchá.
Povinnost...
Vztek. Bezradnost. Lítost...
Láska k Danielovi...
Stesk...
Touha...
Nevím, jak to zpracovat všechno dohromady... Prostě to nevím.
Vztekle bouchnu pěstí do polštáře.

Chvilku stojím sám v obýváku a pak začnu skládat rozházené věci. Snažím se je skládat do kufru tak, aby přežili cestu a Richard si netrhl ostudu hned první den. Vůbec nevnímám, co tam dávám. Přemýšlím, jak se mám vyhnout všem těmhle výbuchům. Už nevím, co mám říkat. Cokoliv mi vypadne z pusy, bere Richard jako útok. Když mu chci pomoct, je to špatně. Když ho chci obejmout, nemá čas. Nejspíš to nedám. Nemám rád loučení. Bude mít sebou Jeffa. Podrží ho, jako vždy a už tolikrát. Je s ním od malička, ví, jak ho zpracovat. Ví, co na něj platí. Já nevím nic.
Vytáhnu mobil a vyhledám kontakt. Vytočím číslo a čekám docela dlouho, než mi to zvedne.“
„Vzal bych tu vaši nabídku,“ řeknu hned bez dlouhých keců. „Potřebuji ty peníze... Ano vím, kde je Fairbanks, pane Greenslow... Ne, zima mi nevadí.... Kdy? Jak budete potřebovat. Škola? Přeruším studium, není problém... Jistě, budu čekat na vaši odpověď.“

„Myslíš si, že je pro mne lehké, nechat tady všechno jen tak a odejít?" opírám se o futra a pozoruji Daniela, jak mi skládá věci.
Uznal jsem, že vztekat se a propadat lítosti v ložnici sám, mi k ničemu nepomůže.
„Nevím Danieli, co mám dělat dřív. Musím se postarat o firmu. Chci se postarat i o tebe. Nejraději bych ten čas strávil jen s tebou. Ale prostě to nejde. Neumím se naklonovat. Ani nevíš, jak mi z toho všeho je... Chtěl jsem jet do San Franciska na svatbu. Chtěl jsem si tě vzít a místo obleku si musím obléct uniformu. Myslíš, že jsem z toho všeho odvázaný?"
Nervózně si prohrábnu vlasy.
„Nejradši bych teď šel, vytáhl z trezoru zbraň a vystřelil si mozek z hlavy... Prostě to nedávám... Je toho moc a mám pocit, jako bych byl na všechno sám..."
Ať už jsem s ním, nebo sám, pořád na něj myslím. Pořád přemýšlím o všem, co se může stát, abych byl připraven na všechny varianty. Snažím se být vždycky krok dopředu. Ale potřebuji i pomoc z jeho strany. Myslel jsem, že mi nabídne pomoc v mé firmě. Že bude trochu přístupnější. Ale jednou řekne to a pak vzápětí něco jiného. A já jsem z toho čím dál víc zmatenější.
ku**a! Mám chuť se tu zase rozbrečet. Já. Richard Kinney. Velký šéf a mariňák, který je vždy se vším hotov raz dva.

Poslouchám ho se svraštělým čelem.
„Jsi na všechno sám, protože si o žádnou pomoc nikdy neřekneš. Nemluvíš se mnou. Ani jsi mi nenaznačil, že jsi stále schopen služby,“ zamračím se. „Jsi sám na svou firmu, nikdy jsi po mě nic nechtěl. Za tvými zády si vydělávám u tvých obchodních partnerů, protože ti si o mou pomoc řeknou. Nemusel jsi být nikdy na nic sám, stačilo otevřít pusu.“
Zvednu se.
„Tvoje hrdost nemluvit o svých problémech. Nezatěžovat druhé. Nechávat si všechny ty špatné věci v hlavě a čekat, až vybuchnou,“ pokračuji. „To jsi celý ty! Kolik konfliktů mezi námi vzniklo jenom z toho důvodu, že jsme se nevyslechli do konce? Že jsme nepřiznali, že toho druhého nechápeme? Vadí mi, že přede mnou spoustu věcí tajíš. Přesně jako tohle! Kolikrát tě to napadlo, že tě povolají? Nebo je to taky tajné? Jsme spolu jen kvůli sexu? Nemáme mezi sebou důvěru? Proč jsi mi nikdy neřekl, že potřebuješ pomoct s firmou? Místo toho... ti tu mám skládat věci...“ mrsknu košilí do kufru.

Je mi, jako by mě Daniel kopl přímo do břicha, sundal mě na zem, a ještě si na mém bezvládném těle zaskákal, aby měl jistotu, že se už nezvednu.
„Víš, tohle jsem teda nečekal... Myslel jsem, že jsi natolik rozumný, abys pochopil sám, kdy se hodí nějaká pomoc. To, že si vyděláváš u mých obchodních partnerů, vím, myslíš si, že by šli do střetu zájmu, aniž by mi o tom řekli? Kdy jsi mi to chtěl říct ty sám? S firmou jsem pomoct nepotřeboval. Potřebuji to teď, kdy tu nebudu. Ale nebudu tě s tím obtěžovat. Nebudu tě ani ničím svazovat. Tvoji smlouvu můžeme klidně zrušit, aby tě k firmě nic nevázalo."
Přejdu k Danielovi a stisknu zápěstí ruky, ve které ještě před vteřinou držel košili.
„Neprosil jsem se tě o to, abys mi skládal a balil věci. Prosil jsem jen, jestli bys mi je zkontroloval. Říkáš, že vůbec nemluvím. Kolikrát jsem ti řekl spoustu věcí a poslouchal jsi vůbec? Místo toho jsi vždycky akorát utekl a já tě musel hledat."
Pustím ho, když uslyším klepání na dveře.
„Jsme spolu jen kvůli sexu. Tohle jsem nechtěl slyšet. To ne, zvlášť potom, co všechno jsem pro tebe udělal. O pomoc se neprosím. Ale rád bych, kdyby mi ji někdo občas sám nabídl. A ne jen v případě, kdy jde do tuhého."
Otočím se a jdu otevřít.
„Dobrý den, paní Thomsová. Pojďte dál, posaďte se zatím. Pojedeme na firmu, jen se obleču..."
„Ale říkal jste, že budeme pracovat tady, abyste mohl být s Dani..."
„Pojedeme na firmu!" vyjedu na ní a zmizím v šatně.

Stisknu ruce v pěst. Vyběhnu za ním a srazím se s paní Thomsovou.
„Vypadáte hrozně, paní Thomsová,“ vyjedu po ni a vytahuji zmuchlané bankovky z kapsy. „Zajděte si na kosmetiku nebo ke kadeřnici. Máte hodinku se dát do pořádku,“ tlačím ji nechápavou za dveře.
Sotva je zaklapnu, vyrazím za Richardem, který zmizel v šatně.
„Poslouchám. Mluv na mě!“ zastavím se za jeho zády a obrátím si ho k sobě. „Chci vědět, co ode mě očekáváš! Chci, aby sis se mnou sedl ke stolu a seznámil mě se všemi věcmi, které budou potřeba zařídit. Chci, abys mi dal přístupové heslo k tvým souborům a věřil mi. Nechci utíkat, chci být do poslední minuty s tebou, tisknout tě na nádraží nebo u Jeffova auta, kdekoliv na místě, které bude znamenat, že tě nějakou dobu neuvidím. Miluji tě! Vidíš,“ chytnu ho za ruku. „Tohle pořád platí. To místo, které jsem ti chtěl ukázat, je především v mém srdci... tam si tě chci uchovat.“
Kleknu si před něj na kolena a stále ho držím za ruku.
„Miluji tě. Kolem jsou vysoké stromy, s chlupatými šiškami, jejich větve se dotýkají země. Je tam nízká tráva a porosty načechraných lišejníků. Pod nízkými kleči, se schovávají vzácné horské orchideje a jejich vůně vzbuzuje v člověku klid, splynutí s tím vším, co je na dosah. Můžeš ležet na břiše a máš nádherný výhled dolů do údolí. Mraky se zrcadlí v řece, a když je čisté nebe, je řeka modrá jako kdyby ji namalovalo dítě jednou pastelkou. Tohle místo jsem chtěl ukázat člověku, kterému věnuji svou duši. Když zavřeš oči, uvidíš ho. Vezmeš si mě? Teď? Nikomu jinému jsem to místo neukázal, jenom tobě.“

Poslouchám Daniela, co říká. Dívám se na něj, jak přede mnou klečí a drží mně za ruku.
Když domluví, chytnu ho za paže a donutím ho vstát.
„Budu rád, když se postaráš o firmu, když tu nebudu. Není to jen dát ti hesla. Proto jsem chtěl, aby paní Thomsová přijela sem. Jak jsem ti to měl říct, když jsi spal?"
Chytnu ho za ruku a táhnu za sebou do kuchyně. Zastavím se u stolu a ukážu na rozloženou mapu.
„Celé ráno jsem přemýšlel o tom, jak se dostat co nejrychleji na vaši farmu, protože toho času opravdu moc není."
Znovu chytnu Daniela a otočím ho k sobě.
„Taky tě miluji. Ty jsi byl první, na koho jsem myslel, když jsem dostal rozkaz a jediný, na koho myslím pořád dokola, že nejsem schopen si urovnat v hlavě, co mám všechno udělat."

„Vím, že jsem hlupák,“ sevřu rty k sobě. „Chci ti pomoct. Můžeš se na mě spolehnout. Přeruším na rok studium a postarám se o tvou firmu. Jestli mi důvěřuješ až tak moc, jsem ochoten do toho jít. Myslím, že mi spousta tvých klientů věří.“
Vyskočím na stůl a odhrnu mapu na bok.
„Tohle nebude potřeba. To místo počká. Tohle ale ne,“ přitáhnu si ho k sobě pro polibek a obemknu ho nohama kolem pasu. „Taky tě mám plnou hlavu. Nejsem schopen přijmout ten fakt, že tě neuvidím. Proto se chovám tak, jak se chovám.“
Zbavuji ho trička a přejedu mu dlaněmi po hrudníku.
„Tohle všechno mi bude chybět. Jsem s tebou kvůli sexu. Nepopírám to. Protože milovat se s tebou je nádherné. Ale ty přece víš, že tě miluji. Už dávno. Že chci být tvůj navěky. Stát vedle tebe, kdykoliv to budeš potřebovat. Jako třeba teď. Promiň, promiň, nechtěl jsem říct ty hnusný věci,“ políbím ho na krk a pak znovu na ústa. „Vím, že všechno obětuješ pro mě a já si toho nevážím. Odpusť. Vyhodil jsem paní Thomsovou,“ zašeptám. „Chci mít hodinku jen pro tebe, dřív než začneš všechno zařizovat. Dej mi ji prosím. Naposledy vyjdi vstříc mým dětinským nápadům a buď hodinku semnou. A já slibuji, že už se začnu chovat jako dospělý.“

Jen vteřinu jsem ticho a stojím nehybně, když Daniel domluví. Pak ho bez váhání chytnu za zátylek a přitáhnu si ho k sobě pro polibek. Můj jazyk dravě vyplní jeho ústa, abych mu ukázal, jak moc ho chci. Jak moc naléhavě ho miluji. Nehledím na to, že obvazy drhnou a rány na zádech bolí. Se.ru na to. Ať se o to pak postará armádní doktor. Teď jsem tu jen já a Daniel.
Tisknu ho k sobě, líbám ho a znám už každé místečko jeho úst nazpaměť.
Volnou rukou mu zajíždím pod triko a chtivě hladím a dotýkám se jeho kůže na zádech, tlačím se na něj svým tělem, abych víc rozdmýchal jeho touhu po mně, protože já po něm toužím neskutečně.

Myslím, že už není potřeba mých slov. Stejně jsou to jen slova a já s nimi většinou umím jen ranit. Zajedu mu rukama za kalhoty a masíruji jeho kůži na hýždích, přitahuji si ho k sobě, aby cítil, jak moc ho chci a jak po něm už dlouho toužím. Nemíním ho šetřit. Chci, aby si ještě dlouho po tom, co se mnou nebude, uvědomoval, o co přichází.
Jednou rukou mu stahuji kalhoty i s prádlem, odhaluji jeho chloubu a tvrdě ji promnu. Druhou rukou zajíždím pod obvazy, povoluji je mírným zatáhnutím a přejedu prsty po ještě živých ranách. Kopíruji jizvy zanechané medvědem svými nehty, a pak zatnu, aby Richard pocítil, že se měl raději tím medvědem nechat zabít, než skončit u mě v náruči. Stírám kapky krve, které propouští, a dám si ruku k ústům, abych ochutnal jeho krev.
„Medvěd byl břídil a armáda ti neposkytne nic vzrušivějšího, než sex semnou,“ zašeptám mu do ucha a prsty obkroužím jeho levou bradavku.

Prohnu se bolestí, když Daniel do mě zadrápne své nehty. Přesto však mým tělem projede vlna vzrušení od hlavy až k patě.
Všechno to napětí za poslední tři dny se stlačilo do jedné malé kuličky a ta se teď rozprskla do všech stran, pohlcujíc každou buňku v těle a měníc se na ještě větší touhu a vzrušení. Otírám se o Daniela svou erekcí a vím, že nemůžu čekat. Chci ho. Chci ho hned teď.
Odtrhnu od něj svá ústa, polibky sjíždím jeho hrudník dolů, abych aspoň na moment ochutnal jeho tělo.
Nedočkavě chytám okraj kalhot a táhnu je dolů, abych vysvobodil jeho chloubu a polaskal ji na přivítanou svými ústy.

Pokládám se pod těmi všemi opojnými podněty na stůl. Jednou nohou se zapírám o okraj stolu a druhou zatnu Richardovi pod zadek. Odhrnuji mu další obvaz z ramene a už jen jemně ho hladím po jizvách, protože jeho ústa mi dopřávají rozkoš, která mi hrozně chyběla. Myslím na všechna ta udělátka, která máme v šuplíku v nočním stolku. Ale nic nemůže nahradit ten pocit rychlé vášně, která nás vždy zaplaví. Chci ho hned, uvnitř sebe, pár vteřinový animal sex, bez toho aniž bych k němu něco cítil. Až potom jsem ochoten si hrát.

Jen na okamžik svírám jeho penis v ústech a prsty pošlu na průzkum, zda je možné vstoupit co nejrychleji. Vsunuju do něj postupně tři prsty, párkrát s nimi tvrdě přirazím a pak je mírně pokrčím, abych našel a podráždil jeho místečko, které u něj vyvolává stavy euforie, a já vím, že mě bude žádat, aby ho co nejdříve poctil návštěvou můj malý přítel. Protahuji prsty jeho otvor a penis zanechávám svému osudu. Zakusuji se do kůže na podbřišku, na jeho slabinách a stehnech, abych je následně ošetřil jazykem.
Volnou rukou sjedu do svého rozkroku, abych sám sobě připomněl, proč to všechno dělám.

Prohýbám se pod záplavou té rozkoše, kterou mi dopřává svými prsty. Rád bych mu promnul jeho penis, ale jsem v této chvíli ignorující jeho potřeby a chutě, protože jsem tohle přes dva dny nepocítil. Nutně to potřebuji, je mi jedno, že je tu někdo další, kdo by chtěl pár dotyků. Jsem ve fázi chamtivosti a nenasytnosti. Podněty na břiše, slabinách a stehnech mě dostávají do varu, chci ze sebe vykřičet všechnu lítost nad svými činy, které mu ublížili. Položím mu dlaň na hrudník a sjíždím nehty dolů, prostředkem mezi prsy, břicho a zastavuji se na jeho penise, který už je v obložení jeho ruky. Zasténám na protest a odstrčím ji, abych ho sám mohl laskat, v dlouhých tazích a pak si ho otíral mezi hýžděmi, sem tam naznačující průnik, jen na začátek, pohlcující jeho žalud, protože si ho chci vychutnat, co nejlépe.

Všechno co právě Daniel dělá, je pro mne povel, abych už déle nečekal. Vytáhnu z něj prsty a oběma rukama se opřu o desku stolu, vedle jeho těla. Nechám se nasměrovat a hned vzápětí zahájím útok. Nepřemýšlím o tom, jestli mám gel, nebo jestli je Daniel dostatečně uvolněný. Chci ho hned teď a on mě. Chci cítit tu rozkoš a opojení, které je mi tak dlouho odpíráno. Potřebuji to.
I přes počáteční bolest nás nemůže nic zastavit a já sevřu jeho boky a beru si ho bez jakéhokoli zaváhání tvrdými a hlubokými nájezdy.

Chytnu Richarda za krk a přitáhnu si ho k sobě pro polibek, abych rozdýchal prvotní bolest, když do mě proniká. Pak už se jen nechám obšťastňovat jeho dravými útoky. Provázím je nadšenými výkřiky a drtím pod svými prsty jedné ruky jeho bradavky a druhou rukou mu škrábu svoje jméno do stehna. Dívám se na něj do široka otevřenýma očima, moje rty dokola šeptají, miluji tě a snažím se vypudit tu myšlenku, že je dnes možná na dlouho naposledy.

Nepřemýšlím nad tím, jak u doktora vysvětlím všechny ty škrábance. Vnímám je a víc to podněcuje mou dravost. Přirážím jak smyslu zbavený, až se s námi stůl začne posouvat v rytmu mých nájezdů.
Srdce mi buší jak zběsilé a mé hlasité vzdechy a sténání doplňují Danielovy výkřiky.
Zavřu oči, když se mi před nimi zatmí, pod tlakem rozkoše přicházejícího orgasmu. Všechno se ve mně nahrne do jednoho místa. Není jiná možnost napětí uvolnit někam jinam než do Danielova nitra.
Křečovitě svírám jeho boky, a když já sám stojím v nehybné křeči, rukama si aspoň ještě párkrát přirazím Daniela proti sobě.

Nikdy jsem to nevnímal tak intenzivně jako teď. Všechny jeho pohyby, beroucí si mě tak dravě a tak rychle. Nejspíš jsme oba trhli rekord v dosažení orgasmu. Jen se slastně prohýbám a zatajuji dech i výkřiky, jak mě pod sebou drtí přicházející orgasmus. Přitáhnu si ve stejný okamžik Richardův zadek k sobě, aby mi nemohl uniknout a aniž bych se musel dotknout svého penisu, kropím si břicho a nechávám se vyplňovat Richardovým uspokojením. Moje tělo je v křeči, zatínám nehty do jeho měkké kůže a pak ji ihned povoluji, abych si ho znovu za krk přitáhl k sobě a vášnivými polibky prozkoumal jazykem jeho ústa.

Ležím na Danielovi, ruce zasunuté pod jeho hýžděmi, tisknu si ho k sobě do rozkroku, abych ještě posbíral pár střípků doznívajícího orgasmu. Prstem objíždím jeho uspokojenou dírku po obvodu mého penisu a cítím, jak se stále stahuje v návalu prožitého vyvrcholení.
Zrychlený dech nepomáhá uklidnit ani líbání. Jen nechávám Daniela pátrat v mých ústech a jen jemně jazykem hladím jeho patro, jako bych se omlouval za to, že to bylo až moc rychlé.

Snažím se uklidnit svoje srdce i svoje choutky, ale nejde to.
„Vyhnal jsem tvou asistentku na hodinu,“ zašeptám mu do vlasů. „Co uděláme se zbývajícím časem?“

„Myslím, že za ty tři dny máme docela velkou zásobu, abychom mohli pokračovat. Jen ty jsi vždycky moc rychlej," usměju se na Daniela a narovnám se. Vysunu se z něj a přitáhnu si ho k sobě do sedu. Moje nervozita a můj předchozí vztek jsou dávno pryč. A stačilo k tomu jen pár minut na kuchyňském stole.
„Budu potřebovat pomoct, jestli chceme plně využít čas, než se vrátí Theresa," chytnu Daniela za ruku, stáhnu ho ze stolu a mířím i s ním rovnou do ložnice.

„Rychlej?“ opakuji jeho slova. „Znamená to, že je to špatně?“
Svraštím obočí a nechávám se táhnout do ložnice.
„Počkej,“ zarazím ho. „Chci, abys byl cítit v každé místnosti našeho bytu!“
A vmáčknu ho do obýváku.
„S mojí rychlostí si stačíme označkovat celý byt.“

V duchu rychle přepočítám počet místností v našem bytě.
„To nemůžeme stihnout..." zaskučím. „A tolikrát se udělat za hodinu, to určitě nedám..." couvám před Danielem, který mě tlačí do obýváku. „Jakou máš představu, že to bude pokračovat... hmmm?" zeptám se ho s úsměvem, olíznu si rty a rukou mu sjedu na jeho vlhký penis.

„Dobře, ustoupím ti,“ zavrčím neochotně. „Chceš raději ložnici? Ta nás zná...chodba?“
Promnu jeho ochabující penis.
„Nedáš to?“ dopadnu na kolena a drsně ho nasaji, promnu jeho stehna a odtáhnu je od sebe. Hřbetem ruky zajedu zespod pod jeho hýžděmi. „Jsi Kinney... můj šéf... mariňák... Měl by sis rychle zvyknout.. Až tě bude chtít někdo …“
Olíznu jeho penis ze všech stran a posbírám zbytky jeho spermatu.
„Pošleš ho do háje, protože nikdo... Nikdo ti nedá, to co já,“ a začnu ho ústy zpracovávat.

Stojím mírně rozkročený nad Danielem. Dívám se na něj z vrchu, jak se propracovává k mé erekci. Jeho ústa i jazyk jsou hbité a já cítím, jak opět začínám narůstat. Hrábnu Danielovi do vlasů. Chvíli se jimi jen tak probírám, a když cítím narůstající vzrušení, můj stisk zesílí a začínám určovat hloubku a rychlost jeho zpracovávání.

Můj šéf. Jeho ruce ve vlasech. Dávajíc mi najevo, jak to má rád. Nechávám se navádět jako slepec, nechávám to čistě na něm. Sjedu si rukou mezi nohy a začnu si ho honit. Jsem totálně mimo, pohlcen tím náhlým zvratem od hádek a výčitek k totální sebe destrukci sexem. Vytasím zuby a sem tam mu s nimi přejedu po tvrdé erekci. Po stehnech mi teče jeho sperma, jakoby moje tělo uvolňovalo místo další várce. Chci ho, zase a znovu. Uvnitř sebe. Ale teď ho chci ochutnat, naplnit si ústa, abych si zapamatoval jeho chuť, že nikdo jiný tam sladce nechutná.

Nevím, jestli to ustojím pevně na nohách. Už jsem ztratil i pojem o tom, v které místnosti se právě nacházíme.
Jen vnímám všechno to tření Danielových úst na mé erekci, občasné otření zubů, které ve mně vyvolá vždy hlasitý vzdech.
Zavírám oči, zakláním hlavu a jen se soustředím na to, od čeho očekávám další dávku potěšení.
Cítím, jak se mi varlata stahují a i když jsem si myslel, že je to nemožné, tak zřejmě sexuální abstinence a napětí z posledních dní, dělá své.
Pootevřu pusu, abych svým hlasitým zasténáním dal průchod všemu a Danielovi najevo, že nebude trvat dlouho, a já ze sebe vydám další dávku svého uspokojení.

Zrychluji tempo svých úst i své ruky. Vše mě pohlcuje. Zmáčknu jeho ztrácející se koule a pak je začnu drtit pod svými polibky, drhnout přes ně jazykem a jeho penis už jen zpracovávám rukou. Krotím své steny, které se mi derou skrz rty, jak se doháním ke konci. Několikrát si zajedu prsty do konečníku, abych uvolnil tlak. Nejsem schopen krotit svůj orgasmus, vracím se zpět ústy na jeho penis a dopřávám mu tu nejlepší péči.

Intenzita zpracovávání mého penisu se stupňuje. Zapírám se Danielovi jednou rukou o rameno, abych to mohl ustát na nohou a nesvezl se k němu na zem dřív, než ze sebe vydám vše. Podruhé za pár minut. Ani nevím, jestli se mi tohle už někdy povedlo. Daniel je prostě kouzelník. A jeho kouzelné formule vysílané ústy začarovaly můj penis, který pod jeho vlivem sebou začne cukat a vypouštět to, pro co si ten čaroděj na kolenou, přišel.
Málem si zlomím krk, jak zakláním hlavu a tupě zírám do stropu, protože moje mysl odešla na průzkum bytu, kam se přesuneme na další kolo. Hlasité zasténání, nohy křečovitě zaražené do podlahy, nehty zadrápnuté v Danielově rameni a jeho vlasy křečovitě sevřené v ruce druhé. To jsem já a můj orgasmus.

Nic jsem nepil. Neměl jsem ani hlt alkoholu a přesto to prožívám takovým způsobem, že jde všechno skrz mě, zanechává ohořelé pahýly a nic si nepamatuji. Moje tělo si nepamatuje. Chce další a další dávku. Další podněty. Kropím pod sebou zem spermatem, které mi protéká mezi prsty a tvoří úhlednou hromádku husté tekutiny. Tou samou si nechám plnit svoje ústa, nabírám si jazykem hluboko do krku, olizuji jeho úd, a drcením v pěsti z něj vymačkávám vše, co je moje, co si za svou práci zasloužím jako odměnu.
Jazykem mu dopřeji dokonalou očistu a zvedám se na nohy, které se mi třesou, ale nedbám na to. Nanáším zbytek jeho semene do jeho úst a rukou vezmu do party oba naše vlhké parťáky, mnu je v hrsti otírající se o sebe a kladu mu otázku:
„Teď teda ložnice?“

Ochutnávám sám sebe z Danielových úst, nechávám ho třít o sebe naše penisy.
Snažím se popadnout dech, když se nakonec naše ústa rozpojí a Daniel mi pokládá otázku, zda se přemístit do ložnice.
Kývnu hlavou a na potvrzení ho k sobě znovu přitisknu a ještě jednou poděkuji polibkem za jeho výkon.
„Teď ale po tobě budu něco chtít," začnu opatrně. Mám strach, aby to nedopadlo zase špatně, ale prostě to musím říct.
„Chci po tobě to, co jsem chtěl už na chatě."

Oplácím mu jeho polibky a tlačím ho do ložnice. Nepřemýšlím nad jeho slovy. Chci si ho vychutnat.. Jestliže chce tohle.... tak to musím mít s celým jeho tělem...musí být mou hračkou... tohle nechci rychle... tohle... si musím vychutnat.
Zastavíme se o hranu postele. Naposledy promnu naše penisy v ruce a políbím ho. Pak ho otáčím zády k sobě a donutím ho zakleknout na postel. Moje dlaň se tiskne na jeho páteř, aby se co nejvíc prohnul, a hřbetem ruky projedu mezi půlkami.
„Bude to ale podle mě a ty mi nebudeš odporovat,“ zašeptám mu do zad, obtisknu svoje rty do dvanáctého obratle a obkroužím prstem jeho dírku, jemně, aby povolil ihned svoje svaly.

Nechávám se potlačit na postel a poslušně zaklekávám do postele. Opřu se o lokty a nechávám vše na Danielovi. Tak jak chce. Stejně potřebuji trochu času a péče, aby se mi znovu postavil. Zavírám oči a jako slepec pátrající ve tmě, nevědouc, na co v další vteřině narazí, očekávám každý dotek a náznak či povel.
Když ucítím prsty, jemně kroužit kolem mého análku, jen vzdechnu tiše do polštáře s dalším očekáváním.

Chci si ho vzít. Ale ne tím způsobem, co očekávám od Richarda. Není to jak u mě. Nechci mu ublížit. Miluji ho. Nechci mu způsobovat bolest.
Roztahuji jeho hýždě od sebe a vyměním pátrající prst za jazyk. Obkroužím jeho vchod, mnu jeho hýždě a jen jemně vnikám jazykem dovnitř. Když má své půlky dostatečně od sebe, zabývám se jeho vchodem do ráje jen ústy, ruka zpracovává jeho penis, aby znovu nabyl na síle a druhá mu přes břicho pátrá po dalších erotogenních zónách,která ho uvedou do toužebné pozice. Hladím jeho prsa, mezi prsty mnu jeho bradavky a jazykem vjíždím do jeho análku. Mám na dosah náš šuplík. Je tam silikonový gel, který pomáhá uvolnit ztuhlost. Jen se poslepu natáhnu a kápnu si na prsty. Mnu je mezi prsty, abych jim dal svou teplotu, a pak hned vjedu dvěma dovnitř.

Opírám se o lokty a pod všemi vjemy se mi zrychluje dech. Jeho jazyk ve mně... Tak příjemný, že se tomu bez obav poddávám a dráždění vchodu análu mě nutí jen sevřít ruce v pěst. I když můj penis nabíhá velmi pomalu, všechny ty Danielovy doteky, ať už jazykem nebo dlaněmi, drážděním mých citlivých bradavek ve mně vyvolávají velmi příjemné pocity a mravenčení po celém těle.
V momentě kdy do mě vjede prsty, neubráním se hlasitějšímu výkřiku, když nestačím pobrat to náhlé vzrušení, které to obnáší.

Nešetřím ho. Ta ženská je přesná a čas rychle ubíhá. Nejspíš stojí za dveřmi a sleduje hodinky. Pár prudkých nájezdů svými prsty. Moje ruka opouští jeho bradavky. Několik kapek gelu na můj penis, který dělá, že si nic nepamatuje. Je svou délkou i tloušťkou ochuzen předešlými orgasmy, ale představa dostat se někam, kde má přístup jednou za čas, mu dává na objemnosti.
Vkládám svoje prsty do Richardových úst, tlačím se na jeho záda a se slovy “miluji“ tě si nasměruji svůj nablýskaný penis proti jeho nadržené dírce. Tlačím se do něj napřed jemně, ale sám ze své zkušenosti vím, že ať je to sebe jemnější, ta bolest tam bude vždy. Neodolám, zatláčím víc a pronikám hluboko, s jednou rukou v jeho ústech a druhou na jeho břichu, přidržující si ho proti sobě.

Mravenci se mi rozběhli po celém těle. Nedávám ten pocit, který zažívám tak málo, kdy se musím nechat ovládnout a plně se dát k dispozici druhému. Jen chvilinku ještě tlačí do mne své prsty, ale než stihnu pobrat náhlou prázdnost ve svém nitru, najíždí do mě svou erekcí a můj výkřik tlumí prsty vraženými do mé pusy. Daniel bude mít na tenhle sex památku několik dní, když se zprudka zakousnu do jeho prstů. Prohnu se v zádech a sevřu polštář v hrsti.
Chci ho. Chci ho tak, protože v tuto chvíli po tom toužím a chci prožít tenhle druh potěšení s Danielem, kterého miluji nade vše.

Mít pod sebou bestii, která kouše, mě dostává do varu. Vzteklého psa je potřeba potrestat. Klidně mu nechávám kostičku, protože bolest, co mi Richard poskytuje, boří moje zábrany brát si Richardův zadek. Plesknu ho několikrát po hýždi, až na ní zůstávají obtisky mých prstů a roztahuji ji od sebe, aby mě víc pustil dovnitř. Moje pohyby pánve jsou dlouhé, ale rychlé. Jeho těsnost je tak vzrušující, že si nejsem jistý, zda netrhnu opět rekord. Při první známce povolení jeho ztuhlosti zatlačím silou na jeho páteř a tlačím ho dolů, protože je na mě moc vysoko a zakleknu jednou nohou vedle jeho kolena. Vymaním své prsty z jeho zubů a věnuji je jeho erekci. Několikrát ji promnu, dýchajíc mu na záda. Pak se zvednu a dopřeji sobě pár krátkých tvrdých přírazů. Uklidním se opět dlouhými a mazlím se s Richardem.

Na zadku mě pálí otisky Danielových dlaní. Pod jejich podnětem však uvolňuji poslední známky sevření a soustředím se už jen na tření uvnitř mne. Nemám se už do čeho zakousnout, ale už to není potřeba. S pootevřenými ústy vzdychám do polštáře, který jsem celý shrnul pod sebe. Svírám ho oběma rukama, abych neměl tendenci je dát za sebe a určovat Danielovi rychlost a intenzitu přírazů.
Začíná se mi točit hlava, jak mě opět pohlcují ty skvělé pocity. Dvojí potěšení. Jeho ruka na mé erekci, která tomu podléhá a svou tvrdost a pevnost už dávno potvrdila vyplněním jeho dlaně. Jeho chlouba uvnitř mne, kdy každičký kousek mého nitra pociťuje to tření a dávku vzruchů, která ve mně probouzí zapomenuté.
Chci se položit, aby tření bylo ještě intenzívnější. Tak jak to mám nejraději. Pomalu povoluji nohy a snižuji se víc k matraci postele.

Zakleknu k němu i druhou nohou na postel, když se pokládá na matraci. Snažím se nepolevovat na tření jeho erekce, druhou rukou ho držím za bok, abych ho nezalehl. Stisknu ho mezi stehna a uvězním svůj penis v těsném sevření jeho hýždí a konečníku. V této poloze jsem schopen jen krátkých a pevných přírazů. Vzrušení mě celého ovládá, nemůžu dýchat a musím pustit jeho bok, abych se zapřel rukou vedle jeho ramene. Pozoruji svoje sliny a pot, kapající na Richardova záda a vsakují se do jeho obvazů.

To je přesně to, co mi chybělo k úplné spokojenosti. Ležím na břiše, jen se malinko prohnu v páteři a mírně vystrčím proti Danielovi své pozadí.
Už nic nebrání prožít si tohle spojení naplno. Už neuhlídám svou ruku, která se posune dozadu a přitlačí se na Danielovy hýždě.
Druhou rukou zajíždím pod sebe a přitisknu ji na Danielovu, která zpracovává v pravidelných tazích mou chloubu. Uvědomuji si, že už zase mám tendenci všechno řídit, když tlačím Daniela k sobě a začnu mu vycházet vstříc pohyby své pánve.

I v téhle potupné pozici má Richard stále nutkání udělat to po svém. Zatraceně! Chytnu jeho ruku za zápěstí, která mi sahá na zadek a přitisknu mu ji na matraci, dál od jeho těla, skoro vykloubenou, ale dobře mu tak. Zesílím tlak na jeho penisu a ještě víc se do něj natlačím. Využívám jeho pohybů a ostře do něj najíždím. Mám co dělat udržet vše na uzdě.

Jsem v Danielově nadvládě. Jediné, co mohu, je vycházet vstříc jeho výpadům a já toho využívá naplno. Už nestisknu ani jeho ruku na mé erekci, která co nevidět řekne své poslední slovo. Podsouvám ji zpátky nahoru, opírám si o ni čelo.
Ani nemusím přivírat oči, protože už mám dávno zatmění. Poráží mě další spalující vlna neskutečného vzrušení. Třes svalů se mění na křeč, která mě zastavuje v mých pohybech a svírá Daniela uvnitř sebe. Uvězněnou ruku sevřu v pěst a s hlasitým sténáním a tichým počítáním uvolňuji vše mezi Danielovy prsty.

Richardův orgasmus mě vyvede z tempa. Vychutnávám si tu tekutinu mezi prsty a ještě několikrát podniknu tvrdý útok do jeho konečníku. Když mě pohltí můj vlastní orgasmus, pustím jeho penis a chytnu se za svůj. Nechám ho do posledního okamžiku uvnitř Richarda, a pak z něj vyklouzávám, abych neposkvrnil tu čistotu mého Richarda. Vetřu svoji vybuchující erekci mezi jeho hýždě a několika tahy ze sebe vypouštím veškeré vzrušení, které mi spojení s Richardem, dopřálo. Zanechávám na jeho pokožce své sperma, rozmazávám ho mezi půlkami a pak se ještě zpět nasunu do jeho podrážděného análku, abych se uklidnil a Richard si nepřipadal tak prázdný. Pouštím Richardovo zápěstí a pokládám obě ruce vedle jeho ramen, abych se jen lehce otřel o jeho záda, a věnuji mu polibky na krk.

S doznívajícím orgasmem vnímám ten Danielův, jehož důkaz mi roztírá po kůži. Nasune se do mne zpátky a já jen tiše vzdechnu pod tím příjemným pocitem, když mně opět zaplní. Ještě párkrát se proti němu prohnu, abych si ještě aspoň na chvilku užil to tření uvnitř mně, a pak už jen nehybně ležím a rychle oddychuji do polštáře. Dám ruku za sebe a položím ji Danielovi do vlasů, když líbá můj krk. Natočím hlavu bokem a tahem jeho vlasů k sobě se dožaduji polibku na ústa, aby tohle spojení bylo dokonalé.

Dýchám těžce do jeho kůže na krku a pak se svezu vedle něj, abych mu viděl do tváře a mohl pokračovat v líbání.
„Miluji tě,“ usměji se na něj. „Dáme si pět minut pauzu a ty zatím vymysli, kde budeme pokračovat.“
Položím svou ruku na jeho hýždě a stírám svoji nadílku lehkým hlazením jeho sexy pozadí.

„Kolik máme času?" posadím se na postel vedle Daniela. „Obávám se, že po čtvrté za tak krátkou dobu to už nedám..." zatvářím se provinile. Pohladím Daniela po vlasech a políbím ho na čelo. Rukou si sjedu mezi nohy a promnu svůj ochablý penis. „Nevím, co by tohohle ospalce postavilo na nohy, ale vím kde pokračovat..."
Chytnu Daniela za ruku a pomůžu mu vstát z postele. Táhnu ho za sebou do pracovny. Kromě šatny je tohle jediná místnost, kde jsme se ještě nemilovali. Usadím Daniela v masážním křesle. Zvednu mu podpěrku pod nohy a snížím opěradlo, aby neseděl vzpřímeně a mohl se pohodlně natáhnout. Obejdu křeslo a zůstanu stát za ním. Několikrát mezi prsty protáhnu prameny jeho vlasů a pak mu zavážu šátek přes oči.
„Počkej tady. Nikam nechoď," zašeptám mu do ucha. Stisknu tlačítko pro jemné vibrace celého těla a potichu odcházím zpátky do ložnice.

Myslel jsem si, že skončíme, protože čas už opravdu pokročil a obávám se, že paní Thomsová má prst na zvonku, jen stisknout. Richard mě místo toho ukládá do křesla a zaváže mi oči. Pohltí mě absolutní vzrušení z té temnoty a neznáma a jemné vibrace mi navodí hned erotický zážitek. Nemluvím o tom, jak mi prohrábne vlasy svým sexistickým způsobem, až tiše zasténám.
„Richarde... myslím, že už nemusíme nic dělat,“ zanaříkám do tmy a položím si ruku na svůj penis a několikrát ho promnu.
Moje slova zůstanou bez odpovědi, slyším jen, jak Richard odchází z pokoje.

Dívám se do otevřeného šuplíku. Co by se hodilo... Pak jen sáhnu dovnitř a vracím se zpátky do pracovny.
„Čekal jsi poslušně, jak jsem řekl?" obejdu křeslo a zůstanu stát před ním. „Máš pravdu, nemusíme už nic dělat, ale chce to nějaké příjemné zakončení."
Chytnu jeho ruce a položím je na opěrky.
„Teď mlč a buď hodný."
Položím věci na zem a kleknu si vedle křesla. Vezmu do ruky lahvičku s erotickým masážním olejem. Kápnu pár kapek Danielovi na hruď a pak na své ruce. Rozetřu je, abych zahřál dlaně, a pak je položím na Daniela. Jemnými krouživými pohyby masíruji jeho kůži po celém hrudníku. Promnu jeho ramena a krk a pak s krátkým otřením jeho bradavek se posouvám dolů.

Zatnu nehty do opěradla křesla.
„Richarde,“ zachroptím, když mi jeho teplé mastné ruce začnou přejíždět po kůži.
Jeho krátké doteky na místech, které potřebují mnohem víc pozornosti. Opouští je tak rychle, že moje pohyby vycházející mu vstříc a naznačující, aby zůstal chvíli déle, lapají jen do prázdna. Ruce na břiše, přejíždějící po mé jizvě. Zapřu hlavu do opěrky a prohnu se. Celé moje tělo v toužebném očekávání. Zatnu zuby.
„Neměl bys to dělat. Máme hodně práce... tohle... je šílenost...“ neudržím se a vyjedu po jeho ruce. „Nemusíš...“

Když Daniel začne protestovat, chytnu ho za zápěstí a silně ho přitlačím zpět na opěrku křesla. Zvednu ruce nad hlavu.
„Takže nemusím?" zeptám se s úsměvem a odpovědí mi je jen nesouhlasné zamručení, když se ho přestanu dotýkat.
„Tvoje pusa říká něco jiného než tvoje tělo... a máme ještě pár minut."
Rozkročím se nad Danielem a posadím se na jeho stehna. Položím ruce na jeho zápěstí a hlazením po jeho pažích je posouvám nahoru ke krku. Hlavu mám až u jeho obličeje. Snaží se pravidelně oddychovat a jeho pootevřená pusa mě zve dovnitř. Neodolám. Jemně olíznu jeho rty a stále masírujíc jeho paže a ramena si vynutím hluboký polibek.

Mizerné tělo! Proč nikdy nespolupracuje s mozkem?! Máš výpadky? Je to tvoje chyba! Kašlu na tebe! Je mi mozek totálně ukradený. Potřebuji jen svoje plíce. Mizerný plíce! Tak těžce se mi dýchá. Richard na mých stehnech, ruce na zápěstí. Pohyb směrem nahoru a jeho dech tak blízko... hluboko... cítím, jak s pronikáním jeho jazyka do mých úst se mi staví vše, od bradavek, chloupků i toho bastarda mezi nohama. Cuknu sebou a snažím se vyprostit.
„Šéfe!“ zaprotestuji a stisknu jeho boky, přejetím po jeho stehnech a svým rozkrokem se k němu přitáhnu blíž.

Přestanu ho líbat.
„Ruce pryč!" zavrčím těsně u jeho ucha.
Jeho touha je víc než evidentní. Nechápu, jak to dělá, když já sám jsem úplně vyšťavenej a nějakou dobu ho nebudu moct potěšit svým, v tuto chvíli již zvadlým penisem.
Ruce přesunu z ramen opět na jeho prsa. Hladím je a poškádlím ho občasným stisknutím jeho růžových hrbolků mezi prsty. Ruce se sunou krouživými pohyby dolů a já se na jeho nohách posouvám níž. Hladím jeho pokožku na podbřišku, na slabinách a stehnech a úmyslně se vyhýbám jeho penisu, který se pomalu začíná stavět do bojové pozice. Ne tak rychle, jako obvykle, ale není se čemu divit. Spíš se divím tomu, že to ještě zvládá.
Postavím se a složím podnožku, až se Danielovy nohy dotknou chodidly země. Poklekám před ním. Pokládám ruce na jeho kolena a hlazením jeho vnitřní strany stehen mu je roztahuji od sebe.

Chvění se rozebíhá po celém těle. Začnu se mírně třást a i když mám šátek přes oči, cítím, jak mi bulvy lítají zprava doleva, v očekávání, kam Richardova ústa či ruce zavítají. Mám tendenci pořád zvedat ruce a dotknout se aspoň jeho vlasů. Když mi roztáhne nohy od sebe, vyjeknu a stáhnu je zpátky.

Když má nohy dostatečně od sebe, zasunu přes Danielovy boky ruce pod jeho hýždě, a potáhnu si ho k sobě blíž, aby jeho pánev byla dobře podsazená. Natáhnu na moment jednu ruku k zemi. Promnu gelové dildo až je mastné od mých rukou. To fialové, které nejraději používá. Nepotřebuje vibrátor, protože tenhle úkol teď plní masážní křeslo.
Znovu ho jednou rukou pohladím po vnitřní straně stehna a sunu ji nahoru. Promnu jeho váček a sunu ji dolů a hranou ruky se otřu mezi jeho hýžděmi. Najdu to správné místo, které zasunutím dvou prstů připravím na další vpád a svými ústy polaskám jeho rostoucího krasavce.

Nelíbí se mi to! Jsem zase nadržený! Tohle mi nemůže dělat! Co tady bud dělat sám, až odjede? Zalapám po dechu, když se mi otře mezi půlkami.
„Richarde, už ne!“ zaprotestuji už nevím pokolikáté. „Umřu tady bez tebe!“
Moje záda se odlepují od povrchu křesla a nabízím mu lepší výhled na můj otvůrek.
„Raději mě zastřel, než...“ zasténám, když mě vyplní svými prsty a jeho vlhká ústa mi ukradnou penis mezi nohama.

Na chvilku zvednu hlavu.
„Nediskutovat!" párkrát tvrdě přirazím své prsty, abych vzápětí promasíroval jeho prostatu.
Znovu se skloním k jeho penisu, a začnu ho v ústech projíždět po celé délce, abych co nejdříve dosáhl jeho tuhosti. Otáčím prsty v Danielovi tak, abych měl dlaň vzhůru. Pokládám na ní dildo a druhou rukou ho sunu po ruce pomalu dovnitř, abych vyplnil Daniela co nejvíc.

Richardova surovost i v obyčejném prstování. Dokáže být tvrdý, i když mě zpracovává ústy. Tohle mi nemůže dopřát nikdo jiný, než on. Jsem ze všech těch podnětů mimo. Ani nevím, kolik už je hodin a jak dlouho tyhle vzrušující vlny prožívám zas a znovu. Když se mi přes jeho prsty začne sunout něco dalšího do konečníku a Richardův penis to není, slabě vykřiknu.
„Richarde!“ tajná prosba, aby přestal. Touha, aby pokračoval.

Nadzvednu se v kolenech a nakloním se až k Danielovi.
„Neprotestovat!" zopakuji znovu příkaz, aby byl zticha, a vjedu mu jazykem do úst. Pomalu uvolním prsty z jeho otvoru, chytnu dildo a pomalými pohyby s ním začnu manipulovat. Volnou rukou obemknu Danielovu erekci a protahuji ji po celé délce, zatím co jazykem zaměstnávám jeho ústa.

Nezbývá mi než trpět pod nadvládou Richarda. Vzrušení je mnohem intenzivnější, protože už jsem docela vyšťaven a nedokážu se tak rychle přivést k orgasmu. Je to, jako bych se snažil nastartovat motorovou pilu, ale nemám benzín. Tahám za šňůrku a čekám s každým škytnutím, kdy se chytne. Můžu se nechat jen oddávat všem těm mučivým podnětům, prohýbat se na několika místech a drtit ruce v pěst.

Olíznu jeho ucho a pak se polibky posouvám dolů, kdy neodolám, abych se do jeho štíhlého krku aspoň na moment nezakousl. Zanechávám červené značky na jeho kůži, jako by ukazovaly směr, kam mám namířeno.
Ještě skousnu kůži na slabinách, než přidám svá ústa ke spolupráci s rukou, na Danielově erekci.
Zasouvání dilda se postupně zrychluje stejně jako zpracovávání jeho chlouby. Jen poslouchám Danielovy vzdechy, které jsou o něco hlasitější a po očku sleduji jeho reakce na všechny ty podněty.
Nepustím ho, dokud mi nedá to, co jsem dneska ještě neochutnal. Chuť, kterou si chci vzít s sebou jako jednu ze vzpomínek.

Richard je prostě dokonalý. Přinutil by i mrtvého k erekci a tu pilu dokázal nastartovat na pouhý vzduch. Měl by si to nechat patentovat. Myslel jsem, že je to zbytečná snaha. Ale ten bolestivý tlak na prsou, kdy srdce začne mlít z posledních sil, a sevřou se mi vnitřnosti, je tu zas. Přestávám sténat, jen se nechávám vtahovat do močálu uvolňujícího orgasmu. Zapomenutí dýchat mě bolí a přivádí výpadek vědomí. Nejspíš jsem na chvilku omdlel, protože i když třeštím oči, nic nevidím. Zapomínám, že mám zavázané oči. I když já jsem v křeči a nehýbu se, vibrace křesla pode mnou stále rozechvívají moje tělo a mě nezbývá, než se všeho toho napětí zbavit.
„Nepolykej to!“ vykřiknu, ale nejspíš pozdě, protože už pohybuji pánví a tlačím se hlouběji do Richardových úst, abych odplavil všechno, co mám ještě v zásobě.

Nejspíš bych ho okřikl za to, že opět protestuje. Ale nemíním se vzdát ničeho, co mi právě dává. Jak vakuová pumpa z něj saju vše do poslední kapky. Jeho penis mi zajíždí hlouběji do úst, když se párkrát prohne proti mně. Nepřestávám pohybovat dildem aby jeho destrukce sexem byla dokonalá. Jen volnou rukou ho chytím pod krkem, abych zabránil dalším protestům a donutil ho prožít si vše pod mou nadvládou až do konce.

Chápu! Sakra! Moc dobře tomu rozumím! Nikdo! Nikdo nedokáže nahradit Richarda! Jen zachrčím pod tím gestem, kdo komu patří. Cítím, jak se moje tělo uvolňuje a není schopné už víc vzrušení pojmout. Dopadám na záda a jen se třesu a toužebně čekám na vysvobození, kdy mě Richard přestane ovládat a dovolí mi se ho konečně dotknout a říct mu, že ho miluji. Ta nemožnost ve mě rozněcuje ještě větší touhu po dotycích, po spatření jeho tváře, po tom, vrhnout se na něj a během několika sekund si všechno za dobu čekání vzít zpět.

Danielovo tělo se už jen s tichým rychlým oddechováním uvolňuje. Už tak křečovitě nesvírá područky a jeho tělo splývá s křeslem. Pomalu z něj vytáhnu dildo, pohladím ho několikrát po podrážděném análku. Pustím jeho krk, chytnu ho za ruce a přitáhnu si ho k sobě do klína. Líbám ho všude po jeho rozpálené kůži až skončím opět v jeho ústech. Pokolikáté dneska? Nespočetně. A přesto těch polibků nebudu mít nikdy dost. Stahuji mu šátek, abych se mohl podívat do jeho nádherných očí.

„Nesnáším tě,“ zašeptám, když mi stáhne šátek z očí.
Tohle jsem nechtěl říct! Jsem v jeho náručí jak hadrová panenka a i přestože jsem toužil dotýkat se ho, nechávám se laskat jeho ústy po celém těle a přivírám slastně oči. Mozek začíná opět pracovat a vnucuje mi svoje obavy, jak to bez něj zvládnu. Bez toho všeho, bez Richarda.
„Nevydržím to bez tebe!“ vykřiknu a zabořím náhle svou hlavu do jeho ramene.
Všechno napětí, které jsem v sobě skrýval, musí náhle ven. Hormony pracují a jsem najednou totálně na dně.
„Miluji tě,“ vzlykám mezi polibky, na jeho krk. „Já nemůžu... nezvládnu to...nejde to..“

„Taky tě miluji," zašeptám a hladím Daniela po vlasech. Nemám sílu ho ani zvednout, abychom se šli opláchnout, než dorazí paní Thomsová. Svým pláčem mě nutí jen stisknout zuby k sobě, protože ani já nemám daleko od toho, abych propadl stejné náladě. Jen na moment jsme zapomněli na to, co nás oba čeká.
Jeden bez druhého.
Dvě poloviny srdce odtržené od sebe.
Plíce bez vzduchu.
Bílá a černá, které se nebudou doplňovat.
Denní obloha bez slunce.
Noční obloha bez hvězd.
Nevím, jak to bez něj vydržím. Pod tíhou těchto pocitů tisknu Daniela k sobě tak silně, že ho málem připravuji o dech.

Tisknu ho k sobě za boky, abych se vyhnul jeho ranám. Nejsem schopen ho už ani líbat, protože se ve mě všechno sevřelo strachem. Vůbec nevím, jestli ho pošlou někam do terénu, do nějaké pos.rané země, kam se naše vláda snaží nacpat. Kvůli ropě. Kvůli moci. Kvůli nenaž.ranosti. Nebo jen malé cvičení, a za chvíli bude zpátky. Nevím nic. Netuším, co je Richard vůbec zač. Nejspíš to bude ta horší varianta, jinak by mě neděsil svým vystupováním. Vidím, jak on sám má z toho strach. Ne z toho, že mě tu nechá, ale z toho, co ho čeká tam venku. Zavřu oči. Slíbil jsem, že se mu postarám o firmu. Nejspíš to nedokážu. Nepřinutím se zůstat tady... v tomto bytě... sám.

Povolím sevření.
„Musíme... Nezlob se, ale za chvíli přijde paní Thomsová..." řeknu opatrně, jako bych měl strach, že se Daniel zase naštve.
Rozhlédnu se kolem sebe. Musíme se dát trochu do pořádku a uklidit to, abychom ji neuváděli do rozpaků. Nechce se mi ho pouštět. Chci ho objímat tak dlouho, jak jen to jde, ale teď už ten čas opravdu vypršel.
„Tohle musíme schovat, ať na tom Theresa neuklouzne," usměju se na Daniela a beru do ruky dildo. Nadzvednu Daniela, abych mohl vstát, ale nakonec ho znovu přitlačím na křeslo, abych si mohl ukrást ještě aspoň jeden polibek.

„Jasně... Slíbil jsem být dítětem jen hodinu,“ kývnu že rozumím a setřu si slzy loktem. „Vem si sprchu jako první, já to tu uklidím a setřu.“
Nechávám se ještě chvíli líbat, ale nepomáhá mi to.

Posbírám aspoň věci, které jsem donesl z ložnice a jdu do koupelny. Umyju dildo a nechávám ho oschnout na ručníku. Vlezu do sprchy a rychle se osprchuji, aby se stihl umýt i Daniel, než bude Thomsová klepat na dveře. Zaběhnu se obléct do šatny a ještě se vracím do koupelny, abych schoval dildo do šuplíku. Když procházím chodbou, ozve se zaklepání. Podívám se na hodinky. Opravdu je přesná. Ale určitě ještě sprdne Daniela za to, že ji tak vyprovodil rychle ven.
Otvírám dveře.
„Omlouvám se paní Thomsová za tu nepříjemnost, co jsme vám způsobili. Pojďte dál..." máchnu rukou směrem do bytu. Když se asistentka pousměje, uvědomím si, co pořád držím v ruce a rychle ji schovám za záda.
„Běžte se zatím posadit do obýváku, hned jsem u vás. Zůstaneme tady, nepojedeme na firmu..."
„Myslela jsem si to," pokývala hlavou a šla dál. Hned na prahu obýváku se zarazí a rozhlíží se kolem sebe.
„Vy jste... Povolali vás?" její úsměv zmizel jak mávnutím proutku. „Proto je to tak urgentní?"
Jen tiše kývnu hlavou.

Došourám se do koupelny. Pouštím na sebe vodu, opřený dlaněmi o stěnu, s hlavou skloněnou. Na místo na krku dopadají štiplavé kapky vody, přesně tam, kde zanechal Richard svoje značky. Stékají po zádech a omývají podrážděný vstup. Zavřu oči. Tolik vzrušení. Ale tohle se nedá vzít do zásoby. Za pár minut nebudu ani vědět, že tu proběhl sexuální maraton. Svezu se po stěně do sedu a přitáhnu si kolena k sobě. Co když se něco stane a už se nevrátí. Ani mi nezaklepou na dveře a nedonesou složenou vlajku. Bude patřit Lauře. Jako bych neexistoval. Nefiguruji nikde, že bych k němu patřil. Ještě nedávno armáda opovrhovala homosexuály. Až opatření Obamy pomohlo gayům se nestydět veřejně za to, co jsou a dostali rovnocenné právo. Muselo to být těžké, to tajit.
Najednou mě přešla veškerá chuť na sex. Nejspíš už se mi nikdy nepostaví. Můj penis je buď unaven, nebo má stejnou melancholickou náladu, jako já. Oba svěšené hlavy, že tu nebude. Je mi jasné, že už teď trucuje a odmítá mou ruku.

Schovám věci do šuplíku a vrátím se do kuchyně. Uvařím kávu pro všechny a odnesu to do pracovny. Paní Thomsová se usadí na židli k pracovnímu stolu a otevírá si svůj notebook. Chystám věci, které musíme vyřešit.
Ještě zajdu do koupelny. Daniel sedí skrčený ve sprše na zemi, objímá kolena a nepřítomně zírá před sebe. Píchne mě z toho u srdce. Bolí mě to stejně jako jeho,
„Danieli," jemně se dotknu jeho ramene. „Potřebuji tě vedle. Musíme to dát všechno dohromady a musíš být u toho..."
Zastavím vodu a podřepnu si k němu.
„Danieli, prosím... Vím, že to není lehké," pohladím ho po vlasech. „Ale jinak to nejde. Pojď, prosím tě, vedle."
Strašně mě tíží a bolí ho tak vidět. A to se ještě neloučíme. Jak to bude vypadat zítra?
Pohladím ho po zádech a přehodím přes něj osušku.
„Čekáme na tebe..." řeknu tiše. Zvednu se a raději odcházím do pracovny, protože nemám daleko k tomu, abych se tu k němu posadil a brečel.

Nesmím to Richardovi ještě ztěžovat. Slíbil jsem, že mu pomůžu. Vyjdu ven a otřu se do osušky. Jdu do šatny a dívám se nepřítomně na oblečení. Když na sebe natahuji jedno s Richardových triček, zarazím se. Tohle... už dělat nesmím. Táhnu si přes hlavu a pak ho jen tisknu chvilku k sobě. Je to dětinské. Říkal jsem, že se budu chovat dospěle.
Obleču si jedno ze svých triček a volné kalhoty. Prohrábnu svoje vlasy, aby volně uschly, a na chodbě se několikrát zhluboka nadechnu.
„Omlouvám se paní Thomsová,“ řeknu místo pozdravu a sednu si ke stolu.

Pro možnost, že budu odvelen, jsem měl připraven "krizový plán". Myslel jsem, že ho nebudu nikdy potřebovat, proto jsem o tom nikdy nemluvil ani před svou asistentkou. Vytáhnu složku a jedeme bod po bodu. Připravená plná moc snad na všechno co se práce a Daniela týče. Jen se ještě zastaví právník, aby potvrdil, že je všechno tak jak má být.
„Daniel bude mít přístup všude a veškeré finance, které vydělá, za dobu, kdy tu nebudu, půjdou na jeho účet... Bude mít k dispozici vše, tak jak já..." jen na chvilku se odmlčím, pak pokračuji. „Je to teď vše v jeho rukou a já věřím, že mu s tím pomůžete, Thereso. Víte, že mi na něm záleží."
Thomsová jen přikyvuje a dělá si poznámky. Svůj notebook jsem už dávno přisunul před Daniela, aby si s ní vše plánoval už podle sebe, a já jen předávám instrukce.
Předávám mu veškeré instrukce, telefonní čísla a podklady k tomu, aby se mohl pomalu rozjet a pak udržet firmu ve funkčnosti, než se vrátím.
„Hlavně ze začátku budeš na schůzky chodit s paní Thomsovou a s právníkem, kdyby náhodou vznikl nějaký problém. Ale myslím, že to bude v pohodě."
Věřím mu. Vím, že když je potřeba, své horší já hodí za hlavu a zahryzne se do toho jak buldok.

Moje hlava šrotuje na plné obrátky. Nikdy by mě nenapadlo, že mi tohle chybělo. Možná proto jsem tak poslední dobou znuděný a všechnu svou špatnou náladu házím na Richarda. Až mě zamrazí, jak jen při procházení souborů mi můj mozek našeptává, jak je všechno špatně a já bych to tak nikdy neudělal. Mám chuť shrnout všechny dokumenty na hromadu a škrtnout pod nimi sirkou.
„Dal bych si tam nějaké omezení,“ nadhodím, když si uvědomím, jak moje myšlení vede někam, kam by nemělo. „Nebudeš mít možnost se dostat k věcem, které budu chtít udělat... takovou důvěru...aby ses měl k čemu vracet,“ usměji se.

Usměju se, když sleduji Daniela a slyším, co říká.
„Omluvte nás na chvíli," pokývnu hlavou k paní Thomsové.
„Zajdu si na toaletu," řekne chápavě a odejde z pracovny.
„Danieli, omezení nejsou. Kdyby byla nějaká omezení, nemohl bys nic dělat a firma by lehla popelem, To bych to mohl rovnou všechno zavřít."
Natáhnu se k němu a chytnu ho za ruce.
„Věřím ti. Věřím ti tolik, že ti svěřuji něco, co jsem já a mí rodiče budovali dlouho a za cenu jejich životů. Vím, že kdyby tu byli, že by souhlasili s tím, abys to vedl. Měli by k tobě stejnou důvěru, jako já. Věřím, že mi z modré firmy neuděláš zelenou. Děláš to pro mne a děláš to pro sebe. Protože jednou tohle bude patřit i tobě."

„Nemám rád zelenou,“ usměji se a mazlím se s jeho prsty. „Nezklamu tě. Můžu si vzít tvýho chryslera? Nemám totiž stále svoje auto.“

Chtěl jsem se zrovna nadechnout, ale v tomhle momentě mi zaskočí.
„Chrrr… chry..." snažím se uklidnit. „Mýho chryslera?"
Bezděčně sevřu jeho prsty, až mu v nich zakřupe. Zhluboka se nadechnu a na chvilku zavřu oči. Já sám v něm jezdím málo a Daniel mi už málem zničil drobka a na druhém autě mi oškrábal lak, když couval a nedíval se do zpětných zrcátek.
Říkal jsem, že mu věřím a svěřuji mu celou firmu. Myslím, že auto přežiju.
Ale když já ho mám tak rád...
Co je moje je i Danielovo...
Ale co když ho poškrábe, nebo nabourá?
Jseš normální? Určitě si dá pozor, přece jen to není žádná šunka...
Dám mu řidiče...
Richarde vzpamatuj se... Dáš Danielovi najevo, že mu nevěříš...
Věřím mu, ale...
Žádné ale!
Zhluboka se ještě jednou nadechnu a povolím sevření jeho prstů.
„Dobře. Budeš ho mít k dispozici, ale musíme pro něho dojet a bude garážované. Nebudeš ho nechávat venku, ano? A žádné ruční mytí, jen speciální myčka, kterou ti určím."

Bavím se jeho měnícími barvami obličeji. Úplně vidím, jak mu to v hlavě šrotuje. Chtěl jsem jen navodit lepší náladu. To auto jsem vůbec nechtěl. Proto mě překvapilo, že mi ho opravdu svěří.
„Nemůžu ho umýt? Sakra necháš si zničit lak nějakou chemií v myčce... přece není nad ruční mytí,“ usměji se a natáhnu se přes stůl. „Neboj, nic mu neudělám, ani si ho tam nebudu sám honit, počkám na tebe.“

Teď už se musím smát. Poslední větou mě úplně odzbrojil. Myslím, že to bude v pohodě. Člověk se jen musí přizpůsobit dané situaci. Pohladím ho po ruce a usměju se na něj. Určitě to bude v pohodě.
Paní Thomsová se vrací z toalety a z recepce mi už hlásí, že je tu právník a jde nahoru. Chtě nechtě se musíme znovu zabrat do práce. Oběd si necháváme přivést, abychom se ničím nezdržovali.
Čas rychle letí.