SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double gravitation II - Spiklenci - část 22

Jeff mi upravil kravatu. Taky mi střelil čip pod kůži do ramene, prý abych se náhodou neztratil, a bude mě sledovat. Stačili jsme sehrát malou výměnu názorů, jak udržet Richarda v posteli, protože se mi moc nepozdávalo, že pořád spí, až se jeff přiznal, že mu do pití nasypal prášek pro dobré spaní, jak to nazval. Musel jsem mu slíbit, že budu jak Popelka do oběda zpátky, uvařím nebo jinak seženu jídlo přesně na poledne.
Před půl osmou pro mě přijede auto. Zrovna ve chvíli, kdy u našeho vchodu zastavuje policejní vůz. Pohlédnu do ulice a matně si uvědomuji, co jsem včera svým příjezdem způsobil. To SUVečko, které mi přišlo povědomé, bylo stále napasováno mezi značku a hydrant.
Paní Thomsová mě uvede do zasedačky, kde čeká pan Greenslow. Napřed je překvapen, že bude jednat se mnou, ale stačím ho svou výmluvností ohromit a donutit poslouchat během dvou minut. Během jednání jsem si uvědomil, že mi tohle docela chybí. Vždycky to dost povznese moje sebevědomí, hlavně když se to líbí a během necelé hodiny je jeho podpis na smlouvě.
„Už jsem se setkal s vaší prací dříve. Vím, že jste zavázán pracovní smlouvou ve firmě pana Kinneye, ale co byste řekl vypracovat pár externích zakázek pro naši firmu. O výši odměny se nemusíte bát, jestli s ní budu spokojen, nebudu na vás šetřit,“ překvapí mě svou nabídkou Greenslow, když se chystá k odchodu.
Peníze by se mi zatraceně hodily. Hlavně teď. Nechci vypadat moc nadšeně, ale nejde to. Stiskem ruky mu potvrzuji přijetí jeho nabídky a těším se na spolupráci.

Probudí mě hlasy. Chvíli se rozhlížím kolem sebe a snažím si vzpomenout, co se děje. Pohlédnu na budík. Je něco před polednem.
Do pr***e. Měl jsem už být dávno v práci. Zvedám se rychle z postele a jdu do chodby, odkud slyším ty hlasy. U dveří se mi zatočí hlava a já se na poslední chvíli chytám futer.
„Co sem lezeš!“ vyštěkne na mě Jeff.
Nechápavě na něho hledím, stejně jako na policajta, který tam s ním stojí.
„Co se děje?“
„O to se nestarej a padej zpátky do postele!“
„Se.ru na tebe!“ vyjedu na něj. „Musím na záchod!“
Jeff ke mně přiskočí a chytá mě, abych se znovu neskácel. Dotlačí mě na záchod. Když vylezu ven, policajt už tam není. Opláchnu se a mířím pomalu do šatny.
„Co děláš!“ vyjede na mě Jeff, který už stojí za mnou a dívá se na mě jak bachař na uprchlého vězně.
„Jdu do práce,“ odseknu a začnu na sebe navlíkat košili, aniž bych si uvědomil, že si ji oblíkám obráceně.
„Okamžitě jdi do postele!“ postaví se přede mne s hrozivým výrazem ve tváři.
„Dej mi pokoj! Mám nějaké schůzky!“ nedbám na něho a snažím se najít knoflíky, abych se zapnul.
Jeff se bez varování ožene po mně pěstí. Sotva jsem to stihl zaregistrovat. Zatmí se mi před očima a já se bez hlesu sesunu k zemi.

Vyslanci firmy HuschIndustry byli nějací přistěhovalci z Německa a až po té, co jsem jim pochválil zemi a Berlín, který jsem osobně navštívil, a po úpravě některých bodů, což byly spíš jen kosmetické změny, se mi z nich podařilo také vymámit podpis na smlouvě.
Ani se nerozloučím s paní Thomasovou, protože jsem už tak celý nervózní z toho, že je Richard sám doma s Jeffem.
V autě, které mě veze domů, si sundávám kravatu a povoluji knoflíky, protože je mi v tom horko. Myslím, že se mi i vrací horečka. Do očí mě udeří nápis jednoho obchodu. Aniž bych nad tím přemýšlel, ťuknu řidiči na rameno, ať zastaví. Pozoruji chvíli vystavené zboží a pak vejdu dovnitř. Byl jsem tu před pár týdny s Richardem kupovat Lauře tu sadu šperků. Ani nevím, proč sem chci jít. Moc dobře vím, jaké jsou tu ceny.
„Přejete si? " zeptá se mě prošedivělý muž za pultem ve značkovém obleku.
„Jen se dívám…" zabrblám. Ten prsten mě zaujme hned na první pohled. Je to jak láska na první pohled.
„Něco pro vás?" zeptá se.
„Ne, jen tenhle prsten..." zabořím prst do skla.
„Z bílého zlata. Pan Kinney má velikost 12."
Zvednu údivem hlavu a zamrkám.
„Bude nejspíš hodně drahý," polknu.
Zlatník drží v ruce tužku a natáhne se ke mě.
„S dovolením," řekne a vytáhne mi z pod košile přívěsek. „Svou práci poznám, i když je skrytá. Pan Kinney to u nás nechal vyrobit ne pro svého přítele. Řekl: pro svého životního partnera. Vážím si vás stejně, jako pana Kinneye, pane Walkere, takže se můžeme domluvit na měsíčních splátkách nebo odložené platbě."
„Chci do něj vyrýt pár slov," řeknu opatrně.
Muž vysune zásuvku a vytáhne lesklý prsten. Je z širokého kovu, uprostřed má tenký pásek matného kovu, který není dokončen do kruhu a dá se s ním otáčet.
„Máte chvilku? Půjdeme spolu dozadu," řekne bez zaváhání a místo něj přichází žena za pult a mě odtáhne do své dílny.
Když vcházím do dveří našeho domu, mám takový zvláštní pocit na hrudníku. Svírám v jedné ruce tašku s notebookem a smlouvami a v kapse krabičku, která mě skoro přivedla na mizinu.

Když se proberu, trochu mě bolí hlava. Chci si promnout spánky, když mou pravou ruku něco zastaví. Škubnu rukou a vzápětí syknu, protože mě to zabolí. Otočím se na bok a podívám se na ni. Přes obvaz mám zapnuté želízka, od kterých vede řetízek k čelu postele.
„Do hajzlu Jeffe!“ zařvu přes celý byt. „Okamžitě mi to odemkni!“
„Nemusíš řvát, slyším tě dobře,“ ozve se vedle postele jeho hlas. Sedí v křesle a dívá se na mě se škodolibým úsměvem.
Přitáhnu se k čelu postele a posadím se. Volnou ruku natáhnu k nočnímu stolku.
„Ani se nesnaž,“ zatočí Jeff na prstě klíčema od pout. „Pojistil jsem se.“
Otočím se k trezoru. ku**a, nedosáhnu tam. Jeff mě připoutal tak, abych se k němu nedostal. Byl jsem rozhodnutý si pouta ustřelit.
„Jseš normální? Okamžitě mi to odepni!“ Natahuji se po telefonu, ale Jeff byl rychlejší. V mžiku je v jeho kapse.
„Potřebuji na záchod!“
„Před chvilkou jsi byl.“
„Potřebuji se napít, chci jít do kuchyně!“
„Donesu ti pití,“ zvedne se a během pár vteřin mi donese sklenici vody.
„Všechno to vypiješ, pokud nechceš znovu zkolabovat!“ stojí nade mnou a hlídá, abych to opravdu všechno vypil.
Znovu se usadí do křesla, hodí nohy na postel a usmívá se.
„Čemu se směješ, kreténe… co je… tu… k…“ sunu se ze sedu na bok do postele. Poslední slova ani nedořeknu. Jsem zase mimo, a nevím, co se kolem mě děje.

Překvapí mě ticho. Zamířím hned do ložnice, abych se podíval na Richarda.
„Richard stále spí...?" začnu otázkou, ale pak zmlknu, když vidím Richarda uvázaného k posteli. „Co jsi tu, ku**a s ním prováděl?" vyštěknu a shodím mu nohy z postele. „Jak to že pořád spí? Ty mu pořád něco dáváš do pití? Jedl vůbec něco?"
Mám opravdu vztek a chuť mu rozbít hubu. Akorát si moc dobře uvědomuji, že by to byla moje huba, která by pak potřebovala sešít. Raději se otočím na Richarda a přejedu mu po rudém fleku na obličeji.
„Někde upadl? Nebo jsi ho..." musím se znovu podívat na Jeffa a na jeho škodolibý úsměv. „Ty jsi ho mlátil? Zatraceně, vem si svoje saky paky, jídlo je v krabicích na stole a vypadni!"
Jeff vstane a poklepe mi na rameno.
„Ta věcička přenáší i změnu tvé teploty, tlaku a pulsu. Něco na Richarda zkusíš a já to poznám. A zabiju tě vyhozením z okna."
„A co ty pouta! Sundej mu je!"
„Večer vás přijdu zkontrolovat. Jestli bude Richard v pořádku, pustím ho. Dík za jídlo," mávne rukou Jeff, slyším, jak se zastavuje v kuchyni a bere si jídlo a pak jen prásknou dveře.
Shodím ze sebe sako a sednu si vedle něj. Zatracenej Jeff! Vůbec jsem ho tady neměl nechávat. Položím se opatrně Richardovi na prsa a zavřu oči.
„Miluji tě, " zašeptám mu do jeho rozpálené kůže.

Podvědomě se tisknu blíž k teplu, které ke mně vysílá Danielovo tělo. V jeden moment jsem schopen na pár vteřin otevřít oči. Dívám se na něj, jak si mě prohlíží. Chci k němu natáhnout ruku, ale zastaví mě želízka.
„Do hajzlu, máš klíče?“ otočím se na Daniela.
Jen nešťastně zavrtí hlavou. Asi toho Jeffa jednou zabiju. Natáhnu k Danielovi aspoň volnou ruku a přitáhnu si ho k sobě.
„Bylo mi tu bez tebe smutno.“
Držím si ho a přehodím přes něj nohu, abych ještě víc cítil jeho teplo.
„Kolik je hodin? Jak je ti? Spal jsi aspoň? Máš ještě teplotu?“ sypu na něj otázky. Položím mu dlaň na čelo. Hřeje. „Měl by sis vzít prášek.“
Sakra, proč se mi chce zase spát.

„Je poledne," řeknu a chytnu ho za zápěstí, ať nemá možnost dál mě kontrolovat. „Jeff do tebe cpe nějaký sajrajty, proto se ti chce spát. Zkus být při vědomí, donesu ti něco k jídlu. Dnes už nikam nepůjdu, neboj. A už nebudu nikomu otevírat."
Vymaním se z jeho sevření a jenom mu přejedu po ruce.
„Vydrž, prosím. Hned jsem zpátky," řeknu a rychle zmizím pro jídlo.

Daniel uteče jako bych měl přinejmenším lepru. Posadím se na postel a opřu se. Pořád se mi zavírají oči. Podívám se na připoutanou ruku. Pořád nevím, proč mě bolí a mám na ni obvaz, přes který mírně prosakuje krev. Posunu želízka víc ze zápěstí a začnu odmotávat obvaz.
Rozmotaný obvaz nechám ležet vedle sebe na posteli a zírám na svou dořezanou ruku.
„Co to je?“ řeknu spíš jen tak pro sebe.
Dotknu se těch ran prsty druhé ruky. Syknu, když to zabolí. Zhluboka se nadechnu a opřu si hlavu o čelo postele.
Nemůžu spát. Musím do práce. Nemůžu spát. Přemlouvám se pořád dokola, ale oči se mi stejně samy zavírají.

Vracím se zpět s horkou hustou polévkou. Richard si vtipně odvázal pořezanou ruku a právě nám zasviňuje povlečení. Položím misku na stolek a vytáhnu nový obvaz.
„Než jsi omdlel, rozbil jsi skleničku," řeknu a snažím se mu zastavit krvácení. „Nejspíš by to chtělo zašít, jsou to docela hluboké rány, měl jsi tam tři střepy. Ošetřil tě Chris. Až tě Jeff odpoutá, měl by tě zavést do nemocnice, ať se ti na to podívají."
Já mu to můžu jen neodborně zavázat. Dívám se, jak Richarda přemáhá spánek.
„Měl bys něco sníst. Jak tě ale mám udržet při vědomí?" zatáhnu uzel na jeho zápěstí a sjíždím mu pomalu po připoutané paži, podjedu mu prsty pod bradou na krku, jako bych ho chtěl podřezat, rozprostřu je kolem ucha a přitáhnu se k jeho ústům. „Až do sebe něco dostaneš, můžeš zase spát. Abys byl schopný zase pracovat," políbím ho a další polibek mu posílám mezi klíční kosti. „Nebo se třeba milovat," otřu se jen horním rtem o jeho odhalenou bradavku, která se neschovává pod dekou. „Mě to Jeff zakázal."

„Chris?" dívám se, jak mi obvazuje ruku. „Nevzpomínám si na Chrise, kdo tu všechno byl?"
Položím si misku na klín a zkouším se při jídle nepobryndat. Polévka je dobrá a rozehřívá mi celé tělo.
Ruka se mi však třepe jak nějakému starci. Sakra. To nedávám. Jsem k ničemu.
Ani to se mnou nehlo, když mi Daniel dal několik letmých polibků, i tam, kde mě to většinou hned rozpálí.
Odložím misku na stolek. Ještě bych si trochu dal, ale nesnesl bych, kdyby mě někdo musel krmit jako nějakého lazara.
Podsunu se zpátky víc na ležato. Krev se mi aspoň tou trochou polévky rozproudila a začíná mi být teplo. Chytnu deku a odhodím ji bokem.
Co mi to ten zmetek dal do pití?
Chytnu Daniela a přitáhnu si ho k sobě. Jsem vážně tak neschopný? Musím to vyzkoušet. Sjedu rukou na jeho krk a přitáhnu si ho pro polibek.

„Byli tu snad všichni," usměji se.
Dívám se, jak Richard jí. Vím, že by ode mne nevzal ani lžičku, to půjde raději spát hladový. Chris měl pravdu, moje dotyky s Richardem ani nehnuly. Slíbil jsem, že ho nebudu rozptylovat. Ale jak to mám udělat, když moje tělo po něm tolik touží a mám ještě takový dobrý pocit, že se mi dnes zatím vše daří. Až na to auto, zaparkované mezi značkou a hydrantem. V tomhle směru mám trochu výčitky, že to auto znám.
Richard si mě k sobě přitáhne. Možná bych mu měl říct o těch smlouvách. Anebo o tom, co k němu cítím.
„Počkej," položím mu dlaň na prsa a odtáhnu se. „Chci ti něco dát."
Natáhnu se pro sako a vytáhnu z kapsy krabičku.
„Udělal jsem hloupost, že jsem utekl. K tomu jsem ještě sebral Marry tahač a nejspíš ho odřel, takže dřív, než nám rozmlátí dveře a odtáhne mě někam si to semnou vyřídit, chci ti dát tohle," rozbaluji krabičku a vezmu ho za volnou levou ruku. „Chci, abys věděl, že si tvoji nabídku nehodlám rozmyslet a ber to jako zhmotnění mého ano. Jestliže o mých slovech pochybuješ, tohle ti pokaždé připomene, že se mýlíš."
Nasunu mu prsten na prst. Zlatník nelhal, velikost je přesně na Richardův prst. Je tam jméno, moje jméno. Datum, kdy jsme se potkali ve výtahu. A slovo "navždy". Ty slova jsou skryta pod středovým pohyblivým kruhem a objevují se při otáčení.
„Miluji tě," zašeptám a políbím ho na ten lesklý kov, který ihned přejímá jeho teplotu. Je to jak když rytíř slibuje věrnost svému králi, jako mušketýr oddanost svému kardinálovi.

V tomhle momentě mě okamžitě přejde spaní. Usmíval jsem se, když Daniel mluvil o tom, jak likvidoval Marry auto. Když mluvil o tom, jak ho Marry nejspíš přizabije, což asi opravdu udělá. Když však začne mluvit o tom, že své ano myslí vážně a navléká mi na ruku prsten, už se neusmívám.
Srdce mi začne silně bušit a mám pocit, že se z toho rozletí na tisíc kousků. Prohlížím si ten prsten a snažím se vstřebat všechna ta slova, co mi Daniel řekl. Otřu si oči, protože ač jsem nechtěl, zvlhnou mi dojetím. Je to jiné, než když mi poprvé řekl ano. Je to... jiné...
Beze slova si ho k sobě přitáhnu.
„Miluji tě víc než svůj život," zašeptám do jeho úst, než ho políbím. Krev se mi rozproudí tělem ještě víc a myslím, že mé pocity, všechno co k Danielovi cítím, jsou silnější, než jakékoli prášky.
Potlačím Daniela na postel, až si lehne na záda. Volnou rukou mu vyhrnu košili a rozepnu kalhoty, až se ukáže jeho tetování.
„Potřebuji tě," přejedu prstem po jeho kůži. „Pokaždé si to čtu, když mám možnost. Potřebuji tě pro svůj život, Danieli."
Políbím ho na ty písmena, která pro mne tolik znamenají.

Už jen to, že jsem se odhodlal mu dát ten prsten, mě naplňuje vzrušením. To, že ležím na zádech a jeho ruka mi pátrá po břiše, hedvábná látka mi klouže po kůži a přejíždí mi po tetování, které mám tak blízko své chlouby, vyhání vzrušení do větších obrátek. Vlhký horký obtisk jeho úst u mě ještě víc umocní touhu.
„Jeff mě vyhodí v lepším případě z okna, jestli si s tebou něco začnu,“ zasténám a prohnu se k jeho polibku. „Nejspíš bych ten pád přežil, tak potom přijdeš na řadu ty a uřeže ti…“ sjedu rukou do jeho rozkroku a promnu jeho vyzývavou okrasu.
Přes tento jediný dotyk, který jsem neměl vůbec v úmyslu udělat, jsem dal povel celému tělu, ať se napne a postaví do pozoru. Zalapám po dechu, který se mi najednou nedostává.
„Taky tě miluji, ale jestli se chceme dožít rána…“ hrnu si z ramene košili, kde je viditelný výstupek pod kůží. „Jeff si mě označkoval.“

Cítím, jak se Daniel pode mnou napíná.
Jsem pořád mimo z toho, co do mě nacpali kluci, přesto však touha po tom, co mám pod sebou, pomalu ale jistě narůstá.
„Kašli na to, Jeff ať jde do pr***e,“ řeknu mezi polibky.
Má vůle vzít si to, co chci, je silnější, než nějaké výhružky nebo prášky. Má chlouba se probouzí k životu a já se nemíním brzdit kvůli Jeffovi. I kdyby to měl být můj poslední sex s Danielem, než nás oba zabije.
„Jen…“ zvednu připoutanou ruku, „jsem omezen v pohybu.“
Lehnu si zpátky na záda a přitáhnu si Daniela na sebe. Chytnu jeho ruku a stáhnu ji dolů, do svého rozkroku, aby ještě víc pomohl mému příteli se vzpamatovat.
„Než sem Jeff dorazí, můžeš být dávno pod sprchou.“

„Stejně si myslím, že kecá,“ hodím tu gorilu za hlavu, protože mám před sebou svůj objekt zájmu, připoutaný jednou rukou k posteli, pod vlivem léků, vysíleného a potřebuje hodně pozornosti, abych ho aspoň trošku přivedl k životu.
Přetáhnu si košili přes hlavu a odhodím ji na zem. Otřu se svým nahým hrudníkem o jeho kůži, políbím ho a pak mu věnuji jen pár krátkých polibků přes bradu, po hrudní kosti a vyměním svou ruku, kterou se mazlím s jeho pomalu nabíhající erekcí za svoje vlhká ústa. Napřed si s ním chvilku hraji, vlhčím ho jazykem, na stranách, na tříslech, stehnech a varlatech, ruce masírují jeho boky, pokrčím mu jednu nohu, abych se mohl svými ústy dostat, kam chci a pak se vrátím zpět na jeho penis, škrtíc ho prsty u kořene, s odhaleným žaludem a hrubě ho nasaji a ponořím si hluboko do úst, abych vzápětí tlak povolil a několika rychlými tahy si ho projel, narážejíc s ním do škraně, aby cítil otěr úplně všude.

Srdce ani nemá možnost se víc rozběhnout. Začalo bít silně od doby, co mi Daniel slíbil svou lásku prstenem.
Vím, že bych měl odpočívat, ale to všechno, co se teď děje je silnější, než jakákoli má silná vůle.
Ani si nestačím prohlédnout Danielovo tělo, když mizí dolů a ujímá se mé erekce. Dnes sice pomaleji, ale přesto nabírá svou pevnost a velikost.
Volnou rukou několikrát promnu své bradavky, postavené již v pozoru, protože vím, že je to jeden z impulsů, podněcující ještě víc mou touhu. Pak už jen s přivřenýma očima a rychlým oddechováním zabořím prsty Danielovi do vlasů a připoutanou rukou svírám ozdobný okraj čela postele.

„Omlouvám se za nepozornost,“ zašeptám, když zahlédnu, jak si tře bradavky.
Jak jsem jen mohl opomenout jedno z jeho vzrušivých míst? Nalehnu na něj, abych jeho erekci přitiskl mezi naše těla, a lehce se pohybuji, nepřestávajíc v tření. Jazykem obkroužím jednu jeho bradavku, kterou si stačil sám vztyčit, jemně ji nasaji a pak zmapuji celý drobný dvorec. Špičkou jazyka kmitám na jeho vrcholku, obtočím jazyk a schovám ji zpět do úst. Jednou rukou škádlím druhou bradavku. Poslepu otvírám šuplík a přehrabuji se v tubách, je mi jedno, kterou příchuť vytáhnu. Na chvilku se odtáhnu, věnuji pár kapek jeho penisu, abych ho opět sevřel mezi naše těla, mohl si bez bolestivého otěru pěkně hovět v těsnosti a tření a daruji pár vteřin vzrušení ještě jeho bradavkám. Mastnou rukou ho hladím po hýždích, přes stehna a zastavím své prsty na předposledním obratli páteře.

Pozornost, kterou mi Daniel věnuje, mě nakonec dostává do stavu absolutního vzrušení. Už to není jen rychlé oddechování a silně bijící srdce. Drtím v ruce čelo postele, želízka se mi zarývají do kůže. Z pootevřených úst vycházejí polohlasné steny, protože nejsem schopen v tichosti přijímat Danielovu pozornost mým erotogenním zónám.
Jen silou vůle ho pohladím po rameni a přes záda sjedu rukou níž. Promasíruji jeho hýždě a rýhou pokračují mé prsty tam, kde toužím vnořit svou erekci.
Sakra, má touha je už k neudržení a já mám volnou jen jednu ruku. I když to musím nechat všechno na Danielovi, neubráním se povzdechu.
„Danieli, prosím, chci tě."
Jsem to tentokrát já, kdo žadoní, a zasunu prsty, abych svá slova potvrdil.

Stisknu silně mezi zuby jeho bradavku, když do mě vnoří své prsty. Zasténám mu do kůže a přitlačím se hlouběji na jeho prsty. Několikrát se nadzvednu a pak se postavím na postel, abych ze sebe shodil kalhoty a boxerky, aniž bych se zabýval erotickým striptýzem, protože tanec mi opravdu nejde a hrozně ho chci. Sedám si na něj obkročmo, zády k němu, dalších pár kapek gelu na jeho penis, který pečlivě rozetřu dlouhými tahy. Zapřu se o jeho pokrčené nohy, naléhám na jeho stehna hrudníkem a nasouvám se pomalu na jeho erekci, která si sama najde vybízející se otvor. Chci ho cítit celého, bez jakéhokoliv prodlužování. Prodýchávám rychlými nádechy ten tlak, hnětu jeho stehno, abych se rozptýlil. Ten pohyb udělám ještě párkrát, od začátku do konce a pak mu promnu jeho poklady a mastnými prsty se otřu i jemu mezi hýžděmi.

Můžu se jen dívat, hladit a škrábat Danielovy záda a nechat ho, ať sám převezme iniciativu. Jen zapíchnu paty víc do matrace, protože nohy nemají takovou sílu jako normálně. Jeho ruka tisknoucí mé stehno a druhá sjíždějící mezi mými hýžděmi, jen podněcuje a zvyšuje mé vzrušení. Přitáhnu nohy víc k sobě a mírně je roztáhnu. Mám tendenci se hýbat proti němu, ale moc to zatím nedávám. Jen vnímám tření, které mi poskytuje, a začínám se v tom ztrácet.

Snažím se mu poskytovat, co nejvíce vzrušení, drážděním jeho vzrušivých míst, aby z něj co nejrychleji vyplavilo zběsile bušící srdce omamné látky z krve. Měním tempa vysedávání, nepřestávám mu laskat jeho varlata a několikrát ho stisknu u kořene a tření uvnitř mě dopřávám jen jeho žaludu. Když cítím, že se Richard snaží přebírat nad svým vzrušením kontrolu, svezu se vedle něj, opřený o loket, přehodím nohu přes jeho boky a zaháknu mu ji za pevný zadek. Ukradnu mu ústa v hlubokém polibku, lákající jeho jazyk k chlípným hrátkám a pak se začnu prohýbat proti němu, svou ruku na mém penisu, v dlouhých tazích ho zpracovávám a nechám se pohlcovat neskutečným vzrušením, které se mi dostává pokaždé, když se s Richardem miluji.

Oba dva se otáčíme na bok. Na moment ho zastavím v jeho pohybech. Přitisknu se Danielovi na záda, a nasunu se do něj, jak nejvíc to jde. Podsunu ruku pod jeho krk a natočím mu hlavu ke mně, abych mu mohl ukrást aspoň polibek. Kolenem si posunu jeho nohu blíž k připoutané ruce. Chytám ji pod kolenem, abych se lépe mohl zapřít do svých přírazů.
Cítím, že mě opět zmáhá únava, ale nehodlám tomu podlehnout, dokud nám oběma nedopřeju to, na co tak dychtivě čekáme.
Ochutnávám střídavě Danielovy ústa a krk. Pokračuji ve svých nájezdech, které se postupně zrychlují, a tření vyvolává čím dál intenzívnější pocity přicházejícího orgasmu.

Tlumím své výkřiky do jeho vášnivých polibků. Pobírám vzduch do plic do zásoby, když mě líbá na krku, abych se pak mohl znovu vrhnout do víru té úžasné nenasytné líbačky. Nechávám se vzrušovat uvnitř sebe Richardovým tempem a zrychlím tahy na svém erekci, protože už to déle nevydržím. Cítím, jak se mi stahuje v křeči břicho a můj penis se bouří proti tomu návalu záškuby. Už nejsem schopen se s ním líbat, prohýbám se v páteři a tlumeně vykřiknu do stropu. Vytrhnu mu svou nohu ze sevření, protože moje tělo prochází několika svíravými impulsy, kroutím se pod nimi jak žížala, narážející svými boky požitkářsky na Richardův penis, aby ten prožitek byl co nejintenzivnější a vytřískal ze svého tření o můj bod G co nejvíce vzrušení.

Daniel je jak utržený z řetězu. Dneska skoro nestačím registrovat vše, co se s ním děje. Když vidím, jak prožívá svůj orgasmus, trochu mu závidím. Přesto však neustávám ve svých přírazech. Všechny znaky potvrzující přicházející orgasmus přichází opatrně a pomalu, což mě ještě víc vyburcuje k rychlejšímu tempu, které ještě dokážu zvládnout, protože chci prožívat ten opojný pocit teď a hned. Přestávám Daniela líbat a soustředím se už jen na sebe, na jeho pohyby a mé přírazy, které se synchronizují, a já konečně cítím ten správný tlak, který mě donutí zavřít oči, rychle a nahlas oddychovat a s posledním přírazem si Daniela přitlačit na svůj rozkrok, abych si to vše mohl vychutnat do samého konce.

Moje noha zaháknutá za Richardovy hýždě mu nedovoluje se dál pohybovat. Nechávám se jím vyplnit a svoje sperma se snažím všechno pochytat do dlaně, aby náhodný vetřelec, rozkopávající naše dveře nepoznal, že se tu něco nepovoleného, přes jeho přímý zákaz, provádělo. Rychle oddychuji a rozmazávám svou nadílku Richardovi po kůži.
„A teď můžu v klidu umřít,“ usměji se a ukradnu mu polibek.

Příjemné pocity odeznívají rychleji, než přišly. Přesto si to vše vychutnávám až do samého konce. Usmívám se, když slyším, co Daniel říká. Stejně si myslím, že nebude dlouho trvat a Jeff sem vletí jak velká voda. Polibkem jen potvrdíme naše spiklenectví proti přímému zákazu.
Moje volná ruka ho automaticky hladí přes bok, až skončí jen tak ležet na jeho břiše. Opřu si hlavu o Danielovo rameno a snažím se ještě všechno to opojení vydýchat. Můj zrychlený dech se mění na pravidelný a mně, i když se tomu snažím bránit ze všech sil, začíná znovu přemáhat únava. Ani se nestačím z něj vysunout, když se mi oči zavřou a s posledním polibkem, věnovaným jeho horké kůži, usínám.

Poslouchám jeho pravidelné dýchání a vychutnávám si ten pocit být spolu. Probírám se jeho prsty na mém břiše a točím s jeho prstenem. Jsi jenom můj, šéfe. Teď každý uvidí, že někomu patříš. Opatrně vstanu., abych Richarda neprobudil, a dám si rychlou sprchu. Uklidím nedojedenou misku a scházím dolů, abych se zeptal na tahač. Cestou zjistím, že se mi jako vždy vypnul mobil a jen se nestačím divit, kolik zmeškaných hovorů a sprostých smsek jsem dostal.
„Váš vůz jsem nechal u svého bratra dva bloky odtud. Má auto servis. Nenapadlo mě žádné jiné místo, kam ho zaparkovat,“ zavrčí na mě recepční. „Těm poldům, co tu čmuchali, jsem neřekl ani slovo, protože ten váš ranař mi mával nožem před nosem.“
Vyslechnu si ještě několik připomínek, jak mi vlastně zachránil prdel a moje peněženka zeje prázdnotou. Přemýšlím, zda mám zavolat Marry a nechat se zabít, nebo se vyhlásit za nezvěstného.
Tahač stojí opravdu tam, kde říkal chlápek z recepce. A taky tam stojí Marry, s kšiltovkou na hlavě, že ji nejde vidět do obličeje. Rozhodnu se jít k ní, protože by si mě stejně našla. Chytne mě jen za tričko a trhne semnou nečekaně k tahači, obtisknu svůj obličej do laku na dveřích a s rozbitým nosem a zatměním před očima se svezu na zem. Takže první výčitky mám za sebou, pomyslím si a snažím se zastavit krev, hrnoucí se mi z nosu.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale vzbudí mě nepříjemný pocit. Víc nepříjemných pocitů. První je, že mi něco chybí. Rozhlédnu se kolem sebe. Jsem sám.
„Danieli!“ zavolám směrem do bytu. Bez odezvy. Říkal, že už nikam nepůjde. Pro jistotu zavolám ještě jednou. Když se ani tentokrát neozve, začínám řešit, co s tím druhým nepříjemným pocitem. Do háje. Potřebuji na záchod. Telefon nikde, klíče od pout nikde. Otočím hlavu k trezoru. Zkouším se k němu natáhnout, ale bez úspěchu. zas**ný Jeff. Tohle fakt nedomyslel. Tlak na močový měchýř je čím dál větší a už ani nepomáhá křížení nohou.
Chvilku se rozhlížím kolem sebe. Přece to nepustím do postele. Sesunu se z postele na zem a nohou se natáhnu ke květináči, který stojí kousek od nočního stolku. Po delším zápase se mi ho podaří přitáhnout.
Konečně úleva.
Je mi jedno, že se Jeff právě řítí do dveří. Neposlouchám jeho nadávky.
„Seženeš mi novou kytku, a tohle běž vyhodit,“ usměju se na něj a lehnu si zpátky do postele.

„Řekla jsem ti jasně, že jenom přespíš," vrčí na mě Marry. „Ty jsi mezi tím odjel s tahačem a neřekl ani slovo. Ráno jsem zaspala, kráska v pr.deli, ty nikde, nebereš mi telefon a já jsem měla být už dávno v Oklahomě. Máš jediný štěstí, že na ni není žádný škrábanec!"
„Potřeboval jsem se rychle vrátit," omlouvám se.
„Takovýho nezodpovědnýho chlapa si chce vzít tvůj šéf? Spadl z višně? Chci se s ním setkat a vymlátím mu tu hloupost z hlavy... Kvůli čemu jsi se mnou chtěl vůbec mluvit?"
„Už jsem si to ujasnil," řeknu. „Musím se vrátit. Richard je na tom hodně zle a proto jsem ti vzal auto... musel jsem domů."
„V pátek budu zpátky. Přijdeš večer na to samý místo a hodíme řeč."
Něco zamumlám na omluvu, protože mi pořád nepřestává téct krev z nosu. Jen se modlím, ať to nemám zlomené. Slíbil jsem Richardovi, že se z domu nehnu. Doufám, že ještě spí a mé nepřítomnosti si nestačil všimnout.

„Co jste tady dělali?“ vyjede na mě Jeff a bere květináč do ruky.
„Kdo?“ dívám se na něho z postele a usmívám se přitom. Jsem spokojený.
I když jsem potom usnul hned jak špalek, měl jsem úžasný sex a na prstě se mi třpytí prsten darovaný z lásky. Zvednu ruku a podívám se na něj. Automaticky s ním začnu točit na prstě, když zjistím, že prostřední kroužek se hýbe. Začnu s ním zvědavě otáčet a dívám se, jak se pod ním objevují písmena.
Datum, kdy jsme se s Danielem potkali poprvé. Nikdy na ten den nezapomenu. Cesta výtahem, která se nakonec prodloužila na víc jak pár minut. Která pak pro nás oba znamenala slovo, které je vedle číslic - NAVŽDY.
Prostě jsme si byli souzeni už od samého začátku.
Jeff se zastaví, když vidí, co si prohlížím.
„Vy to myslíte vážně s tou svatbou?“
Jen přikývnu hlavou a dál točím prstenem.
„Nechceš si to ještě rozmyslet?“
Zavrtím hlavou a konečně se na něho podívám. „Chtěl jsem ti to říct sám, ale nějak se zkomplikovala situace,“ posadím se. „Potřebuji se osprchovat.“
Jeff popojde ke mně a odemkne mi pouta. „Budu tě hlídat. Zkusíš jít někam jinam než do koupelny a znovu tě uspím!“ zvedne výhružně zaťatou pěst. Pak se zarazí. Nakloní se ke mně a natáhne nosem vzduch. „ku**a! Co jsem říkal! Já ho vážně zabiju!“
„Kašli na to, udělal bych to tak jak tak.“
„Víš, jednou taky někdo nemusí přijít, aby ti pomohl!“
„Věřím, že se vždycky někdo najde,“ poplácám Jeffovi na rameno a jdu do koupelny. „A vyhoď ten květináč!“

Dnes je to u nás v bytě jak na hlavní třídě. Pořád nám někdo leze do baráku.
„Konečně tě napadlo pustit šéfa?!" zavrčím na Jeffa.
Přistoupím k Richardovi a nabídnu mu rámě.
„Pohlídám si Richarda v koupelně sám."

Dolezu s Danielovou pomocí do koupelny. Pořád mám slabší nohy, ale nechci to přiznat. Pustím si ve sprchovém koutu vodu a vlezu dovnitř. Teplá voda mi dělá dobře. Opírám se o stěnu rukama a nechávám vodu na sebe téct.
Sakra, bolí mě ruka a zapomněl jsem si sundat obvaz.
Po očku se dívám, kde je Daniel a mám co dělat, aby se mi nepodlomily kolena. Beztak to je tím svinstvem co do mě kluci nacpali.

Jeff, který si nás hlídá. Se.ru na Jeffa. Vidím moc dobře, jak se Richard sotva drží na nohou. Shodím ze sebe tričko, které mám stejně od krve a vlezu za ním do sprchy. Namydlím si ruce a jemně ho omývám. Hlavně ta místa, kde jsem si o něj utřel svou nadílku. Masíruji mu ramena a vyhýbám se jeho erotogenním zónám. Jen na vteřinu neodolám a otisknu mu svoje rty mezi lopatky.
„Stále nevypadáš dobře," řeknu tiše, přejedu mu přes hýždě a pak s velkým sebezapřením vycouvám ze sprchy. „Počkám raději venku."
Chytnu do ruky osušku a jen sleduji Richardovo tělo, s nímž se mazlí kapky horké vody.

Je to příjemné, když mě Daniel omývá. Jeho teplé dlaně rozehřívají mou pokožku víc, než samotná teplá voda.
Pořád se cítím unavený, ale mám i hlad. Zastavuji vodu a vylezu ven.
„Měl by ses převlíct, vypadáš jako vodník,“ usměju se na Daniela, když ho vidím.
Zaměřím pohled na řetízek. Pořád ho nosí. Od té doby, co ho dostal, ho ještě nesundal.
Hřeje mě to u srdce, když divím, že mé iniciály stále nosí na svých prsou. Chci se natáhnout po osušce, nakonec ho ale chytnu za ruku a přitáhnu k sobě. Obejmu ho, tak moc, jak to jde.
Ať už ode mne čekal cokoli, políbím ho jen na krk a zašeptám mu do ucha: „Mám hlad jako vlk.“

Dopřávám si Richardovo teplo. Miluji ho. Miluji jeho ruce. I když jsem se s ním před chvílí miloval, nejspíš by mi trvalo jen pár vteřin se znovu nastartovat na další sex. Cítím, jak se mi po těle rozlévá ten příjemný pocit, touha pokračovat v nezávazných dotecích, přerůstající postupně v obyčejný chtíč.
Přehodím mu přes ramena osušku a vy maním se z jeho sevření.
„Něco ti uvařím. Zatím můžeš Jeffovi vysvětlit, jak se mají chovat hosté v našem bytě."
Vletím do šatny a sundávám si mokré kalhoty. Už nevím, kolikáté tričko Richardovi zabavuji. To poslední na mě rozřezal na úhledné nudličky. Tohle černé jsem na něm už viděl. Musí ho mít rád. Na mě bude tahle část oděvu zaručeně v bezpečí. Třeba i já, až se Richard dozví, že jeho milovaný „drobek" je stále oříškem pro dopravní policii a stále dělá okrasnou raritu naší ulice.

„Jak dlouho tu chceš být?" zeptám se Jeffa, když vejdu zabalený v županu do kuchyně. Sednu na první židli, co mám po ruce. Tady většinou sedává Daniel, ale dneska se mi nechce ani obcházet stůl.
„Dokud nedostaneš rozum," otočí se na mě a podává mi sklenici s vodou.
„Chci džus," usměju se na něj a sklenice se ani nedotknu.
Chvíli se na mě dívá, pak s povzdechem vytáhne džus a chce mi nalít.
„Udělám to sám, jen mi podej čistou sklenku," natáhnu k němu ruku.
Rezignuje. Jsem rozhodnutý, že už do sebe nenechám nic nacpat.
„S tou svatbou to myslíte opravdu vážně?" posadí se naproti mně a pozorně mě sleduje. Ukážu mu levou ruku s prstenem a kývnu.
„A?"
Je mi jasné, že čeká na další podrobnosti.
„Ptáš se, kdo mi půjde za svědka?" naleju si džus. Trochu se napiju, a když Jeff mlčí, odpovím si sám. „Chci, abys mi šel za svědka ty."

Jsem tu doma. Je mi jedno, že je tady Jeff. Patří přece do rodiny. Musí si zvykat. Provokativně vejdu do kuchyně jen v tom tričku a spodním prádle. Rád chodím po bytě jenom takhle na lehko. Rád provokuji Richarda. Ještě víc provokuji Jeffa.
Dám vařit vodu na kávu a vytáhnu z ledničky, co mi zrovna přijde pod ruku. Nepodívám se na ty dva mazáky, jak sedí naproti sobě. Dělám, že jsem tady sám nebo obráceně, že tu vůbec nejsem.

Podívám se s úsměvem na Daniela. Miluji, když nosí mé trika. Ale bez spodního prádla. Na to si zřejmě netroufal, protože je tu Jeff. Nejraději bych Daniela chytil a celého pomačkal. Jeff si důležitě odkašle, abych si ho začal všímat. Bez šance. Pořád pozoruji Daniela a usmívám se. Ale jen do té doby, než Jeff promluví.
„Svědek? Já? Tobě?" udělá důležitou pomlku. Pak mírně otočí hlavu k Danielovi. „Chtěl bych jít za svědka Danielovi, pokud mě o to požádá."
V ten moment mě úsměv přešel.

I když je nechci poslouchat, slyším, o čem si povídají. Nůž se zastaví, zrovna když krájím zelí na tenké nudličky. Naše pohledy se střetnou. Odložím nůž a otřu se do utěrky. Přistoupím ke stolu a zůstanu stát naproti Jeffovi.
„Šel bys mi za svědka? Jsi jediný člověk, který mě napadl, kterého jsem chtěl požádat. Jediný, kterého bych snesl za svými zády," řeknu pevně. „Znamenalo by to, uvázat si mě na krk. Svědek má určité povinnosti. Nikdo jiný než ty by mě nedokázal zvládnout."
Natáhnu před sebe ruku.
„Byl bych moc rád, kdyby ses za mě před bohem zaručil."

Zírám s otevřenou pusou. Když se vzpamatuji, podívám se na Daniela, jestli to myslí vážně. Jeho ruka, kterou nabízí Jeffovi, mi potvrdí, že ano. Tak tohle jsem nečekal. Ani od jednoho. Absolutně nevím, co bych k tomu řekl. Tihle dva se spojili proti mně.
„Proč, Jeffe?"
Stiskne Danielovu ruku.
„Proto, co řekl Daniel. Proto, že jsem jeden z mála, kdo o něm ví tolik, aby ho dokázal zvládnout. Když se něco stane, dokážeš se o sebe postarat. Ale co Daniel? V kom bude mít podporu? Kdo ti nakope pr.del, když ho budeš sr.át?"
Věřím, že jeho vysvětlování by bylo ještě delší, ale raději jsem to stopl.
„Radši mlč," postavím se, ale zamotá se mi hlava a musím se chytit, abych nespadl. „Myslím, že si budu muset najít jiného svědka," udělám dva kroky směrem k ložnici, ale nějak se mi podezřele podlamují kolena. Otočím se ještě ke stolu a podívám se na džus. „Do pr***e, kdy jsi ..." nedořeknu. Jen už nepřítomně zírám, jak ke mně Jeff přiskočí a chytne mě, abych nespadl na zem.

I když Jeffa nesnáším za to, co právě udělal, byl opravdu první, na koho jsem pomyslel, když jsem si ujasnil myšlenky, že odpovím Richardovi na jeho otázku kladně.
„Proč jsi to udělal?“ zamračím se a pomůžu mu s Richardem do postele. „Nemůžeš ho takovým způsobem držet v posteli. Má to vliv na jeho…“ zkousnu ret a slovo erekci polknu.
Jeff jen mlčí. Sundám z Richarda župan a pak ho jen překryji dekou.
„Chci si s tebou o Richardovi promluvit,“ otočím se na Jeffa. „Nebudu s tebou ani sedět ve vaně ani s tebou hrát nějaké pitomé hry. Prostě si budeme jen povídat. Pivo?“

Dotáhnou mě do postele společnými silami. Opravdu jako spiklenci. Daniel mě svleče a přikryje. Nahý v posteli, sám. Tolik věcí by se dalo dělat. A já jsem totálně mimo. Jen počkejte, až se proberu, dám vám to pěkně sežrat.
Už jen jakoby zdálky slyším, jak se Daniel s Jeffem baví a poslední co vnímám je, když vysloví mé jméno a mokrý studený obvaz na ruce.

„Neměl bys pít pivo,“ prohlásí Jeff, když mu podám jedno vychlazené z ledničky. „Víš, co to s tebou minule udělalo. Nerad bych tě zase viděl nahýho a slyšel podrobnosti o tom, co všechno na Richardovi olizuješ.“
„Jo, jasně, máš pravdu,“ souhlasím a naliji si džus.
Vypiji celý obsah skleničky a přemýšlím, jakou otázku bych mu měl položit, než ho to přestane bavit. Hlavně nic z jeho sexuální minulosti. Neptej se ho na žádné milence. Ani na žádnou jizvu. Obyčejné otázky. Třeba, co rád jí.
„Má Richard…“ kousnu se do jazyka. Otevřu několikrát ústa, protože se mi zdá, že mě neposlouchají. „Jeffe?“ hodím po něm otazníky v očích.
„Tenhle džus jsi asi neměl pít,“ pokrčí jen rameny Jeff a s plechovkou v ruce sleduje, jak jsem těsně minul hranu stolu a svezl se na zem.
Jeff si hodí nohy na stůl a napije se.
„Uf, a mám klid.“

Jsem absolutně mimo. Tolik svinstva do mě nacpali, že i když se občas proberu a snažím se otevřít oči, za chvíli jsem zase v pánu.
ku**a, ani najíst mě nenechal.
Když si uvědomím chlad a bolest na ruce, trošku víc se proberu. Chci si sundat ten mokrý obvaz, ale jen natáhnu druhou ruku, už mi zase bezvládně padá dolů a jsem zase mimo.
Počkej, Jeffe, až se proberu, ukážu ti, kdo je silnější.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Trochu ztraceni mezi úžasnými povídkami, ale pořád jsme tady Laughing out loud
Pokračuje nám tu co? Cesta ke svatbě. Bude pohodová nebo trnitá? Určitě to ale nebude hned. Že jo. Navíc už kluci začínají přemýšlet, kdo komu půjde za svědka. Pohádají se znovu kvůli tomu? Je ta volba svědka jednoznačná, nebo bude překvapení? Laughing out loud

5
Průměr: 5 (11 hlasů)