SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double Gravitation II - Zlomená srdce - část 11

Do Karlových Varů jsme se z Německa vrátili až druhý den večer. Museli jsme ještě na policii vysvětlovat, proč ten Lukasův poskok je postřelený, proč unesli Daniela a vůbec, proč se tohle všechno semlelo. Jeff se ukázal opět jako skvělý parťák pro tyhle problémy, který mi vždy pomůže, a ze všeho vytáhne. I přes oceán natáhl své prsty a s pomocí Hanse a Stepana mě z toho vysekali a já nebyl z ničeho obviněn. Daniel byl při výpovědi dost nervózní, ale nakonec jsme se mohli vrátit do Čech užít si zbytek jeho rekonvalescence. Stejně ji potřeboval jako sůl, protože měl docela pohmožděný hrudník. Měl jsem toho hajzla rovnou zabít, ne postřelit.
Cesta domů měla podobný scénář jako cesta do Čech. Byli jsme nakonec rádi, že jsme za sebou zavřeli dveře našeho bytu.
Návrat domů však znamenal návrat do denní rutiny práce a školy.
Za dobu, co byl Daniel v nemocnici a následně jsme pak byli v Čechách, se mi toho nahromadilo strašně moc a paní Thompsová neměla možnost úplně všechno obstarat. Některé obchody čekaly jen a jen na mě. Můj asistent, když mě viděl, byl tak rád, že mi málem skočil kolem krku. Paní Thompsová, když to viděla, se jen usmála a zalezla do mé kanceláře.
Několik dní jsem se skoro nehnul z práce. Odjížděl jsem brzy ráno a vracel se hodně pozdě. Když jsem se přijel domů, už spal. Když jsem odcházel do práce, jen jsme se políbili a já už zase byl pryč.
Budu rád, až se to všechno uklidní a budeme mít na sebe zase více času.


Do Států jsem se fakt těšil. Slíbil jsem si, že se budu vyhýbat problémům takovým způsobem, že budu jen doma a ve škole. Odříznul jsem se od okolního světa a mým jediným společníkem se stal notebook.
Ani nevím, kdy jsem k němu přišel. Prostě mě na chatu oslovil a já se chytil. Jako ty jeho ryby. Poslal mi fotku s prutem, uprostřed divoké řeky, s vysokými gumovými holínky nad kolena, jinak úplně nahý, s krásným pozadím, jak svým tak pozadím v podobě zasněžených hor.
Jmenuje se Phil. Je na netu vždy, když ho potřebuji. V jeden okamžik se najednou stal mou zpovědnicí a vyslechne všechny moje myšlenky, které mě tíží na srdci a večer tu není nikdo, kdo by si je poslechl. Richard spadl do svého celodenního firemního kolotoče, se svými přesčasy a večerními pracovními schůzkami, že nebýt společných krátkých snídaní, už ani nevím, jak vypadá. Ta samota a nemožnost se vymluvit byla tak zdrcující, že jsem byl opravdu rád, že někdo jako Phil existuje.

„Jimme, jak to u tebe vypadá dneska večer s volným časem?" zeptám se svého asistenta.
„Dneska jsem sám, takže nespěchám domů"
„Dobře, mám ještě jednu schůzku a potřeboval bych tě tam. Jen se převléknu a pojedeme."
Jimm si jde nachystat věci, já se mezitím v rychlosti osprchuji a oblékám si čisté věci. Nemůžu jít na schůzku, která je pro mne důležitá v něčem, v čem jsem celý den. Opravdu se oplatí mít v kanceláři sprchu a skříň s náhradními věcmi.
Upravuji si před zrcadlem kravatu. Ještě si tak mezi prsty prohrábnu vlasy. Nakloním se víc k zrcadlu. Do prčic. Mezi tmavými vlasy mi prosvítá pár šedin.
„Sluší vám to," ozve se za mnou. Jimm stojí u dveří a pozoruje mne.
Usměju se. Mé sebevědomí zas o něco porostlo.
„Tak, máš všechno? Jedeme mým autem. Schůzka je v hotelu. Máme tam rezervovaný salonek."
Nastupujeme do auta. Vezmu Jimmovi věci, počkám, až nasedne a pak mu je zase podám. Opravdu toho má moc a není si přes všechny ty věci ani schopen zapnout pás.

Zaklapnu notebook a dívám se na hodinky. Ťuknu na displej mobilu, jestli mi nepřišla nějaká smska nebo jsem neprošvihl hovor. Promnu si čelo a přemýšlím, jestli mi včera nebo dnes ráno Richard říkal, že přijde pozdě. Měl bych koupit takový ten velký plánovací rodinný kalendář, co jsem viděl viset u Smithových na ledničce a tam bych si měl psát všechny jeho schůzky.
Hodím na sebe bundu a omotám si krk šálou. Venku je zima a nechci nic riskovat. Mám tu super VIP kartu do jeho firmy, mohl bych se nenápadně rozvalit na jeho sedačku v kanceláři a nabídnout se mu jako d***a na jednu noc. Usmívám se při té představě celou cestu. Abych nevypadal moc průhledně, koupím po cestě ve stánku punč s dvojitou dávkou rumu, ať mám něco v ruce, záminku, že jsem mu něco přinesl.
Vychází z budovy a je děsně sexy. Jen při tom krátkém pohledu na něj, načatý svými erotickými představami cestou, se mi můj parťák hned dere z kalhot ven. Zvednu kelímek na pozdrav, aby si mě všimnul. Do jeho auta si sedá nějaký chlápek. Richard strčí hlavu za ním do dveří a je v té poloze zatraceně dlouho.
Dlouho.
Srdce mi skočí do hlavy a rozmlacuje mi bubínky v uších do nevzhledných třísek. Takhle na veřejnosti, před firmou, v autě, nejspíš s jazykem až na mandlích, jak to umí jenom on.... Uskočím, když mě přes látku na stehně začne pálit vylitý punč.
Proč? Kdy?

Zabouchnu dveře u spolujezdce a obcházím auto, abych i já mohl nastoupit. Nahlédnu dovnitř přes přední sklo. Hromada věcí na Jimmově klíně se hroutí, ale on ji stihne včas zachytit a srovnat. Přišlo mi úsměvné, jak se to snaží všechno chránit, aby nic nepřišlo k újmě. Zvedne mu palec nahoru, jak je dobrej, a usměju se. Nasednu do auta, nastartuji a vyrážíme k hotelu. Provoz je ještě celkem velký, tak mám trochu problém se rychle vymotat z těch největších křižovatek.
Nakonec zastavujeme u hotelu. Otvírám Jimmovi dveře a pomáhám mu s věcmi, aby mohl vystoupit. Něco mu vrátím zpátky, něco si už nechávám v ruce, abychom to nemuseli zvedat ze země.
Otevřu mu dveře a vcházíme do hotelu.

Nepamatuji se, jak jsem se dostal domů. Sedím zpět u notebooku a čtu si dokola svoje zprávy na chatu, kterými jsem zasypal Phila. Neodepsal mi ani na jednu. Jsem zoufalý. Proč i on se dnes na mě vykašlal a není ochoten mě nějakým blbým vtipem, jak má ve zvyku, dostat do lepší nálady. Nutně potřebuji od někoho slyšet, že jsem hlupák a že nejsem schopen si zapamatovat nahlášené akce, které Richard zrovna ten den má. Že jel na pracovní schůzku a že přespí v hotelu. Nic takového si nemůžu vybavit.
Zaklapnu mlčící notebook a lehnu si ve své studovně na postel. Zírám do stropu a v hlavě mám prázdno.
Nic to nebylo, máš moc bujnou fantazii. Jednou tě dostane někam, odkud nebude návratu.

Obchodní partner dojede se zpožděním. Nakonec se naše schůzka protáhne až do večerních hodin. Když se rozloučíme, jsem rád, že to dopadlo dobře. Je to těžký soupeř. Nic mi nedá zadarmo. Nakonec z toho ale budeme mít profit oba dva, nikdo nebude škodný.
„Zvu tě na skleničku," řeknu Jimmovi, když naložíme věci do auta. „Musíme to oslavit."
Vracíme se do hotelového baru. Usazujeme se v koutku, kde je ticho, sedíme, popíjíme a povídáme si.
Jsem rád, že Jimmyho mám. Není tak skvělý jako paní Thomsová, ale i tak je super. Pořád se na mě usmívá, když slyší všechny ty dobré zprávy. V jeden moment vyskočí, a dá mi pusu na tvář. Pak se celý červený usadí zpátky a kopne do sebe celou whisky.
„Brzdi, člověče, nebo tě budu muset domů odnést," začnu se smát.
Pozdě. Myslím, že bude potřebovat odvoz.

Chtěl jsem už jít spát, byl jsem osprchovaný a jen v boxerkách, když se rozdrnčel zvonek. Otevřu dveře a s přimhouřenýma unavenýma očima si prohlížím od hlavy k patě chlápka, s velkým kufrem vedle své pravé nohy. Má vlasy stažené do copu, na očích kulaté brýle bez obrouček a úsměv od ucha k uchu.
„Přejete si?" vysoukám ze sebe.
„Čau, jsem Phil. Phil Code," natahuje ke mně ruku. „Daniel? Daniel Walker?"
Znovu si ho sjedu rentgenovým pohledem.
„Známe se?" nadzvednu obočí.
„Chceš vidět můj zadek, abys mě mohl identifikovat?"

Naložím Jimmyho do auta a vezu ho domů. Sotva stojí na nohách. Vzpomněl jsem si, jak jsem takhle tahal Daniela, v době, kdy jsme se poznali. Tenkrát v baru měl velký problém. Každou chvíli má on nebo já nějaký problém. A on do toho chudák spadne většinou kvůli tomu, že ho ohrožuje vše, co je kolem mě.
V hlavě mi zas vyskočila ta myšlenka, kterou jsem na německém moři zasunul hluboko. Možná by mu bylo lépe beze mne. Nebyl by pořád tak v napětí a v ohrožení. Možná by si našel někoho, kdo by byl schopen mu věnovat víc času.
Z myšlenek mě probere Jimm.
„Klíče... v kapse..."
Stojíme před dveřmi jeho bytu a já lovím klíče v kapse jeho kalhot. Zavěsím si ho na krk, aby se nesvezl k zemi.
Odemknu a vcházíme dovnitř. Je úplně na mol. Najdu jeho ložnici a uložím ho. Stáhnu z něj boty, sako a kalhoty, ať může v klidu tu opici prospat.
„Budeš v pohodě?" zeptám se ho, když nad ním stojím a dívám se, jak odfukuje.
„Joo..." chytne mě za ruku. „Děkuji, pane Kinney."
Usměju se a odcházím.
Nasednu do auta a mířím rovnou domů. Už jsem se zdržel dost. Před naším domem se ještě na moment zastavím, opřu se o auto a zapálím si.
Nechci opravdu Daniela ničím ohrožovat. Pořád na to teď myslím. Možná by mu asi opravdu bylo lépe s někým jiným.

„Nekecej!" vykřiknu překvapeně. „Ty jsi Phil...Phil....co tu děláš?"
„Chtěl jsem přijet až zítra, ale nakonec jsem se rozhodl jet ještě dnes ráno. Jsem trochu impulsivní..."
„Jako já..neomlouvej se...znám to až moc dobře....ale proč... sem?" nechápu.
„No, chtěl jsem tě tak trochu překvapit. Nastupuji zítra na vaši univerzitu jako profesor psychologie. Nebyla to až taková náhoda, že jsem tě oslovil. Necháš mě to vysvětlit?"
Zarazím se.
„Pozval bych tě dovnitř, ale nežiju tu sám. Nejspíš by to nebylo vhodné. Máš ubytování?"
„Nepočítal jsem s ubytováním .... neznáš tu nějaký levný hotel?"
„Jasně, vydrž chvilku, hodím něco na sebe."
Phil na chodbě nečeká a jde za mnou. Prochází byt a pak se zastaví ve dveřích šatny a pozoruje, jak se oblékám.
„Máš to tu hezké. Ještě jednou se omlouvám, že jsem sem tak vtrhl. Měl jsem ti to říct. Vezmeš jako omluvu pozvání na drink? Nějaká dobrá hospoda, kde mají otevřené až do rána? Musíš zítra do školy?"
„Páni, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám zrovna dnes blbej den, ani nevíš, jak si potřebuji s někým pokecat."
Podívám se na jeho kufr a pak navrhnu, ať si ho tady nechá, že napřed půjdeme do nějakého baru a klidně to stáhneme až do rána. Richard pak bude v práci a můžeme prospat celý den. Phil ochotně souhlasí.
„Jsem fakt rád, že ses tu objevil a že tě můžu osobně poznat," plácám ho po ramenou, když vycházíme ven z domu.
Zastavím se venku, chytnu ho za klopy a nahnu ho ke světlu pouliční lampy, abych si ho mohl prohlídnout.
„Máš brejle a dlouhý vlasy," směju se. „A seš profesor! A jsi tu!"

Zahazuji nedopalek a otevřu kufr auta, abych posbíral všechny věci, když se zarazím. Z domu vychází Daniel. Asi mě viděl a přišel mi naproti. Už na něho chci zavolat, když se za ním vyhrne nějaký dlouhovlasý chlapík. Daniel k němu přiskočí, chytá ho za kabát a přitáhne si ho k sobě blíž.
Všechno se ve mě sevře a přímo do žaludku mě bodne osten žárlivosti.
Kdo to je? Daniel nikdy neměl nějakého takového kamaráda. Aspoň o nikom nemluvil.
Dívám se za nimi, jak odchází. Daniel se usmívá. Připadá mi, že je šťastný.
Vykašlu se na věci, zabouchnu dveře a jdu nahoru do bytu. Možná si to všechno jen namlouvám. Nebo možná se stalo to, na co jsem celou dobu myslel. Našel si někoho jiného, kdo s ním bude trávit víc času. Kdo na něho bude hodný.
Vejdu do bytu s hlavou plnou těch myšlenek.
Nerozsvěcuji. Po paměti jdu do šatny a málem se přerazím o něco, co tu nemá být. Rozsvítím světlo. Něčí kufr.
Co to má znamenat? O ničem takovém mi Daniel neříkal.
Vytáhnu telefon a volám mu. Nezvedá to.
Sednu si do obýváku a kašlu na naše pravidla. Sedím v křesle a kouřím.

Znám tu jeden podnik, o kterém básní studenti.
„Byl jsem jen nahoře v baru. Ve sklepě je zábava s DJ až do rána. Richard na takové akce není," hrnu ze sebe. „Musíš mi všechno vysvětlit a můžeme zajít i dolů. Jestli rád tancuješ."
„To zní skvěle!" řekne nadšeně Phil. „Už vím, že se mi tu bude líbit."
Bar ve všední den není tak nacpaný. Objednám nám pití a zalezeme do oddělené kóje v rohu místnosti.
„...zaujalo mě, že jsi student a zároveň i přednášíš. Nic starého a ani mladého. Nechtělo se mi přijít na nové místo aniž bych tam nikoho neznal. Proto takový malý podraz, jestli ti to nevadí...," objasňuje Phil.
„Takže tě uvidím každý den," shrnu to.
„Doufám, že neskončíme naše přátelství, rád tě poslouchám, klidně si dál můžeš vylívat srdce. V autobuse jsem po cestě četl, že máš nějaké pochybnosti, ohledně tvého vztahu...Chceš mi o tom něco říct?"
Sklopím hlavu a převrátím do sebe skleničku. Sedí tu přede mnou. Můj kazatel.
„Nato, abych ti něco vyprávěl do očí, jsem málo ožralej," ušklíbnu se.
Phil vytáhne mobil a usměje se.
„Tak si tu můžeme klidně chatovat."

Když se další dvě hodiny Daniel neozývá, vzdám to. Zvednu se a jdu ven. Musím se projít. Nemůžu sedět doma jen tak, když je Daniel kdo ví kde a kdo ví s kým. Ani jsem se nepřevlékl. Pořád na sobě ještě cítím Jimmyho parfém.
Procházím se a znovu kouřím. Jsem nervózní. Zapaluji si už druhou cigaretu za sebou.
„Richarde!"
Otočím se po hlase. Z druhé strany na mě mává můj dnešní obchod.
„Ryane? Co tu děláš?" zeptám se přicházejícího.
„Vytáhl jsem Jimmyho ven," mávl rukou doprava.
„Co že? Vždyť Jimmy sotva lezl, když jsem ho vezl domů," kroutím nechápavě hlavou a dívám se na mého asistenta, jak se k nám s mírně houpavým krokem přibližuje.
„Jimmy, jseš v pohodě?" zeptám se ho, když dojde k nám.
„Jo, vyspal jsem se a tady pan Ryan mě pozval na párty, tady kousek," otočí se a ukáže rukou k jednomu baru. „Pane Kinney, pojďte s námi, musím vám ještě koupit panáka. Za všechno, co jste pro mě udělal."
Skočí mi kolem krku a dá mi letmý polibek na tvář.
„Promiňte, pane Kinney, nechtěl jsem," odskočí, když si uvědomí, co udělal.

„...jen si to namlouváš," čtu si na displeji. „Má spoustu obchodních jednání. Od vašeho prvního setkání je do noci v práci."
„Nejspíš máš pravdu," položím mobil na stůl a podívám se na Phila. „Pomáhá mi, když se můžu vykecat."
„V pohodě," mávne rukou a přiťukne si se mnou.
Pípne mi smska. Zvednu ho a otevřu zprávu. Fotka. Co mi právě rozbíjí moje přesvědčení, získané před minutou. Ten chlápek, líbající Richarda. Nadskočím, když přijde další. Ruka už se mi třese, když ji otvírám. V těsném objetí před cizím domem, před cizími dveřmi.
„Stalo se něco? Jsi bledý," slyším Phila jakoby z dálky.
„Nic. Nic se neděje," mám sucho v ústech. „Chceš jít dolů? Tancuješ rád?"
„Co se Dane stalo?"
Zvednu se a vytáhnu ho od stolu.
„Jdeme dolů, mezi lidi," trvám na svém a vedu ho po schodech do sklepa, odkud se ozývá hudba.

„No, na chvíli půjdu s vámi. Ale jen na chvíli. Jsem docela unavený," souhlasím nakonec s návrhem Ryana.
Vcházíme do jednoho z barů a schody dolů nás vedou přímo za hudbou a zábavou.
Je tam docela plno. Usazujeme se u baru. Ryan nám objednává pití, ale vzápětí mizí, s nějakou blondýnkou, která kolem něj omotala své chapadla.
„Hned se vrátím," stihne jen říct, a už ho není.
Sedíme s Jimmem a rozhlížíme se kolem. Jimmy se pořád usmívá. Asi má ze všech těch zpráv radost.
„Rezervace té chaty, co jsem pro nás objednal na víkend, přijde k vám domů. Stačí to pak jen potvrdit, než bude odjezd," křičí na mě, abych ho slyšel přes tu hlasitou hudbu.
„Uvidíš, bude fajn, je tam moc krásně!" křičím na něho já a ukážu palec nahoru.
Vstanu a jdu na záchod. Když se vracím, zdá se mi, že zahlédnu Danielovu hlavu. Zaměřím se tím směrem.
Je to on. Už chci jít k němu, když se zarazím. Je zase s tím chlápkem.
Sakra!
Evidentně se dobře baví. Jsou tak blízko sebe. Tak blízko.
Možná je to jen nějaký kamarád ze školy.
Nakonec se otočím, mávnu na Jimmyho, že odcházím. Ještě jednou se podívám na Daniela, ale pak se rozhodnu jít domů.

Do noci v práci. Nemluvíme spolu. Sex? Co je to?
Oslnivé světlo bodá do očí. Netuším, co hrají. Phil se baví. Asi se taky pohybuji. Automaticky. S prázdnou hlavou. Kdo mi poslal ty mmsky? Je toho víc? Je tohle zlomek něčeho většího?
„Dane!" něčí ruce v mých vlasech.
Drtím Philovo tričko a bořím hlavu do jeho hrudníku.
„Dane, tohle není ploužák," řve mi do ucha Phil, aby přehlušil hudbu.
„Podvádí mě," šeptám tomu srdci, které mi tluče do čela.

Dojdu pomalu domů a opět zakopnu o ten zatracený kufr. Do pr**le! Odsunu ho nohou bokem, aby nezavazel v cestě. Shodím ze sebe sako. Jsem nervózní a přecházím po bytě sem a tam. Vejdu i do Danielovy pracovny. Chvíli jen tak stojím u dveří a dívám se na jeho postel, na jeho křeslo, na jeho pracovní stůl. V té tmě jen z nedovřeného notebooku prosvítá proužek světla. Dojdu ke stolu a chci ho zavřít.
Nevím, proč jsem to udělal, ale nakonec ho otvírám.
Nahý chlápek s udicí v ruce, jen v gumákách. Dívám se na jeho výstavní zadek a nevím, jestli jsem právě nerozdrtil okraj stolu.
To je ten, co jsem ho viděl s Danielem. Ještě na moment se na tu fotku dívám.
Vztekle zavřu notebook, až v něm zapraská. Je mi v tu chvíli jedno, jestli jsem ho rozbil nebo ne. Beru do ruky telefon a volám Danielovi. Tohle mi musí vysvětlit.

„Už nepij," vrčí na mě Phil. „Jsem tu pro tebe, tak na mě sakra mluv."
„Myslel jsem si to," mrsknu skleničkou o zem. „Jsem nula, vždycky jsem byl. Potřebuje k sobě někoho.... někoho..."
Phil mě chytne za ramena a snaží se zadržet můj třas.
„Počkej tu, zaplatím a půjdeme domů se na to vyspat, než uděláš nějaké závěry, ano?"
Dívám se, jak odchází a vsunu do kapsy ruku, abych vytáhl mobil, který mi oznamuje příchozí zprávu. Kolikrát se s tím chlápkem líbal? Kolikrát jsem dostal já pusu na veřejnosti? A on z toho má i fotky!
ku**a. Ta barová stolička se v mých rukách objevila nečekaně a ještě nečekaněji ji opustila směrem přes pult, minula těsně hlavu barmana a roztříštila v policích vše, co ji stálo v cestě.
Napřed jsem měl tvrdě otlačený obličej o pult, když si mě vzal do parády vyhazovač. Pak jsem si z blízka prohlídl lak policejního auta, když jsem toho chlápka, co na mě tak nepatřičně vztáhnul ruku, navalil venku před barem do velkého kontejneru.
Sebrali mi mobil. Přišel jsem o vše, co jsem měl v kapsách. Ten chlápek, co sedí vedle mě na lavičce, se mi nelíbí. Ty kovové tyče, které se mi nepodařilo vyvrátit ani s nimi lomcovat, se mi nelíbí taky. Nelíbí se mi nic. Nenávidím svět, ve kterém žiji. Nenávidím sebe.
Do prd**e se vším.
Do haj.zlu se všema.

Vyzváním Danielovi znovu a znovu.
„Kde jseš, Dane?!" křiknu do telefonu, jen co uslyším pípnutí přijatého hovoru.
To, co pak slyším, se mi nelíbí. Policista na druhé straně mi vysvětluje situaci. Hodím na sebe sako a sedám do auta.
„Musíte zaplatit kauci, jinak bude muset čekat na soudce do zítřejšího odpoledne."
Udělám vše, co mi řeknou. Zaplatím kauci a zaručím se za něj, že se dostaví ke slyšení.
Dostávám jeho věci do ruky a jdu za strážníkem.
Sedí na palandě a mračí se.
„Rádi ho pošleme domů. Udělal tu pěkný bordel," řekne policista, když odemyká celu.

Proč nejsem opilý dostatečně, abych nic nevnímal? Proč nemám zavřené oči a není mi vše jedno? Proč musím teď zírat na Richarda, který stojí ve dveřích.
„S ním nikam nejdu," procedím mezi zuby. „Chci Phila. Kde mám zatraceně Phila!"
Zatnu nehty do palandy.
„Nechci od něj žádný prachy. Zaplatím si kauci sám."

„Tak Phila? Budeš mít možnost," vztekle po něm štěknu. Chytnu ho za paži, silně stisknu a táhnu ho za sebou ven, i přes všechny jeho protesty.
„Kauce už je zaplacená, a zítra se budeš hlásit u soudu!" štěkám na něj dál, když ho táhnu k autu. Po cestě ven se ještě snaží vyrvat z mého sevření. Policisté se sázejí, jak to celé dopadne a kdo z nás vyhraje, zvlášť když sebou Daniel kousek táhne i stůl, kolem kterého procházíme a on se ho křečovitě drží.
Odemknu auto a dosmýkám ho ke dveřím spolujezdce. Otevřu je.
„Nastup!"

„Nesahej na mě!" řvu celou cestu, co mě táhne přes policejní stanici.
Když mi otevře dveře od auta, zapřu se o kovový rám a odmítám nastoupit.
„Nesednu si na místo, kde je ještě otlačenej jeho zadek!"

„Čí zadek? Vezl jsem asistenta na obchodní schůzku. ne**r mě a nasedej, nebo tě tam nacpu osobně!"
Jsem vzteklý a už toho mám plný zuby.
Jednou rukou ho popadnu ze zadu za krk a silně stisknu, až Daniel zaskučí. Odtáhnu ho od předních dveří a táhnu k zadním sedadlům. Volnou rukou otevřu dveře.
„ku**a, sedni si nebo tě zruším! Mám toho tak akorát dost!"
Zkroutím mu jednu ruku za záda a nacpu ho dovnitř. Pustím ho, hned zabouchnu dveře, rychle ještě přibouchnu přední a nastoupím. Pro jistotu zamykám centrálním klíčem.
„Zapni se!"
Nečekám, jestli to udělá. Nastartuji a vyrážím domů.

Mám na jazyku sáhodlouhý seznam, proč ho nesnáším. Jazyk mi vypověděl ale službu a já jen něco na protest zamumlám. Stáhnu si ruce sevřené v pěst mezi stehna a zavřu oči. Teď nepotřebuji spát. Potřebuji mluvit. Potřebuji mu všechno říct. Omlátit mu ty fotky o obličej. Chtít vysvětlení. Proč to udělal.
Prý obchodní schůzka. Cha.

Dojedeme domů. Hlídač mi po cestě k výtahu ještě předává obálku. Otevřu ji hned ve výtahu.
Jo, to je ta rezervace chaty. Musím ještě dneska rychle zadat platbu ze svého soukromého účtu. Zítra ráno pojedu pro Jimmyho a hned vyrážíme.
Celou dobu, než dojedeme do našeho bytu, sleduji Daniela a jsem přichystaný po něm skočit, kdyby zas začal vyvádět. Mám ho vážně plný zuby.

Zatraceně. Nechci jít do našeho bytu. Zkopnu boty uprostřed chodby a jdu si do koupelny umýt obličej. Kašlu na sprchu. Smrdím kouřem. Smrdí celý náš byt. Do haj.zlu si tu vykuřoval! Copak už neplatí naše pravidla?!

Hodím dopis na stůl a jdu za Danielem do koupelny.
„Co to všechno má znamenat?! Co má znamenat ten kufr?" ukážu rukou za sebe do předsíně. Udělám k němu pár kroků. Chytnu ho za ruku a trhnutím ho otočím k sobě. Nakloním se k němu a čekám odpověď.Daniel je naštvaný. Vytrhne se mi a už otvírá pusu, že mi něco řekne, když mi začne zvonit mobil v kapse.
„Ano Jimmy?" otočím se a jdu telefonovat do ložnice. „Jo přišlo mi to. Zaplatím to ze svého účtu, jak jsme se domluvili. Zítra ráno hned pro tebe přijedu, abychom tam byli brzo a měli chvíli na všechno ještě čas. Dobře víš, že mám odpoledne meeting a musím se vrátit. Tak běž spát, ať jseš ráno čerstvý a nemusím na tebe čekat," zaklapnu telefon.
Chvilku ještě stojím v ložnici a dívám se z okna.
Snažím se tím pozorováním nočního města uklidnit, ale nejde to. Jsem pořád vytočený a to že hodně a stálo mě hodně přemáhání, abych s Jimmym mluvil klidně.

Ani teď nechce slyšet mou odpověď. Je pro něj přednější nějaký Jimmy. Proč to zvedal? s**u mu na nějaké vysvětlování. Projdu kolem stolu a pak udělám pár kroků zpět. Otočím papír k sobě. Rezervace nějaké chaty. Tak ty si zítra jedeš na nějakou blbou chatu se svým Jimmym!
„Hezky se vyspi, zlato. Doufám, že tvůj zadeček bude čerstvý! Přijedu brzy, ať si to pěkně užijeme, než se vrátíme na firmu," slyším Richardův hovor.
Zabouchnu se ve svém pokoji a otočím klíčem v zámku. Nechci nikoho vidět. Chytnu se za tričko na hrudníku a odtáhnu ho od sebe. Škrtí mě a začínám se dusit. Najednou to na mě všechno dolehne a strach mi sevře vnitřnosti.
Přicházím o něj. Jsem k ničemu. Stvořený pro průsery.
Dopadnu na kolena. Chce se mi zvracet, ale držím vše v sobě. O to víc to bolí.
"Já tě přece potřebuji!" křičí všechno ve mě. "Co mám udělat, abys neodešel?"

Slyším bouchnutí dveří. Vyjdu z ložnice, abych se dopátral Danielových odpovědí. Nahlédnu do sprchy a na toaletu. Není tam. Dojdu ke dveřím jeho pracovny a chytnu za kliku. Je zamčeno.
„Danieli otevři!"
Žádná odpověď.
„ku**a, otevři ty dveře!" tohle mi k uklidnění nepomáhá. Jsem už tak vzteklý, že musím každou chvíli bouchnout.
Žádná odezva z jeho strany.
„ku**a ne.ser mě už!" zařvu a vykopnu dveře. Zapraskají v pantech, rozletí se, až narazí na skříň za nimi.

Cloumání klikou.
„Se.ru na tebe," drtím tiše mezi zuby.
Bouchání na dveře.
„Nechci tě vidět," zavrčím a svezu se na bok.
Když vyrazí dveře, jen zavřu oči a zakryji si paží hlavu, jako bych se bránil před jeho úderem.

„Řekni mi, o co ti jde!" zařvu na něho, když vrazím dovnitř. Leží na boku na zemi s hlavou schovanou pod rukou.
„Mluvím s tebou!" trochu ztiším hlas, ale pořád v něm mám dostatečný důraz.
„Danieli!" chytnu ho za ruku, pod kterou se schovává, a přetočím ho na záda. Kleknu si nad něj a držím ho pevně za ruce.
„Tak dozvím se to konečně?"
Sevřu ho v jedné ruce a druhou ho chytím pod krk. Stisknu ho a natočím jeho hlavu k sobě.
„Podívej se na mě!"

„Nech mě na pokoji," vrčím na něj. „Jsem unavenej. Promluvíme si zítra. Nechci mluvit. Běž pryč."

Posílá mě pryč. Bez odpovědi.
Skloním se k němu.
„Ty mě pryč posílat nebudeš!"
Pustím jeho krk a stisknu bradu. Nakloním se k němu ještě víc a vrazím mu jazyk až do krku.
Pouštím mu bradu a zajedu mu rukou do rozkroku.
„Já rozhodnu, kdy půjdu pryč!"

Natáhnu před sebe ruce, abych ho ze sebe shodil. Jsem opilej, nemám v rukách žádnou sílu.
„Nech mě!" vyhrknu, když se mu vytrhnu z hlubokého násilného polibku. „Líbí se ti mi ubližovat? Před pár hodinami sis to rozdal s nějakým Jimmym a pak mě chceš znásilnit? Všude kolují vaše fotky a ty se mě ptáš, co se stalo?! Užiješ si se mnou a ráno s ním? Na chatě?"

Po jeho slovech pustím jeho ruce.
„Zítra jedu jenom něco vyřídit a pak se vracím do práce."
Zvednu se z něj a postavím se.
„Nevěděl jsem, že mě hlídáš," zamračím se.
Otočím se ke stolu a dívám se na notebook.
„Nejspíš se mě chceš zbavit. Možná ti bude líp s někým jiným."
Otočím se a jdu do obýváku. Vytáhnu z baru flašku a pořádně si loknu. Nasraně si sednu k notebooku, abych zaplatil tu chatu. Úplně jsem na to zapomněl.
„Běž si, kam chceš a s kým chceš!" křiknu ještě směrem k jeho pracovně.
Třeba s Philem, pomyslím si v duchu.

Chvíli zírám do stropu a těžce oddychuji. Právě mě vyhodil z bytu.
Táhni ke všem čertům, řekl.
Zvednu se, chytím Philův kufr a natáhnu si na sebe bundu a obuji boty.
„Sbohem," zašeptám do potemnělé chodby a vyjdu ven na ulici.
Nemám na Phila číslo. Ale dal jsem mu tip na ubytování. Doufám, že šel tam. A když nešel on, půjdu tam já.

Potvrdím platbu a vztekle zaklapnu notebook. Zapálím si cigaretu. Sedím, kouřím a přemýšlím nad tím, co se právě stalo. Vztek mě pořád nechce opustit.
Co měla znamenat ta fotka? Proč mluvil o nějakém Philovi? Proč je na mě Daniel vzteklý? A kam vlastně šel?
Nasral mě víc, než kdy jindy.
Ten chlápek, kterého se držel před naším domem a potom se k němu tiskl v baru. Možná si opravdu někoho našel. Možná je to ten Phil. Možná mě opravdu už má dost.
I když jsem si říkal, že mu možná beze mne bude lépe, přesto pocit, že by byl s někým jiným, je pro mne nepředstavitelný.
Beru do ruky telefon.
„Jeffe, nezlob se, že tě budím. Můžeš mi vysledovat Daniela? Je tu někde ve městě, ale nevím kde a musím ho rychle najít."
Vyslechnu si, jak jsme oba idioti a že mám štěstí, že je tolik kilometrů ode mne, protože by mě jinak přizabil. Než mi zavolá zpátky, převleču se z obleku do pohodlnějšího oblečení.
„Máš ho tam,“ řekne mi Jeff, když mi sdělí jeho polohu.
Ani nepoděkuji a vyrážím ven. Se.ru na to, že mám už jen šest hodin na to, abych se vyspal.

Táhnu za sebou kufr a poslouchám, jak hrčí kolečka na dlažbě. Hotel je kousek. Recepční se na mě dívá ospale, proč hledám nocleh skoro ráno.
„Není tu ubytovanej Phil Code?" zeptám se. „Mám jeho kufr," ukážu na cedulku, visící v zalisované průhledné kartičce na držadle.
„Nebudu ho budit uprostřed noci," zavrtí hlavou recepční.
„Nespí, čeká na svůj kufr," zalžu. „Zavolejte ho prosím."
Zvedá neochotně telefon.
„Tak běžte za ním. Čeká vás. Pokoj číslo 8, druhé patro."
„Máte ještě volný pokoj?" zeptám se.
Zavrtí hlavou.
„A kdybych chtěl přespat u něj?"
„Jestli nebude mít nic proti," pokrčí rameny. „Pak vám to naúčtuji."
„Díky," kývnu hlavou a vyjedu do druhého patra.
„Sakra, kde jsi byl? Už tě pustili z basy?" diví se Phil hned mezi dveřmi. „Kde jsi vzal můj kufr? Proč nejsi doma?"
„Vyhodil mě," zavrčím. „Všechno popřel a řekl mi, ať táhnu, kam chci. Můžu u tebe přespat?"
„Jasně pojď dál," ustoupí ode dveří. „Nikdy bych neřekl, že by ti Richard zahnul. Je to nějaké divné.... jsi si jistý?"
„Mám celé fotoalbum na mobilu," hlesnu.

Dorazím k hotelu, kde má podle Jeffa být Daniel.
Na recepci slečna není moc ochotná.
„Už jste druhej, kdo někoho shání," zakňourá, a je evidentní, že by si raději užila klidnou noc, bez nějakého vyrušování.
„Potřebuji nutně vědět, jestli sem přišel pan Walker. Má světlé vlasy a zelené oči. A táhl s sebou kufr. Mám pro něho překvapení a chci mu ho dát ještě teď, protože zítra už to nebude ono," usměju se na recepční, i když v duchu zuřím.
„Jo, tak ten tady je, přišel asi půl hodinu před vámi a má pokoj s Philem Codem. Zavolám mu, že tady jste."
„Nevolejte," položím ruku na její, která už sahala na telefon. Znovu se na ní usměju. „Je to opravdu překvapení, a tím by se to zkazilo." Podívám se na ní pohledem, pod kterým se málem rozpustí a její ruka se pod tou mou mírně zachvěje. Pustím ji a sáhnu do kapsy pro peněženku. Vytáhnu stodolarovku a vtlačím ji do její dlaně. „Řekněte mi prosím, který je to pokoj,"

„Dám si sprchu," řeknu a shazuji ze sebe věci cestou. „Běž klidně spát, potřebuji se trochu probrat."
„Jsi opravdu v pořádku? Myslím, že jsi toho hodně vypil...", má starost Phil.
„Dobrý," mávnu rukou a zavírám mu před nosem dveře do koupelny.
Zhroutím se na zem, aniž by na mě stačily dopadnout první kapky. Klečím na kolenou a třu si ruce mezi stehny. Tolik to bolí. Nabírám vodu do úst a snažím se smýt slzy, které se mi derou do očí, aniž bych chtěl. Chci se vrátit. Chci zpátky jeho ruce na mé bradě, nutící si můj pohled do jeho očí. Jeho polibek byl tak surový, tak naléhavý a já mu nevěřil. Říkal mi tolik věcí a já nechtěl poslouchat. Stále ho miluji. Hrozně mi chybí. Je mi jedno, že se s někým muchluje za mými zády. Určitě je to jen chvilkové poblouznění, musí se ke mě vrátit.
Přejíždím si dlaní po narůstající erekci. Prohnu se a opřu se dlaní o dlažbu. Horká voda mi smáčí kůži na zádech. Myslím na Richarda. Bolí mě ruka a jsem děsně unavený. Třesu se vzrušením, mám uvolnění na dosah, ale nejde to.
„ku**a, Danieli!" ozve se vedle mě. „Myslel jsem, že se ti něco stalo a ty si tu honíš péro! Vypadni z té sprchy!" křičí na mě Phil, zastavuje vodu a táhne mě pryč z koupelny.
„Potřebuji sex," skuhrám.
„Na mě zapomeň!" řve Phil. „Mám rád kozy, tvůj zadek je mi ukradenej!"

Potichu stojím u těch správných dveří a váhám, jestli zaklepat nebo ne.
Potřebuji vědět, jak to je, ale zároveň se bojím toho, co bych mohl vidět. Když však uslyším za dveřmi Danielův hlas, rozhodnu se. Opatrně zmáčknu kliku. Dveře povolí. Který blbec se v takovém hotelu nezamkne, fakt nechápu. Potichu otevřu. Jen malinko. Pak ale uslyším Danielovo zaskuhrání. Přesně podobné tomu, když si vyžaduje sex.
To mi stačí. Otevřu dveře úplně.
Ránu pěstí do žaludku bych teď uvítal víc, než to, co jsem viděl.
Stojím a zírám na to, pro co mám jen jedno vysvětlení. Oba mokří, Daniel nahý s erekcí v plné síle a ten chlápek se ho drží jako klíště. Jako by ho chtěl hned ojet na místě.
Stojíme a díváme se na sebe bez jediného slova.
„Do pr***e!" proberou mě slova toho druhého.
„Ty jsi Phil, jo? Vidím, že vás ruším při dobré zábavě. Nebudu zavazet. Zítra si Danieli přijď pro věci. Můžeš odpoledne, když budu na meetingu, aspoň se můžeš nerušeně sbalit."
Otočím se a odcházím. Rychlým rázným krokem. Přes recepci proletím, jak kulový blesk a ani nestihnu zaznamenat úsměv, který za mnou vyšle recepční. Zajdu rychle za první roh. Jdu opačným směrem, než je náš dům.
Náš?
Zastavím se a opřu se o stěnu. Roztřesenýma rukama se snažím vytáhnout cigaretu. Polovina krabičky se mi vysype na zem. Chvíli se na ty cigarety dívám a pak po nich vztekle začnu šlapat.
„Do haj.zlu!"

Vyběhnu na chodbu a křičím jeho jméno. Phil přese mne háže osušku a táhne mě zpátky na pokoj.
„Neblbni, Dane! Jsi nahej a ..,“ podívá se mi mezi nohy. „Sakra, asi se z toho tomu tvýmu maníkovi nevykecáš.“
„Sakra mám si přijít pro věci,“ dýchám rychle. „Slyšel jsi to, fakt mě vyhodil!“
„Se mu nedivím, jsi nadrženej a s cizím chlapem v hotelovém pokoji!“
„Musím za ním, musím mu všechno vysvětlit,“ sbírám ze země svoje oblečení.
„Zítra je taky den, řekneš mu to zítra. Jsi na mol,“ začne se hrabat ve svém kufru. „Dám ti něco na uklidnění, potřebuješ se na to vyspat.“
„Neuvěří mi,“ začínají se mi třást ruce. „Nebude ničemu, co mu řeknu věřit. Ztratil jsem ho…je to úplně v háji.“
Zavřu se v koupelně a opřu se o umyvadlo.
Přišel jsem o něj. Nevěří mi. Myslí si…myslí si…že já…tak jako on… že máme každý někoho jiného.
Vezmu skleničku položenou na poličce a mrsknu s ní o zem. Prý to nebolí. Pomalé, ale bezbolestné. Je tam těch žil několik, ale ani k jedné se nedokážu tím kouskem skla dostat. Brání mi v tom šlachy a ty mi nejdou přeříznout. Sakra, bolí to, všichni kecají. Mám už zápěstí celé od krve, dělá se mi špatně jen z pohledu na to a přemýšlím, jestli mám zvracet nebo ne.
„Idiote!“ vtrhne do koupelny Phil a vykroutí mi střep z ruky. „Otevři hubu a zhltni ty blbý prášky! Hned!“
Cpe mi do pusy dvě tobolky a násilím mi lije do úst vodu z pet lahve.
„Je mi to tady ukradený!“ prskám na všechny strany, když se mi dostane voda do nosu. „Nikdy ho už nedostanu zpět…“
Vyvrátím oči, jak se mi najednou udělá mdlo, svaly na mém těle najednou všechny povolí, nemůžu je ovládnout a bezvládně se zhroutím na zem.

Nevím, kdy jsem došel domů. Vím jen, že jsem po cestě rozkopal asi dvě popelnice.
Doma ani nerozsvěcuji. Lehnu si do postele tak jak jsem a dívám se do stropu.
Daniel má někoho jiného.
Položím si ruku na prsa. Necítím tlukot srdce. Asi tam už není. Zůstalo ve dveřích hotelu. Rozbité na milion kousků. Tohle už nikdo nedá dohromady. Není to puzzle, které se dá jen tak poskládat.
Nezabráním slzám, které mi tečou z očí.
„To jsem chtěl? Vždyť sám jsem říkal, že s někým jiným mu bude líp. Proč to teda tak bolí?"
Do toho bolestného ticha se ozve zvonění mého telefonu. Neberu to. Nechce se mi s nikým mluvit.
Po chvíli se mobil ozve znovu.
Kdo mi v tuhle hodinu volá. Ve skrytu duše jsem doufal, že Daniel. Ale co bych mu řekl? Zvednu telefon a dívám se na displej.
Přikládám telefon k uchu.
„Co se děje Lauro?" zeptám se potichu.
„Richarde, sháním tě už delší dobu. Mám pro tebe dobrou zprávu!"
„Pro mne dobré zprávy?"
Laura začne mluvit. Nevnímám ji.
„Richarde!!"
„Ano zlato?"
„Co se stalo? Ani jsi mi nepogratuloval."
„K čemu?"
„Teď jsem ti to říkala! Jsi strejda, máme chlapečka."
„To je dobře," hlesnu, aniž by mi došlo, o čem mluví.
„Richie! Děsíš mě. Co se stalo?" zeptá se Laura svým konejšivým hlasem.
„Rozešel jsem se s Danielem."
Zavěsím telefon.
Tak moc to bolí. Tak moc, že ani nemám radost z toho, že se Lauře narodil syn.
Jsem sám. A nejen teď, tady v ložnici, v prázdné posteli. Cítím se prázdný. Tak špatně jsem se necítil, ani když na mě Patrik, ještě co by můj přítel, udělal ten hnusný podraz.
Co budu bez Daniela dělat? Vyhodil jsem ho.
Jeho prázdné místo v rodině zaplní nový človíček. Můj první synovec.
„Miluji tě Danieli,“ zašeptám do tmy.
V mém srdci, to prázdné místo nezaplní nikdo.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Dandy P
Pochybnosti. Ztráta důvěry. Shoda náhod. Proč se zeptat, když pro to existuje jen jedno vysvětlení? Není potřeba to slyšet z jeho úst. Proč je lidský mozek schopen fantazie? Proč si domyslí vždy tu nejhorší variantu? Vysvětlení na druhý den je už jen pouhá lež v uších toho druhého. Ta vzájemná důvěra se najednou roztříštila na milion kousků, tak jako jejich srdce. Richard má Jimmyho. Daniel Phila. Kde je pravda? A kde je lež? A jak dalece jsou oba schopni zajít, dozvědět se víc nebo raději už dál nic nevědět a nechat toho druhého odejít?

topinka1970
Napsat dodatek k tomuhle dílu, jde hrozně težko. Co se vlastně stalo? Nedůvěra. Lež. Představy. Pravda? Oba dva mají vždy to své vysvětlení... Oba vidí jen to co vidět chtějí a slyší to co slyšet chtějí... Když se věci mají takhle, může to skončit jedině tak, jak to skončilo...
Rozlučte se s nimi...
Nebo ne?

4.842105
Průměr: 4.8 (19 hlasů)