Double Gravitation - Jeffova první lekce - část 23

„Že tě chci za svědka, neznamená, že se mě můžeš dotýkat,“ zavrčím, když na sobě ucítím dotek. Zvednu se na nohy s Jeffovou pomocí. „Neper do Richarda takové svinstvo,“ zavrčím a sednu si ještě omámeně na židli. „Jestli ses chtěl vyhnout mým otázkám, tak se ti to nepovedlo.“
Promnu si čelo a rozhlédnu se po kuchyni.
„Je tu něco na pití, kde jsi něco někam nedal?“

„Probral ses rychleji než Richard, máš tuhej kořínek" ušklíbnu se. „Jen jsem tě chtěl odnést do postele a nemáš na sobě nic, co bych už neviděl," sednu si zpátky ke stolu. „Voda z kohoutku je bezpečná."

„Budu pít to co ty, takže si dám taky pivo," prohlásím. Nevěřím ani vodě z kohoutku. Ještě se zvednu a z ledničky dotáhnu na stůl celý pakl plechovek. „Jak dlouho bude Richard mimo sebe? Kolik máme času? Já jen abych si svoje otázky uspořádal podle důležitosti."

„Záleží na něm, ale počítal bych tak jednu až dvě hodiny," oddělím jednu plechovku piva a otevřu si. „Jsem zvědav, kolik toho dáš," ukážu na plechovku v jeho ruce. „Posledně s tebou byla sranda a přitom jsi toho moc nevypil.

„Když chci, vydržím toho hodně. Aspoň v sexu,“ ušklíbnu se a napiji se. „Takže se s Richardem znáte od dětství. Spolu jste šli k armádě? Jako dobrovolníci nebo máte oba vojenskou školu? Richard musí mít nějakou ekonomickou univerzitu, ne?“

„Oba jsme profi, Richard studoval dvě školy. Nejdříve jednu, ale pak jsme... no prostě se něco stalo, tak jsme se upsali armádě," loknu si piva a zamračím se. „Nechali ho aspoň dostudovat."

„To není odpověď... něco se stalo... neuneseš to… je to drastické... bla, bla... kruci, jste oba stejní!" mrsknu s plechovkou přes celou kuchyň. „Stačí říct, že mi nikdo z vás nikdy na nic neodpoví. Klidně si vezmu pana tajemného a budu se všechny pikantnosti dozvídat z druhé ruky, překroucené... a uvěřím jim, to si piš... " zvednu se od stolu. „Klidně si to tutlejte mezi sebou. Už nemám žádnou otázku."

„Sedni si!" zařvu. „Ještě jsi nic nevypil a chováš se jak hysterka! Kolik jsi toho o sobě prozradil ty Richardovi, co?!" výhružně se postavím proti němu. „Ptal ses, jestli jsme profíci nebo studoval ekonomku a já jsem ti odpověděl. Tak tu neječ, nebo vzbudíš Richarda!"

„Richard se mě na nic neptá. A když se mě zeptal, řekl jsem mu všechno," odseknu. „Řekl jsem mu, že mě znásilnil spolužák, o svém tajném místě, které znám jenom já, o všech svých narozeninách... odpovím mu vždy na všechno." Znovu si sednu. „A ta první škola? Co ho nechali dostudovat?"

„Harward. Chtěli ho vyhodit, ale Richardovi rodiče se do toho vložili a oni uznali, že by nebylo vhodné, kdyby ukončil studium před dokončením."

„Ty jsi tedy taky studoval Harward? Znáte se tak dlouho, teoreticky jste se vlastně od sebe nikdy neodloučili... Jak je možné, že vaše přátelství neutrpělo žádné trhliny? Jak je možné, že tě Richard nepřetáhnul na svou stranu? Proč tě nechtěl mít víc než přítele?"

„Ptáš se na Richarda, ne na mě!" zavrčím.
Hodím nohy na stůl. Tahle otázka se mi vůbec nelíbí. Zmáčknu prázdnou plechovku a hodím ji na stůl. Neměl jsem tak vlivné rodiče jako on.
„Trhliny? Měl váš vztah nějaké trhliny?" odpovím na otázku otázkou.

„Náš vztah je jedna velká trhlina,“ sklopím zrak. „Právěže vůbec nerozumím tomu, proč si Richard vybral mě. Pochopím tu část, že se mu líbí moje tělo, že mu vyhovuje můj zadek, ale co zbytek? Člověk by řekl, že si svého partnera vybereš podle někoho. Koho celý život obdivuješ, je na něho spolehnutí... prostě někoho jako ty, ale jiné orientace.“

„Proč se shazuješ?" nechápu tuhle reakci. „Něco na tobě je, to musím uznat," pokývu hlavou. „A pokud tě Richard miluje, tak to není jen pro tvůj hezký zadek," otevřu novou plechovku. „Od začátku co na tebe narazil, se všechno točí kolem tebe."

Rozhodnu se otevřít si další plechovku. Vypiji ji skoro celou, zvažuji otázku, aby se nezvrtla a neskončila zase o mě.
„Nechtěl jsem ti ho přebrat,“ řeknu nakonec. „Můžem se domluvit, že ti nechám nějakou sobotu v měsíci, nebo víkend a můžeš ho mít jen pro sebe.“

Právě mi zaskočilo. Rozkašlu se a vzápětí se začnu smát jako ma.gor. Postavím plechovku na stůl a shodím nohy dolů. Opřu se o lokty a podívám se upřeně na Daniela.
„Myslíš, že bys Richardovi dokázal naplánovat, kdy s kým bude?" Pak se znovu začnu smát. „Je to jako u rozvodu. Já budu mít děti v sobotu a ty přes týden."

„Tak co si stěžuješ?!" nahnu se nad stůl, až se naše nosy skoro dotýkají. „Myslel jsem, že ty prostě řekneš, že bys chtěl někam Richarda vytáhnout a já ti nebudu bránit. Naše tajná domluva!"

„A hned bych tě měl za zadkem, jestli náhodou neděláme něco, na co nechceš ani pomyslet, co?" odmlčím se a upřu pohled do jeho očí. „Víš, že jsi k sežrání?"

„Tímhle mě nevytočíš," ušklíbnu se. „Už nikdy se od tebe nenechám k ničemu vyprovokovat! Co by s tebou tak Richard dělal, když je tvůj zadek pak dva dny nepoužitelenej," zmáčknu dopitou plechovku a postavím ji mezi nás.

Spolknu jeho poznámku. Věděl jsem, že to jednou vytáhne.
„Radši by sis měl hlídat svůj zadek. Třeba takový Mathyu, moc ses mu líbil, když jsme tě o Richardových narozeninách vezli autem. Dobře jsem viděl, jak nad tebou slintal a buď rád, že jsi mezi nohama měl studenou hlaveň a ne jeho ruku." Podívám se na hodinky. „Utíká ti čas blbými kecy."

„Mathyu? Kdo je Mathyu?“ zpozorním. „Je gay? Má raději takové typy, jako jsem já? Nepůjde po Richardovi?“

„Ale ale, že by pan Walker žárlil?" zasměju se. „Mathyu má rád všechno, stačí?" Nakloním hlavu bokem a pozorněji se na něj podívám. „Ty snad Richardovi nevěříš?"

„Budeš můj svědek,“ ztlumím hlas. „To znamená, že budeš něco jako můj kněz. Že ti můžu říct něco, co Richardovi říct nemůžu? Měl jsem Phila jako svou vrbu, ale Richard mi ho zatrhl. Tobě bych se mohl vypovídat, že? Aniž bys mu to řekl?“

„Když něco řeknu, tak to platí. Richard o mně taky neví úplně všechno."

„Dobře, moje první zpověď,“ nahnu se co nejblíže k němu. „Richardovi věřím. Nevěřím sobě. Jsem totiž hrozný skokan. I když Richarda miluji, moje blbá povaha se naštve, něco řeknu, a Richard mě normálně odmítne. Na začátku sexu. Takže kdybych znal někoho, kdo by měl o mě zájem... udělal bych to. Z trucu. Chápeš?“

„Udělej to a zabiju tě. Richard se to ani nedozví. Bude to prostě nešťastná náhoda!" řeknu velice vážně. „Kdybych se měl pokaždé naštvat, když mi Richard něco řekne, nebo já jemu, už bychom se navzájem pozabíjeli." Natáhnu se přes stůl až k Danielovi a chytnu ho pevně pod bradu, aby se mi díval do očí. „Ať tě to nikdy nenapadne. Raději přijď za mnou."

„Za tebou? Co tím myslíš, za tebou? Ale já nepotřebuji morální podporu! Ty mi ho vykouříš? Nevěřím ti, neudělal jsi to ani tenkrát Richardovi... Kruci... náš rozhovor se stočil někam, kam neměl,“ Rozdělám si další plechovku a hrnu zase skoro celý obsah do sebe.

„Co si o mně myslíš? Že bych ojel manželku svýho nejlepšího kámoše? Máš mě za kreténa?" postavím se a přejdu k Danielovi. Už ho nechytám pod bradou, ale rovnou za krk a stisknu. Nakloním se až k jeho obličeji. „A ještě jednou vytáhni něco o tom, co mi udělal nebo neudělal Richard, nebo já jemu, a můžeš si kopat jámu. Rozuměl jsi dobře?"

„Grrrr..." chroptím. Stisk má opravdu festovní. I přesto, že mě chce nejspíš zabít, mám tohle zafixované jako jedno Richardovo gesto, které mě vzrušuje. „Mohl bys mě, prosím, pustit?" zasténám, když cítím, že se mi hrne krev ne do mozku, ale úplně někam jinam. „Už se nebudeme bavit o mně ani o tobě, přísahám." Chytnu ho za zápěstí a snažím se uvolnit jeho prsty na mém krku. „Budu klást už jen normální otázky."

Sjedu pohledem přes jeho ruce dolů k rozkroku.
„Hmmm..." pozvednu obočí. „Někdo by rád, co?" ušklíbnu se. „Máš smůlu, že Richard spí." Pustím ho a poklepu mu na rameno. „Raději si dávej pozor na pusu." Pak ještě jednou pohlédnu mezi jeho nohy. „A taky na tohle," ukážu tam prstem. „Nebo budeš druhý, komu ho jednou ustřelím."

„Sakra!" promnu si přidušený hrtan. „Taky si zapamatuj jedno! Tohle je Richardova parketa! Takhle si mě bere! S rukou na mým krku, abych věděl, že patřím jenom jemu! Jasný? Můj mozek to bere jako povel, že se musím ihned podvolit! Uděláš to ještě jednou a vykouřím ho já tobě a ani při tom nemrknu. ku**a, si jeho kámoš od mala, to o něm nevíš?!"
„Ty jsi někomu ustřelil péro?“

„Neptám se ho, jestli ho někomu kouří, nebo jestli někoho přitom dusí. Je to jeho věc. Taky mu neříkám, že holkám rád lížu..." posadím se na stůl vedle Daniela. „Druhá otázka… Ne, ještě neustřelil. Ale Richard je první, komu jsem to slíbil, a teď k tomu nemá daleko. Proč si myslíš, že do něj rvu ty prášky?"

„Abychom si mohli v KLIDU povídat," nadechnu se a sednu si. Chvíli si snažím urovnat napnutou věc v trenýrkách. „Takže normální otázky, ano? Richardovi rodiče? Pochází z bohaté rodiny nebo si své postavení musel tvrdě vydobít? Je zvyklý na blahobyt od malička? Vadilo by mu, kdybych musel převzít já svou farmu a žít na venkově?"

„Jeho rodiče byli moc hodní lidé," povzdechnu si.
Měl jsem je opravdu rád. Zatím co můj táta byl pěkný hajzl a bil mámu. Vzpomínka na to, jak jsme ho s Richardem za to málem zabili, mě dodnes děsí.
„Ke všemu, co měli a co vybudovali, se dostali vlastními silami. A Richard to potom ještě vytáhl nahoru." Postavím se a jdu si zpátky sednout na židli. „Jestli by to Richardovi vadilo? Odpověz si sám. Co udělal, když jsi odešel sem studovat?"

„Šel za mnou. Už mi několikrát vyhrožoval, že se všeho kvůli mně vzdá. Ale to já nechci,“ sklopím hlavu a převracím plechovku v ruce. „O čem jste si povídali, když jste leželi ve spacáku ve válce? Co chtěl Richard od života? Vědět, že je to třeba jeho poslední noc... Člověk říká o svých snech. Když tohle přežiji, vyšlápnu nejvyšší horu světa a vyčůrám do sněhu své jméno... Něco takového. O čem Richard snil?“

„Najít si někoho, s kým by mohl strávit zbytek života. Někoho, kdo by ho opravdu a upřímně miloval."

„Myslel na lásku?" zvednu hlavu s údivem. „On? Mluvil s tebou o tomhle? Mě by se o tom nikdy neodvážil říct. Musel to myslet vážně, když to řekl nahlas. Jak dlouhá byla jeho cesta? Byla plná nástrah? Trpěl moc? Nebo se snažil hledat? Často? On mě tenkrát v tom výtahu uviděl... a hned si mě bez rozpaků dokázal vzít. Během několika vteřin. Působí na ostatní taky tak? Že mu musí vše uvěřit. Odevzdat se mu? Podlehnout?"

„No, kluci jsou někdy až moc ukecaní, to bys měl vědět," mávnu rukou a beru si novou plechovku. „Richard je silná osobnost. Dokáže lidi zlomit během chvilky. Ale ne všichni mu podlehnou. Vem si takového Bradleyho. Pěkně si s ním ten hajzl pohrál a Richard mu důvěřoval."
Nejraději bych se teď kousl do jazyka. Zatracený Patrik. Proč jsem si na něj vzpomněl.
„Výtah? To mně zajímá. Co bylo ve výtahu?" zeptám se, abych převedl řeč na něco jiného.

„Patrik," moje hlava opět v pokleslém stavu. Zapátrám po dalším pivu. Tentokrát jsem ho dal na jeden zátah. A celou dobu opakoval jeho jméno. „Byl prostě třída, uměl to s oběma. Byl nejspíš okouzlující jak dole, tak nahoře."
Chvíle trapného ticha.
„Richard ti nikdy neřekl o tom, jak mě poznal? Nezvedl hned telefon a nechlubil se tím? Jak přefikl svého podřízeného, neznalého jeho jména, v podvečerních hodinách?"

„Kdyby mi to řekl, neptal bych se tebe, ale vypadá to zajímavě. Pokračuj," nahodím úsměv a znovu si opřu nohy o stůl. „To jste se vůbec neznali a hned jste na to skočili? Jak to vlastně bylo? Povídej." usmívám se čím dál víc.

„Nevěřím ti,“ zamračím se. „Musel ti tu historku určitě říkat několikrát.“
Znejistím. Cítím, jak mě polévá horko.
„Zapomněl jsem vystoupit. Normálně mi jeho přítomnost vygumovala mozek. Jeden krok ke mně. Bylo mi horko. Škrtila mě kravata. Myslel jsem, že se udusím,“ promnu si krk. „Předzvěst toho, že jsem na svůj krk a na svoje dýchání háklivý,“ přetáhnu si triko přes hlavu a zahodím ho na zem. „Sundal mi kravatu. Takhle rychle, aniž by se mě zeptal na svolení. Byl jsem bez dvou knoflíků během vteřiny. Jeho koleno tlačící mi do rozkroku. Tolikrát. Je na to úchylný. Drtit mi penis. Otevřel jsem ústa, že ho pošlu do hajzlu a on mi tam vrazil svůj jazyk... Víš, jak hluboko v ústech svým jazykem umí pátrat? Zatraceně hluboko... Stejně hluboko, jako svým velkým pérem uvnitř mě. Vzal moji ruku a položil si ji do rozkroku. Řekl jen: Chci tě a já mu nabídl svůj zadek.“
Zasyčí další plechovka, vyschlo mi v puse. Hltám a přivírám oči. Potřebuji někoho ojet. Hned. Mám ten problém, se kterým mám přijít za Jeffem. Ustřelí mi ho, ksakru.

Při zmínce o jazyku v puse se jen ušklíbnu. Při zmínce o penisu hodně hluboko, jen bezděčně stáhnu hýžďové svalstvo.
„Zajímavé. Sice jsem to nechtěl slyšet tak dopodrobna, ale tuším, že jsi byl spokojený, co?"
Dívám se na Daniela, jak je nervózní. Po krku mu stéká kapka potu a jeho oči mají zvláštní lesk.
„Na židli se blbě sedí. Už mě z ní bolí zadek. Jdem si sednout na gauč," dám povel a zvednu se. Vezmu plechovky od piva. „Tak půjdeš, nebo tě mám odtáhnout?"

„Mám, Jeffe, problém," zaskuhrám a pomalu se zvednu ze židle. Vystoupím z poza stolu a stoupnu si před něj. „Proč jsi po mě chtěl, abych ti o tom vyprávěl? Co s tím teď mám dělat?" Stáhnu si boxerky, aby viděl, jak moc velký ten problém je. „O tomhle jsem mluvil. O svém penisu. Zmínky o šéfovi mu nedělají dobře. On... má svou hlavu," dopadnu před Jeffa na kolena a chytnu svou erekci do ruky. „Musíš chvilku vydržet. Dej mi pět minut... hned se ..." moje ruka automaticky začne dráždit v rychlém tempu můj penis. „...ti budu ..." zapřu se jednou rukou o zem a zasténám. „...věnovat..."

„Stačí ti pět minut? Jsem zvědav," podívám se na hodinky. Posadím se zpátky na židli a otevřu si další pivo. „Tak já počkám. Chceš taky otevřít pivo?"

Udělám pár kroků po podlaze na kolenou směrem k Jeffovi. „Potřebuji něco... Dotýkat se," vyhrnu mu nohavici a přejedu mu po lýtku. Nahmatám kožený řemínek a pouzdro. Prohnu se v zádech vzrušením. „Nosíš zbraň... tady...?" podjedu prsty pod pouzdro a zatnu své nehty do kůže. Skloním hlavu a nepřestávám v tazích. Pak náhle přestanu. „Od té doby, co jsem poznal Richarda, mám velký problém se udělat," vydechnu zklamáním. „Potřebuji mít..." zkousnu ret. „Budu se snažit to rozchodit..."

„To nemáte doma nějaké pomůcky?" zeptám se udiveně. „Při vašem apetitu bych se tomu ani nedivil," odsunu od Daniela nohu a srovnám si nohavici. „Na tohle bys šahat neměl, pokud nechceš přijít o prsty. Půjdem si sednout na gauč, nebo mám jít k tobě na zem?" sleduji ho, jak se drží za péro a zklamaně kouká před sebe. „Hm, myslel jsem, že to dokončíš."

„Pomůcky?" zaskuhrám. „Dostal jsem od Santy... plnou krabici."
Opřu se oběma rukama o zem a snažím se to vzrušení rozdýchat. Myslím, že ani od té doby nebyl čas je vyzkoušet. Jen pod vánočním stromkem, měl jsem zaražený vibrátor v zadku a .... moje ruka zpět na penise.
„Noční stolek po pravé straně druhý šuplík," vydechnu.

Vstanu a jdu do ložnice. S tím se musí něco dělat a já mu nehodlám nabídnout zadek. Potichu vstoupím do ložnice. Podívám se na Richarda. Spí. Ruku má zpoloviny odmotanou. Opatrně ji chytím a zkontroluji. Sundám obvaz a převážu mu ji čistým kapesníkem. Narovnám se. Říkal druhý šuplík napravo? Otevřu ho. Hm. Ten je správný. Vytáhnu celý šuplík a vracím se do kuchyně.
„Tak, nevěděl jsem co ti vybrat," položím šuplík před Daniela.

„Tys to vzal vážně?“ vyděsí mě Jeffův přístup. „Nemůžu se tady před tebou... před svatbou... Jeffe!“ zasténám. „Máš mi pomáhat! Ne mě v tom podporovat!“
Gel. Kapka gelu na anální vibrátor. Několik rychlostí. Dlouhý a silný. Ne tak krásný a velký jako Richardův penis. Nemůžu použít žádný gelový ruční, kde jsou potřeba cizí ruce nebo jedna moje. Chci mít volnost. Roztáhnu nohy v kleku a zepředu se otřu tím dildem o otvor. Pár tahů na netrpělivém penisu.
„Nedívej se na mě!“ vyhrknu na Jeffa.
Sunu ho dovnitř povzbuzujíc se rychlým dýcháním a tichým sténáním. Musím svůj penis pustit, poplácat se po hýždích, uvolnit je a jednou rukou je trochu od sebe odtáhnout. Tlačím dildo do sebe pomalým dosedáním, a započnu v dráždění mého problémového nadržence.

Natáhnu se do šuplíku, vezmu do ruky ovladač a stisknu tlačítko.
„Je to ta správná rychlost?"
Otočím se a jdu si sednout na gauč, odkud mám taky dobrý výhled, ale budu dostatečně daleko.
„Až budeš, dojdi za mnou," stavím plechovky piva na menší stolek a pohodlně se usadím.
ku**a, mít tak teď po ruce nějakou holku. Stačilo by, kdyby mi ho vykouřila. Daniel je děsivý, má vliv i na můj penis, když ho vidím. Ale to rozchodím. Přejedu si dlaní mezi nohama. Bude to v pohodě. Podívám se na hodinky. Říkal pět minut a čas zatraceně rychle běží.

Ku.rva, co to má být? On si dovolil... dřív než...ku**a.
Sleduji jak odchází. Dosednu na paty, až do mě vjede až po konec. Vibrace jsou tak vzrušivé, že napřed musím rozdýchat je a až pak se věnovat svému penisu. Přejíždím palcem přes žalud a věnuji mu pár kapek gelu, abych se nemusel zabývat vlhčením slinami.
„Nesnáším tě, Jeffe!“ vykřiknu, když moje ruka zvyšuje tempo s pohledem na jeho hodinky.
Odlepím se od země a dopadnu na čtyři, akorát s jednou rukou, neovládám svoje výkřiky, protože to nejde, je to moc silné a Jeff si tam nastavil jakousi rychlost pro pornoherce. Orgasmus mě drtí neuvěřitelnou silou, že nestačím ani s dechem. Chci se zbavit toho pekelného stroje uvnitř sebe, ale ztrácím vědomí. Moje ruka ustane v pohybech, zapřu se oběma dlaněmi o zem a kropím ji svým spermatem, aniž bych postřehl, že nějaký orgasmus proběhl. Nestačil jsem ho zaznamenat. Pokládám se na bok a sténám jak raněné zvíře.
„Jeffe,“ pohybuji rty. „Prosím... prosím... prosím…“ chvěji se pod neustávajícím vzrušením. Na čele mi vystupují kapky potu, tisknu si penis a vůbec mě nenapadá si tu věc vytáhnout.

Pohlédnu na hodinky. Nakonec to zvládl dřív, jak za pět minut. Zvednu se a vrátím se zpátky k Danielovi. Stisknu ovladač a vypnu vibrace. Chytnu jeho nohu, nadzvednu ji a druhou rukou z něj vytáhnu vibrátor a nechám ho ležet na zemi vedle něho. Těžce a rychle oddychuje. Jen tupě zírá před sebe a v ruce stále tiskne svůj penis. Zvednu se a naliju do skleničky vodu. Trochu mu ji naleju za krk a pak ji postavím vedle něho.
„Je ti už jasné, proč máš jít radši za mnou, než za někým jiným, když tě Richard naštve?"

Nemůžu otevřít oči. Pokaždé, když se o to pokusím, ostré světlo mě bodne a donutí je znovu zavřít. Když se mi je konečně podaří otevřít, uvidím tu hnusnou gorilu, která má tu zbraň na své holeni a stačí jen natáhnout ruku, vytáhnout ji z pouzdra a ustřelit mu palici. Za to co mi udělal.
„Nesnáším tě,“ chrčím. „Řeknu to Richardovi a on tě zabije.“

„Řekni mu to," pokrčím rameny. „Nevím, koho pak zabije dřív," postavím se a dívám se na něj z vrchu. „Kdo tu byl nadrženej? Já jsem ti jen donesl, co jsi chtěl. Měl jsem ti tu věc tam nechat a nastavit větší rychlost. Aspoň bych měl klid dalších minimálně deset minut." Jdu se znovu posadit na sedačku. „Tak co to pivo?" ukážu mu plechovku a otevřu mu ji. „Měl bys to uklidit, než se Richard vzbudí."

Ležím na zemi a nemůžu se uklidnit. Ať mi Jeff klidně vyhrožuje. Se.ru na něj.
„Odkud má Richard tu jizvu na tříslech?“ zašeptám. „Je to zajímavá jizva, která mě nikdy nenechává klidným. Jak k ní člověk může přijít? Je pro mě jak vábnička pro lovnou zvěř. Dráždí mé smysly. Je tajemná. Nemám rád tajemství. Řekni mi o ni něco, prosím,“ stáhnu kolena pod bradu a pokouším se rozehnat třas.

Tahle otázka se mi vůbec nelíbí.
„Tu jizvu má už hodně dlouho," napiju se piva a trochu víc zprudka ho postavím na stolek.
Pořád vidím ten nůž v otcových rukách. Jak kolem sebe šermuje a ohrožuje mámu. Jak jsme po něm s Richardem skočili. Sundal jsem ho na zem, ale on byl pořád mimo sebe a byl rozhodnutý mně zabít. Jak se ohnal nejdřív po mně a pak po Richardovi, když mě na poslední chvíli strhnul bokem. Jak jsem si myslel, že vykrvácí a fotra jsem zkopal do bezvědomí.
„Porvali jsme se a ten druhý mu to udělal. Richard málem vykrvácel. Proto jsme skončili na West Pointu, protože jsme otce skoro zabili."
Zarazím se. ku**a. Moc mluvím. Tohle se týká jen mně a Richarda.
„Měl bys vstát, než sem Richard přijde," přestanu se na něj dívat.

Vůbec jsem to nepochopil. Zase jen útržky a člověk aby si to domyslel. Bl.bě.
Zvednu se na kolena.
Tajemství. Nikdy se nedovím pravdu. Protože oba si budou krýt neustále záda. Setřu tričkem svoje sperma a vezmu vibrátor. Jdu do koupelny, hodím tričko do prádla a umyji dildo. Podívám se do zrcadla. Musíš se s tím smířit. Ty už nemáš, co bys o sobě tajil. Každý má právo na své tajemství, které nemusí odhalovat. Jdu přes šatnu a vyberu si čisté oblečení. Slíbil jsem, že už ven nepůjdu. Jsem lhář. Projdu chodbou, aniž bych se podíval napravo nalevo. Nasunu se do sandálů a prásknu dveřmi. Klidně se minulostí oba udavte!

Když slyším bouchnout dveře, povzdechnu si. Jen vezmu do ruky telefon. Mám před domem hlídače. „Mathyu? Zastav ho, za chvilku bude před domem. Ručíš mi hlavou za to, že za minutu bude zpátky." Zvednu se a jdu odnést šuplík s těma jejich srandičkama, než ho Mathyu dotáhne zpátky nahoru.

„Vrať se nahoru, Walkere,“ ozve se ze tmy, sotva se dotknu podrážkou chodníku.
„Co jste ku**a zač?“ štěknu. Mám chuť si na někom vylít zlost. Nebo někoho ojet. Tvrdě mu vrazit svoje péro do zadku a vyvztekat se. „Vy mě snad hlídáte? Jste jeden z poskoků Jeffa?“
„Zpátky do baráku jsem řekl,“ řekne zvýšeným hlasem.
„Tebe jsem ještě neviděl. Co jsi zač?“
„Mathyu Haberfield a teď…“
„Mathyu,“ zpozorním a přistoupím až k němu. „Ten co ojede všechno..“
„ku**a!“
„Prý se ti líbím…teď jsem si ho právě vyhonil, ale klidně bych ho ještě někam strčil… Jsem totiž nas.ranej a ožralej a to je hrozně bl.bá kombinace.“
Projíždějící auto mu osvětlí obličej. Má jemné rysy, ukázkový nos a plné rty. I přesto nevypadá jak holka. Vlasy sahající mu skoro po lopatky, v pravidelných loknách stočených a stažených do volného culíku těsně pod krkem. Pár pramenů mu spadá do tváře a má je tmavé jako havraní peří, při přejezdu auta vrhající tmavě modrý odstín. Má snědou pleť a nejspíš nějaké předky ze Španělska. Civíme na sebe a to napětí mezi námi je hmatatelné. Jsem cítit ještě svým chtíčem, v konečníku ještě vlhko a nestačil se ani pořádně stáhnout zpět.
„Jeff by mě zabil, kdybych tě ojel,“ zašeptám do toho ticha.
„Jeff mi utrhne hlavu, když se nevrátíš,“ odpoví ten týpek.
„Kolik ti na to dal času?“
„Času?“
„Já dokážu být zatraceně rychlej, stačí, když se tady opřeš o popelnici…“
„Walkere!“
„Mathyu!“