SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double gravitation - Střet s minulostí - část 18



Ta cesta byla prázdná, dlouhá, táhla se někam do ztracena a kromě ní tu nebylo nic. Jen zrezivělá kovová tyčka a na ni značka, značící autobusovou zastávku. Viděl jsem svůj stín, táhnoucí se přes tu podivnou cestu, kolem které nebyl ani tráva, ani kamení. Jen cesta, značka a můj stín. A pak křik. Drtil jsem v ruce popruh tašky přes rameno a nemohl se pohnout. Věděl jsem, že když donutím své nohy se pohnout, oživím vzpomínky, které jsem nechal tak dlouho spát. Pozoruji dřevěný strop a cítím, jak mi po krku stéká kapka potu. Už nejsem malé dítě. Bylo to dávno a já se s tím už vyrovnal. A teď mám jeho. Slíbil, že mě ochrání.

Večer jsem nemohl usnout. Dlouho jsem zíral do tmy a přemýšlel o všem možném. Pak když se mi začaly klížit oči, pochopil jsem. Já tady, on vedle. Nejsme spolu. Nemůžu ho obejmout. Cítit jeho teplo. Je tak blízko a přitom tak daleko. Vedle něho by se mi usínalo určitě lépe. Únavou jsem nakonec přeci jen nad ránem usnul a spal jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšel, že farma se už probouzí k životu a chystá se do dalšího dne.

Máma chystá snídani. Moc dobře si pamatuji, jak takové snídaně probíhají. Jsou tam všichni. I honáci, které táta pozval, aby mu pomohli se stádem na horní pastviny. Proto je tu on.
„Ten tvůj kolega je pěknej spáč," usmívá se máma. „Měl by ho jít někdo vzbudit."
Dívá se na mě skrz hrnek kafe. Ani se mi nechce posadit se ke stolu.
„Já půjdu," řeknu a otočím se na podpatku.
Doufám, že až se vrátím, on už bude pryč. Na klepání se nic neozývá a tak vejdu dovnitř. Šéf spí na nepohodlné matraci na zemi, slabý proužek slunce deroucí se skrz okenní tabuli, mu přechází přes odhalený hrudník a zpod deky mu čouhá celá noha s obvazem na stehně. Rozhrnu látkové závěsy s čajovými růžemi a pustím do pokoje světlo.

Náhlé světlo, prosvítající skrz zavřená oční víčka, mě probere. Otevřu oči a chvilku nevím, kde jsem. Vedle mne se ozve šramot. Otočím hlavu. Daniel rozhrnuje závěsy a otvírá okno. Protřu si oči a posadím se.
„Dobré ráno," promnu si ospalé oči.

„Dobré ráno, pane," řeknu a nahnu se ven z okna. „Venku je dnes hezky. Máma udělala snídani, ale nemusíte spěchat, je tam dole narváno."
Skloním hlavu, abych se na něj nedíval, když jsem si uvědomil, že je nejspíš úplně nahý.
„Počkám na vás na chodbě," a zamířím ke dveřím.

„Můžeš mi prosím tě podat obvaz z kabely?" zastavím Daniela, který je už skoro u dveří. Nečekám, co řekne. Poodhrnu trochu deku a začnu si odmotávat obvaz. Včera večer, když jsme dojeli, jsem si ho ani nevyměnil a byl mokrý. Snad nechytnu infekci.

Rozhlédnu se po pokoji, kde má tašku. Nechci se mu hrabat ve věcech, ale naštěstí jsou obvazy hned nahoře. Dřepnu si vedle něj a sleduji, jak si prohlíží ránu. Nejsem doktor, ale podle mě nevypadá moc dobře. Sešití drží, ale pod obvazy neustále rána mokvá.
„Chvilku počkejte, něco vám na to dám," chytnu ho za ruku s obvazy.
Zvednu se a otevřu skřínku. Nejsem si jistý, jestli stále slouží jako skladiště všeho možného, i léků. Oddychnu si, když zjistím, že za ty léta se tu nic nezměnilo. Neřeknu šéfovi ani, že spí v pokoji plném harampádí a sloužící spíš jako odkládací místnost.
„Je to mast pro koně, ale myslím, že vám neuškodí," kleknu si k němu a napřed čistím ránu čistým lihem. „Vyrábí ji paní Mooreová z města, má bylinkářství. Je to na různá poranění, od škrábanců až po hluboké rány."

V duchu se nejdřív usměju, když slyším, že je to mast pro koně. Vzápětí pak v mysli prokleju všechno v nejbližším okolí, když mi Daniel očistí ránu lihem. Zatnu zuby a usměju se na něho, jako že nic, já muzikant.
Nic se neděje, noha nebolí.
Ruku, o kterou se opírám, zatnu v pěst. Pozoruji Daniela a soustředím se na jeho ruce, abych zapomněl na bolest.

Nanáším mast v tenké vrstvě. Nejlepší by bylo nechat ránu oschnout, ale nechci, aby se tady šéf po farmě producíroval od pasu dolů nahý, před chlapama, kterým je jedno, co ojedou. Vezmu mu obvazy z ruky a ránu mu ovážu. Na cestu to musí mít pořádně, aby se mu to neshrnulo, nebo ho to někde nedrhlo. Pohladím si svoje dílo a zvednu konečně hlavu, abych se na šéfa podíval.
„Hotovo," usměju se. „Něco na sebe hoďte a můžem se jít najíst."

Při nanášení masti a obvazování je Daniel velice jemný. Jako by to ani nebyly ruce chlapa. Když mě pohladí po obvazech a zvedne hlavu, neudržím se.
„Děkuji," zašeptám a přitáhnu si ho pro polibek.

Prázdnota a smutek, když jsem ležel v noci sám. Tíživé sny. To všechno bylo náhle pryč. Jen pocit tetelící se na hrudníku, přerůstající v touhu. Nejsem schopen mu polibek ani oplatit, jen si vychutnávám jeho rty.

Přitáhnu si ho k sobě blíž, aniž bych opustil jeho ústa. S tímhle pocitem jsem včera měl usínat. Jen pár hodin a stejně mi moc chyběl. Tisknu ho k sobě.
„Pane Kinney," ozve se zabouchání na dveře. „Snídaně, máte na to dvě minuty, tady na nějaké vyspávání není čas!" ozve se ženský hlas, který nepochybně patří paní Walkerové.
Do pr.ele. Musela to zkazit.
Povolím stisk a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil. Pohladím Daniela po zádech.
„Myslím, že za dvě minuty bychom to opravdu nedali."
Nechci, aby mě jeho máma zabila hned druhý den.

Ani mámin výhružný hlas mě nedokáže zbavit toho pocitu, který mě celého pohltil při našem polibku. Nemizí ani potom, co mi vlhké rty obešel chlad, a zůstaly osamocené. Položím mu dlaň mezi prsa, jako bych se chtěl ujistit, že se jeho srdce splašilo a že na ten pocit tu nejsem sám.
„Dole je spousta chlapů, kteří by se vám rádi dostali do kalhot, tak se prosím snažte vyvarovat svému narcismu a upozorňovat na... " přejedu mu po těch pevných svalech a všechno se ve mně vzbouří. Vyskočím na nohy.
„Počkám na chodbě," a vyběhnu z pokoje.

Daniel žárlí?
Pousměju se. Je to pro mne jako potvrzení jeho slov - miluji vás.
Natáhnu se pro kabelu. Chvíli přemýšlím, co si oblíct. Rifle teď nepřipadají v úvahu. Drhnou mi přes obvaz a teď nechci nohu trápit ještě víc. Pořád cítím tu zatracenou štiplavou bolest od lihu. Nakonec vytáhnu maskáčové kalhoty. Jsou volnější a pevné. Vydrží i práci na farmě. Černé triko s krátkým rukávem. Ještě než odejdu, automaticky si k pasu připínám pouzdro s nožem. Je to už takový zvyk, když mám tyhle kalhoty, že si ani neuvědomuji, že to dělám.
„Tak, jde se jíst," proberu Daniela ze zamyšlení, když vyjdu na chodbu.

Sjedu ho od hlavy až po boty.
„Kdyby měl dole někdo nějaké blbé kecy, tak si jich nevšímejte. Nikdo z nich nebyl na vojně a tímhle budou nejspíš opovrhovat a hodí vás do škatulky rádoby chlápků hrajících si na drsňáky, aniž by o vás něco věděli," řeknu. "Jestliže se bude někdo navážet do mě, neposlouchejte ho. Snězte všechno, co vám máma dá na talíř, i když to bude nejspíš kombinace lívanců a toustů. Další jídlo bude až pozdní oběd, nebude čas ani na svačinu."

Přejdu jeho povely mlčením. Poprvé mi však Daniel řekne něco pevným a rozhodným hlasem. S narážkami na mariňáky jsem se setkával často. Ignoruji je.
Ale co se týká Daniela... nevím...
Usměju se na něho, jako že je všechno v pohodě a jdu za ním do kuchyně, kde je opravdu plno a voní tu všechno možné. Při natáhnutí těch vůní nosem, se jako na povel ozve i žaludek. Všechny pozdravím a dívám se, kam se posadit.

„Takže kolega?" ozve se ON, Steave O´Neill.
Bylo mi jasné, že si nenechá ujít své štiplavé řeči.
„Vůbec nevypadá jako úředníček za stolem z dřevotřísky. Vypadá jak tvůj bodyguard, Danieli. Něčeho se bojíš?"
Dám si na talířek pár toustů s tuňákem a vezmu hrnek kafe do ruky.
„Posnídáme venku," řeknu jen a beru si snídani na terasu.

„Steave!" okřikne paní Walkerová toho týpka, co se ozval.
Nelíbí se mi od začátku.
„To nic, jsem zvyklý," pousměju se na Danielovu mámu.
Vezmu si od ní talíř a poděkuji za jídlo. Přejdu ke stolu až k O´Neillovi. Chvilku nad ním stojím a dívám se na něho. Pak se přes něj natáhnu pro pečivo, až je nucen se pode mnou přikrčit. Když se narovnávám, ještě k němu pootočím hlavu.
„Nelíbíš se mi!" zavrčím mu šeptem do obličeje.
Otočím se a odcházím za Danielem.

Sednu si na lavičku na terase. Slunce už se skoro probralo a začíná hřát. Počkám, až si ke mně šéf přisedne.
„Ten chlápek, se do nás bude celou cestu navážet, kdysi dávno mi hodně ublížil. Už je to dávno. Já jen, abyste věděl, že až to začne hodně bolet, chtěl bych vás mít u sebe. Protože ho zabiju." A vztekle si uhryznu kus sendviče.

„Myslím, že by si na tebe měl dávat pozor, kosti lámat umíš," usměju se a posadím se vedle Daniela. „Chceš mi říct o tom, co se mezi vámi stalo?"
Začnu jíst. Je to opravdu dobré, paní Walkerová je skvělá kuchařka. Mlčky přežvykuji a čekám, jestli mi Daniel něco řekne.

Mlčím. Vypiji kafe a položím prázdný talířek i hrnek vedle sebe.
„Už je to dávno," ani nevím, jestli jsem to řekl nahlas. „Jestli máte dojezeno, půjdeme. Domluvil jsem se s tátou, že pojedeme napřed. Abyste si zvykl a nepřišel o nohy. Oni nás pak se stádem doženou. Vemte si jen nějaké náhradní oblečení na dva dny, hodně ponožek a spodního prádla. Nic víc."
Zvednu se a posbírám nádobí.

Myslím, že si na vysvětlení musím počkat. Navíc, vypadá to, že je to něco nepříjemného, když se Daniel vyhýbá tomu, aby to vysvětlil. Mlčky se zvednu a jdu do baráku. Zamířím rovnou do „svého“ pokoje a začnu si balit věci. Vytáhnu svůj vak a do něj si hodím náhradní boty a oblečení.
A obvazy.
A ponožky.
Hodně ponožek a hodně spodního prádla.
Ještě prohrabu rychle kabelu a naházím do vaku vše, co si myslím, že přeci jen můžu potřebovat.

Zaklepu šéfovi na dveře pokoje. Když vidím, že se balí jak na měsíc, pousměji se.
„Budete mít sedlové brašny. Nejsem si jist, jestli tak velké, abyste do nich všechno nacpal," přistoupím k němu a podávám mu dlouhý kožený kabát a chapsy. „Je trochu ošumtělý, ale venku na volném prostranství se bude hodit. Pamatuje snad ještě válku jihu proti severu. Ani já ani táta jsme ho nenosili, protože náš praděda byl nejspíš kus chlapa... jako vy. A pomůžu vám do chapsů. Mají hodně řemínků, stáhne vám to zranění a nebudete mít takový bolestivý otěr při jízdě."

„No říkal jsi hodně ponožek a spodního prádla," zabrblu a vysypu všechny věci z vaku na matraci.
Otočím se k němu a vezmu do ruky kabát.
„Hm, ten se mi líbí," usměju se a pohladím tu pravou nefalšovanou kůži.
„Tak, jdem na to zapínání," nastavím proti Danielovi nohu.

Znělo to, jakoby řekl: Jsem zvědav, jak dlouho vydržíš snášet dotýkat se mě. Jsem rozhozený už z toho, že stojím vedle něj. Musím si kleknout, abych mu mohl chapsu přiložit na stehno. Obtáčím ten kus kůže kolem svalu tak vysoko, že mu paží přejíždím mezi nohama po tříslech. Tím, že musím omotat stehno, mu ležím hlavou skoro v rozkroku a mám chuť mu rozepnout poklopec a vykouřit mu ho.
Tolik toho pro mě v posledních dnech udělal, že mám potřebu mu to oplatit.
Několikrát se nadechnu a konečně spojím řemínky na boku nohy, v dostatečné vzdálenosti od všech partií, které bych měl rád mezi prsty nebo v ústech. Připomenu si jeho chuť a sevře se mi břicho.
„Druhou chapsu si můžete dát sám, nemusí být tak stažená. Připevním ji potom k opasku... " setkám se s jeho pohledem a zmlknu.

„Neumím to a tobě to jde rychle," a s úsměvem nastavím druhou nohu.

Přemýšlím, kolik máme času. Nemůžu se odtrhnout od šéfova pohledu, který se mi přímo vysmívá nad mou slabostí. Podívám se na svou ruku, ve které svírám křečovitě druhou chapsu. Už vím, na co si dávat pozor, snažím se vyhýbat jakémukoliv kontaktu s ním. Zapnu všechny řemínky.
„Ehmmm... Potřebuji ty chapsy připevnit k opasku, buď vám ho dám jen tak kolem pasu, nebo si budete muset sundat svůj a přepnout si ten nůž."

Nerad ale nakonec po krátkém zaváhání dám ruku za sebe a sundám nůž z opasku. Dívám se, jak Daniel zaujatě zapíná tu věc, ve které se určitě bude blbě chodit.

Chytnu jeho sponu na opasku a sleduji jeho obličej. Povolím trn z dírky a táhnu ten plátek kůže v protisměru. Stáhnu mu tím na pár vteřin pas a pomocí tohoto pohybu si ho k sobě přitáhnu, aby poznal, jak moc velký problém mám v kalhotách. Vychutnávám si ten pocit, kdy vše kolem jeho rozkroku je ukryté v kůži, jen jeho miláček je bez ochrany a něco by se mu mohlo stát. Povolím tlak na jeho kůží nekrytém místě a protáhnu řemen skobou, za kterou pak celý opasek vytáhnu z poutek. Táhnu ho pomalu jednou rukou a druhou se mu opírám o zatnuté břicho, aby se ani nepohnul.

Dýchej.
Dýchej.
Říkám si v duchu a smích mě přešel.
Všechno je tak...
Tohle navlíkání chapsů asi nedám.
A na to jsem přišel až teď? Jsem de.il.
Zatnu zuby a zavřu oči.
Nechej Daniela dodělat svou práci.

Na chvíli jsem zapomněl, co nás čeká. Slyším ho, jak se snaží rozdýchat napětí. Navleču mu chapsový řemen jen do dvou poutek a rychle, vyhýbající se znovu veškerým dotykům mu na třech místech připnu chapsy k opasku. Nejspíš si budu muset jít převléct tričko, protože cítím, jak mi studené kapky potu stékají po zádech a kopírují páteř.
„Než dojdeme ke koním, tak si ta kůže sedne. Nemusíte se bát, že pár minut budete chodit, jakoby jste měl zácpu," začnu se usmívat jak de.il. „Dojdu vám pro ty brašny... "
Musím na vzduch. Ten pokoj je tak nabitý erotickým nábojem, že na mě působí jak vibrátor.
„Víš určitě, že to ten tvůj KOLEGA zvládne?" zastaví mi cestu Steave O´Neill a zapálí si cigaretu.
„Co je ti do toho," odseknu. „Nemáš co na práci? Táta tě neplatí za to, abys tady vykuřoval," a snažím se ho obejít.
„A ty to zvládneš?" udělá pár kroků, aby mi opět stál v cestě.
„Jde ti o něco?" zeptám se a snažím se rychle polykat, abych se zbavil pocitu sucha v ústech.
„Jen ti chci připomenout, že to můžu kdykoliv zopakovat, jestli budeš mluvit," zamračí se.
„Je to minulost a nehodlám ji vyhrabávat. Jdi mi z cesty!"

Když Daniel odejde pro brašny, předkloním se, opřu ruce o kolena a několikrát se zhluboka nadechnu.
Přejedu si rukou v rozkroku.
„Tak se uklidni, chlapče."
Musím se nějak zaměstnat, abych to rozchodil. Správně, to je ono. Začnu přecházet po pokoji sem a tam, abych si na ty kožené věci zvykl. No, není to nic složitého, je to v pohodě. Přejdu k posteli a ještě jednou mrknu, co všechno jsem vysypal z vaku. Vezmu pár věcí, a nacpu je do kapes. Cigára nesmí chybět. No s tím zbytkem - nevím, co všechno vleze do těch brašen.

„To jsem rád, že budeš rozumný," ušklíbne se Steave. „Nerad bych ublížil tvému přítelíčkovi. Hlídá tě nebo jsi jeho..."
Neslyším, co jsem. Právě jsem si zlomil svůj ještě nesrostlý palec a zatraceně to bolí. Kur.vsky to bolí. Držím si ruku mezi stehny a snažím se nekřičet. Doufám, že to toho namyšleného hajz.la bolí taky, krev mu stéká z nosu po obličeji.
„To si odskáčeš, Danieli!" vrčí na mě a vrhne se na mě.
Kopat ještě umím. Pěkně do rozkroku. Vůbec mě nezajímá, jestli se drží za koule nebo ho to složilo k zemi. Beru to svým nejrychlejším úprkem směr stáje, kde jsou brašny.

Uslyším z venku hluk. Vyhlédnu z okna. Vidím, jak Daniel mizí ve stájích a O´Neill běží za ním a roztírá si krev po obličeji.
ku**a!
Na nic nečekám a vyskočím přes okno ven. Na moment klesnu na koleno, jak mě zabolí noha při dopadu na zem. Pak se ale rychle zvednu a běžím za nimi.

První, co mám po ruce, jsou vidle. Nevím, jestli jsem rád, že se jim dokázal vyhnout a nejsem vrah, nebo bych ho raději zabil.
„Vypadni Steave!" křičím na něj. „Nech mě už konečně na pokoji. Je to minulost a minulostí to zůstane. Držel jsem hubu třináct let a tak to i zůstane!"
Stojí v dostatečné vzdálenosti a drží si paži na nose.
„Budu tě sledovat a radil bych ti, aby sis dával pozor. Možná by bylo lepší, kdybys hned teď odjel," zavrčí, otočí se a odchází.
Opřu se o ohradník a podívám se na svou ruku, ve které křečovitě svírám lopatu.
Zatraceně.

Stojím ve vratech. Dívám se jak Daniel a Steave stojí proti sobě. Daniel je celý v nervu.
Nelíbí se mi, co slyším.
Nelíbí se mi, co vidím.
Udělám dva kroky dopředu.
O´Neill se otáčí a chce odejít. Zastoupím mu cestu.
„Jaká minulost? Koho budeš sledovat? Na co si má dávat pozor?!" poslední otázku už vyslovuji se vztekem, který se už nedá skrýt.

Když vidím šéfa ve vratech, se sluncem v zádech, že mu nejde vidět do obličeje a kolem sebe má rozžhavenou auru slunečních paprsků deroucích se přes něj do stájí, jakoby ho právě vyplivlo samotné peklo, všechno se ve mě sevře.
Skočím mezi ně a postavím se tváří ke Steavu O´Neillovi.
„Je to jen mezi námi dvěma. Nikoho do toho nebudeme zatahovat," vrčím na něho. „Jestli chceš mít práci, ihned odejdi.

„Už to není jen mezi vámi dvěma, Danieli," řeknu a odstrčím ho bokem.
Udělám dva kroky, které mezi mnou a Steavem zmenšily vzdálenost na úplné minimum.
„Cos mu udělal?!" Přestávám se ovládat.
„Pche," ušklíbne se a pohrdavě se na mě podívá. „Myslíš, že se bojím nějaké kancelářské krysy?"
Po těch slovech se ještě víc narovnám a sevřu ruce v pěst.
Steave pootočí hlavu k Danielovi.
„Tak co, Dany, už jsi mu taky nabídl svou pr..."
Nedořekne. V ten moment ho chytám pod krkem.

Skočím šéfovi na záda a pevně ho obejmu.
„Nechte toho, šéfe!" křičím. „Otec ho teď potřebuje! Potřebuje honáka! Je to minulost! Minulost! Prosím."

Danielův stisk mě na moment zastaví. Nepřijel jsem tu vyvolávat spory.
Nechci nic zkazit. Ale týká se to Daniela.
Je to něco, co ho hodně zasáhlo a má v tom prsty on.
Povolím sevření jeho krku a poodstoupím malý krok zpět. Chytnu Danielovy ruce, rozpojím je a odstrčím ho od sebe do zadu.
„Šéf? Je mi to jasné," uchechtne se znova Steave. „Věděl jsem, že jsi jen sr.čka, která si hraje na vojáčky a ojíždí Danyho zadek."
Myslím, že ani nevím, jestli potom něco ještě říkal. Skočím po něm a oba dopadneme na zem.
„Zabiju tě, hajzle!" zařvu a jednu mu hned vrazím.

„Co se to tu ku**a děje?!" rozezní se stájemi hlas mého otce.
Nikdy jsem ho neslyšel mluvit sprostě. Až dnes.
„Ihned pusťte mého honáka, pane Kinney," řekne pevně otec a jeho zalomenou kulovnici přes ruku stačí jen zacvaknout a ustřelit mému šéfovi palici. „Nevím, co se to tu děje, ale myslím, že by se to dalo vyřešit i jinak, než násilím. Jestli na něm trváte, odejděte prosím z mé farmy."
Otočí se na mě a zamračí se.
„Je to kvůli tobě, Danieli? Musíš na sebe pořád jen přitahovat problémy? O´Neilla potřebuji. Takže si to laskavě vyříkejte, až se vrátíme z horních pastvin."

„Dávej si na mě pozor, ha.zle. Já si na vojáky rozhodně nehraju!" Vztekle po něm hodím těch pár slov a je mi u pr.ele, kdo mě slyší.
Vstanu a postavím se před pana Walkera. Je mi jedno, jestli mi chce ustřelit palici nebo koule.
„Měl byste si víc všímat, co se kolem děje!"
Nečekám na odpověď. Odcházím ze stáje a na nikoho se nedívám. Musím odejít. Někoho bych zabil. Rukou ještě zajedu dozadu k opasku, pak ji ale raději sevřu v pěst a nechám ji svěšenou podél těla. Mířím rovnou k domu.

Na otcovy otázky nám kladené stále dokola oba mlčíme, jen se vraždíme pohledy.
„Teď nevím, jestli byl dobrý nápad sem tahat svého kolegu," mračí se otec. „Je to vůbec tvůj kolega? Proč mu říkáš šéfe? Nemá jméno? Co pro něj znamenáš?"
Steave O´Neill se pochichtává a usmívá se do té doby, než dostane od táty pažbou kulovnice přes hubu.
„Něco jsi udělal mému synovi? Co si sakra myslíš? Že za tebe nenajdu náhradu? Vypadni odsud, máš padáka!"
O´Neill má rozbitý celý obličej a jen vrčí, když vychází ven ze stájí.
„Kruci, sakra práce," odplivne si otec na zem.
„Pojedu místo něj," řeknu.
„Nedělal jsi to spoustu let," zavrtí zamítavě hlavou.
„Tohle se přece nezapomíná," odseknu.
„A co ten tvůj… " nemůže mu přijít na jméno.
„Ano, je to můj nadřízený, já jeho podřízený. Je to můj šéf. Miluji ho. Jestli nás tu nechceš, odejdeme."
Otec mě přitáhne k sobě a obejme mě.
„Nechci, abys odjel. Vezmeš si s ním zadek stáda a budeš mít na starost pomalé kusy a hříbata. Zvládnete to?"
Slabě kývnu.
„Běž za ním. Myslím, že chce odjet."

Obejdu dům a dojdu k mému autu. Vztekle kopnu do kola. V noze mi děsně škubne.
„Ku.va!" zařvu, abych si ulevil.
Zalovím v kapse a vytáhnu cigarety. Sednu si na zem a opřu se o auto.
Do pr**le, už nevím, kam Daniela vzít, aby se něco nestalo. Myslel jsem, že aspoň tady bude všechno v pohodě a přitom...
Nervózně potahuji z cigarety a snažím se uklidnit. Mám pocit, že vybuchnu. Rozhlížím se kolem. Vidím, jak O´Neill vychází ze stáje. Nejradši bych teď šel a jednou pro vždy to s ním vyřešil. Zatnu ruku v pěst a znovu potáhnu z cigarety.
Zatraceně!

Vyběhnu ze stájí a rozhlížím se.
Nechci o něj přijít. Nemůžu ho teď ztratit. Chci s ním strávit pár dní. Proč se to muselo všechno pokazit. Vždy a všude.
Sedí opřený o svůj cadillac.
„Moc vám to sekne, šéfe," zastavím se před ním a natáhnu kouř cigaret. „Nevím, jestli bych zvládnul vás z toho zase vysvlíknout, protože mě to děsně vzrušuje. Jsem ochoten se ještě pár hodin ovládat, než dorazíte k prvnímu napajedlu jako můj zástupce hlavního zadního honáka? Není to moc dobře placené, ale mohl bych nabídnout něco málo v naturáliích...třeba sebe."
Kleknu si před něj a položím mu ruku na stehno.
„Moc se omlouvám, jsem nenapravitelný," sklopím hlavu. „Prosím, nevzdávejte to, dejte mi ty dva dny s vámi."

Poslouchám Daniela, aniž bych k němu zvedl hlavu.
Pořád jsem vzteklý, že bych nejradši někoho rozerval. Pokud dřív ten nahromaděný adrenalin nerozerve mé žíly a srdce, které sotva stíhá pumpovat.
Mlčím, jen poslouchám. Típnu cigaretu o kolo auta.
Natáhnu ruce před sebe a stáhnu Daniela k sobě.
Obejmu ho. Cítím, že i jeho srdce bije rychle.
Nebude mu nikdo ubližovat.
Silně ho k sobě přitisknu.

Už to v sobě nemůžu dusit. Je mi úplně jedno, jestli nás někdo uvidí. Jsem podrážděný už od rána, mám na něj děsnou chuť. Přehodím přes něj nohy a otřu se mu o klín. Zatraceně, stačilo by mi jen se takhle párkrát otřít a nemám co řešit. Přitisknu se k němu co nejtěsněji a vezmu si jeho ústa. Jazykem se snažím pobrat trochu nikotinu. Jsem jak prodejná děv.ka, zakláním hlavu, aby mě políbil na krk, protože to hrozně potřebuji. Tolik mě vzrušuje všechna ta kůže, co má na sobě, tolik vrstev, pod které je tak těžké se dostat a je jak nedobytná pevnost. Chci ho pevně chytnout za klopu kabátu a potáhnout k sobě, když vyjeknu. Nemůžu hýbat palcem a zatraceně to bolí. Sjedu mu jen rukou pod kabát, abych cítil aspoň jeho teplo.

Danielův útok na má ústa, mě zcela probere. Chytnu ho za vlasy na zátylku, když nastaví svůj krk a snažím se polibky si z něj co nejvíc ukrást do zásoby. Mapuji jeho tepnu, jeho šlachy, od krku, kolem brady až k jeho uším.
Musím se zastavit. Jsme venku. Jsme na očích.
Myslím, že mě můj mozek nebere v úvahu.
Zvlášť ne potom, co cítím jeho ruku na svém břiše. Jeho reakce, v momentě, kdy se zapře o svou bolavou ruku, mě však probere.
„Musíme se podívat na tu ruku," snažím se popadnout dech. „Musí se to zpevnit, jestli chceš být tátovi k něčemu." Rukou, kterou ho držím ve vlasech, ho jemně odtáhnu.
Musím.
Ještě chvíli a už bych se nepostavil.

„Nic to není," stáhnu ruku k sobě a otřu se hlavou o jeho ruku, která mě drží ve vlasech. Nemám ani sílu se zvednout, jak se veškerá má energie nasměrovala do místa, které to vůbec nepotřebuje.
Ksakru.
„Máte pravdu, jestli nechcete přijít o své prachy, měli bychom jít... donesu ty brašny," zapřu se mu o rameno, abych se mohl postavit. Ještě na něj z téhle pozice nespouštím oči a vysílám k němu tiché poděkování za to, co pro mě udělal. Zvednu se a podám mu ruku. Moc dobře vím, že hýbat se nacpaný v kůži je ze začátku dost těžké.

Chytnu se jeho ruky a vstanu. Má co dělat, aby udržel rovnováhu.Zvlášť, když má použitelnou jen jednu ruku. Takhle chce jezdit na koni? Chytnu ho za zápěstí a táhnu ho zpátky do domu.
„Jdeme spravit dlahu. Nevím čím, nevím jak, ale tvoje máma si určitě poradí."
Myslím, že Daniel chce protestovat.
„A potřebuji sbalit. A potřebuji, abys byl v pohodě, až si přeberu své naturálie..." Na vteřinu se zastavím před dveřma a podívám se na něj. „Jak dlouho bude trvat cesta?"

„Opravdu to nic není, hodím to do kožené rukavice a bude to držet," vykroutím mu ruku zabraňující dalšímu zkoumání. „Máte rukavice? Sandman se s vámi párkrát přetáhne a budete mít prsty do krvava rozedřené."
Zastavím se na prahu.
„Donesu ty brašny a pomůžu vám sbalit. Večer budeme u napajedla, tam máme ohrady, přespíme tam a brzy ráno vyrazíme. Kolem poledne bychom mohli být pod horami."

„Danieli, sakra! Nech si to zpevnit, já si zajdu pro ty brašny sám."
Podívám se ke stáji, kde stojí pan Walker.
„Řeknu tvýmu tátovi o rukavice."
Nečekám a rozejdu se za ním. Pan Walker přestane mluvit s jedním ze svých lidí. Otočí se ke mně a zamračí se. Kulovnici pořád v ruce.
„Pane Walkere, omlouvám se za ten výstup. Už se to nestane."
Pokývnu hlavou a jdu si pro brašny. Když se vracím, vidím, že ještě stojí a zírá na mě, jako by nevěděl, co říct.
„Můžu vás ještě poprosit o nějaké rukavice? Daniel říkal, že jsou potřeba."

Máma se na mě zlobí. Neposlouchám ji, jen zatínám zuby, když mi dává palec, kam patří.
„Nemůže být napevno, potřebuji něčím držet koně," vrčím.
„Podívej se na svůj obličej," drží mě za hlavu a otáčí ho do stran. „Jak můžeš ve městě přijít k takovým zraněním? Co ta jizva tady na ruce? Ten tvůj boss vypadá jak mafián, zapletl ses s ním do něčeho? Opravdu jsi si jistý, že je to člověk pro tebe...?"
„Za všechno si můžu sám," vymaním se z její péče. „Slíbil jsem, že mu pomůžu s balením."
„Ani mu neříkáš jménem, vykáš mu," pokračuje máma. „Doufám, že si neplatí.."
„Mami!"
Vyběhnu nahoru a poberu si rychle svoje věci. Oknem na schodišti zahlédnu, jak se táta vybavuje s šéfem. Rodiče. Pořád se ke mně chovají jako k dítěti.

Danielův táta mi najde odpovídající rukavice.
„Nevím, co se mezi Danielem a Steavem stalo, nechtěli mi nic říct. Něco víte?"
Zavrtím hlavou.
„Nevím, pane Walkere, je mi líto. Daniel mi to neřekl." Pak si uvědomím, že vlastně tu Steave nikde není. „Vyhodil jste ho? Pokud by vám chyběli lidi, můžu se pokusit vám nějaké sehnat."
„Kdyby to bylo nutné, řeknu vám. Teď si poradíme. Daniel je pro mne přednější," pan Walker se na mně upřeně podívá. „Nestrpím, když mu někdo ubližuje, víte, co tím chci říct?"
„Samozřejmě," odpovím a letmo pohlédnu na kulovnici. „Svoji hlavu mám moc rád."
Otočím se a vrátím se do pokoje, kde už na mě čeká Daniel.

Jsem ještě stále rozrušený rozhovorem s mámou. To, jak si o mně myslí, že se prodávám za peníze. Jsem tak zabraný do svých myšlenek, že absolutně ignoruji šéfa a házím mu věci do brašen. Zapnu řemínky a přehodím si svoje brašny přes ruku.
„Jdeme pro koně," řeknu a vykročím ke dveřím. „Venku bude foukat, docela z toho pak bolí hlava. Dole jsou hned u dveří nějaké klobouky. Já používám šátek, nejspíš vás zklamu, nejsem typický kovboj, mám rád pohodlí."

Pozoruji Daniela a vidím, že je nějaký rozmrzelý. Nechám ho mluvit, jen sleduji, co dělá. Když mám sbaleno i já, vezmu taky svoji brašnu a jdu za ním. Vezmu jeden klobouk, nesedne mi. Zkusím druhý, to už je lepší. Přitáhnu si šňůrku pod krk a jdu ke koním. Nechávám Daniela, aby mi nachystal mého koně.
Sakra, už říkám mého.
Jako bych ten kovboj byl nakonec já. No co. Chapsy, kožený kabát, rukavice, klobouk... Ještě mi chybí revolver. Ten je doma v trezoru. Vzpomenu si na staré westerny. Rozpažím ruce a začnu se s uspokojením prohlížet. Možná by mě do nějakého filmu vzali.

Vyvedu koně ven. Je na nich vidět, jak jsou nervózní, přešlapují a nemůžou se dočkat výletu. Je nás celkem osm. Znám jen tátu, a syna paní Brooklyové. Ten cucák, co si prohlíží šéfa, jako by to byl nějaký Clint Eastwood.
Na pastviny jedeme jen lehkým klusem, spíš rychlejším krokem. Brod jsme zvládli všichni bez nehod. Jedu po boku šéfa a mlčím. Všichni mlčí. Ruka mě zatraceně bolí, mám ji volně položenou na hrušce, ale není to nic moc. U ohrad nechávám šéfa stát v pozadí. Seskočím z hnědáka a pomáhám vyhnat koně do volného prostranství, kde už čekají honáci a udržují koně ve stádu.
„Pojedeme vzadu," řeknu šéfovi a vyšvihnu se na hnědáka. „Budeme mít na starosti jen hlídat pomalé kusy. Takže žádný spěch. Můžete mi zatím vyprávět o službě u vojska. Jestli to není tajné."

Nějak nemám náladu mluvit o vojně. Ne na vše se dá vzpomínat v dobrém. Když ale vidím Danielovu náladu, začnu vyprávět. Spíš takové lehčí zážitky. Nechci, aby se mě bál. Jsem člověk, který dokáže hodně ublížit. A dneska jsem to málem dokázal. Mírně se zamračím, když si na to vzpomenu.
„... a tohle," pohladím koně po hřívě, „mi připomíná, že jeden si chtěl vzít koně za ženu. Dokonce se s ním i líbal. Jeff se z toho málem pozvracel..."
Do pr**le. Zajedu si rukou na moment na levý bok a zmlknu.
„Vlastně až tak vtipný to ani nebylo," dodám a ztichnu.

„Kůň vás za to kousl do zadku?" zeptám se, ale když zahlédnu, jak se chytne za bok, hryznu se do rtu. „Promiňte. To zranění... jste kvůli němu s Jeffem nejlepší kamarádi? Většinou něco takového lidi spojuje do neustálého obviňování nebo naopak omlouvání se do konce života."

Nechce se mi na to odpovídat. Není to něco, co by se mělo za každou cenu tajit. Ale jsou to bolestivé vzpomínky. Jedna z těch, co zůstanou na celý život. Když ale vidím Danielův pohled, mám nakonec pocit, že mu to musím říct. Jako by potřeboval kousek skládačky, která mu u mě ještě chybí.
„Byli jsme přátelé i před tím. Jen... " nachvilku se odmlčím a nadechnu se. „To, co se stalo, byla náhoda. Kryl jsem Jeffa před útokem a málem jsem umřel. Dodneška si to dává za vinu. I když sám byl taky půl roku v nemocnici. Proto jsme oba skončili jako mariňáci."
A dost. Už jsem toho řekl moc. Bolí to i po takové době.
„Jestli tohle Jeffovi řekneš, tak tě nezabije on, ale já. Rozumíš?"
Potáhnu koně trošku doprava, abych se vyhnul dalším otázkám. Už se mi o válce opravdu nechce mluvit.

„Chodil jsem s holkou. Jmenovala se Annie a navštěvovali jsme stejnou školu, stejnou třídu. Jezdili jsme stejným autobusem. Jeden kluk z posledního ročníku...tenkrát na zastávce...chtěl ji ublížit. Bránil jsem ji. Zkopal mě tak, že si nic z toho, co následovalo, nepamatuji. Ona utekla. Já tam zůstal několik metrů od zastávky ležet dva dny. Nemohl jsem přijít domů. Nemohl jsem se tam ukázat. Protože udělal..." sevřu otěže a popoženu koně do klusu. „Udělal to, co udělal."

Zastavím koně. Daniel se překvapeně vrátí ke mně.
„Vidím, že jste se to už nauč..."
„Co udělal?" přeruším ho.
Začínám tušit, že se mi odpověď nebude líbit, přesto ji potřebuji slyšet. Daniel mlčí.
„Tak co udělal?!" zeptám se znovu a mírně zvýším hlas.

„Bylo to dávno. A já byl mimo," odseknu. „Co chcete slyšet? Proč to chcete slyšet? Sakra měl jsem zlomená žebra. Dostal jsem zápal plic. Chcete vědět podrobnosti? Že to nebylo jednou? Že jsem byl i chvíli při vědomí? Že to bolelo? Že to ve mně zanechalo stopy? Že snad právě proto to mám rád tak tvrdě? ku**a. Nechci o tom mluvit. Proč jsem vám to řekl?!"

Popojedu k Danielovi blíž, až stojíme vedle sebe a naše nohy se dotýkají.
„Protože jsi to potřeboval říct. Potřeboval jsi to dostat ze sebe ven. Podle mně to neví nikdo. Kromě tebe a Steava. Nepletu se, co?" dořeknu, když vidím, jak Daniel při vyslovení toho jména zkřiví tvář. „Jsou věci, se kterými se člověk nesrovná. Ale dá se s tím žít. Dá se to odsunout někam hodně hluboko a nechat to zamčené."
Nakloním se, natáhnu ruku a chytnu ho kolem pasu. Přitáhnu ho k sobě.
„Jen stačí mít někoho, kdo ti s tím pomůže."
Natáhnu i druhou ruku a obejmu ho. I když riskuji, že sletím z koně. Ale oni jako by tušili důležitost tohoto okamžiku, stáli a ani se nehli.

„Já na to už dávno zapomněl, vždyť si z toho nic nepamatuji, jen to bolelo," zašeptám. „Já ..vždycky jsem přitahoval takové týpky. Nechávám si ubližovat. Je to proto, že ... Nnechci abyste si myslel... Ulevilo se mi, že jsem vám to řekl."

„Tak to prostě nedělej. Nenech si ubližovat. Jestli nevíš jak na to, naučím tě to," vtisknu Danielovi krátký polibek.
Je pro mne těžké to vědět... Ale těžší by bylo žít v nejistotě. Nebude mu nikdo ubližovat.
A ten haj.zl, doufám, že je odsud hodně daleko.
„Danieli, vím, že to není jednoduché, ale musíme to teď odložit stranou. Myslím, že jsme moc pozadu a tamhle běhá něco úplně bokem stáda."
Pustím Daniela z objetí a mávnu rukou někam přes jeho rameno.

Zhodnotím situaci. Nerad ho pouštím.
„Pomalu pokračujte. Chyťte si Sandmana, možná bude chtít běžet za námi. Prostě mu naznačte, kdo má poslouchat," a na pár kroků hnědáka nacválám a doženu pár zatoulaných kusů.
Přiklušu s nimi zpět k šéfovi.
„Budou se nás držet. Tamhle je napajedlo a ohrada," ukážu rukou před sebe. „Dorazíme tam tak za půl hodinky. Utáboříme se a obejdeme ohradu, jestli nebude něco potřeba spravit. Až potom si dáme večeři."

Jsem rád, že je dnešní cesta u konce. Když dojedeme k ohradě, popojedu se Sandmanem kousek bokem, aby nikdo neviděl, jak blbě se mi leze dolů. Budu rád, až zase uvidím své auto. Nechávám koně v péči toho mladýho, co se pořád kolem mně motá. Pochválím ho, jak je šikovný a jak to s koňmi umí a on se málem rozkrájí, aby to mohl udělat. Projdu s ostatními kolem ohrady a pospravujeme, co je potřeba. S většinou z nich jsem v pohodě a dokonce ani neslyším na sebe nějaké narážky. Nevím, jestli to třeba taky není mou vysokou postavou a tím, že mírně kulhám na nohu.
Vypadá to drsňácky.
Ale noha, do pr**le, zas bolí. Sedím opřený o strom a čekám, až mi Daniel donese večeři.

„Vedl jste si, šéfe, dnes moc dobře," řeknu a posadím se vedle něj.
Podám mu ešus s gulášem a půlku chleba.
„Mám tady pak jeden flek, kde jsem jako kluk přespával. Teda, jestli nechcete spát raději mezi chlapama a poslouchat je, jak chrápou..." Sjedu mu na ruku, jak si přejíždí po stehně. „Jak dojíte, převážu vám to. Nechal jsem vám ohřát trochu vody, ať si nepřipadáte moc špinavej."

„Nechal sis ohřát vodu i pro sebe?" podívám se na Daniela s pozvednutým obočím.
Když přikývne, bez řečí se pouštím do jídla. Myslím, že tak rychle jsem neměl snězeno ani na vojně. Podal jsem ešus zas tomu mladýmu, který byl rád, že pro mne zase může něco udělat.
„Tak jdem se umýt a pak do postele. Nebo co to bude..."

„Mám pro vás spacák, nebojte," zasměju se.
Vezmu kotlík horké vody do ruky, svoje sedlové brašny a vedu šéfa na kraj lesa. Nemůžu to místo ze začátku najít, byl jsem tu už dávno a ani nevím, jestli to nepodlehlo zkáze a zubu času a taky je už skoro tma. Konečně uvidím pár přibitých prken na kmenu stromu.
„Tady, vidíte," ukážu prstem nahoru do koruny stromů. „Bál jsem se vlků, medvědů a taky ježků, tak mi táta udělal orlí hnízdo ve větvích. Ale nevím, v jakém je stavu."
Podívám se na šéfa, který stavbě vůbec nedůvěřuje.
„Taky můžeme zůstat dole."

Podívám se nahoru a pak na Daniela.
„Myslím, že tady dole, to bude jistější."
Shodím klobouk a kabát rozložím na zem. Odepnu nůž a přidám ho ke klobouku. Rozpažím ruce.
„Tak, potřeboval bych sundat chapsy, prosím."

Odhodím brašny a přistoupím k němu.
„Tohle byste už mohl zvládnout sám, šéfe," přimhouřím oči, ale i přes svůj prvotní protest mu rozepínám jeden řemínek za druhým a pak uvolněné chapsy odepnu od pásku, až volně dopadnou na zem.
Klečím mu u nohou a dávám si pozor, abych se ho zbytečně nedotýkal, když mu povolím sponu pásku a rozepnu poklopec. Pomalu stahuji jeho maskáčové kalhoty dolů a přejedu mu po obvazech. Ani se nehnuly. Otřu se mu vlasy o holou kůži na stehně a natáhnu se do kotlíku, abych nahmatal houbu, kterou jedním stiskem vyždímám.
„Musíte mít otlačená stehna," vjedu mu rukou mezi nohy a donutím ho se víc rozkročit. „Namažu to sádlem, ať vás to zítra tak nebolí."
Otírám mokrou houbou podrážděnou kůži na tříslech a políbím ho do chloupků těsně nad lemem spodního prádla. Bradou se mu otřu o rozkrok a volnou rukou mu vjedu nohavičkou dovnitř.
„Jste odřený i tady..."

Myslím, že bych se potřeboval něčeho chytit.
Zhluboka se nadechnu a zatnu zuby. Ruky mi pomalu klesají k tělu.
„Asi bude potřeba omýt všechno..." vydechnu.
Zapřu paty o zem a postupně sundám jednu botu a pak druhou. Znovu se postavím do mírně rozkročené pozice.
Jeho ruka v mém prádle...
Jeho ruka...
Sakra...

Stahuji mu pomalu kalhoty dolů, mapuji jeho stehna, vypracovaná lýtka a dlaněmi se otřu o kotníky, aby zvedl poslušně nohy a já mu mohl stáhnout nohavice přes chodidla. Vymáchám houbu a jen lehce z ní vymačkám vodu. Stoupnu si a jednou rukou mu vjedu pod tričko, abych přes konečky prstů cítil jeho chvějící se kůži. Zastrčím mu mokrou houbu do spodního prádla, abych měl volné ruce. Po obou stranách se mazlím s jeho pokožkou a mířím dlaněmi nahoru, rolující sebou jeho tričko, přes hrbolatou jizvu v podpaží, donutím ho zvednout ruky nad sebe, abych dál mohl mapovat jeho tělo, svaly na ramenou, paže. Zastavím se s tričkem u jeho zápěstí, přitisknuté k sobě, zdvižené nad hlavou a otřu se mu o jeho rty, abych je zvláčnil toužebným polibkem.

Nechávám se od něj líbat. Hladím jeho jazyk svým. Jednou rukou ho chytnu za triko a vytáhnu z kalhot. Chci hladit jeho kůži na prsou, která mne tak vždycky fascinuje a vzrušuje. Druhou rukou si zajedu dolů a vytáhnu tu mokrou houbu. Už vím, proč říkal Daniel hodně spodního prádla.
„Myslím, že bys potřeboval taky menší očistu," řeknu tiše, když se naše ústa na moment od sebe odpojí. „Máš na sobě nějak moc věcí."

„Máme málo vody," seberu mu houbu a namočím ji znovu do kotlíku.
Přitlačím ji na jeho krk, setřu ramena a volnou rukou je promasíruji. Zatlačím houbou v dolíku, kde se scházejí klíční kosti a dlaní roztírám rozbíhající se potůčky vody po jeho hrudníku. Ruka s houbou otírá jeho kůži na prsou, uvolňuje tekutinu, kterou zachytávám dlaní druhé ruky na jeho břichu a dohoním je až ke spodnímu prádlu, které by ty kapky mohly vpít do sebe. Chci, aby ani jedna kapka vody nepřišla nazmar, stáhnu mu z pravého boku ten rozmlsaný kousek oděvu a smyji možné nečistoty.

Nechávám se omývat vodou, která pomalu chladne. Mé tělo však reaguje přesně obráceně. Kůže začíná nabírat horkost, a když mi houbou přejede přes prsa, unikne mi mezi zuby syčivé vydechnutí. Obě ruky už zapojuji, abych pátral po tom, zda Danielovo tělo reaguje stejně. Obě schované pod trikem pohladí lopatky a pak překládám jednu přes druhou, postupně po páteři směrem dolů, abych nevynechal jediný obratel.

Odhodím houbu a přetáhnu si tričko přes hlavu. Nevím, kterým směrem letělo. Jen se chci přitisknout na jeho mokré tělo a pobrat pár kapek i pro sebe.

Jeho tělo hřeje. Tohle teplo mi chybělo. Celý den tak blízko a přitom jsem se k němu nedostal. Přitisknu se k němu, a vychutnávám si ten příjemný pocit. Naše rozkroky se o sebe mírně otřou a ve mně to vzbudí touhu ještě víc. Chytnu jeho ruku a společně s mou ji zasunu do svého prádla.

Vnímám jeho teplo. Na jedné straně mi kůži spaluje touha, horká kůže člověka, který mě k sobě tiskne a na druhé mě obchází zima, která se krade spolu s padnoucí tmou, zahalující okolí. Mazlím se s jeho tvrdnoucí chloubou a pak ho opustím a stáhnu mu prádlo i z druhého boku, abych ho propustil na svobodu.

Nechám jeho ruce v místech, kde právě ukazují ty nejlepší kouzla z celého dne. Chytnu Danielovu hlavu do obou dlaní. Přitisknu je na jeho uši a prsty schovám ve vlasech. Zakloním mu hlavu mírně dozadu a znovu ochutnávám jeho ústa.

Myslím, že by mi v téhle chvíli úplně stačily jeho polibky, jeho ruce ve vlasech a jeho těsná blízkost. Pocit, jak je přede mnou ON úplně nahý, jak se ho můžu beztrestně dotýkat a že je tu pouze pro mě, mě naplňuje opět tím hřejivým zjištěním, že ho miluji a mám chuť jeho jméno opakovat stále dokola, pouze pro jeho uši, aby se ani jediná hvězda nedozvěděla, komu jsem dal své srdce.

Tenhle pocit, kdy jsme tu jen my dva, objímá mě a zapomněl na okolní svět, mě naplňuje touhou. Touhou milovat se člověkem, který je mi drahý nade vše. Ještě chvíli tisknu jeho hlavu a beru si jeho ústa. Pak pomalu přesouvám své ruce na jeho záda a níž.

„Měl byste se doumývat a jít spát, ráno vstáváme brzy," plácnu jenom tak do tmy, abych zakryl svou touhu, milovat se s ním třeba celou noc.

Zasunu prsty jemně za opasek jeho kalhot a promnu vše, na co v tuto chvíli dosáhnu. Jeho ruce se také zapojily. Mlčky stojím a přijímám jeho doteky, které mě nabudí ještě víc. Myslím, že bych se potřeboval o něco opřít, přesto ale mé rozhodnutí padne rychle. Chci jeho ústa. Vytáhnu ruce, položím mu je na ramena a mírně ho zatlačím dolů.

Nepřestávám mu hladit jeho miláčka, protože v sobě v tento okamžik jemných dotyků nemůžu najít drsnou stránku. Jeho ruce zapřené do mých ramen mi dávají svolení. Dopadám na kolena, cestou dolů zavadím rty o jeho bradavky, aby měly pocit, že se zviditelnily pod vlhkostí mých úst a ne chladem, který dotírá na naše těla. Smočím ruce do kotlíku, kde je voda ještě teplá a zatímco jedna ruka táhne spodní prádlo ke kotníkům, druhá zkrápí vodními kapkami jeho vzrušení a ústy ty kapky roznesu všude, kde je potřeba. Vlhkou rukou mu zajedu mezi stehna, abych zjemnil otlaky od sedla po celodenní jízdě.

Noční chlad nedokáže zabránit horku, prostupujícímu celým mým tělem, když Daniel zaklekne a já cítím jeho ústa a jeho ruce všude tam, kde mi to bere rozum. Prsty jedné ruky přitlačím do jeho ramene a druhou rukou se začnu probírat jeho vlasy. Na moment zavřu oči a soustředím se jen na to, co se právě děje. Vypnu z mysli vše ostatní a jen vnímám, jak mi srdce začíná silně tlouct.

Schovám jeho penis do dlaně, aby neztratil nic ze svého tepla, silně ho třu, aby krev podpořila prokrvení a dodávku další dávky tepla a rty, které jsou citlivější než moje ruce, se znovu na jeho tříslech přesvědčím, zda je tam jeho kůže v pořádku. Zavadím o nerovnost na jeho kůži v podobě jizvy a jazykem ji kopíruji, táhnoucí se přes vnitřní stranu stehna, trčící ostrou pánevní kost prudce se lomící na břiše těsně pod pupík. Naposledy ho rukou promnu a opět ho schovám do tepla mých úst a vychutnávám si jeho chuť. Snažím se pobrat co největší hloubku, aby mu nebyla zima a rychlost, aby si ani nevšiml, že se venku ochladilo. Jen jednou mu dýchnu na odhalenou špičku, aby si uvědomil, že mě potřebuje.

Nevím, jak dlouho ještě vydržím stát. Všechno to napětí mi bere sílu v nohách. Sevřu jeho vlasy pevněji, abych ukázal, jak dobrý pocit z toho mám. Jak mě všechno v těle brní a nedokážu se toho dostatečně nasytit. Na moment zvrátím hlavu a podívám se nahoru mezi ty hvězdy a pošlu jim několik svých hlasitých vzdechů. Jeho ústa mě natolik vzrušila, že začínám cítit touhu si z Daniela vzít víc.

Věnuji mu pár polibků kolem dokola do chloupků. Můj průzkum jazykem po celé délce trvá jen pár vteřin a jemně mu nasaji kůži na váčku. Obkroužím jazykem jeho žalud a pod tlakem si ho zase vezmu. Rukou ho hladím po lýtku, abych ho aspoň trochu zahřál.

Ruku z vlasů přesouvám na jeho rameno, abych se mohl opřít a neklesnout pod tím návalem vzrušení na kolena. Na moment se předkloním a zaryju Danielovy nehty do obou ramen. Když povolím sevření, položím dlaně volně na jeho ramena. Chvěje se. Cítím a vidím, jak i on touží mít víc toho potěšení. Znovu mu zajedu rukou do vlasů, silně je sevřu a odtáhnu od sebe. Chci si ho vzít. Chci celé jeho tělo. Chci mu dát to, po čem touží.

Cítím, jak se chvěje pod mými ústy. Cítím jeho ruce, prohrabávající moje vlasy, střídavě překládající prameny přes sebe, jakoby chtěl, abych je už nikdy nerozčesal. Cítím z něj touhu a vím, že ji cítí i ze mě, protože se moje tělo chvěje vzrušením a moje ruce, hladícího na bocích se mírně třesou. Chci ho. Chci ho cítit. Měl bych mu vše oplatit, nechat jenom jeho, aby se poddal orgasmu, ale jsem prostě chamtivý a chci si to vzrušení užít spolu s ním. Přecházím rty pomalu nahoru, beru jenom střed jeho břicha, jeho hrudníku, nepolaskám ani jeho bradavky, prostě jdu tvrdě za svým cílem, zaměstnat jeho ústa horkým polibkem.

„Na tohle jsem čekal celý den," zašeptám, když se naše ústa odpojí a já se můžu dostatečně nadechnout. Moje ruce zamíří dolů a začnou hladit všechna místa, která k tomu vyzývají. Jeho rozkrok je tak přitažlivý, zvlášť, když má na sobě stále všechny ty věci, kterých mě on už dávno zbavil.
„Nemůžu se k tobě dostat," zaskučím a pohladím jednou rukou penis a druhou jeho pevný zadek. Přesto nečekám a znovu si ukradnu aspoň ještě jeden polibek na jeho štíhlém krku.

Usměji se do tmy. Jeho chabé výmluvy, jakoby to nikdy nedělal. Chytnu jeho ruce do svých a položím na sponu opasku. Stačí jenom povolit řemen. Sjedu si s nimi na knoflík a na zip, které během vteřiny rozepne. Nepřestávám ochutnávat jeho rty a společně vjedeme do kalhot a já se pohupuji v bocích na stranu, jak táhneme kalhoty i s chapsami dolů. Nechám je shrnout jen do místa, kam dosáhneme a pak mu jeho dlaně položím na své boky. Sešlapávám si kalhoty na zem, až se jich úplně zbavím a odkopnu je do strany. Přitisknu se k němu a naše těla splynou v jedno.

Moje ruce pod jeho vedením, zbavují Daniela přebytečných věcí. Za chvilku stojíme oba nazí, objímáme se a já si konečně můžu naplno beztrestně užít vše, co mi přináší dotek jeho holé kůže. Naše rozkroky se o sebe otírají a mají svou vlastní uvítací párty. Je to silně vzrušivé a já to už déle neustojím. Chytnu pevně Daniela do náruče a pokládám ho na zem na kabát.

Nechávám se položit na zem. Na kabát, který je minimálně sto let starý. Jde z něj cítit ta historie a my se chystáme vtisknout do ní trochu přítomnosti. Vedle prachu a bolesti z války trochu naši lásky, která nás spaluje a zbavuje poslední špetky zdravého rozumu. Přejíždím mu nedočkavě nehty mezi chloupky na hrudníku a neustále k němu vysílám své boky, abych neztratil kontakt s jeho rozpálenou kůží.

Nechci se od něj odpojit ani na vteřinku, ale přesto se na moment zvednu do kleku. Natáhnu ruku ke kotlíku a naberu do dlaně vodu. Pouštím ji na jeho vzrušení. Voda stéká dolů a já ji prsty následuji. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, ale přesto ho několikrát navlhčenou dlaní promnu a víc znásobím jeho touhu.

Prohnu se pod vlažnými kapkami, stékající mi po kůži. Stačí pouhý dotek jeho ruky a jsem připravený. Všechny moje smysly volají po něm.
Chci ho cítit. Na své kůži, uvnitř sebe.
Chci ho slyšet. Jeho výkřiky do tmy pod návalem rozkoše.
Chci ho ochutnat. Jeho polibky, jeho rty, jeho jazyk ukrytý v ústech.
Chci ho vidět. Jeho tvář, zkřivenou orgasmem, jeho oči se zábleskem touhy.
Chci jeho vůni. Vůni cigaret. Vůni potu. Vůni prostého sexu a chtíče.
Přitáhnu si ho k sobě, mezi nohy a pozvu ho dovnitř tichými slovy: „Chci tě, vezmi si mě."

Tohle hraní mě vydráždilo ještě víc.
Pokud něco hned neudělám, zblázním se. Rychle se natáhnu ke svým kalhotám. Vytáhnu malou tubu a nanesu si trochu gelu na prsty. Opřu se o jednu ruku a nakloním se k Danielovi. Znovu zaútočím na jeho ústa a prsty si mezitím najdou to správné místo. Bez varování je zasunu dovnitř.
Chci ho slyšet.
Chci vidět, že tohle je to, co ho přivádí na pokraj šílenství.
Chci to...

Při jeho útoku na mé citlivé místo jsem jenom schopný němého výkřiku do jeho úst a pak mu jen nasaji dolní ret. Dívám se mu do očí a snažím se z nich vyčíst, co bude následovat, jak moc po mě touží a jak moc rychle si mě chce vzít. Vysílám k němu své myšlenky, že už to dlouho nevydržím a pro případ, že by mi nerozuměl, se o něj otřu svým penisem.

Celé jeho tělo se chvěje. Svými pohledy mi říká: Nečekej. A já poslechnu. Moje prsty ukončí průzkum. Chytnu jeho nohy pod koleny a zapřu si je o ramena. Promnu v ruce svou erekci, nastavím se. Ještě na vteřinu pohlédnu Danielovi do očí. Nakláním se k němu, až jsou jeho nohy přitisknuté k jeho tělu a současně se do něj nasunu. Musím se opřít o ruce a rychle se několikrát nadechnout. Tenhle první vpád mi vždycky bere vzduch z plic.

Prsty se seznamují s tou starou hovězí kůží a drtí ji v hrsti. Moje srdce už tak splašeně bije, že už rychlejší být nemůže.
Ani se nepohnu.
Se zavřenýma očima vnímám ten kousek JEHO v sobě, jak se chvěje, tepna přebírá stejné údery jeho srdce. Přemístím svou ruku do rozkroku a několika pohyby upozorním svého miláčka, že nezůstaneme pozadu a za okamžik rozjedeme vzrušující párty.

Jen malý okamžik v něm setrvávám nehnutě.
Když Daniel rukou zabloudí ke své erekci, znamená to pro mne povel - můžeš.
Jen pár pohybů je opatrných. Vysunutí skoro až na konec a zpětné zatlačení celou délkou, které je mi touto polohou umožněno. Zapřu se lépe rukama, abych získal pevnou oporu.
Ještě jednou se na něj podívám.
Na jeho vzrušenou tvář. Ústa mírně pootevřená v sotva slyšitelných výkřicích.
To všechno mě tak dráždí, že už ani nevnímám, jak si tělo samo bere to, po čem teď nejvíc touží.
Mé pohyby se začínají zrychlovat.

Na chvilku otevírám oči, abych se přesvědčil, zda se mi to nezdá, zda je tu semnou pořád můj šéf. Nekřičím, jak už jsem se za tu dobu naučil. Pohled na větve plné ševelícího listí, zakrývající mi zčásti výhled na miliony hvězd, mě donutí otevřít ústa a s rostoucím vzrušením k nim začínám vysílat hlasité steny, aby k jejím uším dolehlo, jak moc ho miluji a jak moc mě to uspokojuje.

Mám zavřené oči a jen se soustředím na to, co právě prožívám. Všechny ty vzruchy vnímané celým tělem se hromadí a postupně se sbíhají ve středu břicha.
Když zaslechnu Danielovo zasténání, probudí to mé smysly ještě víc.
Potřebuji ho slyšet.
Potřebuji vědět, že tu rozkoš neprožívám jen já sám.
Začínám se v tom ztrácet. Tření je tak intenzivní, že už nedokážu udržet všechno to, co se ve mně svírá. Všechny ty pocity se přesouvají do jednoho místa a to mě nutí zkracovat své pohyby a nabírat větší tempo, jakého jsem v tuto chvíli ještě schopen.

Chci s ním držet jeho tempo, ale nestíhám všechny ty vjemy, co mi skáčou z místa na místo, sledovat. Zavírám oči, protože on mi už pod nátlakem svého vzrušení nevěnuje ani jeden ze svých pohledů. Nechávám to už jenom na něm. Na dráždění mého místa uvnitř mě, kdy mi stačí mít jen sevřeného miláčka v hrsti, třít s ním o jeho svalnaté břicho a druhou ruku zatnutou do jeho ramene usměrňovat jeho zvětšující se nenasytnost, beroucí mi veškerý dech.

Nevím, jestli Danielovi neubližuji, ale nejsem schopen se víc ovládat. Jediné, co jsem z něj teď schopen vnímat, jsou jeho nehty zadrápnuté v mém rameni.
Tvrdost mých přírazů ho tlačí do země. Ještě jednou… dvakrát... třikrát...
Přes ten tlak v hlavě přestávám slyšet jeho hlasité sténání. S vědomím, mizejícím někam do ztracena a se svaly křečovitě stáhnutými, prožívám tu vlnu přicházejícího orgasmu.

Zvyšuje tvrdost svých přírazů.
Vím, jak počítá, když ho zaplaví orgasmus.
Vím, že když se přestává hýbat a dýchat, nevnímá mě.
Je to pro mě signál, že už v sobě nemusím nic zadržovat, že můžu zvednout stavidlo a nechat se zaplavit vlnou orgasmu. Moje tělo se nekontrolovatelně třese a zatínám i prsty u nohou. Zastavím ho v jediném okamžiku, v opojné křeči, prohnutý v zádech a bez jediného výkřiku.

Daniel své nohy už neudrží. Sklouznou dolů. Uvolněný tlak z mých ramenou mě probírá a já ztěžka dopadám na jeho tělo. Začínám pomalu přicházet k sobě. Rychle oddychuji a konečně otvírám oči. Zvednu hlavu a pozoruji jeho obličej. Zakousnu se jemně do jeho brady a pak se přesunu k jeho ústům, abych pobral ještě trochu toho vzrušení, které z něj vychází s jeho tichými vzdechy.

Neovládám své tělo, nemám ani sílu se proti něčemu vzpouzet. Propouštím skrz prsty svoje uvolnění a nechávám se zahřívat tělem svého šéfa, Richarda Kinneye, který mi pobláznil hlavu a donutil mě udělat tolik hloupostí, abych se vyhnul zjištění, jak moc ho miluji.
Třu mu dlaněmi jeho záda, boky i stehna, ve snaze ho zahřát a zvednu okraje kabátu, abych ho z části zakryl.
Před světem, před hvězdami. Protože jenom já mám právo se ho dotýkat.
Jenom já ho chci udělat šťastným.
Jenom já chci mít jeho srdce celé pro sebe.
Tíží mě to na hrudníku, že nic takového po něm nemůžu žádat. Že je to jen moje přání.
Že v tomhle světě neexistuje pochopení pro nás dva.
Silně ho obejmu a nechávám si své rty i obličej posévat polibky.

Zůstal bych tak navěky.
Podsunu ruce pod jeho ramena a přitisknu se k němu ještě víc, aby všechno, co je jen pro nás, zůstalo skryto v té drsné kůži starého kabátu.
Opřu si o něj hlavu. Padá na mě únava. Chtěl bych tak usnout. S ním.
Přesto mě však z mých myšlenek vytrhne zvuk. Šustění trávy, praskající větvičky.
Nechám svůj penis z Daniela vyklouznout a opřu se o lokty. Nadzvednu hlavu a zaměřím svůj zrak do tmy, odkud ten zvuk přišel.

Mám zavřené oči a jsem zabrán do svých myšlenek. Možná mě na pár vteřin přepadla únava ze skvělého sexu, protože nečekaný pohyb šéfa mě vystrašil. Položím mu ruku na prsa, abych mu naznačil, ať ještě chvíli zůstane.

Chytnu jeho ruku a přitisknu si ji víc k sobě.
„Možná jen nějaké zvíře," řeknu tiše a políbím ho.
Přesto však druhou ruku natáhnu a přisunu si svůj nůž blíže. Nechci Daniela znervózňovat. Na moment zatnu zuby, když mi zaškube v noze.
„Budu ráno potřebovat převaz. Teď už na to není vidět."

„Nic jsem neslyšel," zašeptám a srdce mi opět začne divoce tlouct.
Hlavou se mi hrnou různé varianty, komu patří pohyb ve tmě. Také to může být táta nebo někdo z honáků. Sjedu mu rukou na obvazy.
„Převážu to ještě dnes, skočím pro teplou vodu …" ztichnu, když i já zaslechnu ten šelest napravo od nás.

Pustím Daniela a zvednu se. Dívám se, jak se rychle obléká a nejradši bych mu ty hadry sebral a už nedal, abych ho viděl tak, jak to mám nejraději. Hodím na sebe triko a pomalu si oblékám kalhoty. Nedbám na jeho brblání, že s oblíkáním mám počkat, až mi to převáže. Postavím se, a když bere do ruky kotlík, ještě ho přitáhnu k sobě.
Políbím ho.
Tím polibkem mu chci říct, jak moc ho miluji.
„Jdu pro tu vodu," vydechne těch pár slov, když ho konečně pouštím.
Posadím se. Noha bolí. Promnu si jemně stehno. Natáhnu se pro boty a pomalu je začnu nazouvat. Ještě si připínám nůž k opasku a dívám se, jak Daniel mizí ve tmě, mezi stromy.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Přiznávám se, že tenhle díl obsahuje pasáž, která mi dala pořádně zabrat. Nikdy bych nevěřila, že pojmu sundání kalhot a očistu takovým erotickým způsobem, že mě to po každém čtení dostane do kolen. Daniel si v té části dokázal pohrát s šéfovým tělem takovým způsobem, až se mi ježily chloupky na zátylku. Ale je to jen můj pocit a pro ostatní to může být pořádně fádní. Kdybych tohle dělala Richardovi já, nejspíš by se mi spustila krev hned při namočení houby v kotlíku.Smile


Tak máte tady ten slíbený střet se záporákem. Zdá se vám, že to skončilo moc jednoduše? Tak si počkejte na další díl. Co se týče očisty po jízdě na koni, tak musím říct, že i Richard si to užíval, jak jen mohl. Danielova péče, jeho jemnost a ruce všude možně... uááá prostě paráda... *topinka se rozvášnila* raději víc písmenek k dodatku autora dávat nebudu, kdo ví jak by to skončilo.
Laughing out loud

5
Průměr: 5 (24 hlasy)