SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Dračí legenda I - 03 - První city

Uplynuly již tři týdny od doby, co tým Kakashi přivedl těžce raněného Ashitaku do Konohy. Za tu dobu si mohla Tsunade všimnout, že se celkem rychle spřátelil s Narutem a Hinatou. Často je vídala, jak se od něj vrací domů. Po prvním týdnu se u něj začali objevovat i ostatní Narutovi přátelé. Jak Tsunade zjistila, nejvíce si rozuměl s Leem a Shikamarem. Všimla si ale také, že je u něj často Sakura. Dokonce častěji než ostatní. Překvapilo jí to, ale mile. Znamenalo to, že se konečně vzpamatovala a pokouší se znovu žít alespoň trochu normálně. Proto dostala nápad, jak toho využít, ale musela počkat, než dorazí Shizune s Ashokou. Moc dobře věděla, že pokud by mu nabídla, to co měla v úmyslu, řekl by jí, že počká až na svou sestru. Někdo by si mohl říci, že je na ní až příliš vázaný, ale pravdou bylo, že on na sebe vzal roli jejího ochránce a proto by nic nepřijmul, aniž by to projednal s ní.

Byl večer a Ashitaka z nějakého důvodu nemohl usnout. Dlouho přemýšlel, jestli by neměl zajít za Kaori, sestřičkou jenž stejně jako Sakura se o něj starala, aby mu dala nějaké prášky. Nakonec si to rozmyslel a radši pozoroval noční oblohu, na které zářilo plno hvězd. Pomalu přestával vnímat své okolí, když někdo zaklepal. Celkem ho to překvapilo. Za celou dobu svého nuceného pobytu v nemocnici neměl takhle pozdní návštěvu. Zprvu si myslel, že je to Kaori a jde ho zkontrolovat, proto slezl z okna a šel otevřít. Jaké bylo ale jeho překvapení, když místo na Kaori se díval na Sakuru. Ustoupil stranou a nechal ji vejít dovnitř. Srdce se mu v ten okamžik rozbušilo tak, že ho cítil až v krku. Chvíli na sebe jenom koukali než se konečně Ashitaka vzpamatoval z šoku.
"Co tě přivádí, Sakuro-san, v tuto pozdní hodinu na návštěvu," otázal se a byl celkem rád, že ze sebe dokázal alespoň něco dostat.
"Nemohla jsem usnout, tak jsem se šla projít a všimla jsem si, že ty také nespíš. Tak mě napadlo, jestli by si nešel se mnou?" Řekla a při tom se trochu začervenala. Naštěstí v pokoji byla šero a Ashitaka si toho nevšiml. Ten se ani moc nerozmýšlel.
"Bude mi potěšením," řekl, vzal si svůj plášť a v doprovodu Sakury vyšel z pokoje.
Ani nevěděli jak, ale během své procházky se dostali až nad monument HoKagů. Ashitaka, který na tom nebyl po dlouhém ležení zrovna dobře s kondičkou, se usadil na hlavě Čtvrtého a pozoroval Konohu a její okolí. Po chvilce si k němu přisedla i Sakura a společně mlčky pozorovali okolí. Oba si v duchu přáli, aby tahle chvíle trvala navěky. Za tu dobu, co chodila Sakura Ashitaku navštěvovat, se spolu dosti sblížili a Sakura cítila, že on by mohl být ten pravý. Podobně to cítil i Ashitaka, ale z nějakého důvodu jí to nedokázal říct. Možná se bál, že tak hezké děvče jako Sakura už někoho má. Možná to však bylo kvůli tomu, čím je a co jemu potažmo jeho blízkým hrozí.
Už tak seděli téměř dvě hodiny, když Ashitaka pocítil, jak mu na rameno dolehla nějaká zátěž. Lehce se otočil a spatřil, že Sakura usnula a její hlava mu klesla na rameno. Opatrně ji vzal do náruče. Nejprve ji chtěl přenést domů, ale pak mu došlo, že neví kde to je a v tuto noční hodinu už venku nikoho nenajde. Proto se rozhodl, že nejlepší bude, když ji nechá vyspat ve svém pokoji. Chvíli soustředil chakru a pak se s bílým zábleskem přemístil do pokoje. Byl rád, že se mu to v tomhle stavu povedlo tak dobře. Spící Sakuru položil na lůžko a přikryl ji. V ten okamžik vypadala tak křehce, jako porcelánová panenka. Neubránil se a pohladil jí po tváři, na níž se jí objevil lehký úsměv. To byla její jediná reakce. Ashitaka sám se posadil do křesla a dál pozoroval nebe.

První se ráno probudil Ashitaka. Ani nevěděl, kdy usnul, ale podle toho, že slunce vyšlo teprve před chvílí, předpokládal, že nespal víc jak čtyři hodiny. Přesto se cítil naprosto svěží. Pohledem přelétl pokoj a všiml si, že Sakura stále spí. Musel se tomu usmát. Podle toho, co slyšel od Naruta, to byla právě ona, kdo byl vždy první vzhůru. Potichu vyšel z pokoje a zamířil do kanceláře, kde měla být Kaori, aby si vzal své léky. V kanceláři však byla i Tsunade a jakmile ho spatřila, přeměřila si ho zkoumavým pohledem.
"Tak jak se cítíš, Ashitako?" optala se ho narovinu.
"Po fyzické i psychické stránce jsem fit," odpověděl. "Ale tobě stejně nebude stačit moje ujištění, že?" dodal s úsměvem, který mu Tsunade oplatila.
"Máš pravdu. Radši tě ještě pořádně prohlédnu," souhlasila a tak společně zamířili do vedlejšího pokoje, kde ho hodlala prohlédnout. Byla zrovna v polovině prohlídky, když se zničehonic optala Ashitaky na něco, o čem v tenhle okamžik nechtěl mluvit.
"Nevíš náhodou, kde by mohla být Sakura. Od včerejšího večera ji nemůžeme nikde najít." A pohlédla na něj svým pronikavým pohledem.
"Včera mi dělala doprovod při procházce. A v současné chvíli by měla ještě spát v mém pokoji." řekl a pokoušel se nedívat na Tsunade, jejíž pohled byl ještě více upřený a navíc velice zvědaví.
"Takže večer strávila s tebou?" optala se jako by nic, ale Ashitakovi došlo, kam míří.
"Tsunade-sama, proč se nezeptáte přímo," vyjel na ní podrážděně, což ho samotného překvapilo.
"Tak dobře Ashitako, jak si přeješ," řekla a potutelně se usmívala. To na Ashitaku působilo jako rudý prapor před očima býka. "Došlo mezi vámi k něčemu."
Ashitaka se nejprve zhluboka nadechl, aby se uklidnil, než odpoví.
"Ne. Nic se mezi námi nestalo. Sakura usnula, když jsme spolu seděli na monumentu HoKagů," řekl již klidným hlasem.
"A to jsi ji nemohl vzít k ní domů?" optala se ho, ale stále se lehce usmívala. Ashitaka chvíli mlčel.
"Já nevím, kde bydlí. Na to jsem se jí nikdy nezeptal," vypadlo z něho nakonec.
Tsunade jen pokývala hlavou a dala se opět do vyšetřování.

Mezitím Kaori šla do Ashitakova pokoje uklidit, neboť podle toho, co jí říkala Tsunade, tak dnes Ashitaku propustí. Byla už u pokoje, když si všimla, že z druhé strany se blíží Naruto s nějakým objemnějším balíkem.
"Dobré ráno, Kaori-san," pozdravil jí.
"Dobré, Naruto-kun. Jdeš navštívit bratrance?"
"Ano. Tsunade-sama mi říkala, že ho dnes propustí, tak jsem mu přinesl jeho oblečení," řekl a zvedl balík.
"Tak mu to můžeš nechat tady. Ashitaka-kun se právě podrobuje poslední prohlídce." oznámila mu Kaori a otevřela dveře do pokoje, kde je čekalo menší překvapení. Čekali, že pokoj bude prázdný, ale přesto tam někdo byl. Naruto měl co dělat, aby se nerozesmál při pohledu na spící Sakuru. Včera jí celý večer hledali všude možně, ale nikoho nenapadlo zajít k Ashitakovi. Najednou se Sakura s trhnutím probrala a posadila. To už Naruto nevydržel a musel se rozesmát. Sakura po něm hodila překvapený výraz.
"Kde to jsem?" optala se zmateně.
"V Ashitakově pokoji," odpověděla ji Kaori. Na Sakuře bylo vidět, že by se ráda ještě na něco zeptala, ale pak se zarazila. Evidentně si vzpomněla na včerejšek a mírně zrudla.
"Byli byste tak laskaví a uhnuli. Rád bych prošel." ozval se Ashitakův hlas, přičemž sebou Naruto leknutím trhnul, což vyvolalo všeobecný smích. Toho využila Sakura a bleskurychle vylezla z Ashitakovy postele. Když se konečně Ashitaka dostal do pokoje, vlídně se na Sakuru usmál a obrátil svou pozornost na bratrance.
"Naruto, přinesl si mi mé věci?" optal se ho. Naruto přikývl a podal mu balík. Ashitaka si ho od něj vzal a položil na rozestlanou postel. Rozdělal ho a začal z něho vytahovat oblečení. Po chvilce se zarazil a podíval se po ostatních, kteří ho neustále pozorovali.
"Pokud dovolíte, rád bych se převlékl," pronesl s lehkým úsměvem. Všichni se mu začali horečnatě omlouvat a okamžitě odešli. Ashitaka se musel držet, aby se nerozesmál.

4.6
Průměr: 4.6 (5 hlasů)