3.KAPITOLA-KONEČNE PRAVDA

Dodatek autora:: 

vdaka za precitanie a poprosim komentare:D

Další díl: 

4.kapitola

Předešlý díl: 

2.kapitola

[center][=16][=darkred][i][b]Jen tak sis odešla,
ani sbohem jsi neřekla.
Otevřené dveře do kořán,
a pár stop od sněhu na rohožce.


To jediné jsi tu zanechala,

Dodatek autora:: 

Co víc na tento pouhý pokus o poutavý veš říct,
než že na srdci mě tíží,
z toho jaký ortel mi vyjde od vás vstříc

2.KAPITOLA-ZLÝ DEŇ?
Ichigo sa zobudí a je nevyspatý. Dlho nemohol zaspať. Oblečie sa, cez plece si prehodí tašku a celkom bez života zíde dolu na raňajky.

Dodatek autora:: 

poprosila by som o komentiky:D

Další díl: 

3.kapitola

Předešlý díl: 

1.kapitola

Kapitola 6- Sprievod. Keď príde čas, aby som prevetrala svoju ostrú zbraň, len sa usmievam a užívam si hrôzu v tvárach, ktoré mám pred sebou.

Další díl: 

kapitola 7-Zachráň priateľa

Předešlý díl: 

kapitola 5- Krv

Kapitola 5- Krv. [b]Už to začína...pravá podstata nášho bytia je konečne tu. Krv, krv, krv...

Dodatek autora:: 

Vianočný nášup dúfam, že sa vám to bude páčiť a ja vám slubujem, že sa posnažím, aby ste ako darček odo mna mali pod stromcekom dalsi, extra dlhy diel ^^

Další díl: 

kapitola 6-Sprievod

Předešlý díl: 

kapitola 4- Toto som nemala počuť

Varování! Požívání tekutin a jídla při čtení tohoto příběhu jen na vlastní nebezpečí. Rodinám zemřelých udušením nebude poskytnuta žádná finanční náhrada. A komu se to nelíbí ať si Orochimánka políbí.

*sedím si tak pod jedním ze stromů a přemýšlím jestli se mám vydat za Yamatem, který si Kakashiho tak krásně odnesl, ale nakonec pronásledování zavrhnu, protože by jejich hledání bylo určitě velmi vyčerpávající... Nakonec začnu uvažovat nad tím kdo by mohl být další obětí... ehm... chtěla jsem říct předmětem mého interview, když v tom uslyším nějaké hlasy... nadšeně se zvednu a vystartuju zpoza stromu, spatřím Nejiho, TenTen a Leeho a radostně se k nim rozběhnu... nevím co si Neji myslel, ale když jsem byla téměř u nich dobře mířenou ránou mě odhodil na zem...*

Nagadir: ,,Ksakru! Co blbneš?“ snažím se se sípáním postavit, ale mám dojem, že mi zlomil alespoň jedno žebro.

Neji: ,,Promiň, myslel jsem, že jsi nepřítel, když jsi zpoza toho stromu tak nečekaně vyběhla,“ omluvil se, neboť do něj TenTen bolestivě dloubla.

Nagadir: ,,Tak to je fajn... všichni mě chtějí zmrzačit...“ vzdychnu a prohmatávám si žebra.

Neji: ,,Vážně jsem nechtěl...“

Nagadir: ,,To nic, hlavní je, že žiju... nějaké to zlomené žebro nebo tři ještě oželím...“ zamručím ironicky.

TenTen: ,,A kdo vůbec jsi?“ zeptala se mě a prohlížela si mě.

Nagadir: ,,Jmenuju se Nagadir a dělám interview, ale jen se zajímavými lidmi... každý den se vystavuju nebepečí abych ostatním mohla podat neuvěřitelná svědectví, zatajované skutečnosti a tak...“

TenTen: ,,To zní zajímavě... s kým vším jsi dělala interview?“

Nagadir: ,,Jéé, těch bylo! S členy Akatsuki, se Sasukem Uchihou, s týmem ze Suny, Orochimarem a Kabutem, Konohamarem, Narutem a pak s Hatakem Kakashim, Yamatem a Maito Gaiem,“ mávnu rukou.

Lee: ,,Dělala jsi rozhovor s Gaiem – sensei??“ vyhrkl udiveně.

Nagadir: ,,Přesně tak,“ přikývnu.

Neji: ,,S Akatsuki a Orochimarem?“ nadzvedl jedno obočí a poněkud podezřívavě se na mě podíval.

Nagadir: ,,No a co? Všichni mají právo dozvědět se o nich ty nejtajnější zajímavosti! A když už jste tady, nechcete mi odpovědět na pár otázek?“ začnu si vytahovat zápisníček.

Lee: ,,Jasně!!“ Neji: ,,Ne!“

Nagadir: ,,Hmmm... možná byste si v tom měli udělat jasno...” přejedu je očima.

Lee: ,,Neji – kun, nic nám to přece neudělá!!” začal na něj s prosíkem.

Neji: ,,Absolutně to odmítám!” založil ruce a nahodil ignore look.

Lee: ,,Neji – kun...”

Nagadir: ,,TenTen, jak to zvládáš, když máš v týmu někoho jako je Lee, Neji a Gai?” pohlédnu na ni obdivně, protože já být na jejím místě tak si asi hodím mašli.

TenTen: ,,No... někdy je to obtížné, ale člověk si zvykne,” usměje se. Chtěla bych mít její optimismus...

Nagadir: ,,Jistě, co jiného ti zbývá, že? Ale jak je to se vztahy mezi tebou, Leem a Nejim? Neji je totiž celkem fešák a já být na tvým místě...” nedokončím větu a šibalsky na ni mrknu.

TenTen: *začíná se červenat* ,,No... totiž... Lee je fajn, jeho optimismus nám už hodněkrát pomohl v krizové situaci a nemůžu popřít že by Neji nebyl hezký...” ztišila na konci hlas.

Nagadir: ,,Takže se ti líbí?” přejdu k věci.

TenTen: *je teď doopravdy rudá* ,,Nic takového jsem neřekla...”

Nagadir: ,,Možná, ale já jsem reportérka, pracuju s lidmi, poznám, když je někdo do někoho zamilovaný...” usměju se a TenTen pouze rozpačitě mlčí. ,,Hádám, že jsi mu to neřekla, podle toho, že o tom nerada mluvíš... takže jde jen o jednostranou lásku? Nevšímá si tě, ignoruje tě, podvádí tě? A nebo miluješ i Leeho a nemůžeš se rozhodnout, toť dilema?” chrlím na ni otázky. ,,A nebo... Neji miluje Leeho?”

TenTen: *zatváří se vyděšeně a zkoumavě se podívá na Leeho a Nejiho, kteří se stále dohadují* ,,To doufám, že ne...”

Nagadir: ,,Jestli tě Neji ignoruje... takovou krásnou holku, jedinou holku v týmu, tak není pochyb, že je na kluky...” přikývnu soucitně.

TenTen: *teď už je vážně vyděšená* ,,Ale... přece... to...” koktá chuděrka. ,,Myslela jsem... že je... že je...”

Nagadir: ,,Neboj, po světě běhá spousta nádherných fešáků...” poplácám ji po zádech. ,,Ale teď něco k Yamatovi... před chvílí jsem totiž viděla fakt moc zajímavou věc a nejsem si jistá, přece jen nechci rozhlažovat nic nepodloženého...”

TenTen: ,,S Yamatem se moc nevídám... ale o co by mělo jít?”

Nagadir: ,,Ehmm... před pár minutami si odnesl Kakashiho na zádech...”

TenTen: ,,Co? No já nevím...” zadívala se do země a začala rudnout, he, asi vím nad čím přemýšlela.

Nagadir: ,,To je škoda... pokud ti to nebude vadit, přesunu se k našim hrdličkám...” blejsknu na ni úsměvem a odcházím za roztomile se hašteřící dvojici.

Neji: ,,Lee, nehádej se se mnou... prostě mě to interview nezajímá, nemusím tě v tomhle ohledu poslouchat...” mračil se.

Lee: ,,Neji – kun... když souhlasil Gai – sensei, musíme i my! Určitě by ho to potěšilo... a nebo to udělej alespoň kvůli mně...” nasadil prosebný pohled.

Neji: ,,Proč bych to měl dělat právě kvůli tobě?”

Nagadir: ,,Ahoj kluci, nerada ruším...”

Neji: ,,Vůbec nás nerušíš...” zabručel, ,,TenTen, pojď budeme trénovat...” zavolal na ni a TenTen se za ním s úsměvem vydala. Že by přece jen byl na holky?

Nagadir: ,,Lee...” otáčím se na něj, ,,protože jsi kluk, určitě se ti Neji sem tam s něčím svěřuje...”

Lee: ,,Svěřuje? Vlastně ani ne...” zakroutil hlavou. Bezva...

Nagadir: ,,Tak k jinému tématu... ten tvůj ,,působivý”,ehm, trikot je...”

Lee: ,,Daroval mi ho Gai – sensei, prý mi pomůže k tomu abych nejen vypadal lépe, ale abych byl také silnější...”

Nagadir: ,,To je skvělé, Gai – sensei nosí úplně stejný, že?”

Lee: ,,Jistě, nechtěla by jsi taky jeden?”

Nagadir: ,,Ne!” vyhrknu možná až příliš rychle, ,,Víš... určitě by mi nepadl tak jako tobě a nebylo by to tak originální, kdyby v tom chodilo moc lidí...” uchechtnu se.

Lee: ,,To je pravda,” přikývl, ,,kdyby v tom chodil každý, *už jenom ta představa je slušnou noční můrou... třeba takový Kakashi... brrrr....*, moc by to zevšednělo...”

Nagadir: ,,Samozřejmě... to by bylo takového ,,krásného” trikotu moc škoda.”

Lee: ,,Nebude ti vadit, když si zaběhám pár koleček?”

Nagadir: ,,Ne, proč by mělo? Můžu se tě ptát i v běhu...”

Lee: ,,Tak jo...” pousmál se a vystartovali jsme. Nutno podotknout, že mi začal ztrácet už po pěti vteřinách, jak mě vůbec mohla napadnout taková kokotina? Kde jsem nechala mozek??

*po asi dalších třech sekundách jsem běh vzdala, šance že ho doběhnu je asi taková, jako by mě Kabuto pozval na rande... takže jsem se rozhodla počkat až se vrátí... krom jedné další otázky, je tu ještě menší závažnější problém...*

*vrátí se vůbec?*

*OK, vrací se, nemusím být pořád pesimistická...*

Nagadir: ,,Takže Lee...”

Lee: *proběhl kolem mě dřív než jsem byla schopna doříct otázku, no to je fajn... a musím zase čekat...*

*po uplynutí dalších deseti minut*

Nagadir: ,,Lee, pořebuju se tě ještě na něco zeptat!”

Lee: *krátce se zastaví a nevěřícně si mě prohlédne* ,,Jakto, že jsi mě už dvakrát předběhla? Musíš být vážně rychlá, ale další kolo tě porazím!!”

Nagadir: ,,Ne, Lee, ty to nechá...” znovu tryskem vyrazil vpřed, ,,peš....” vzdychnu kysele. No to je paráda, ten jeho zabedněný uzávoděný mozek... k tomu mám dalších deset minut na to, abych našla způsob jak ho zastavit...
Tak jo, je to asi blbý nápad, ale nic jiného mě prozatím nenapadlo... a když ho uvidím přibíhat, postavím se mu přímo do cesty...

*ten magor se přibližuje a vůbec nebrzdí...*

*pořád se přibližuje, copak je sebevrah? chce to do mě napálit?*

*OK, měním názor, ON JE SEBEVRAH A CHCE TO DO MĚ NAPÁLIT!!!*

*asi jsem taky sebevrah, protože tam stále stojím jako tupka... dobře nejsem blb, těsně před tím než bychom se mohli srazit jsem se skrčila k zemi...*

Lee: *přeskakuje mě* ,,Cha cha, tohle na mě neplatí, příště tě ale určitě předběhnu!!!”

Nagadir: *jsem zoufalá, ale napadla mě další věc...* Kolem jednoho stromu uvážu tenké lanko, vedu ho přes cestu, kolem druhého stromu a postavím se na start... a čekám... co člověk musí udělat aby někoho zastavil... doufám, že se v té rychlosti nezabije...

*po chvíli opět vidím přibíhat Leeho, když je před lankem, zatáhnu, lanko se zvedá, Lee v té rychlosti o něj zavadí a setrvačností doletí až ke mně...”

Nagadir: ,,Jsi v pořádku?”

Lee: ,,Jo, ale tohle byl podraz...” zamračil se.

Nagadir: ,,Nebyl, jen jsem tě chtěla zastavit, protože jsem ti chtěla položit závažnou otázku...”

Lee: ,,Taky ti chci položit otázku, jak to děláš, že jsi rychlejší než já?”

Nagadir: ,,Nijak, já na tom startu stojím už od tvého prvního kola...

Lee: *tváří se velmi zaraženě...* ,,To nevadí,” vyhrkl po chvíli, ,,jen díky tomu jsem si pořádně zaběhal, byla to silná motivace!!”

Nagadir: ,,Jo to je fajn, ale teď k mé otázce... kam ksakru šli Neji a TenTen trénovat, nevyznám se tu!”

Lee: ,,Támhle za ten lesík...” usmál se.

Nagadir: *podívám se kam ukazuje... bylo to vážně jen malý kousek... přímo kousíček, ale nebylo je vidět ani slyšet... připadám si jako idiot, několik desítek minut se tu pracně snažím zastavit Leeho a oni jsou jen pár kroků od nás... ta Konoha mě přivede do blázince...* ,,Hehe... tak dík...” usměju se. ,,A ještě jedna věc, miluješ Sakuru?”

Lee: ,,Samozřejmě... Eh? C-cože?” vyjekl poté co si uvědomil co řekl a na co jsem se ho zeptala.

Nagadir: ,,Tak pa...” odešla jsem spokojeně a vrhla jsem na novou výzvu v podobě Nejiho. Z něj bude pěkně pracný vytahat nějaký informace. Prošla jsem okolo malého lesíčku a naskytl se mi pohled nejen na malý palouček. TenTen ležela na zemi a Neji přímo na ní. No WOW!! Ten na to skočil pěkně zrychla! ,,Ehm...” odkašlala jsem si hlasitě, abych upoutala jejich pozornost. Neji polekaně vyskočil na nohy a neuvěřitelně zrudl.

Neji: ,,N-není to tak jak to vypadá!” zakoktal se. ,,Upadl jsem!” panikařil tak moc, že uklouzl a skončil na zadku.

Nagadir: ,,No jo... my víme... ale radši si budu dávat pozor aby ses nevrhl i na mě...” ušklíbla jsem se. Neji jen otevřel pusu a znovu ji zavřel jako kapr, neboť zřejmě nebyl schopen slova.

TenTen: ,,Špatně jsi to pochopila, trénovali jsme spolu, když jsem uklouzla. Neji měl chtěl chytit ale já jsem ho strhla nechtěně sebou...” objasnila a pomohla svému kolegovi na nohy.

Nagadir: ,,No dobře... budu věřit tvému slovu,” přikývla jsem a zřejmě jsem tím Nejiho i uklidnila. ,,Takže... ehm... Neji, chtěla bych ti položit pár otázek...” začala jsem poněkud nervózně.

Neji: ,,Ano?” nasadil opět svůj obvyklý kamenný výraz.

Nagadir: ,,Jak je to vlastně mezi tebou a Hinatou? Ona je z hlavního rodu, zatímco ty z vedlejšího, že?” začla jsem s choulostivým tématem.

Neji: ,,Ano...” pronesl a probodl mě takovým zvláštním pohledem.

Nagadir: ,,A... no... slyšela jsem, že jsi ji při chunninské zkoušce málem přizabil... jak spolu vycházíte teď?”

Neji: ,,Normálně...” odpověděl, hm... to bylo vážně nečekané...

Nagadir: *trochu si zoufám* ,,Mimochodem, je pravda, že Byakuganem vidíš skrze úplně všechno?” začnu s lepším tématem.

Neji: ,,Víceméně...”

Nagadir: *začíná v duchu brečet* ,,Tak a napadlo tě někdy zneužít takové bezvadné techniky?”

Neji: ,,Zneužít?” zatvářil se nechápavě.

Nagadir: ,,No... když vidíš skrze všechno...” naznačila jsem mu nepatrně a TenTen vedle zrudla, kdo ví co si zase představovala.

Neji: ,,Nevím o čem mluvíš,” zakroutil hlavou.

Nagadir: ,,Bezva... a co duo Gai, Lee? Máš s nimi někdy nějaké problémy? Rozchází se vaše názory v něčem??” začnu vyzvídat.

Neji: *jenom mě probodává ultra vražedným pohledem, takže odpověď je mi jasná*

Nagadir: ,,Ehmm... tak nic... a co... co TenTen?”

Neji: ,,Co s ní?” zeptal se a jeho tvář zkameněla ještě víc.

Nagadir: *v duchu právě Nejiho zavraždila a pak spáchala sebevraždu* ,,Hm... tady je to beznadějný... tak se mějte a já radši půjdu zpátky do města...” usměju se nuceně a otočím se k odchodu. Jenže vzápětí si uvědomím, že jaksi nevím kde jsem, protože, za Narutem a Sasukem jsem šla víceméně bezhlavě.. ,,Ehmm...” otočím se na Nejiho a TenTen, kteří se chtěli znovu pustit do tréninku.

Neji: ,,Co se děje?” zamračil se a bylo na něm vidět, že ho moje přítomnost otravuje.

Nagadir: ,,No... já jsem se jaksi... jaksi ztratila...” nasadím nevinný kukuč. Oba dva na mě vyvalili oči.

TenTen: ,,C-cože?” vykoktala nechápavě.

Nagadir: ,,Ztratila jsem se! Jste hluší? Nevím jakým směrem se odsud do vesnice jde...” rudnu a začínám si připadat pěkně hloupě.

TenTen: ,,Aha... promiň, ty vlastně nejsi zdejší, co?”

Nagadir: ,,Skvělá dedukce Watsone...” zamručím si pro sebe. ,,Tak kudy že to je?”

TenTen: ,,Projdeš skrze támhlety stromy,” ukázala do houští napravo ode mě, ,,a pak asi po nějakých sto metrech narazíš na pěšinku, ta už tě tam dovede...” zakřenila se.

Nagadir: ,,Hm... tak dík...” ošiju se a raději ihned zmizím mezi stromy.

Rada na závěr... Chcete se něco dozvědět od Nejiho? Tak to jste opravdu moc optimističtí, to spíš donutíte mluvit mrtvolu než jeho...

Předešlý díl: 

Konoha, část druhá

,,Ale Orochimaru-sama! To je šílenství! Vím, že máte v plánu zničit Listovou, ale není moudré to takhle uspěchat!“ vyjekl Kabuto nevěřícně.
,,Kabuto, jsi mým věrným pomocníkem už pěknou řádku let, ale takhle drzý jsi nebyl ani nepamatuji,“ zasyčel Orochimaru zlověstně.
,,Ale pane!“
,,Problémy?“ ozval se z tmavého koutu místnosti posměšný hlas. Kabuto se prudce ohlédl a spatřil asi devatenáctiletou dívku s dlouhými černými vlasy a zelenýma očima.
,,Zdá se, že Kabuto nesouhlasí s mým plánem,“ povzdychl si Orochimaru.
,,S některými pomocníky je občas potíž, tak už to bývá...“ pokrčila rameny a pohlédla Kabutovi do očí v kterých se zračilo obrovské překvapení.
,,Kabuto, to je Natsuki a řekněme, že nám odteď bude pomáhat,“ představil mu ji Orochimaru.
,,Natsuki?” obrátil se zpět na něj, v jeho hlase zazněla nevěřícnost.
,,Samozřejmě, ty o její existenci nevíš... Už dlouhá léta ji učím a rozhodl jsem se, že je načase aby se ukázala. Společně se Sasukem je naší nejmocnější zbraní,” ušklíbl se.
Kabuto se pohledem vrátil k Natsuki a poněkud důkladněji si ji prohlédl. Měla na sobě černé lehké kalhoty, tmavěšedou taktickou vestu, ochranou čelenku se znakem Zvučné a katanu v černém pouzdře připevněnou na zádech. Nemohl uvěřit tomu, že ji Orochimaru-sama před ním tajil kdo ví jak dlouhou dobu. Z toho pomyšlení ho popadal vztek.
Natsuki kolem něj bez povšimnutí prošla, zastavila se těsně před Orochimarem, poklela a sklonila hlavu. ,,Je mi ctí vám sloužit, Orochimaru-sama, nemohu se dočkat až se setkám s tím mladým Uchihou a vybojuju s ním pro vás první bitvu,” řekla, ovšem bez jakéhokoliv zabarvení v hlase.
,,Sasuke-kun se nachází v podzemních prostorách, chci aby jsi ho teď vyhledala a prověřila si jeho schopnosti. Momentálně je sice mnohem silnější než když k nám přišel, ale stále je slabší než ty,” pousmál se Orochimaru.
,,Slabší než ona?!” pomyslel si udiveně Kabuto a opět na ni pohlédl.
,,Chcete abych mu to dala patřičně najevo?” ušklíbla se Natsuki.
,,Pochopila jsi mě velice správně...” objevil se mu na tváři škodolibý úsměv. ,,Teď můžeš odejít,” pokynul jí. Natsuki vstala a vydala se pryč z místnosti. Kabuto ji nepřestával sledovat, když ho minula, zahlédl v jejich očích stejný výraz, který tak často vídával u Orochimara. Byla to touha po krvi, bolesti a utrpení. Touha zabíjet.
,,A Natsuki... nezapomeň, že je pro mne Sasuke velice důležitý...” dodal Orochimaru.
,,Nemusíte mít strach, v životě by mě nenapadlo mu skřivit ani vlásek...” řekla Natsuki a zmizela v chodbě.
,,Orochimaru-sama? Jak dlouho už...” vykoktal Kabuto po chvíli zmateně.
,,Jak dlouho je pod mým velením? Už od svých čtyř let...”
,,A co dělala doteď?” chtěl vědět.
,,Byla v několika okolních vesnicích, získávala informace nebo vyjednávala...” objevil se v jeho tváři úšklebek. Kabuto raději nechtěl vědět co si má pod slovy vyjednávání představit, ale byl si jist, že pro obyvatele těch vesnic to nebylo nic příjemného.
Natsuki kráčela chodbami a mířila hlouběji do komplexu Orochimarova paláce. Přemýšlela nad tím jak asi ten mladý Uchiha vypadá a jak velká je jeho moc, byla si však vědoma toho, že to určitě není žádný chcípáček jestliže si ho její pán tak vydržuje. Najednou zničehonic ucítila, celkem nedaleko, přítomnost cizí chakry, musel to být určitě on. Na její tváři se objevil spokojený úsměv a rozběhla se kupředu, několikrát zabočila a pak se octla v obrovské místnosti jejíž strop končil někde v temnotách. Po obvodu tohoto rozlehlého dómu byly rozmístěny pochodně. Pohupující se plamen jedné z nich osvěcoval mladíka, který byl na protější straně a stál k ní otočen zády, pravděpodobně mířil někam pryč, ale zastavil se jakmile ucítil její chakru.
,,Ty jsi Uchiha Sasuke?” zeptala se ho pro jistotu.
,,Proč to chceš vědět?” odpověděl jí otázkou aniž by se obtěžoval otáčet.
,,Protože mám od Orochimaru-sama rozkaz najít Sasukeho a vyzkoušet si jeho schopnosti...” odpověděla mu klidně a vyrazila kupředu. Tasila katanu a zamířila mladíkovi na záda, ten se však v mžiku otočil a zablokoval ji svým vlastním mečem. Byl tak rychlý, že sotva postřehla kdy tasil.
,,Jsi rychlý...” zašeptala a krátce pohlédla do jeho očí ve kterých byl sharingan. ,,Tak jo, teď vím, že jsi stoprocentně Sasuke Uchiha...” usmála se, odskočila od něj a zasunula katanu do pouzdra na zádech, Sasuke se nepatrně zamračil.
,,Uvidíme co umíš...” usmála se a provedla jednoduchou pečeť. Podlaha se mírně otřásla, vyrazil z ní obrovský proud vody a ve smyčkách zamířil k Sasukemu, který se rozhodl vyčkávat. Když byl vodní proud nebezpečně blízko, rozmáchl se a sekl, bez jakýchkoliv problémů vodu přeťal. To už se ale k němu řítily další, menší vodní proudy a útočily na něj ze všech stran. I přes to, že na něj neustále dorážely je všechny úspěšně likvidoval.
,,Hmm...” zamyslela se na chvíli Natsuki a pak provedla další jednoduchou pečeť. ,,Hyouton...” zašeptala a voda se změnila v led. Jak očekávala, Sasukemu to začalo činit menší potíže.
,,Ten led... není obyčejný...” pomyslel si a krátce na Natsuki pohlédl. Ke své smůle zjistil, že nedokáže její pohyby zkopírovat, byla to Kekkei Genkai.
,,Speciálně chakrou tvrzený led... můj vlastní výmysl... nepřesekne ho ani tvůj Kusanagi...” usmála se na něj, když si všimla jeho pohledu. Sasuke se zamračil, zajímalo ho co to na něj Orochimaru zase zkouší. Protože mu jeho meč nebyl k užitku rozhodl se pro silnější kalibr. Odskočil, provedl sérii pečetí a v ruce se mu zformovala koule tvořená blesky. Chtěl se ji zbavit co nejrychleji. Rozběhl se, cestu mu zastoupil led, který se změnil v dračí hlavu s ostrými a špičatými zuby, ale jeho technika jím projela jako nůž máslem. Jakmile se vynořil na druhé straně chystal se dívce zasadit ránu, ale ta na něj zaútočila naprosto stejnou technikou. Obě Chidori se střetly a odhodily je od sebe, oba dva skončili v přidřepu. Natsuki se zamračila a dotkla se vody na podlaze. Ta se mírně zavlnila a zformovala se do deseti vlků, kteří se rozběhli směrem k Sasukemu. Podařilo se jim ho obklíčit a pak proti němu prudce vyrazili.
,,Chidori Nagashi!” vyhrkl Sasuke a proud elektřiny, který vyslal do blízkého okolí je rozprášil, ale místo toho aby voda klesla na zem zůstala viset ve vzduchu a začala se spojovat. Sasuke se zamračil, přesekl nejbližší sloupec vody a rozběhl se na tmavovlasou dívku. Ta se, překvapená jeho rychlostí, nevzmohla na úník a jeho meč ji úspěšně zasáhl. Její klesající tělo se však rozpadlo v kapky vody. Sasuke se prudce otočil, ale bylo příliš pozdě. Obrovský vodní proud ho surově odhodil. Kvůli vodě, která se před tím neustále kolem něj vlnila nebyl schopen postřehnout to, že si vytvořila Mizu Bunshin a někde skrytě čekala na to až na něj bude moci zaútočit. Tvrdě dopadl na zem, ale vzápětí se ihned postavil a znovu se na ni rozběhl s napřaženým mečem.
,,Suiton: Suijinheki Jutsu!” vykřikla Natsuki a kolem ní se vytvořila vodní zeď. Sasuke se pousmál, když byl dostatečně blízko vložil do svého meče proud elektřiny a sekl. V místě, kde se jeho posílený meč dotkl vody se narušila struktura a vytvořila malou mezeru, kterou mohl proniknout dovnitř. A také tak chtěl učinit, ale jakmile se ke zdi víc přiblížil voda po něm vyrazila a obmotala mu paži. Natsuki se ušklíbla, napřáhla ruku s otevřenou dlaní a pomalu ji sevřela v pěst. Tlak, který voda vytvořila mu rozdrtil kosti, k tomu všemu ho jen tak nemínila pustit a začala mu obmotávat i druhou ruku.
,,Nesmím tě zabít... ale Orochimaru-sama se nezmínil, že ti ani nesmím rozdrtit ruce...” objevil se v její tváři škodolibý úsměv.
,,Chidori Nagashi!” procedil skrze zuby a podařilo se mu z vodního sevření uniknout.
,,Ale heleďme se, opět ten samý trik...” pousmála se a pohlédla na jeho bezvládnou levačku. ,,Ta bolest musí být nesnesitelná... Co myslíš, jak dlouho to ještě vydržíš?” provokovala ho a zpoza ni se vynořili dva devítimetroví hadi.
Sasuke se zamračil, zrovna když objevil její slabiny mu znemožnila použít potřebné pečetě, ale co ho ještě víc štvalo byl ten fakt, že ohledně jeho ruky měla pravdu. Bolest, kterou pociťoval byla téměř oslepující a vysávala z něj sílu.
,,Kupředu!” pokynula Natsuki hadům a ti se na něj s hrozivým zasyčením vrhli. Sasuke před nimi spěšně uskakoval a zběsile máchal mečem.
,,Jsi slabý... a proč jsi slabý? Protože ti chybí nenávist...” ... ,,Ty mi ani nestojíš za zabití, maličký pošetilý bratře...” vybavily se mu Itachiho slova a v tu chvíli ho popadl neuvěřitelný vztek...

Předešlý díl: 

Natsuki 01 - Prolog