Vzpomínal jak jako malý chlapec chodíval stejnou chodbou až k těm tajemným dveřím.

Oči zbarvené krví

´"Tsunade-sama !" vykríkol Naruto so slzami v očiach.
"Na-aruto j-já..." Tsunade sa naňho posledný krát usmiala a mŕtva spadla na zem.

Kvap...Kvap

1.ČASŤ

Bolo leto.
Už ubehlo päť rokov,odo dňa čo Naruto odišiel trénovať.

„ Omlouvám se, že jsem přišel pozdě, ale zaspal jsem.“ řekl a šel si sednout. Sedl si vedle mne a vytáhl si věci na lavici.

Yang zaklepala na dveře sídla desáté divize.
"Dále," ozval se Toushirův hlas.
To snad není možný, on má tak nádhernej hlas... Yang, zatraceně, přestaň!

Bylo zase pondělí a já jsem zase musela jet tramvajkou, všichni mne odsuzovaly za to co jsem (EMOGIRL) až na pár přátel ze školy. Před školou už mne všichni zdraví a já jen kývnu na odpověď. Všichni jsou už na to zvyklý. Jdu do školy a sednu si na své místo (zadní lavice u okna). Zazvoní na hodinu, vejde učitel a všichni se postaví.
„ Dobrý den, děkuji, posaďte se.“ řekne náš třídní, první dělá docházku, když v tom někdo zaklepe na dveře.
„ Dále…“ řekne učitel a ten někdo vleze dovnitř, já si ho nevšímám a dál si kreslím po sešitě svoje postavičky.
„ Á další “EmObUzNa“…“ uslyším narážku od našeho třídního Kena a já zpozorním, zvednu se ze židle
„ Máš něco proti Emo??? Ty nagelovaný papouchu???“
„ Drž hubu… Jdi si radši podřezat žíly na záchod…“
„ No tak Jeny, Michale, nechte toho… Jeny posaď se…“ napomene nás učitel a já si sedám na židli a zase si kreslím… Ten kluk, co vešel, přišel za učitelem a dal mu nějaký papír, pořád jsem se na něj nepodívala, bylo mi jedno kdo to je.
„ Tak tě tady vítám Petře, posaď se prosím vedle Jeny a ona ti všechno vysvětlí a pomůže ti, aby si zapadl.“ řekne učitel, ale já ho vůbec nevnímám, Petr si jde sednout ke mne a teprve pak se na něj podívám (černé vlasy, bílo černé tričko, pyramidový pásek a černé uplé kalhoty)
„ Ahoj.“ pozdraví mne
„ Ahoj, ty jsi tu nový, že?“
„ Ano jsem.“
„ Tady je rozvrh hodin, opiš si ho a zítra se už budeš podle něj řídit.“ řeknu a podám mu rozvrh hodin
„ Jo a neříkej mi prosímtě Jeny, ale říkej mi LoLo.“
„ A ty mi říkej MaRkO.“ řekl a podíval se na můj pokreslený sešit
„ Kreslíš?“
„ Ne, já jsem spíš na psaní.“
„ Máš tady něco, co jsi napsal nebo si něco pamatuješ?“
„ Jo mám tu něco, ale není to moc dobré…“
„ No tak, ukaž… Nemusíš se bát, já se ti nebudu smát…“ řekla jsem a on vytáhl černo bílí sešit a podal mi ho…
„ Je to nádhera.“ řekla jsem a vrátila jsem mu sešit
„ Vážně se ti to líbí?“
„ No že váháš… Kde vlastně bydlíš?“
„ To jsem rád, že se ti to líbí… Já bydlím v Porubě. A ty?“
„ Já taky, kde přesně?“
„ 17. Listopadu 641 v prvním patře.“
„ Co???? Já bydlím tam kde ty byt č. 5.“
„Tak to je dost dobrý já v bytě č. 4… Jak to, že jsem tě tam neviděl?“
„ Já moc ven nechodím, protože nemám s kým.“
„ Ale teď budeš chodit ven se mnou, že?“
„ No jasně, že jo… Teď mne tak napadlo, že by si mi mohl pomoct se psaním básniček a já bych tě mohla naučit kreslit…“
„ Jo to by bylo super…“ MaRkO. Celou hodinu jsme si povídaly a ani nám nedošlo, že je to poslední hodina. Sbalila jsem si věci a šly jsme pomalu domů…
„ Nechceš vzít tu tašku?“
„ Jo díky.“ řekla jsem a podala mu ji. Doma jsme byly v 15:15.
„ Tak zatím ahoj.“ řekla jsem, odemkla si dveře a dala MaRkOvI malou pusu na líčko,pak jsem za sebou zavřela dveře.
„ Tak jak bylo ve škole?“ můj otec
„ Docela to šlo, máme nového spolužáka.“
„ To je fajn ne?“
„ Jo je.“
„ Proč se pořád tváříš jak na pohřbu?“
„ To by si nepochopil…“ řekla jsem,zavřela se do pokoje, pustila si na plný pecky My cHeMiCaL rOmAnCe a do pokoje vtrhne můj otec.
„ Jeny ztiž to! Jo nějaký Markok pro tebe přišel.“
„ Řekni mu ať jde dál a pak ho pošli sem..“
„ Já nejsem žádný tvůj sluha.“
„ Tatíííííí, prosííííííííím…“

Pisajte komentíky.... Arigatou gozaimasu