SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Home-cože to? II.S.D. (5.kap.) Pitch

Při přechodu na Vysokou, ano dostal jsem se na Vysokou, jsem měl výhodu od toho senilního Fischera. Ta výhoda bylo doporučení pro můj budoucí tým, kam se zrovna chystám přihlásit. Když to dopadne dobře, nebudu muset dělat fyzické testy, ale rovnou přejdu na zkoušku do hlavní sestavy. Nadšeně jsem se ušklíbnul a snažil se nezmuchlat důležitý papír v ruce. Sebejistota ze mě odletovala na všechny světové strany, a díky chutnému obědu s milovanou Lee jsem byl šťastnej, jak blecha plná lidské krve. Teď mě rozhodně nikdo nerozhází, ani starší spolužáci, kteří mě jistě budou ze začátku nesnášet. Ale co je mi do nich že, mám talent a netajím se s tím.
Se stálým úsměvem jsem stanu přede dveřmi, na kterých stálo kancelář trenéra.
Nádech výdech a zaklepal jsem.
„Vstupte,“ ozvalo se docela příjemným hlasem zevnitř a tak jsem zabral za kliku a vešel.
Uvnitř seděli tři lidé. Jeden za velkým stolem, očividně trenér. Druhý na židli kousek od něj, vypadal jako třeťák zřejmě kapitán vzhledem k zodpovědnému pohledu. A poslední byla dospělá tmavovlasá žena sedící uvolněně v jednom ze dvou křesel před hlavním stolem. Byla v kostýmku s dost krátkou sukní. A… nohy měla bez debat výstavní,… to bylo první, co mi projelo hlavou. Sakra, nech toho, ty hlavo blbá, i ty tam dole se zklidni! Koleduju si o malér.
„Dobrý den. Jsem Darren Stream a mám vám tohle předat,“ představil jsem se a podal tomu týpkovy za stolem tolik chráněné doporučení. Usmívající se ženy hned vedle mě jsem si snažil nevšímat.
„Jistě, čekali jsme tě. Posaď se.“
„Dobře.“

„Vítám tě u nás, Darrene. Já jsem trenér Chaplin,“ oznámil s veškerou pompézní parádou asi za osm minut ticha, kdy mě ti dva pobočníci rengenovali od hlavy až k patě. To tu hlavu od těch debilních papírů nemohl zvednout dřív?! Už teď cítím těch pár kapek potu na zádech. Trochu to zmírnilo jeho srandovní jméno, načež jsem vyslovil první chybu na této škole.
„Jako Charlie Chaplin?“
„Píše se to stejně, přiznávám. Ale já jsem Albert Chaplin.“
„Neslýcháte často, že je to vtipný?“
„Slýchávám,“ přiznal jemně a vzápětí jeho klidné a vlídné obličejové svaly ztvrdly a mě připadalo, že se za stolem objevil Freddy Krueger. „Ale tohle je naposledy, co si z toho děláš srandu, rozumíme si?“
„J-jistě, Pane,“ zakoktal jsem a rovnou si zapamatoval první věc. Neštvi tohohle chlapa!
Jeho pohled se vrátil do normálu stejně rychle jako předtím do té Noční můry z Elm Street.
„Dobrá. Díval jsem se do tvých záznamů a tvůj předchozí trenér v tobě viděl velký talent. Nemůžu se dočkat, až to vyzkoušíme na hřišti.“
„Taky se těším, Pane.“
„Nenastoupil k nám ještě někdo z tvého bývalého týmu?“ Zeptala se žena a pobaveně na sebe upozornila tím, že si přehoupla nohu přes nohu. Uvědomuje si, jak krátkou sukni má?
„A-ano, dva.“
„Rayen Cooper a Billy Wagner.“
„Správně,“ řekl jsem a potvrdil jí její informace. To mě sleduje do článku do novin, či co?
„Jejich schopnosti?“
„Slušný.“
„To je celé? Jen to řekneš o svých kamarádech?“ Oznámila překvapeně a já jen pokrčil nezáživně rameny. Snad nečekala nějaké sladké popisování jejich těl a fuj záhybů. Chtěl jsem prsknout něco ostřejšího, ale klidný výhružný pohled na Chaplina mě dost zklidnil.
„Testy se dělají podle toho, jakej jsem kamarád, či co?“
„Mazanej kluk. Líbí se mi,“ oznámila vesele a olízla si naschvál svoje výstavní usměvavé rty.

Byl čas předvést svému novému týmu, co dokáže Darren Stream a jaký vlastně udělali přínosný obchod. Upravil jsem si čepici kšiltem dopředu a kouknul na třeťáka s pálkou v ruce, jak cvičně promachuje okolním vzduchem. Vipadalo to podle síly švihu a pozvolném uvolnění ramen, že je velmi dobrý, možná až profesionálně zdatný čelit mi. To mě jen víc nažhavilo a já se neubránil potěšenému úšklebku, což si přítomní zcela milně vysvětlovali jako provokaci a sebestřednost. To druhé sice byla trochu pravda ale jen do té míry, která se vyskytuje u talentovaných hráčů mého kalibru.
Na znamení trenéra Chaplina jsem juknul po chytači a lehce přikývnul, jako že já můžu. Pochopil mě rychlostí blesku a přesunul se přesně tam, kam jsem zamýšlel mířit. Kapitán je očividně zkušenej expert, s ním si ještě užiju spoustu legrace.
Napřáhnul jsem levou ruku a vší silou vypálil bílý míček na připraveného pálkaře, kterého tak moc překvapila jeho rychlost, že zapomněl promáchnout! Chytač chytil mou ránu, která v jeho rukavici pěkně zapískala, a trochu zaraženě zjistil, že se musel snažit v chycení víc, jak obvykle. I přes helmu jsem poznal, že se pobaveně usmál.

„Ještě jednou, Streame!“
„Ano, Pane.“
„Další už ti nevyjde, mladej!“ Křikl ten pálkař naštvaně a dal se do maximálního soustředěného postoje. Usmál jsem se šťastně a řekl jsem si v duchu, no jasně. To už známe.

Chytil jsem pevně míček a nadzvednul jedno obočí. Asi na něj zkusím legendární Hod Draka, jak jsem to pracovně nazval. Arogance sebou nese i arogantní názvy technik umělce.
A tak jsem to udělal. Vypálil jsem rychlý a přitom pomalu vybočující míček na zmateného pálkaře, který si myslel, že nic nového skvělého na něj nevytáhnu. Jeho smůla. Promáchnul, ale míč netrefil.
Co bylo vtipný, byl fakt, že ho nedokázal chytit ani kapitán chytač. Míč mu vyklouzl o pár centimetrů a skončil za oběma u obvodové zdi.
Posunul jsem si kšilt zpět do zadu na temeno a snažil se usmívat, co nejméně. Pálkař z třeťáku zuřil ale kapitán vypadal , že je až nadmíru spokojen s ukázkou síly.

„To stačí! Streame sem!“
„Bylo něco špatně?“
„Víš moc dobře, že ne. Tak se tak blbě neptej.“
„No jo…“
„Tvůj výkon trenér Fischer vůbec nepřecenil.“
„Děkuji.“
„Teď jen musíš víc trénovat vaší battery.“
„Já budu v páru s kapitánem?“
„Máš s tím problém?“
„Vůbec. Spíš naopak. Těším se.“
„Fajn. Vezmi ho do bulpenu, Defroste,“ nakázal trenér mému kapitánovi a dal se na odchod k polařům, které asi hodlá dost provětrat.
„Ano, Pane,“ řekl si kápo spíš pro sebe, ale nebyl v tom znak žádného rebelství. Navíc je to poprvé, co jsem ho vůbec slyšel promluvit. Můj první dojem se tak smrsknul do slova Robocop. Drsnej, profesionální, férovej a dobrej klidnej bojovník. Jen ta řeč trochu pokulhávala. I na ostatní v týmu vypotřeboval tak dvě až čtyři slova víc ne. Očividně to ale nikomu nevadilo a spíš to uznávali.
Ach jo, to budou zas zajímavý tři roky školy.
Pomyslel jsem si, když jsem za tímhle napůl strojem poslušně cupital do bulpenu.

.
.

.

**** O pětadvacet let později ****

Hodně dlouho se mi moje dcera River koukala do modrých očí, než se rozhodla položit otázku.
„Nechápu, co se ti na tom týmu nelíbilo? Ze začátku to přeci skřípe u každých nováčků.“
„Asi jsem skřípal víc než obvyklý nováček.“
„Tak si byl trochu namyšlenej, ale jestli si byl pro tým přínosem, museli to skousnout, ne?“
„Si úžasná, víš to?“
„Jen v mezích. Taky mi v týmu nesedl úplně každej, ale skousla jsem to.“
„Už si to vůbec vyřešila se svými kluky?“
„Nikdo mi nezvedá telefon a Lenymu ho zase nezvedám já,“ prskla si pod vousy a nafoukla tváře.
„Aha. Měla bys to vyřešit alespoň do začátku druháku. Pak to bude jen horší.“
„Jo já vím. Pokusím se je konfrontovat na úvodním ceremoniálu,“ řekla odhodlaně, postavila se a s pravou rukou v pěst vítězně napodobila Mika Tysona, při vítězném úderu. Vzdychnul jsem.
„Nenarušíš zase nějakou školní akci, že ne?“
„Ne, neboj. Promyslela jsem si jiný plán útoku.“
„To mě trochu děsí, River.“
„Nebudu se prát, jen jsem to tak nazvala. Kvůli dodání odvahy,“ usmála se a já jí to oplatil.
„U tebe jeden nikdy neví.“
….
„Tati. Co se vůbec stalo na tom Nároďáku?“ Zeptala se a celá najednou dost zvážněla. A bylo to tady, to nejhlavnější, co toužila vědět. Už jsem nemohl couvnout, i když jsem věděl, že se bude za začátku obviňovat a bude jí to tak nějak líto. Její chyba to ale nebyla, to rozhodně ne. Ničí vina a přesto, se to stalo kvůli náklonnosti dvou bezvadných lidí, co měli tužby před sebou.
„Pamatuju si, že běžela polovina třeťáku na Vysoký a já šel zrovna z tréninku. Stavil jsem se pro Lee v jedné kavárně, kde si přivydělávala a…“
Zaplul jsem zpět do zajímavé a chaotické minulosti.

______________________________________________________________

Optimismus je způsobený nedostatkem informací Laughing out loud

Dodatek autora:: 

Po delší době zase nový dílek Tongue Postup v před - Zpět k naší River - se pomalu blíží. Příští díl asi bude poslední vypravovat tatínek. Pak už, jak doufám, se vrhneme zpět na Dceru Parkerovou Laughing out loud Smile

0