Ice cream intoxication

Snažil se otevřít oči, ale měl tak unavená víčka, že je nemohl donutit zvednout se. Připadal si, jako by ho sejmula nějaká dodávka a párkrát přes něj přejela. K..a, sejmula ho dodávka!

Prudce sebou trhl, ale ani to tělo ho nechtělo poslouchat.

„Buď v klidu, otevřou se ti rány,“ ozvalo se vedle něj. „Musíš být příště víc opatrný, při přecházení silnice, Shizu-chan.“

„I..z..a..y..a..“ drtil mezi zuby jeho jméno a prudce otevřel oči, až ho ostré světlo v místnosti skoro oslepilo.

„Sakra, kde to jsem?!“ zavrčel Shizuo a opět sebou trhl.

„V nemocnici, měl jsi nehodu,“ usmál se ten skřeček, sedící na okraji jeho postele.

„Co je do pr..le tohle!“

Shizuo si uvědomil, že leží v nemocniční posteli, úplně nahý, jen přikrytý prostěradlem, s obvázanými žebry, na kterých byly viditelně patrné obrysy vzorku pneumatik. V žíle na ruce měl zapíchnutou kanylu, do které vedla hadička. To vše by bylo ještě docela pochopitelné, ale proč měl přivázané zápěstí koženými řemínky k vysouvacím zábranám postele, už mu tak jasné nebylo.

„Přemluvil jsem sestřičku, ať ti dá něco na uklidnění,“ usmál se Izaya a naklonil se nad ležícího blonďáka. „Že by jsi mohl vyvádět, protože nesnášíš pohled na krev…“ přejel mu prsty po hrudníku a zavadil lehce o bradavky, překryté jen jednou vrstvou obvazu.

„Že nesnášíš bolest,“ pokračoval Izaya a zahryzl se do obvazů, které pomalu stáhl dolů, aby propustil růžové korálky na svobodu.

Přejel po nich slastně jazykem.

„Že nesnášíš mě,“ nasadil Izaya svůj bolestivý výraz. „A přitom jsem ti donesl zmrzlinu!“ a v mladíkově ruce se objevil kelímek se zmrzlinou, jedním pohybem odtrhl plastové víko, které odhodil na zem a zabořil lžíci do krémové konzistence.

„Zabiju tě,“ trhne řemínky Shizuo, až kovová postel zarachotí.

Izaya nadskočí a nabraná zmrzlina, kterou si chtěl strčit do úst, spadla na horkou kůži barmana a ihned začala tát. Oba se na tu rozpouštějící hromádku zadívali pohledem, říkající každý něco jiný.

„Opovaž se toho dotknout!“ zachroptí Shizuo.

Izaya přimhouří oči a oblízne prázdnou lžičku.

„Fakt nemůžu?“ zakňourá. „Co mi uděláš?“

„Nacpu tě do támhletoho odpadkového koše,“ pohodí hlavou Shizuo směrem do kouta pokoje.

„Ale Shizu-chan, ty jsi tak krutý. A moc dobře víš, že je to nereálné, nacpat někoho jako jsem já, do tak malé věci.“

Aniž by čekal na odpověď, jedním srknutím do sebe nasál rozpuštěnou zmrzlinu a jazykem vytřel uleptanou bílou kůži svého protivníka.

„I…z…a…y…a,“ cedí opět jeho jméno mezi zuby a snaží se ho ze sebe shodit.

„Dáš si?“ nakloní hlavu Izaya, nabere další porci zmrzliny a namíří lžičku barmanovi do úst.

Shizuo se chystal otevřít pusu, aby něco hezkého tomu úchylákovi, milující lidi, řekl, ale přibližující lžička ho donutila zatnout zuby, takže narazila lžička na zavřená vrata a zmrzlina se jakoby nedopatřením vyklopila Shizuovi na tvář a rozeběhla se v tenkých pramínkách na všechny strany.
Něco jako „k..a“ nestačil Shizuo vychrlit, protože Izaya byl neuvěřitelně rychlý. Jazykem sledoval všechny ty cestičky neposlušné zmrzliny, horkými polibky ji sebral ze sevřených rtů, zabránil ji dotknout se prostěradla a nechal Shizuův krk bez jediné stopy smetany s příchutí vanilky. Izaya byl jak uklízecí četa, přejíždějící svým drsným jazykem přes bradu, krční tepnu, a zase zpět, na Shizuova ústa drmolící nadávky.

„Jsi čisťounký jak miminko, Shizu-chan,“ pochválil svou práci ten hnědovlasý ďábel a hranou ruky si otřel ušmouraný obličej. „Ale jak miminko se nechováš,“ pozvedl v úžasu obočí, když zahlédl nepatrnou změnu dokonalé roviny prostěradla, zahalující Shizuovo nahé tělo.

Postel opět nadskočila, jak sebou Shizuo trhl a snažil se oprostit od pout.

„Nikam nesahej!“ zahřmělo pokojem.

„Jak tě taková věc napadla, Shizu-chan?“ zavrtí nechápavě hlavou Izaya a odloží zmrzlinu na stolek vedle pacientovy hlavy.

V jeho ruce se objeví nožík a ostří se přitiskne na bílou kůži a nadzvedne okraj prostěradla.

„Zabiju tě!“

„Jo, to už jsi říkal,“ potřese svou hnědou hřívou Izaya, vyplázne jazyk, jak se soustředí na odhalování tajemství, skryté pod bílou látkou.

Nožem shrnuje prostěradlo, kousek po kousku, zanechává na kůži jemnou krvavou čáru a těsně před cílem se jeho ruka zastaví a zacvakne nůž.

Shizuovi vyskočily na čele krůpěje potu. Je uvázaný k posteli, s nějakými oblbováky napíchnutými do žíly a s šíleným Izayem, upjatě sledující objekt, schovaný pod prostěradlem. Lehni, lehni, přikazuje Shizuo v duchu své chloubě. Ale čím víc na něj myslí, tím víc se staví do pozoru a touží po jakémkoliv doteku. Zatraceně!

Izaya natáhne ruku a jemně přejede dlaní po hrbolku, jakoby chtěl opravit tu nerovnost povlečení, ale ta nerovnost je očividně hodně odolná a na protest proti snažení se ji srovnat se zemí, naroste a vyšle silný protest proti Izayově dlani.

„Nehraj si semnou!“ vykřikne Shizuo a jeho ruka přetrhne kožený řemínek,
vytrhne se mu kanyla z žíly, až krev vystříkne a zkropí zem vedle postele.

Izaya úlekem vyskočí na nohy a zazubí se.

„Sakra, začínalo to být zajímavé!“ rozhlédne se po únikové cestě. „Tak abych šel.“

Rachotící kov naznačoval tomu, že se Shizuo vymanil i z druhého koženého zajetí. Izaya přiskočí k oknu a chytí se kliky, aby mohl jedním trhnutím okno otevřít a skočit…eee…asi z druhého patra.

Náraz barmanova těla do jeho zad mu vyrazí dech. Obtiskne část svého obličeje do tabulky skla a svým dechem utvoří na skle mlžný opar. Mohutný blonďák, jehož tělo se pomalu zbavovalo otupujících látek v krevním oběhu, mu stiskl pravou ruku a zkroutil na záda. Izaya cítil tlak na svých hýždích, jak se k němu Shizuo tiskl vší silou.

„Byl bych raději, kdybys mě prohodil jako obvykle oknem, než dělal tohle, Shizu-chan,“ zkuhrá Izaya a zatne pěsti.

„Neboj, i na to dojde,“ ušklíbne se blonďák a vsune svou velkou ruku za pásek Izayových kalhot.

Izaya vyjekne a snaží se odlepit svůj obličej z okna, ale barman mu nenechá žádný prostor.

„Nemohl bys mě nacpat do toho odpadkového koše?“ škemrá Izaya.

„Pozdě! Čas vypršel,“ zavrčí mu Shizuo do ucha a přisaje se mu na ušní lalůček.

Kovová spona rozepnutého pásku cinkla o radiátor, visícím pod parapetem. Izaya se snažil zadržet svoje kalhoty, sesouvající se mu ke kolenům, ale Shizuovi hbité prsty, které obejmuly jeho ztopořený penis, ho donutily sevřít okraj parapetu a soustředit se na mrazivé šimrání v podbříšku a teplo rozlévající se mu po celém těle.

„Shizu-chan,“ zalape po dechu Izaya. „Buď prosím jemný.“

Barman se na něj ještě víc přitiskne a několika pohyby si třením mezi Izayovými stehny oživí své vzrušení. Izaya se snaží zaprotestovat, nad nevýhodnou pozicí, obličejem přitisknutý na tabulku okenního skla, když si ho Shizuo odtáhne, jakoby mu četl myšlenky, ale hned na to ho zlomí v pase a přitiskne mu obličej na parapet a pokračuje v šílené jízdě šikovné ruky.

„Tomu se říká znásilnění, Shizu-chan!“ ječí Izaya.

„Nelíbí se ti to, Izaya-kun?“ zašeptá mu Shizuo do ucha a přesně v momentě, kdy se mu zahryzl do pulsující tepny na krku do něho prudce vnikl.

„Shizu-chan, říkal jsem jemný,“ zaskuhrá Izaya.

Místo odpovědi se mu dostává rozkoše, proudící do jeho těla, kdy Shizuo nepřestává laskat jeho chloubu, jemnými pohyby mokré dlaně a na druhé straně vášnivé prudké pohyby, jenž nabývají na intenzitě. Oba cítí, že jejich vzrušení dochází konce, Izaya skropí radiátor před sebou a Shizuo se ještě snaží oddálit vzrušení, ale Izaya mu svým zadečkem vyjde několikrát vstříc, Shizuo nemůže uniknout a poctí svého nepřítele slušnou dávkou munice.

Stisk povolí a Izaya se může konečně narovnat ze své ponižující pozice. Natahuje si kalhoty a vítězným pohledem sjíždí nahé tělo Shizua, který ještě stále těžce dýchá, jeho zavázaný hrudník se zvedá nahoru dolů a jeho obličej je trochu otřesen, když si Shizuo uvědomil, co právě udělal.

„To bylo moc pěkné, Shizu-chan,“ usmívá se Izaya. „Mohli bychom si to někdy zopak…“

„Žádné příště už nebude, Izaya-kun!“ zaskřípe zuby Shizuo a chytne mladíka za klopy kabátu.

Na chodník začnou padat úlomky skla. Lidé procházející kolem nemocnice uskakují a v panické hrůze zvedají svůj zrak k nebesům. Z nich se dolů řítí mladík, rozevlátý kabát v ten moment proti slunci vypadá jak křídla démona. Usmívá se směrem k oknu, kde stojí nahý blonďák se svraštěným obočím, který ho právě prohodil skleněnou stěnou. Izaya dopadl na všechny čtyři jak kočka. Jen si z kolen setřepal malé úlomky skla a vyslal vzdušný polibek k naštvanému Shizuovi.

Přesně na místo, kde ještě před pár vteřinami stál ten mladík s ironickým úsměvem na tváři, dopadla napřed matrace a těsně za ní s řinčením kovová postel, která se zkroutila do neidentifikovatelné formy železných tyčí.

„Dostal jsi, co jsi chtěl, že Izaya-kun?“ zavrčel Shizuo, sedl si na parapet s kyblíkem roztečené zmrzliny a pozoroval zmatené pobíhaní mravenců pod ním.

Převrátil do sebe chladivou tekutinu a čekal, až si ho někdo přijde vyzvednout, zastavit krvácení a dají mu nový pokoj s novou postelí. Byl totiž docela dost unavenej.

„Bastard, Izaya-kun!“