Ach ano, mí drazí, čtete správně. Na tento nápad mě tak trochu postrčila jedna čtenářka, nebo spíše byla mojí inspirací, když v jednom komentáři pod povídku "Skutečná FBI" napsala toto:

„Na nakreslení koně existuje vcelku jednoduchej fígl... Nakresli jednorožce a ukradni mu roh... Ten pak samozřejmě můžeš prodat Winchesterům :D Já se neurážím a sama všechno beru s obrovským množstvím humoru...“

A tak i když zatím moc jednorožce kreslit neumím, řekla jsem si, že má vlastně pravdu a mohl by to být dobrý byznys. Jakožto spisovatelka mám tu moc se setkat s kýmkoli chci, bohužel bratři Winchesterové jsou tam někde za velkou louží, a nepředpokládám, že Dean by se uvolil letět kvůli takové prkotině až někam do Evropy a Cas tu není od toho, aby dělal někomu s fobií leteckou dopravu. Nevím také jak to teď má náš anděl s tou vypůjčenou milostí, modlitby slyší, ale tohle je přeci jenom opravdu dlouhý let na spoustu šťávy a já nemůžu opustit Českou republiku kvůli škole a tak… navíc letenky jsou dost drahé, a obchodům po internetu nevěřím, zvláště pak pokud se jedná o tak delikátní zboží jako je roh jednorožce. Naštěstí můj drahocenný bratříček je teď v El Pasu a řekl si, že o zimních svátcích si dát „poznávací výlet“ po státech. Takže proč toho nevyužít?
Brácha se sice na Supernatural nikdy nedíval, za co jsem možná ráda, protože to by byla skutečně teprve apokalypsa, ale vždy je a byl pro každou „špatnost“. Kromě toho, život českého studenta v Americe není levná záležitost, a když si chtěl s kamarády vyjet na ono sjíždění pískových dun na snowboardu (Sandboarding), „pár zlaťáčků“ se mu určitě bude hodit.
A tak jsem ukradla několik papírů do kopírky a začala jsem s kreslením jednorožců, dokavaď alespoň jeden vypadal normálně a ne jako když ho srazil několikaset tunový vagón vlaku z vánoční reklamy na Coca-colu.
Dalším mým krokem bylo informovat Winchestery, že pro ně mám zboží. Protože na ně nemám číslo, měla jsem tři možnosti. Ta první přivolat démona. Pokud bych tak učinila, asi bych se rozhodla pro Crawleyho, přeci jen je jeden z těch prodejných, hamižných parchantů, kterých je v Česku plná řada. Naneštěstí pro něj, nehodlala jsem zaprodat svou duši, a ač patří v seriálu k mým oblíbencům, nevěřím mu ani to, co by se za nehet vešlo. Další variantou bylo do metalového rádia nechat si objednat píseň s věnováním Deanu Winchesterovi, ale to by také mohlo přivolat nežádanou pozornost, a ještě bych si nemohla být jistá, jestli můj vzkaz Winchesterové obdrželi. Takže jsem se nakonec rozhodla pro modlitbu.
S Casem jsme se dohodli, že sraz bude 20. 12. v Miami a bráchovi jsem poslala onoho jednorožce, s tím že má vzít nůžky, vystřihnout roh a já svou božskou mocí pak na dálku učiním, že onen roh se stane skutečným. Vše šlo jako po másle, až do chvíle než nastal onen osudný den 20. 12. Těsně několik hodin před plánovaným setkáním obdržel brácha z onoho čísla, které mi předtím Cas telepaticky předal jako kontakt na Winchestery, zprávu, že se omlouvají, ale na domluvený sraz nepřijedou, že se prý objevila jiná, daleko víc naléhavá situace.
Ach jo, to je opravdu super, člověk se tu s tím pachtí a nakonec si za výdělek z té velké práce nebude moci koupit ani dárky na Štědrý den! No jo, příště zkusím někoho spolehlivějšího. Nevíte o někom, kdo by mohl mít zájem?