SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Jednorazove

Černý plamen

Joe Byrne měl obyčejný všední den, tedy až do chvíle, než vstoupil do své kanceláře.

Dodatek autora:: 

Krátká povídka k oslavě vydání a dočtení poslední knihy ze série Alex Rider od spisovatele Anthona Horowitze. I když tentokrát by mi ale vůbec nevadilo, kdyby se toto slovo „poslední“ rozhodl porušit.
Pokračovaní na základě škemrání čtenářů nemám ráda. Většinou naruší celý koncept díla, a tak nebývají moc zdařilá. Nicméně Anthony je génius a i když se koncept ne vždy povede, stále se člověk může kochat jeho stylem. Nechápavě jako autorka povídek vrtím hlavou, s jakou pečlivostí přistupuje k popisům a konkretizaci věcí například zbraní, u nichž vám řekne nejen to, že to byla pistole, ale i přesný tip a přesto z knížky neudělá na deset stránek nudného popisu. Stejně jako mě fascinuje svým suchým vtipem. Avšak největší jeho předností je jak dokáže pracovat s dramatizací. Skutečně člověk otevře jeho knížku, začne číst a najednou nemůže přestat. Právě díky tomu jsou knížky o Alexovi... nevím... "Bondovatější" než sám James Bond (od samotného Iana Fleminga), jestli víte jak to myslím.
Takže taková malá poklona autorovi. Drobná krátká povídka. Vím, že to mohlo být delší s daleko větším vyústěním a napětím, ale to víte, já jsem já. Psát dlouhé věci mě velice vysiluje. Jsem „tuze zaměstnaný člověk“. Kromě toho, i když z Anthonyho stylu si beru velký příklad, imitovat ho ve své velkoleposti, by byl vcelku nemožný úkol.

Kovové obětí

Budoucnost byla děsivá.

Dodatek autora:: 

Po pravdě…
Plánovala jsem jen nějakou jednorázovku na motivy R.U.R. (šííleně mě naštvalo, že je to divadelní hra a ne beletrie… ale i tak je to velmi pěkné a kdo nečetl, jen doporučuju:D) Tak snad se mi to povedlo (pokud někdo čte-objektivní kritika je jen vítána:) ).

Zlatodějové

Fandom: HP s příměsí... prostě něčeho jiného
Žánr: Mysteriózní
Přístupnost: 15+

Dodatek autora:: 

Jde o hodně starou povídku, takže doufám ve shovívavost čtenářů. Zároveň bych řekla, že pro mě je to jedna z těch nejsilnějších v osobním slova smyslu.

Přes staletí věků

Po skoro dvě tisíciletí pozoroval svět kolem sebe. Svět se neustále měnil a lidé taky. Ti úžasní mladí lidé, tolik bolesti dokáží způsobit, ale i tolik lásky! Co je magie ve srovnání s nimi?

Dodatek autora:: 

Ani nevím, proč jsem zase něco takového napsala. Prostě se mi asi chtělo a hrozně ráda mám seriály Merlin a Doctor who, tak snad se to možná bude někomu líbit…

Já jsem Grimm


Já jsem Grimm

Moje tetička zemřela,
a když do očí smrti hleděla,
tak mi potichu pravila,
že jsem Grimm.

Dodatek autora:: 

FF na seriál Grimm, ani nevím, proč jsem to napsala, asi si jsem se dost nudila a potřebovala jsem se něčím odreagovat. Seriál Grimm není nijak zvlášť vtipný a tato ff se ani pořádně nesnaží tentokrát zachytit styl, ani myšlenky seriálu. Spíš jsem zase měla chuť si z něčeho udělat pořádnou švandu.

Měsíc a slunce

Byl krásný den. Sluníčko svítilo, království vzkvétalo a Artuš tu krásu pozoroval z okna své komnaty, avšak neusmíval se. Obočí měl svraštěné a i hlupák by pochopil, že ho něco tíží.

Dodatek autora:: 

A máme tu, ach ano, „Merlinovku“, ff na seriál Merlin, který jsem si na tolik zase oblíbila, že jsem ho nemohla nechat jen tak a musela něco naškrábat.
Sice by se dal na to napsat skvělý slesh, což by většina z vás asi ocenila daleko víc, ale znáte mě… Navíc se mi hrozně líbí ten jejich vztah a nechci ho přetvářet v něco víc. Místo toho jsem se zaměřila na druhé oblíbené téma fanfiction z tohoto fandomu a to je odhalení Merlinova tajemství.
To, že Merlin tají, kým je, v seriálu vytváří napětí a dočkali jsme se i několika vtipů na toto téma, ale víme, že takto to nebude moci jít do nekonečna. Což, na tento okamžik někteří netrpělivě čekají. Co se stane? Jak to Artuš přijmé? Bude chtít Merlina popravit? To se některým honí hlavou stejně jako mně, a tak jsem se rozhodla, že vám nabídnu mezi tím čekáním svoji mini verzi…
Přeji příjemné čtení Smile

Pět minut před životem

"Tak jo, můžeme," pravil jsem odhodlaně a strčil si drobný papírek do kapsy.

Dodatek autora:: 

Jsem už zase tady s dalším dílkem, tentokrád ff na seriál Bones (Sběratelé kostí)
Je to opět dost krátké dílko. Spíš takové líčení pocitů a myšlenek, toho co si prožívali Angela, Hodgins, Dr. Brennanová a agent Booth v dílu "Vetřelci v kosmické lodi." Pro ty co neviděli doktorku Brennanovou a Hodginse unese známý vyděrač a vrah "Hrobař" a pohřbí je za živa v autě. Booth a ostatní se je snaží zachránit. Docela starý díl, tak si asi říkáte proč zrovna on. Má to své opodstatnění. Myslím si totiž, že zrovna některé okamžiky z tohoto dílu, byly jedny z nejklidovějších v životech našich postav. Přeji příjemné čtení. Smile

Gray Color

„Tak tady to je,“ vyštěkl majitel jedné z nejcennějších baseballových trofejí Felix Hed a rozčíleně ukazoval na vitrínu s baseballovou pálkou.

Dodatek autora:: 

FF na americký seriál, který asi není až tak známý White Collar (Ve službách FBI). Už před lety jsem uvažovala, že napíši ff na britský seriál Podfukáři, nějak však k tomu nedošlo. Je to částečně náhrada za to a částečně jsem prostě měla chuť to napsat, protože si myslím, že si to ten seriál zaslouží. Mozzie a Neal možná mají daleko k dokonalosti, lehkosti a šarmu podfuku Mickeyho party, avšak mají svoje vlastní kouzlo. Mozzie se několikrát zmínil o nich jako o podfukářích a dokonce používá slova jak je hail, takže jsou z oboru a přiznejme si po pravdě, kdo z nás nemá rád ve filmech napravené zločince?! Teď jde jen o to, jestli jsou Neal s Mozziem skutečně napravení.

PS: A ne, nebudu psát crossover na tohle a Podfukáře, nedonutíte mě Laughing out loud

Temnota přichází a já znovu umírám!

Přál bych si, abych stejně jako ona duše, kterou miluji, zemřel a na nic si nepamatoval. Vždy bych se zamiloval stejně, ale nebyl bych tolik zatížen oním vědomím po celý ten čas. Ty zemřeš a znovu se zrodíš, bez vzpomínek toho, co bylo. Já však nezemřu, jsem odsouzen tě vždy potkat a vědět, že nemáš ani to nejmenší tušení, kdo jsem. Potkat tě a vědět, že ti přináším ty špatné časy. Snad se jednou oprostím a najdu odvahu ti alespoň v jednom životě říci, jak moc pro mě znamenáš.
Pokud ne, nechť ať zemřu.

Dodatek autora:: 

Jop, jop, oslavuji, matura je úspěšně za mnou a já si přeji to oslavit i s vámi, a tak...
Ano a máte tady "Destielovku", víte, že často nepíši povídky tipu shonen-ai a ani je moc nečtu (tedy spíš jsem napsala zatím dvě a možná to na těch dvou zůstane), přesto jsem ochotná v některých zvláštních případech udělat výjimku. Většinou je to tam, kde něco takového bije do očí už ze samotné předlohy. Navíc na seriál Supernatural (Lovci duchů) jsem ještě nic nenapsala.
No, píšu tady o zařazení do povídek shonen-ai, ale o co se v této povídce vlastně jedná? Jistě o lásku, ale koho že? To bych to přeci nebyla já, kdybych to trochu nezamotala, že?
Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu?
Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila.
Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice musely být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje?
Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů.
Snad se povídka alespoň trochu bude líbit.

Ps: Povídka ač neobsahuje mimo sprostých slov a narážek nic závadného, přesto čtete na vlastní nebezpečí. Pardon, ale ani seriál není tak úplně pro děti. Nemůžu jen tak Deanovi zacpat pusu, kdykoli řekne něco sprostého, nebo protože mluví tak na rovinu, bohužel to tvoří jeho charakter. Takže rating tak dejme tomu 16+

Špatný den?

Stál jsem ve dveřích mezi chodbou a obývákem, bez možnosti se hýbat.

Dodatek autora:: 

Ano, ano… Tak jsem se nakonec dala ukecat a napsala jsem vám shounen-ai, ač nejsem výrazným příznivcem tohoto žánru a myslím si, že tokových to povídek je tady až, až… Ale někdy neuškodí přelézt zeď, kterou jsme si sami postavili. Navíc chci společně s vámi oslavit tím také to, že jsem zdárně absolvovala ústní část maturity… tak ještě ta písemná aby dopadla dobře. Smile
Nicméně když už o tom píši, toto je moje první povídka shounen-ai a ještě jednu mám pro vás schovanou. Jinak však tyto povídky nepíši a čtu je pouze ve zvláštních případech... Když onu povídku napíše oblíbený autor, nebo když už samotná předloha takovou variantu přímo nabízí a autor ff ji pouze využije.
Tím nechci říct, že by Rowlingová něco podobného zamýšlela. Jen to, že ti dva měli k sobě opravdu strašně blízko i na bratry i na dvojčata, i když co já vím… Snad se povídka alespoň trochu bude tedy líbit. Smile

Syndikovat obsah