Kořist 05.

Kořist – Kapitola 5

V jednom z mnoha parků Anglie, pondělí odpoledne

Po třech týdnech téměř neustálého poprchávání a zamračené oblohy, bylo dnes slunečno, teplo a neskutečně krásně. Z toho důvodu bylo v jednom z mnoha anglických parků docela hodně lidí, kteří buď polehávali na dekách na dokonale sestříhaném trávníku, posedávali na lavičkách různě roztroušených po celém parku nebo krmili holuby, kterým okolní ruch vůbec nevadil, ba naopak, konečně měli pořádné jídlo.
Každý byl zaměstnán něčím jiným, utopen ve vlastních myšlenkách, nebo v družném hovoru se svým partnerem či kamarádem.
Prostě perfektní den.
Ovšem pro jednoho z těchto lidí měl být tento den poslední.
Sama oběť ještě netušila, co se stane, a ani nevěděla, že má být obětí.
Byl to nenápadný mladý muž, který seděl sám na lavičce, trochu bokem od toho největšího ruchu, pod velkým dubem, který částečně stínil před slunečními paprsky.
Četl si knihu a neustále si posouval brýle, které mu sjížděly po nose dolů.
Z povzdálí ho nenápadně pozoroval muž, který si četl noviny u jednoho stánku s jídlem. Muž mohl mít kolem 30 let, byl průměrně vysoký, štíhlý, měl nakrátko ostříhané tmavě hnědé vlasy, oválnou tvář a nebýt toho, že měl jasně modré pronikavé oči, byl by snadno přehlédnutelný. Právě kvůli svým očím měl teď na nose sluneční brýle, které ho chránili nejen před sluncem a zvědavými pohledy lidí, ale kromě novin mu taky umožňovaly ještě lepší sledování své oběti.
Tím, že si vybral park, sice riskoval, tak jako vždy, ale měl rád pozornost. Vždycky se snažil posunout své hranice dál a dál a bavilo ho pozorovat reakce lidí kolem, když zjistili, co se stalo, a přesto nebyl nikdo z nich schopen říct, jak se to stalo.
Bylo to nebezpečné, ale zvráceně vzrušující. Zabít člověka před spousty lidí, aniž by si toho všimli, a pak sledovat jejich reakce a odhadování situace. Vždycky se u toho bavil a mnohdy se připojil do debaty jako pohoršený občan, který nechápe, jak se něco takového může stát. Nikdy se o své oběti nestaral a ani o to, proč nebo jak mají být zabity. Měl jediné dvě podmínky. Musel to být muž, protože on sám byl gay, a pokud to šlo a oběť byla co k čemu, rád si s ní užil. Měl sice stálého partnera, ale práce a soukromí byly dvě naprosto rozdílné věci, takže to nebral ani jako nevěru, ani kvůli tomu neměl výčitky svědomí. Druhá podmínka byla, že oběť musí být usmrcena na veřejném místě. Pokud byly podmínky splněny, nic mu nebránilo v tom, naplánovat si celou akci.

Takže z toho důvodu teď stál v parku a prohlížel si svou oběť, která ho zaujala nejen po pracovní, ale i po sexuální stránce. To, jak ho zabije už věděl, teď jen vymyslet to jak si s ním užije, aniž by to někdo zjistil. A v hlavě se mu zrodil perfektní plán. Proto měl taky přezdívku Génius, dokázal vyklouznout i z té nezapeklitější situace a v těch vyhrocených dokázal perfektně a čistě uvažovat. Taky proto ho nikdo za ta léta ještě nezatkl, nechytil a ani nepodezíral.

Nadešel čas přistoupit k činům. Vzhledem k tomu, že tohle byl park nejen pro lidi, ale i pro psy a byla tu spousta paniček a rodin s děckama, bylo tu tudíž i hodně psů. Někteří byli přivázání, s jinými si hráli jejich páníčci, ale byla tu také spousta těch, které se někam zatoulali, zatímco se páníčci zakecali s někým jiným, nebo zrovna byli zaneprázdněni jinak. Nenápadně proto sebral prvního zdánlivě opuštěného ratlíka a vydal se směrem ke své oběti. Po cestě ještě sebral malý balónek, který se povaloval na zemi a o který se očividně nikdo nezajímal. Když byl dost blízko na to, aby věděl, že zasáhne přesně cíl tak, jak potřebuje, ale zároveň i dost daleko na to, aby to bylo stále nenápadné, položil ratlíka na zem a dal mu před čumák balónek.
"Tak pejsánku, teď buď poslušný a splň svou povinnost," zašeptal mu do ucha a pes jako by rozuměl tomu, co říká, začal vrtět ocáskem a radostně skákat.
Muž se pousmál a něžně pejska podrbal za ušima. (ano, možná to tak nevypadá, ale všichni "mí" zabijáci mají city =) )
Pak se narovnal a hodil míčkem směrem k muži na lavičce.
Odhad byl naprosto perfektní. Míček trefil mladíka lehce do kolene a malý ratlík k němu s radostí utíkal.

Muž na lavičce se napřed strašně lekl, málem i povyskočil a už se nadechoval, že někomu řekne něco od plic, ale když se pořádně podíval, všiml si, že to, co na něho spadlo, byl malý míček a k němu se řítí jak malý pejsek, tak evidentně jeho páníček, kterému se ve tváři zračila obava.

"Strašně moc se omlouvám, občas neodhadnu svou sílu a na téhle straně parku není tolik lidí, tak jsem Rikymu (během té chvíle, než tam doběhl, stačil vymyslet i patřičné jméno) chtěl dopřát trochu větší rozběh," omlouval se ten muž udýchaně, když doběhl o chvilku později než pes, který teď s nadšením cupoval svou "kořist".
"Ach, to nic, jen jsem se lekl a napřed si myslel, že je to nějaká banda chuligánů, co nemá co dělat," odpověděl mladý muž a lehce se pousmál.
"Tak to jsem rád, že nejsem malý chuligán."
"Vidím, že čtete knihu o baseballu, ale na hráče nevypadáte. Trenér taky nebudete, takže manažer?"
"Trefil jste to úplně přesně. Jste jasnovidec?" vykulil oči mladík a Génius musel uznat, že takhle vypadá docela roztomile.
"No, to zrovna ne, ale baseball jsem dřív hrával, takže se v tom trochu vyznám."
"Tak to je úplně skvělé! Nechcete si na chvilku přisednout?"
"Rád, jen trochu zabavím svého psa," odpověděl s úsměvem.
Pak vzal míček a hodil ho někam mezi stromy hodně daleko a, jak tušil, do míst, kde bylo hodně husté křoví a kde se mohl míček ztratit. Věděl, že až ho hledání omrzí, buď se pak vrátí zpátky k páníčkovi, nebo si ho páníček sám najde. Před tím ovšem nezapomněl na to, aby si nasadil rukavice a z míčku otřel otisky prstů. Jeden nikdy neví.
Když tohle mladík na lavičce viděl, trochu ho to zarazilo, ale ani ve snu ho nenapadlo, že by ten, který před ním stál, mohl být masový vrah a chce ho zabít.
Když muž viděl tázavý dotaz v mladíkových očích, naklonil se k němu a sundal si brýle. Ten pohled pronikavých očí projel mladíkovi až do morku kostí. Najednou seděl jako zkoprnělý a nevěděl, co má dělat. Muž to vyřešil za něj.
Sebral mu knížku z rukou, postavil ho prudce na nohy, sám si sedl na jeho místo a pak si mladíka posadil na klín. Bylo to tak rychlé, že než si uvědomil, co se děje, muž mu přikryl rukou ústa, naklonil si ho blízko k sobě, takže se vzájemně dotýkali tvářemi a zašeptal:
"Pokud se budeš bránit, bude to bolet, pokud budeš křičet, bude to bolet, pokud máš v plánu utéct, doženu tě. Nic z toho, co si myslíš, že bude fungovat, na mě neplatí. Takže v klidu seď, uvolni se, dívej se mi do očí a užiješ si to stejně jako já."
'Je to úchyl, Bože, padl jsem do rukou nějakého úchyla...' pomyslel si vystrašeně.
"Když udělám, co chcete, necháte mě pak jít?"
"Ale jistě, nejsem přece žádný násilník. A nejsem ani úchyl. Jen jsem si říkal, že bych si mohl
s někým promluvit. A ty jsi byl tak sám a opuštěný," odpověděl pobaveně muž.
"A to si musíme povídat v téhle poloze. Já nejsem gay."
"To já vím, ale neboj i tak se ti to bude líbit."
"Líbit? Já myslel, že si chcete povídat," mladík byl zmatený a zhrozený zároveň, ale jeho ostražitost tímhle opadla a to přesně Génius potřeboval. Zmást svou oběť.
Mezitím totiž, co si takhle povídali, rozepl mu první knoflíčky košile, povolil pásek u kalhot a ty následně rozepl taky.
"C-co to kruci děláte?!" zhrozil se mladík, když si uvědomil, co se děje, a začal se zase vzpouzet.
"Klid a nedělej blbosti," zahučel Génius a jednou rukou mu sevřel bolestivě zápěstí a tou druhou ho chytil pod košilí kolem pasu, aby si ho přitiskl víc k tělu.
Přestože byl mladík v perfektní kondici a měl by být silnější než starší muž, nemohl se vůbec bránit.
Proto ho napadla jediná věc, kterou mohl udělat.
Jenže muž jakoby mu četl myšlenky. Když mladík otevřel ústa, že začne křičet, tak ho najednou pustil, vytáhl s kapsy šátek, strčil mu ho do úst a následně zavázal za hlavou. Mladík měl po ramena dlouhé černé vlasy a šátek byl ve stejné barvě, takže pokud by nestál nikdo těsně za ním, ničeho by si nevšiml.
Všechno proběhlo tak strašně rychle, že i když měl mezitím ruce volné, nemohl se bránit, protože v první moment musel instinktivně vyrovnat ztracenou rovnováhu, aby nesletěl na zem a v tom druhém už ho zase muž pevně svíral.
"Myslím, že dost bylo řečí. Nemám moc času," zašeptal muž a začal mladíka líbat na krk a odhalenou hruď.
Znal muže naprosto dokonale a věděl, co je dokáže vzrušit, i když nejsou gayové. I to patřilo k jeho práci. Zasypával mladíkovu odhalenou hruď a krk jemnými polibky, občas někde kousl, jinde použil jazyk nebo foukl. Ten se sice pořád vzpouzel a přes roubík se snažil křičet, ale Génius cítil, že se začíná uvolňovat. A když po další chvilce ucítil, jak naklonil hlavu na stranu, aby odhalil další kousek holé kůže na krku, i přestože byl stále napjatý a přes roubík, jak si mohl domyslet, nadával, věděl, že má vyhráno.
Proto mu pustil ruce, a aniž by přestal okusovat jeho krk, rozepnul dalších pár knoflíčků u košile, aby odhalil prsa a zajel rukou do kalhot. Mladík sebou začal opět cukat a vzhledem k tomu, že měl volné ruce, snažil se jednou rukou sundat si roubík a druhou vytáhnout mužovu ruku ze svých kalhot. Jeho snažení ale vzalo za své v momentě, když se muž dostal i pod boxerky, palcem přejel přes mladíkův žalud, druhou rukou pevně sevřel jeho půlky a jazykem obkroužil jednu bradavku, kterou začal následně sát. Náhlá vlna rozkoše, přestože se jí bránil, mu zastřela rozum, a i když se chtěl původně bránit, teď se volnýma rukama opřel o mužova ramena a zavřel oči.
Muž se pousmál.
Zvýšil proto svůj tlak a tempo. Začal mladíkovy bradavky sát, olizovat, kousat a přitom se současně vracel stále ke krku, klíční kosti, ramenu a bradě. Jediné místo, které vynechával, byla ústa. Druhou rukou zároveň dráždil mladíkův žalud a celý penis, který už byl značně tvrdý a který celý vytáhl z boxerek.
Mladík věděl, že by se měl bránit, věděl, že tohle by se dít nemělo, je to přece muž a jsou v parku, kde je může kdokoliv vidět, ale to, co s ním dělal, bylo tak úžasné, že mu to absolutně zastřelo veškeré myšlení.
Muž byl se svou prací navýsost spokojen, a když zjistil, že se mladík už vzpírat nebude, na chvilku se vším přestal.
Slyšel, jak mladík nesouhlasně zamručel.
Naklonil se proto k jeho uchu a zašeptal:
"Chceš, abych to dokončil?"
Odpovědí mu bylo souhlasné pokývnutí.
"Když ti sundám roubík, nebudeš křičet?"
Odpovědí mu bylo další kývnutí hlavou.
Muž se pousmál, rozvázal mladíkovi šátek a palcem přejel po jeho rtech.
"Vidíš, já ti říkal, že se ti to bude líbit," zašeptal mu do rtů.
Pak si rozepl kalhoty a vytáhl svůj, už značně tvrdý penis a posunul si mladíka víc do klína, aby se jejich údy vzájemně dotýkaly.
Mladík muže objal kolem krku a hlavu zabořil do jeho pravého ramene.
Muž se znovu pousmál. Zaklonil mírně hlavu, rukou chytl jak svůj, tak mladíkův penis a začal je vzájemně třít, zároveň pak druhou ruku přesunul na mladíkovu hruď a začal třít jeho bradavky. Mladík dýchal čím dál tím prudčeji a po chvilce začal sám přirážet na druhý penis. Snažil se své vzdechy dusit tím, že měl hlavu zabořenou do mužova ramene, ale když cítil, že brzo vyvrcholí, trochu se odtáhl, opřel se čelem o mužovo čelo a jednu ruku položil na jeho penis, který objal a začal třít ve stejném tempu jako muž ten jeho.
Bylo to nesmírně vzrušující a erotické.
Netrvalo dlouho a podle záškubů v penisu muž cítil, že se mladík blíží k vrcholu. A měl pravdu. Za chvilku mladík skousl spodní ret, aby moc nevykřikl a udělal se mu do ruky. Tepání druhého penisu, lepkavá tekutina, vzrušený dech a sevření mladíkovy ruky způsobilo, že muž vyvrcholil chvilku po něm.
Miloval ten pocit uvolnění. Jenže neměl moc času odpočívat.
Musel využít toho, že je jeho oběť vláčná, moc nevnímá okolí a dokončit to, proč sem vlastně přišel.
Rychle si proto zapnul kalhoty, kapesníkem očistil důkladně sperma jak ze sebe, tak z mladíka a z kapsy vytáhl smotaný tenký drát. Byla to vlastně struna, vylepšená struna, která byla ostřejší než kdejaký nůž a se kterou strašně rád pracoval.
Teď ji přehodil mladíkovy kolem krku, který si ničeho nevšiml, dokud na krku neucítil podivný tlak.
Prudce se narovnal, chytl muže za ruce a snažil se vykřiknout a bránit, ale už to nestil. Dalším prudkým škubnutím totiž struna projela mladíkovou kůží a tepnami, jako by to byl nůž a máslo, které si mažete doma na chleba.
Bylo hotovo. Před tím než vytáhl strunu, která se značně zakousla do krku, vzal opět černý šátek a krk mu přesně v ráně ovázal, aby omezil průnik krve. Otřel mu krev z kůže, která tam stihla protéct, zapnul mu košili a kalhoty a teprve pak strunu vytáhl. Se svým výtvorem byl spokojen.
Celou dobu přitom obezřetně sledoval okolí. Byl to vzrušující pocit a přesto, že se před chvílí udělal, cítil, jak se do jeho penisu znovu valí krev a dožaduje se pozornosti.
Když strunu opět schoval do kapsy a ujistil se, že se nikdo nedívá, posadil mladíka opatrně na lavičku, vrátil mu do ruky knížku, ujistil se, že všechno uklidil, sundal si rukavice, nasadil brýle a opatrně se vrátil k místu, kde stál, než tohle všechno začalo.
U stánků si objednal pivo a párek v rohlíku, jako by se nic nestalo a čekal.
Věděl, že to nebude trvat dlouho.

O několik hodin později na úplně jiném místě

Nuda.
Byla to děsná nuda.
Strašně nudná nuda.
Děs.
A nejhorší na tom bylo, že každý den probíhal stejně nudně.
Jmenoval se John Smith. Strašně nudné jméno. Takových byly miliony další. A on? Další nuda. Tuctový, průměrný. Jako milion dalších. A jeho práce? Další nuda. Dělal hlídače v muzeu. Jako milion dalších. Jeho vztahy? Na bodu mrazu, protože kdykoliv se setkal s nějakou ženou, choval se jako pitomec a nebyl schopný kloudné věty. Nuda. Jako milion dalších. Kdyby umřel ve spánku, všimli by si toho až možná někdy za týden. Nuda. Chtěl zažít něco vážně vzrušujícího, ale kolem něho byla taková nuda, že si myslel, že by to mohlo být jeho jméno. Pokud někdy umře, bude to nudou.
Dneska byl zrovna v práci a za chvilku mu končila směna. Jak proběhla? Nuda. Stejně jako den před tím a ten den před tím a ten den před tím.
'Měl bych se přejmenovat na John Nuda...' pomyslel si hořce a povzdechl si.
'Asi umřu nudou...' další povzdech.
Netušil, že s tím umíráním je hodně blízko k pravdě, ovšem nudné to nebude ani za mák.
Naproti muzea byla kavárna, která nebyla vůbec ničím výjimečná. V rohu kavárny seděl muž, který si četl noviny. Působil tam značně nepatřičně. Vysoký, urostlý s černými vlasy po ramena, které byly neposlušně rozcuchané, třídenním strništěm a černýma hlubokýma očima, nevypadal na někoho, kdo by si rád vychutnával šálek kávy. Přesto jeho tvář neukazovala žádné emoce.
Po chvilce se zvedl, vrátil noviny zpátky na stojan a zaplatil.
Už viděl a věděl dost.
Dneska to ukončí.
Musel se jít připravit.
Jeho práce vyžadovala pečlivou a zdlouhavou přípravu, ale výsledek stál za to.

Po skončení šichty v devět večer si John odpíchl a vydal se na cestu domů, která byla stejně nudná jako obvykle.
Bydlel nedaleko v nízkém osmipatrovém domě, kterých bylo kolem dokola desítky. Nuda.
Doma hodil klíčky na stůl, zamkl, pustil televizi, vysprchoval se, udělal si večeři a uvařil kávu. Nuda. Jako každý den. Po jídle a po zhlédnutí novinek, ze kterých se nedozvěděl nic nového, si oblékl boxerky, uklidil po sobě špinavé nádobí, pozhasínal a lehl si do široké postele. Vždycky ho zajímalo, proč má tak velkou postel, když v ní už 12 let spí stejně sám. Ne, že by neměl občas nějakou tu známost, ale nikdy to neskončilo tak, že by se vedle něho ráno někdo probouzel. A to mu bylo už 32 let.
A bordelů bylo všude kolem dost.

Nevěděl, jak dlouho spal, ale najednou měl pocit, jako by nebyl v pokoji sám. Takové to tísnivé ticho, kdy se vám zježí všechny chloupky na těle, a vy víte, že vás někdo upřeně pozoruje. I když to vypadalo jakkoliv bláznivě, protože dveře pečlivě zamknul a okna byla zavřená na západku, ten pocit tu byl.
Posadil se na posteli a chvilku mžoural do tmy, aby si navykl přítmí, které v pokoji panovalo. Nic neviděl, proto se naklonil k lampičce, aby ji rozsvítil. Jenže nic se nestalo. A to ho trochu polekalo. Věděl jistě, že než šel spát, tak lampička fungovala a proud vypadnout nemohl, protože elektronický budík svítil. Bylo přesně 23:20.
A zase tu byl ten pocit. Pocit tíživého strachu. Tak tíživého, že si myslel, že se udusí.
Znovu se pořádně rozhlédl po pokoji a jakkoliv to znělo přitažené za vlasy, hlasem, který ani nepoznával, zaskřehotal:
"Je tu někdo?"
Odpovědí mu bylo ticho. Jak jinak. Přesto ho nenapadlo, že by měl vstát z postele a rozsvítit velké světlo.
Pak se zamyslel nad svým chováním a zanadával si v duchu do hlupáků. Vážně, chová se jako blázen. Po tomto ujištění si znovu lehl a zavřel oči. Vzápětí málem vyletěl z kůže, když zaslechl zaškrábání na okno. Když se pořádně podíval, zjistil, že na parapetu sedí pták.
'Bože, ty jsi vážně idiot!' zanadával si v duchu a opět si lehl.
Nevěděl, jak dlouho ležel nebo spal, ale znovu ho probudil ten tísnivý pocit. A tentokrát to bylo skutečné. Už si byl jistý, že v pokoji skutečně není sám.
Pohled na hodiny.
01:30.
Tak přece jen usnul.
"Vím, že tu někdo je. Volám policii!" zakřičel hystericky, i když si vzápětí uvědomil, jak nepatřičně to vyznělo.
Byl rozhodnutý, že vstane a rozsvítí velké světlo, když lampička, bůh ví proč, nefungovala, ale už se k tomu nedostal. Velkou silou byl sražen zpátky na postel a než si uvědomil, co se děje, kotníky a zápěstí mu muž (tím si byl jistý) svázal k rohům postele.
Chtěl začít křičet, ale než stačil vydat hlásku, přiletěla mu odněkud ze tmy facka. Byla tak prudká, že si myslel, že mu odletí hlava. A plesklo to tak, že měl pocit, že to museli slyšet i sousedi.
Každopádně mělo to svůj účinek. Radši si nechá něco líbit a bude zticha, než aby znovu dostal takovou ránu. Asi to byl jen nějaký úchyl. Občas o takových věcech slyšel a četl.
"C-co chcete? A kdo jste?" zeptal se přiškrceným hlasem.
Jenže odpovědí mu bylo ticho. Tíživé ticho.
Neměl vůbec tušení, kde se útočník ukrývá, a už vůbec, co má v plánu.
"Ha-haló! Vím, že tu jste, tak odpovězte! Ne-nevím, co chcete, ale nic nemám a nikomu jsem nic neudělal."
Další ticho.
Když se nadechoval k dalšímu proslovu, ucítil, jak si někdo sedl na postel.
Vzápětí další prohnutí matrace a najednou se mu v zorném poli objevila tvář útočníka.
Byl si jistý, že toho muže nikdy neviděl, ale instinktivně ho zaplavila vlna bezmoci a strachu. Najednou mu došlo, že tohle asi nepřežije.
Přesto ho ani nenapadlo, že by křičel.
"C-co se mnou chcete dělat?" zeptal se znovu.
Odpovědí mu bylo jak jinak než mlčení.
"Tak něco zatraceně řekni!" vykřikl hystericky, protože byl už s rozumem v koncích. Navíc ho začaly šíleně bolet ruce a nohy z té značně nepohodlné pozice.
Jenže zase přišlo jen ticho.
Bylo to k zešílení.
Po další chvíli cítil, jak mu muž rozvazuje pouta u kotníků. Myslel si, že je to jeho šance, že by se ho mohl pokusit kopnout, ale nohy měl úplně bez citu, takže mu jeho původní plán byl úplně k ničemu.
Najednou se zhrozil, když ucítil, jak mu muž sundává spodní prádlo a pak mu nohy svazuje pod koleny a druhé konce provazu mu uvazuje k pelesti postele nad hlavou.
"C-co to d******e děláš, ty úchyle?!" zakřičel naštvaně, protože tohle vážně nebyla poloha, která by se mu líbila. S roztaženými nohy a vystrčeným nahým zadkem.
Odpovědí mu bylo ticho a pak další facka, po které si byl jistý, že mu ta hlava opravdu uletěla. Navíc to příšerně pálilo, protože muž měl nějaké kožené rukavice.
Vzápětí opět uviděl tvář svého trýznitele a ucítil prst na svých rtech, který mu dával jasně najevo, jak se má chovat.
A pak bylo zase ticho.
Tísnivé ticho, které trvalo neskutečně dlouho. Ruce a nohy už vůbec necítil a levá strana tváře ho pálila po těch dvou pohlavcích.
"Tak řeknete už něco? Nevím, o co vám jde, ale já vážně nic nemám. Můj život je jedna velká nuda, pracuju v muzeu jako hlídač a nemám ani přítelkyni. Nevypadám nijak krásně a nejsem ničím zajímavý, takže vážně netuším, co po mě chcete," když už nic, tak začal povídat do prázdna. Zjistil, že ho to trochu uklidňuje a přehlušuje pocit bolesti.
"Mám našetřené nějaké peníze, není to moc, ale klidně vám je všechny dám. Cennosti nemám a jestli chcete nějaké bezpečnostní kódy, abyste se dostal do muzea, tak vám je taky klidně dám."
Jenže ať se snažil sebevíc, odpovědí mu bylo pořád jen ticho.
Letmý pohled na hodiny.
02:45.
Už trpěl hodinu a čtvrt. Tak málo času uběhlo, jenže mu to připadalo, jako by tam ležel hodiny.
Vzápětí ve svém rozkroku ucítil něco tekutého a studeného. Následně ucítil vůni alkoholu. Jeho jediná flaška whisky, kterou měl doma.
Pak ucítil, jak se hrdlo flašky dotýká jeho konečníku a následný bolestivý tlak ho ujistil v tom, co už tušil od té doby, co ho muž vysvlékl.
"Ty jedno prase!" zakřičel a i přes bolest v končetinách sebou začal zmítat.
Další facka.
A další bolest.
A další tlak v konečníku.
Snažil se pevně sevřít svěrače, jenže pozice mu to moc neumožňovala a navíc ta bolest byla příšerná.
Začal kvílet a brečet, ale už se neopovážil křičet moc nahlas.
Trochu povolil půlky a vzápětí musel zakřičet, protože cítil, jak mu celé hrdlo láhve zmizelo v konečníku.
Bál se, že přijde další facka, ale místo toho mu v puse přistály jeho vlastní boxerky.
Aspoň něco.
Muž začal pohybovat lahví dopředu a dozadu a přitom vyléval whisky do Johnových útrob.
Ten plakal a kousal boxerky, co to šlo, protože ta bolest byla nesnesitelná. Jediné, co si přál, bylo, aby už to skončilo.
Měl pocit, jako by to trvalo další dlouhé hodiny.
Najednou ovšem zjistil, že bolest ustupuje a nahrazuje ji jiný pocit.
Alkohol začal působit.
Cítil, jak ho zaplavuje vlna otupělosti a vzrušení. Jeho penis začal růst a i přes jeho nelibost začal povolovat svěrač a užívat si to.
Muž se pousmál. Konečně docílil toho, čeho chtěl.
John začal prudce dýchat a sám přirážet proti láhvi.
Bylo to nechutné a zvrácené, ale vzrušující.
Netrvalo dlouho a muž začal zvyšovat tempo přírazů. Vzápětí se John vzepjal, jak mu to pouta dovolila, a vyvrcholil.
Cítil se zhnuseně, ale pocit blaženosti chvilku přetrvával.
Když se trochu uklidnil a pocit odezněl, ozvala se znovu veškerá bolest, na kterou doteď zapomněl. Naštěstí měl roubík, takže veškeré jeho vzlyky a bolestné steny byly utlumeny.
Pak cítil, jak mu muž odvazuje ruce a nohy.
Už se chtěl radovat.
'Tak přece jen to byl nějaký zvrácený úchyl...' pomyslel si.
Jenže se ukvapil.
Najednou ucítil další bolest a zjistil, že mu muž prostěradlem pevně obvazuje ruce a hruď. Byla to taková síla, že se mu látka zařezávala pod kůži a měl pocit, že si vlastníma rukama drtí žebra.
Začal sebou zmítat a snažil se křičet, jenže neměl už žádnou sílu a ta bolest ho úplně ochromovala.
Pak útočník přešel k nohám, které svázal stejně pevně. Opět se mu prostěradlo zařezalo do kůže a opět měl pocit, že si drtí své vlastní kosti.
Nakonec se muž přesunul k hlavě. John se ho snažil prosit očima, snažil se mu říct, že ať už udělal cokoliv, že toho lituje, ale ten byl neoblomný. A poslední chvíli si užíval.
Pomalu vzal jeden cíp prostěradla a přehodil ho přes hlavu.
John se snažil na poslední chvíli aspoň trochu bránit, ale bylo to jen jako plácání mouchy chycené v pavoučí síti.
Pak ucítil na krku a hlavě tlak a opět zařezávání látky do kůže.
V hlavě mu hučelo, celé tělo ho nesnesitelně pálilo, docházel mu dech a měl pocit, že to nikdy neskončí. Trpěl dlouho. Neskutečně dlouho.
Před tím než vydechl naposled mu problesky hlavou dvě myšlenky.
Ani jsem neslyšel jeho hlas.
Takže jsem nakonec nudně neumřel.
Digitální čísla na hodinách ukazovaly 5:30.
Začalo svítat.

Konec 5. kapitoly

Lau Johnson
Přezdívka: Génius
Věk: 31 let
Pozice v Žencích: 7. místo
Doba strávená v Žencích: 10 let
Úspěšnost: 100%
Zbraň: používá struny nebo podobné věci
Specialita: dokáže zabít kohokoliv, kdekoliv
Osobnost: Zvrácená. Je mu jedno, co jeho oběť udělala a proč ho chce zákazník odpravit. Jediné co ho zajímá je, jestli je to muž a jestli ho může zabít na veřejnosti.

Jerry Cold
Přezdívka: Pavouk
Věk: 32 let
Pozice v Žencích: 9. místo
Doba strávená v Žencích: 13 let
Úspěšnost: 100%
Zbraň: cokoliv
Specialita: dokáže bez známek vloupání proniknout k oběti do bytu a zase ven
Osobnost: Nevyzpytatelná: své zakázky si nevybírá, ale své oběti zabíjí zásadně v posteli. Obmotá je prostěradly tak, že způsobují neuvěřitelnou bolest a oběť pak strašně a dlouho trpí. (hej, jestli je zásadně zabíjí v posteli prostěradlem, tak jeho zbraň je prostěradlo… zní to debilně, ale je to tak. :D :D)

Beta: Suzu319