SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kořist - 09

Čtvrť Brightwater Court někde v Anglii, byt Angela a Gabriela

Když se Angel probudil, zjistil, že je jednak v posteli sám a taky, že se už sluneční paprsky derou skrz zatažené žaluzie a snaží se dostat do pokoje.

Tak nakonec se mu přece jen včera podařilo usnout. No, nemusel si nic nalhávat, aby věděl, že to bylo díky Gabrielovu přičinění, ale byl za to rád.

Ještě chvilku se válel, než usoudil, že je čas vstát.

Přešel do koupelny, kde se osprchoval a pak se vydal do kuchyně, kde jak tušil, bude Gabriel připravovat snídani.

A nemýlil se.

Gabriel stál u kuchyňské linky oblečený v košili a kalhotech a míchal na plotně vajíčka se slaninou.

Angel se k němu pomalu zezadu připlížil, i když si byl jistý, že Gabriel už o něm ví.

Přitiskl se mu na záda a políbil ho do vlasů.

Ale vzápětí vyhekl, jak dostal loktem do žeber. Poodstoupil trochu, masíroval si zraněný bok a

mračil se.

"To bylo za co?"

Gabriel se k němu otočil s rukama v bok.

"Za tohle," řekl a poukázal na to, že byl Gabriel nahý a ani se neutřel, takže kapky vody, které mu zůstaly ve vlasech a na těle, jednak stékaly pomalu na zem a dělaly malé loužičky a taky Gabrielovi zmáčel košili.

"Promiň," zvedl na svou obranu Angel ruce.

"To uklidíš. A bez řečí," mračil se Gabriel.

"Uch, vážně mě občas děsíš," povzdechl si hraně Angel.

"Mimochodem, věci se daly do pohybu rychleji než jsem čekali," řekl vzápětí s vážnou tváří Gabriel a ukázal na notebook, který ležel na jídelním stole.

Angel se zachmuřil a přešel ke stolu, aby zjistil na co Gabriel narážel, i když už samozřejmě tušil. Když si ale zprávu četl, jeho dobrá nálada zmizela jako mávnutím proutku a na čele se mu vytvořila hluboká vráska. Chvíli v tichosti seděl a klid narušovalo jen prskání slaniny a klepání vařečky o pánev, jak se Gabriel vrátil zpátky k vaření.

"Musíme vymyslet nějaký plán," přerušil ticho Angel.

"A co ten detektiv?" zeptal se Gabriel, bez toho, aniž by se otočil.

"Zatím ho budem jen sledovat, možná by se nám později mohl hodit," odpověděl Angel a vstal ze židle.

"Jdu se obléct," dodal ještě než zmizel za dveřmi.

Na monitoru, ve zprávě, kterou jim poslal jejich informátor, bylo napsané - "cíle" a pod tím byly fotky Angela a Gabriela. K tomu byla připsaná stručná zpráva o Katově-Lovcově poslední akci, během které přežil starší bratr oběti, nějaký detektiv Iori. Už jen to, že agentura dala přednost zlikvidování jich dvou, místo toho, aby se zaměřila na Kata, který porušil první dvě nejzásadnější pravidla, a to nezanechat žádné svědky a nezabíjet na vlastní pěst, svědčilo o tom, jak závažná celá situace je, a jak moc asi někomu šlápli na kuří oko, když hledali informace o Owenovi, kterého Angel kdysi zabil.

A tak, i když se Angel už jednou sprchoval, musel si do sprchy znovu vlézt, ale tentokrát pod studenou vodu. Jistě, čekal nějaký trest nebo něco tomu podobného, přece jen porušili pravidlo, ale rozhodně nečekal, že po nich půjdou všichni Ženci a už vůbec nečekal, že jejich odstranění bude upřednostněno před trestem, který měl být uvalen na Kata. Kdyby v tom byl sám, tak by mu to bylo v celku i jedno, ale takhle do toho zatáhl i Gabriela, a to mu dělalo starosti. Rozhodně ale nehodlal ustoupit. Teď už nemohl. A když tak na sebe nechal dopadat kapky studené vody, které se mu jako jehličky zabodávaly do kůže, vzpomněl si na to, jak tohle celé vlastně začalo.
Macleod byl muž, kterého ze začátku Angel obdivoval a kterého považoval za svého zachránce. Přece jen to byl on, kdo ho před lety vytáhl ze sraček, dal mu domov, důvod k životu a práci. Jistě, to čím si musel projít by se dalo označit za menší peklo a Macleod byl parchant, který se měl hned po narození smažit v Pekle, ale přesto to bylo pořád víc, než měl Angel do té doby. Angel vzpomínal na svého Mistra, muže, kterého mu Macleod přidělil, aby se o něj staral a vychoval z něj to, čím byl teď. Mistr se staral skoro o všechny Žence, ale vypadalo to, že Angel mu k srdci přirostl nejvíc. O tom svědčilo i to, že Angel jako jediný znal pravé Mistrovo jméno, a taky to, že se mu jako jedinému věnoval víc než sedm let. Nevěděl, jestli by se rozhodl jinak, kdyby mohl vrátit zpátky čas a ocitnou se znovu před rozhodnutím, jestli se dát cestou, kterou mu Macleod prostřednictvím Mitra ukázal. Nelitoval toho čím byl, jen poslední dobou, vlastně od Owenovi smrti, začal uvažovat o tom, jestli je tohle skutečně to, co chce.


Policejní stanice, Londýn, před 23 lety

Corin seděl v pozorovatelně na policejní stanici. Když od Macleoda dostal tenhle úkol, byl sám hodně překvapený. Pokud někoho nabírali, většinou to bylo tak, že dotyčného rovnou sebrali z ulice, odvezli ho na tajné místo, kde žili a cvičili všichni zabijáci, a buď to dotyčný během pár hodin pochopil a ustál, nebo ho prostě rovnou zabili. Každý se pak cvičil zvlášť, každý měl někoho kdo ho vedl, a pokud Macleod usoudil, že dotyčný má hodně velký potenciál, byl svěřen do péče právě Corinovi. Ten se mu pak určitou dobu věnoval, než dostal na starost zase někoho jiného. Vždy to bylo jen v rozmezí tří až pěti let a vždy se staral jen o jednoho. Tohle bylo ale jiné. Tomu mladíkovi hrozilo zatčení za zabití v údajné sebeobraně, a proto teď Corin, v převleku za detektiva, seděl tady a snažil se ho vytáhnout z basy. A pomalu začínal chápat, proč Macleod zachází kvůli někomu takhle daleko a proč jemu řekl, ať si ho rovnou vezme na starost a zaučí ho. Navíc dokonce přerušil výchovu jiného Žence, kterého měl v té době Corin na starost a přidělil ho někomu jinému. Corin měl tušení, že tento chlapec Macleoda zaujal natolik, že by se ho ujal i sám, kdyby už neměl ve "výchově" někoho jiného.

Corin se z myšlenek vrátil zpět do reality a znovu se zahleděl na mladíka za sklem. Ten chlapec byl vysoký, ale poněkud hubený. Ani se nedivil, když se dozvěděl, jak doteď žil. To se však změní. Už teď byl i pod nánosem špíny hezký a jistě časem ještě zkrásní. Byla v něm jakási klidná vyrovnanost, ze které skoro až mrazilo a která byla dobrým příslibem do budoucnosti. Navzdory dlouhým hodinám výslechu držel hlavu zpříma. Oči měl bystré a pozorné. Příliš často nemrkal. Po několika minutách se jeho držení těla trochu změnilo. Nastražil se, naklonil hlavu, asi jako zvíře, které vycítí blízkost jiného zvířete, ale nedokáže přesně určit, jestli představuje hrozbu. Věděl, že je sledován, ale zároveň věděl, že ho sleduje někdo jiný, než ten polda co ho sem přivedl. Corin se naklonil dopředu a dotkl se skla. Přejel po něm prsty a obkreslil tak chlapcovu hlavu, jeho lícní kosti a bradu jako chovatel ověřující přednosti chovného koně.

Ano. Už chápu, proč jsi Macleoda zaujal. Máš předpoklady stát se tím, čím chceme.

V tobě je zabiják.

Corin věděl, že převážná většina lidí nejsou rození zabijáci. A že on o tom musel vědět hodně, když je sám vychovával. Pravda, bylo mnoho těch, kdo byli přesvědčeni, že jsou schopni zabíjet. A bylo i možné přimět lidi zabíjet za určitých podmínek. Ovšem pouze hrstka se však narodila s onou vrozenou schopností vzít bez jakýchkoli výčitek tomu druhému život.

Lidstvo samo o sobě mělo totiž něco jako vrozený odpor k zabíjení jedinců vlastního druhu, i když to tak nevypadlo. Rozdíl byl totiž v zabití a zabití. Většina těch co zabili to udělali ze strachu, nenávisti, lásky či jiného citového rozpoložení, a to byla chyba. Když si totiž potom uvědomili co se stalo, přišly výčitky svědomí, trápení, strach, bolest, nervové zhroucení. A takoví lidé nebyli uzpůsobení k tomu, aby se živili prací chladnokrevných zabijáků. Většinou to bylo poznat na první pohled. Aspoň pro Corina. Skoro u všech hned poznal, jestli budou schopní plnit jejich požadavky, nebo odpadnou při prvním problému. A u těch, u kterých to hned nepoznal, to zjistil velmi jednoduchým testem. Zabitím z blízka. Pro člověka totiž nebylo nic těžšího, než když musel čelit strachu tváří v tvář a dívat se smrti přímo do očí. Jak se zachová, když ten druhý bude prosit o život? Co udělá, když ucítí kapky krve? Jak zareaguje, když uslyší bolestný křik svého protivníka? A co když bude jeho protivník schopný natolik, že mu sám způsobí zranění? Jak se zachová, když bude tváří v tvář čelit bolesti? Zvítězí instinkty a bude bojovat jen o přežití, nebo si zachová chladnou hlavu a bude přemýšlet jak co nejefektivněji a bez dalších zranění protivníka vyřadit ze hry? Tohle všechno byly zásadní a důležité otázky, které byly základním kamenem k dalšímu vývoji. Všechno záleželo na vzdálenosti, nebo spíš téměř na intimní blízkosti. Samozřejmě, že Corin věděl, že ne každý zabiják zůstane u základů, a taky neměl nic proti jiným způsobům zabíjení, ale tohle byla smrt, kterou bylo slyšet i cítit, která se dala ochutnat a vnímat. Tohle znamenalo čelit tváří v tvář agresi a nepřátelství toho druhého, které byly namířeny proti němu. Boj z blízka totiž rovněž přinutil lidi k tomu, aby si uvědomili svou vlastní agresivitu, nenávist a svou vlastní podstatu. Znamenalo to uvědomění si toho, že se člověk může stát současně jak obětí, tak i popravčím. Znamenalo to uvědomit si to, že se k hrozbě musí přistupovat jako k problému, který se musí vyřešit, ne jednat unáhleně a bez rozmyslu. Bylo totiž těžší zavraždit někoho zblízka nožem než ho zastřelit z dálky puškou.

A přesně z toho důvodu tu teď Corin seděl. Angel totiž tenhle potenciál měl. I když tvrdil, že zabil v sebeobraně, Corin věděl, že to není pravda. V jeho případě šlo o chladnokrevné, předem propočítané zabití. Přesně takové jaké se od budoucích zabijáků žádá. Vypovídalo to o nezanedbatelném potenciálu, který Angel měl. Nezdálo se totiž, že by chlapec projevoval neobvyklý stres, působil klidně a vyrovnaně, a i když ho vystavili krutému výslechu, nezlomil se. Netoužil se přiznat, aby se mohl kát. Jediné, s čím si Corin dělal starosti, byla chlapcova netečnost. Lehkost s jakou zabil poukazovala na skutečnost, že si vůbec neuvědomuje závažnost situace. Zodpovědnost za čin totiž musel chápat každý zabiják. Musel při zabití uvažovat nad dalšími kroky, jako zabránění zanechání jakýchkoliv důkazů, svědků a už vůbec se nesměl nechat chytit přímo při činu. A právě tohle vypadalo, že je Angelovi úplně jedno. Na tom musel Corin ještě zapracovat. Ovšem pokud chlapec nebude reagovat podle očekávání, vše tím skončí. Bude to znamenat jeho smrt. A to by byla škoda. Corin ale věděl, že ze svých nároků ustoupit nemůže, i kdyby se mu chlapec líbil sebevíc a i kdyby v něm viděl sebevětší potenciál.

Další otázkou bylo, jak se bude chlapec chovat k autoritám. Jedna věc byla zabít sám za sebe a něco jiného zabít na něčí příkaz. Nemálo jich skončilo právě na tom, že odmítali poslouchat rozkazy a jednali podle vlastního uvážení.

Proto bylo nejsnadnější začít s výcvikem v mladším věku, protože čím byli mladší, tím se s nimi dalo snadněji manipulovat a vštípit jim do hlavy skutečné priority.

Corin si u Angela nebyl zatím jistý, jestli tuhle podmínku bude schopen splnit, ovšem doufal, že nezklame, protože by se toho chlapce nerad vzdával. Od Macleoda věděl, že Angel žije na ulici už od svých šesti let. V pěti letech mu umřeli rodiče a on skončil v dětském domově, ze kterého ale utekl. Sice ho chytli, ale on utíkal znovu a znovu, až se mu to nakonec podařilo a od svých deseti let vyrůstal na ulici. A to ho přivedlo sem. Byl to osud, náhoda? Corin nevěděl.

Jedno bylo ale jisté. Musel o tom chlapci vědět víc. Potřeboval vědět víc. Byla ještě spousta věcí, které musel zjistit, a to se pouhým pohledem přes sklo nedalo odhadnout.

Proto vstal a rozhodl se poznat toho patnáctiletého vraha tváří v tvář.

Corin vešel do vyšetřovací místnosti a posadil se ke stolu naproti Angelovi. Bylo to tam cítit potem a jinými méně příjemnými pachy, jemu to ale nijak nevadilo, byl zvyklý na daleko horší.

Chvilku ho jen tak v tichosti pozoroval a odhadoval jeho potenciál.

Pak odpojil magnetofon ze zdi, a znovu se posadil.

"Jmenuju se Corin a ty jsi Angel, je to tak?" začal.

Chlapec neodpověděl, jen si muže mlčky měřil a čekal na to, co se bude dít dál.

Corin v jeho očích na okamžik zahlédl zvědavost.

"Jen tak mimochodem, jsi volný. Z žádného zločinu tě neobviní," dodal.

Tentokrát chlapec zareagoval. Pootevřel trochu ústa a pozdvihl obočí. Pozorně se na Corina zadíval a ten jeho upřený pohled oplácel. Věděl, že v chlapci vzbudil zvědavost a to bylo dobré znamení.

Angel nevěděl co si myslet. Seděl tu už několik hodin, už dávno přestal počítat čas a odpovídal pořád na jednu a tu samou otázku dokolečka. A pak si přijde tenhle muž a řekne mu s naprostým klidem a bez výrazu, že je volný? Byla to past? Hra? Nebo skutečnost?

Corin si všiml jeho lehkého zamračení a tušil co se chlapci v hlavě odehrává.

"Můžeš odsud hned odejít, pokud chceš," pokračoval.

"Nikdo tě nezadrží. Můžeš odejít a žít znovu na ulici. Všechno bude zase takové jak bývalo," usmál se Corin.

Chlapec se ani nepohnul, jen si ho dál prohlížel.

"Nevěříš mi?" zeptal se po další chvilce ticha Corin.

Angel si znovu zvědavě prohlížel toho muže před sebou. Vysoký, urostlý, na něho už trochu starší, jelikož jeho věk odhadoval zhruba mezi 30-35 lety, s černými krátkými vlasy, úzkými rty a drsnou tváří. Na první pohled na něm nebylo nic zvláštního, a Angel by ho hned označil za jednoho z těch "zlých" poldů, ale byla tu jedna věc, která ho před tímto mužem varovala a podvědomí mu říkalo, že on asi polda nebude. Byly to oči toho muže. Bouřkově šedé, chladné oči, které se vpíjely do těch jeho a propalovaly se do hlubin jeho mladické černé duše. Nechtěl s ním mluvit, nevěděl, jestli to není past, ale něco ho drželo na místě a nutilo si ho vyslechnout.

"Co chcete?" zeptal se proto po chvilce.

Corin se znovu usmál. Už si myslel, že ten chlapec ztratil schopnost mluvit, ale věděl, že na něho nesmí tlačit, že mu musí dát čas, aby zpracoval ten nenadálý zvrat událostí, aby zpracoval jeho. Moc dobře totiž věděl, jak na druhé působí. Ne svým vzhledem, nebyl žádný krasavec, takových jako on se světem potulují tisíce. To co každého zarazilo na místě, a ti chytří si od něj kvůli tomu drželi odstup, byly jeho oči. Už dávno se svého pohledu naučil využívat ve svůj prospěch a díky tomu se z něj stal Mistr, učitel Ženců a pravá Macleodova ruka.

"Co chci? Chci tebe. Chci ti pomoct. Podle mě si velice nevšední mladý muž. Mohl bych dokonce říct, že se ti v jistém smyslu dostalo výjimečného nadání. I když to tvoje nadání nemusí být ve zdejších kruzích patřičně doceněno," řekl, zlehka mávl rukou a zahrnul tím gestem vyšetřovnu, policejní stanici a policii vůbec.

"Vy nejste polda," řekl Angel, ale spíš než otázka to bylo konstatování.

"Ne, to skutečně nejsem," zasmál se Corin a bavil se Angelovým zamračením.

"Tak co teda chcete?" zeptal se znovu Angel.

"Pomůžu ti najít tvé místo v životě. Tvé schopnosti lze využít lepším způsobem, než jak by se dalo tady. Pokud tu zůstaneš, tak to jednou přepískneš. Budou tě provokovat, budou ti vyhrožovat a ty na ně nějak zareaguješ. A až zareaguješ, až něco uděláš, už nevyklouzneš a zaplatíš za to životem."

"Nevím o čem to mluvíte," mračil se dál Angel.

"Teď ti povím co bude dál. Ten koho jsi zabil, mimochodem, já vím stejně jako ty, že to nebyla sebeobrana, ale soudit tě za to nebudu, kvůli tomu tu nejsem, má přátelé nebo spíš známé. Jsou to stejní lidé jako on. Dokonce ještě horší. Ti nepřipustí, aby smrt někoho takového prošla jen tak bez potrestání. Mohlo by to poškodit jejich pověst. Myslím, že víš co tím myslím. Najdou si tě a zabijí. Nebude to rychlá a bezbolestná smrt a nebudou s tebou jednat jako v rukavičkách. Ani tě nebudou vyslýchat jako policie. A i když utečeš, půjdou po tobě."

"Proč by vám mělo vadit jestli mě zabijí nebo ne?"

"Vadit? Hmmm... Popravdě, klidně odsud můžu odejít, nechat tě tvému osudu a ani na chvilku mi to nebude líto. Ale můžeš si vyslechnout mou nabídku a třeba z toho může vzejít něco oboustranně výhodného. Vím, že odsud chceš vypadnout. Vím, že se ti nelíbí tvůj dosavadní život. Vím, že chceš od života něco víc. Vím, že chceš ukázat, co v tobě je. Jediný problém je v tom, že mě neznáš a tím pádem mi nedůvěřuješ. Přišel jsem sem, řekl ti, že jsi volný i přesto, že jsi zabil člověka a měl bys teď sedět v base, a taky už víš, že nejsem polda, takže nemáš tušení co si o celé téhle věci myslet. Tvé dilema naprosto chápu. Je mi jasné, že bude těžké přijmout nabídku od neznámého člověka-"

"Ale já vůbec nevím co mi nabízíte," přerušil ho trucovitě Angel.

Corin se zasmál.

"Navrhuju ti disciplínu a výcvik. Nabízím ti způsob, jak usměrnit hněv a jak využít své nadání. Nabízím ti střechu nad hlavou, jídlo a postel. Nabízím ti začátek nového života."

"Proč já?" zeptal se Angel a našpulil zamyšleně rty.

Corinovi problesklo hlavou, že takhle vypadá vážně roztomile.

"Jak už jsem řekl, máš v sobě něco velmi výjimečného, něco co se špatně hledá a ještě hůř získává. Byla by škoda to nevyužít. Kromě toho, řekni mi jeden jediný důvod, proč bys chtěl zůstávat na špinavé ulici."

"Mám svou svobodu," vystrčil Angel bojovně bradu.

"Teď už ne. Od chvíle co jsi zabil jsi tu svobodu ztratil a vím, že to víš stejně moc dobře jako já. Chápu, že pro tebe bude těžké podřídit se tak najednou pravidlům, ale to co ti nabízím je jedinečná příležitost."

Corin věděl, že udělal dost proto, aby toho chlapce přesvědčil. Nemělo cenu na něj dál naléhat. Teď už bude záležet jen na něm a na jeho úsudku.

"No, všechno důležité jsem ti řekl. Já teď vyjdu z těchto dveří a počkám před policejní stanicí. Dám ti deset minut na rozmyšlenou. Za deset minut odjedu buď s tebou nebo bez tebe. Záleží na tom, co od života skutečně chceš," řekl Corin a zvedl se k odchodu.

"Zvaž dobře mou nabídku," dodal ještě mezi dveřmi.

Angel mlčky zíral na zavřené dveře a uvažoval, co mělo tohle divadlo znamenat.

Věřil tomu muži, že je volný, a taky věděl, že měl ve všem pravdu.

Jenže...

Bylo to těžké. Do dnešního dne si mohl dělat co chtěl a přežíval po svém, i když to bylo občas těžké a z toho co na ulici kolikrát viděl se mu zvedal žaludek. Ten muž taky vypadal, že od něho čeká velké věci a on se bál toho, že nebude schopen udržet krok s pravidly a s disciplínou, která se od něj bude očekávat.

Pak si najednou vzpomněl na poslední mužova slova.

Záleží na tom, co od života skutečně chceš.

Vážně chtěl takhle žít dál? Krást, hrabat se v odpadcích, prát se o místo ke spaní, a teď se navíc neustále ohlížet i přes rameno, kvůli hrozbě smrti, která nad ním visela? Opravdu bylo tak těžké se tohoto všechno vzdát a vyměnit to za teplou postel, jídlo, střechu nad hlavou a nějaký ten cíl, který mu jsou ochotní nabídnout?

Nemusel nad tím uvažovat dlouho.

Znal odpověď.

Proto rychle vstal a přešel ke dveřím. Doufal, že to stihne, protože nevěděl kolik času uplynulo od doby co muž odešel.


Současnot, Gabrielův a Angelův byt

Angel nevěděl, jak dlouho stál ve sprše pohroužený do svých myšlenek, když za sebou najednou ucítil něčí přítomnost. Nemusel se ani ohlížet, věděl, kdo to je.

Gabriel vklouzl do sprchy za ním a studenou vodu změnil na teplou. Pak se zezadu přitiskl k Angelovým zádům a políbil ho mezi lopatky.

"Zmáčíš si košili," řekl tiše Angel.

"Děláš si starosti," řekl místo odpovědi Gabriel.

Z chladu, který cítil z Angelova těla, mu naskočila husí kůže, přesto neustoupil, ba naopak ještě víc se k jeho zádům natiskl.

Angel zavřel oči a tvář se mu zkřivila bolestí. Ne snad z toho, že by ho Gabriel svíral tak bolestivě, ale kvůli citu, který mu najednou sevřel srdce.

Co to se mnou kruci je?

Tohle nebyl on. Takhle se nikdy nechoval. Ani nevěděl, jestli Gabriel k němu cítí to samé.

Nikdy si vlastně neřekli co jeden k druhému cítí.

Prostě spolu spali, pracovali a žili.

Byla to láska? Dalo se to nazvat láskou? Nebo to bylo je ukojení společných potřeb? Nebo prostě to, že si jeden na druhého natolik zvykli, že všechno tohle považovali za samozřejmost?

Angel nevěděl. Jediné co chtěl bylo, aby byl Gabriel v bezpečí. Na jemu samotnému mu nezáleželo. Mimoděk mu problesklo hlavou, jak by Gabriel zareagoval, kdyby i jemu přišel úkol na jeho zlikvidování.

Sice spolu byli už hodně dlouho, takže jeden by řekl, že se důvěrně znají a ví o sobě všechno, jenže opak byl pravdou. Ty nejskrytější tajemství si drželi pořád v sobě a stejně jako Angel nikdy neřekl o své minulosti Gabrielovi, tak Gabriel neřekl o té své Angelovi.

A Angel občas přemýšlel, jestli by vlastně chtěl o Gabrielově minulosti vědět, protože se obával, že by se dozvěděl něco, co by nechtěl.

Gabrielova povaha ho občas vážně děsila.

"Já..." začal Angel, ale najednou nevěděl co říct.

Gabriel si povzdechl. Tušil, že ta Angelova rozpolcenost a jeho divné chování je částečně kvůli němu.

"Nic neříkej. A už vůbec si o mě nedělej starosti. Kolikrát ti to mám ještě říkat? Šel bych kvůli tobě až na samotný konec světa a ještě dál. Nikdy bych ti nedovolil, abys do toho šel sám a už vůbec nemám v plánu ohrozit svůj život. Pokud se celá situace vyvinula takhle, nemyslíš, že tvé pochybnosti ohledně toho muže byly správné? Kdyby to byla jen banální věc, nikdy by to nezašlo tak daleko."

"Ale..." zaprotestoval Angel.

"Žádné ale. Za co mě máš? Myslíš, že jsem hlupák? Že nevím do čeho jdu? Že potřebuju nějakou chůvu nebo poradce, který by za mě dělal rozhodnutí? Myslíš, že nejsem schopný posoudit situaci a rozhodnout se sám? Nechápu co se s tebou děje, ale poslední dobou to nejsi ty. Pokud to takhle půjde dál, nepřežiješ ani jeden den," řekl tvrdě Gabriel a cítil jak se při posledních slovech Angelovo tělo napjalo.

Pak uslyšel jak se Angel zasmál a viděl jak potřásl hlavou.

Zatraceně, vždyť má pravdu. Na co si tu hraje? Co chce komu dokázat? Co chce dokázat sobě? Jeho život se změnil v okamžiku, kdy přijal nabídku svého Mistra a druhého nejdůležitějšího člověka ve svém životě.

Teď může udělat jen jednu věc.

Zůstat naživu i s Gabrielem, zjistit co se to tu kruci děje a pokud možno vzít sebou tolik Ženců, kolik jen bude možné.

"Promiň. Asi toho bylo na mě poslední dobou moc a taky nezapomeň, že začínám stárnout," řekl Angel po chvilce a Gabriel z jeho hlasu a držení těla věděl, že už je zase sám sebou.

"Jistě dědo," zašklebil se Gabriel.

"Hej! To bylo hnusné!" zabručel Angel a prudce se otočil.

Gabriel měl co dělat, aby na kluzkých kachličkách udržel rovnováhu po tom nenadálém pohybu, ale než se stačil vzpamatovat, skončil v Angelově pevném obětí, na svých rtech ucítil ty jeho, a taky jazyk, který se razantně dobýval do jeho úst.

Gabriel se vůbec nebránil. Naopak. Ochotně vyšel Angelovi vstříc a ještě víc se na něj natiskl. Ucítil Angelovi prsty, kterými se snažil dostat pod jeho kalhoty. Když se mu to konečně podařilo, a ve své velké ruce sevřel jeho penis, zasténal mu toužebně do otevřených úst.

O chvilku později měl rozepnutou košili a kalhoty ležely v rohu sprchového koutu.

Angel se posadil na teď už docela vyhřáté kachličky, a stáhl si Gabriela do klína. Ten ochotně poslechl a hned při dosedu si nasměroval Angelův úd ke svému otvoru.

Při dosednutí musel zatnout nehty do Angelových zad, protože i když byl na jeho velikost zvyklý, neměl žádný čas na to, aby se na vpád do svého těla připravil.

Bolest ho ale opustila v okamžiku, kdy se Angel začal věnovat jeho bradavkám, se kterými si pohrával pouze špičkou jazyka a dráždil tak Gabriela na neúnosnou mez.

Rukama pak hladil jeho stehna a zadek a tiskl si jeho klín ještě víc na ten svůj, aby se do něj dostal ještě hlouběji.

Gabriel dál zatínal nehty do Angelovy kůže a hlasitě sténal.

Snažil se pohnout, snažil se přimět Angela k pohybu, ale ten jeho snahu zarazil svýma rukama a dál neskutečně dráždil jeho bradavky.

Když ho škádlení jen špičkou jazyka přestalo bavit, stiskl je mezi rty a zatáhl. Několikrát to zopakoval, než rty vyměnil za zuby, kterými po bradavkách nejdřív jen přejížděl, pak je stiskl, párkrát jemně skousl, promnul mezi zuby, než se zakousl tvrději a zatáhl.

Gabriel se pod Angelovými dotyky svíjel a sténal, a i když za tu dobu co byli spolu poznal, že Angel je velmi vynalézavý a náruživý milenec, pokaždé ho dokázal něčím překvapit.

Stejně jako teď, kdy měl Gabriel dojem, že se udělá jen z toho, jak si Angel pohrával s jeho bradavkami. Byl napnutý k prasknutí a neměl tušení jak dlouho ještě vydrží, proto se znovu pokusil pohnout a naznačit Angelovi co potřebuje.

Angel na tom nebyl o moc líp. I když se v jeho těle ještě skoro ani nepohl, ta těsnost, kterou cítil kolem svého penisu, Gabrielovo sténání, svíjení a zatínání nehtů do jeho ramen, ho vzrušilo natolik, že měl pocit, že kdyby se jen jednou v jeho zadku pohnul, tak se hned udělá.

Chtěl ale dopřát potěšení hlavně Gabrielovi, snad jako poděkování za to, že se díky němu vzpamatoval a urovnal si myšlenky.

Když pak znovu ucítil, jak pohnul svou pánví proti té jeho, aby mu tak dal najevo co skutečně chce, chytl ho za boky a donutil ho si stoupnout.

"Angeli?" zeptal se Gabriel zklamaně a zmateně zároveň, překvapený jednak náhlou změnou, ale taky nenadálou prázdnotou, kterou pocítil, když tak náhle Angelův penis opustil jeho zadek.

Ovšem neměl moc dlouho čas na nějaké přemýšlení, protože vzápětí se mu zatmělo před očima, a kdyby ho Angel nedržel za stehna, pravděpodobně by se skácel na zem, jak se mu podlomila kolena z toho, když si Angel strčil celý jeho penis naráz do úst a u kořene trochu zkousnul.

Gabriel se musel rukama zapřít o Angelova ramena, protože jinak hrozilo, že sletí na zem. Angel s ním prováděl neskutečné věci.

V hlavě mu hučelo a měl pocit, že větší rozkoš už nemůže zažít, když ho Angel chytl za půlky a začal sám přirážet proti svým ústům a tlačit si jeho penis dál do krku.

A když mu pak, po pár přírazech, Angel znovu jemně zkousnul úd těsně u kořene, nevydržel to a z táhlým zasténání vylil své semeno přímo do Angelova krku.

Angel sám vzrušený na maximum nečekal až se Gabriel vzpamatuje, stáhl si jeho částečně bezvládné tělo zpět do klína a svůj penis prudce zabořil do jeho těsného otvůrku.

Stejně jako Gabrielovi i jemu stačilo jen pár přírazů než z hlasitým zasténáním naplnil Gabrielovi svou nadílkou.

Oba pak ještě chvilku seděli jak byli a vydýchávali prožitý zážitek.

"A to už jsem si myslel, že mě ničím nemůžeš překvapit," ozval se pak ochraptěle Gabriel a podíval se Angelovi do očí.

"To máš za toho dědka," odpověděl mu naoko naštvaně Angel.

"Och, takže teď už vím jak na tebe," zasmál se Gabriel.

"Jo a jen tak mimochodem. Vystydla nám snídaně," dodal pak ještě a zvedl se.

Sice by rád dál odpočíval v Angelově náruči, ale čekala je práce a oba to věděli.

"No, já už snídal," zakřenil se Angel, když se taky zvedl a olízl si provokativně rty.

Odpovědí mu bylo zaprskání a následná herda do břicha. Hned na to pak Gabriel vyšel ze sprchy, kde se osušil a oblékl.

"Uch..." vyhekl Angel a třel s bolavé místo.

"A tentokrát se osuš a obleč než půjdeš dolů!" křikl ještě Gabriel mezi dveřmi, než je s hlasitým prásknutím zavřel.

Angel ještě chvilku stál ve sprše, nechal na sebe dopadat proudy vody a užíval si pocit klidu.

O několik minut později už seděl v kuchyni nad znovu udělanou snídaní a vymýšlel plán, jak se z celé šlamastyky dostat.

Dodatek autora:: 

Jaký osud čeká Angela s Gabrielem? Kdo byl vlastně onen muž, Owen, zač, že kvůli němu Macleod a ostatní tak vyšilují? Jaké následky bude mít zanechání detektiva Ioriho na živu? Co dalšího odhalí Angelova minulost? A jaká je ta Gabrielova? To zjistíte... =))).

Co jinak dodat? Kvůli Angelově rozvedení minulosti, kterou jsem původně vůbec v plánu neměla, ale nakonec jsem si řekla, že zkusím zariskovat (nikdy jsem takhle důkladně ničí minulost nepředkládala, takže nevím jak na to čtenář jako takový pohlíží) a předložit vám defakto průběh života jednoho z nejlepší zabijáků, jsem musela poupravit jednu větu z první kapitoly (to kdyby si to ještě někdo pamatoval), abych zbytečně nemátla. Jestli napíšu i o Gabrielově minulosti, tak to už nechám na vašem rozhodnutí. Nemělo by totiž smysl psát něco co pak stejně nikdo číst nebude. Jen dodám, že jinak nemám v plánu rozpitvávat něčí minulost, abyste si nemysleli, že v tomhle směru budu pokračovat dál, protože to by měla tahle povídka jinak asi sto kapitol =)).

0