Král Šamanů- Královská delegace

Bylo nádherné ráno. A ptáci se předháněli, kdo z nich lépe zpívá. Tu krásu ale nevnímal malý klučina, běžící uličkami Doubí village. Krátké vlasy okrové barvy za ním ve větru vlály.
´Musím to stihnout. Musím to Yohovi říct, jako první.´ pomyslel si chlapec a přidal na tempu. Ve svém zamyšlení se nevšiml vysoké postavy stojíc uprostřed uličky. Narazil do ní.
„O-omlouvám se. Já jsem nedával pozor na cestu.“ Řekl Morty a pořádně si prohlédl postavu v černém plášti.
„To je v pořádku. Neměla jsem stát uprostřed ulice.“ Řekl dívčí hlas. Dívka podala Mortymu ruku a ten ji přijal. Kývnul hlavou a zase pelášil ulicí. Ještě se za dívkou ohlédl. Za chvíli dorazil k domu, kde bydlel Yoh a jeho kamarádi. Prudce otevřel dveře a zavolal Yohovo jméno. Místo toho, aby vyšel Yoh, vyšla Anna.
„Co tady křičíš, prcku? Jun s Tamarou ještě spí.“
„Promiň, Anno, ale nevíš, kde je Yoh? Potřebuju mu něco říct dřív, než to vyhlásí v rozhlase.“
„To máš smůlu, prcku. Yoh trénuje.“
„Ale Anno. Nebuď labuť.“ Ale než si Morty uvědomil co řekl, Anna už rudla vztekem.
„Tak to byla špatná slova, Morty. 10 kliků.“ Morty to musel splnit, jinak by ho čekal daleko horší trest. S námahou vykonal trest, a pak se vypařil. Hledal v každém pokoji, ale nikoho nenašel.
„Hej, Mosuke? Najdi všechny.“ Poprosil svého ducha. Mosuke vylezl z laptopu a chvíli přemýšlel. Po krátké chvíli řekl:
„Jsou na dvoře. Schovávají se před Annou.“
„Hm. Díky Mosuke.“ Mosuke se uklonil a zase zmizel v laptopu. Morty běžel vstupní halou k postraním dveřím. Ty vedly na dvůr. Přesně jak Mosuke říkal, našel Morty kluky. Seděli na lavičce a na zemi.
„Yoh!!!“ zvolal Morty. Všichni se na něj otočili. Yoh mu začal mávat.
„Yoh, mám důležitou zprávu.“
„No tak povídej, Morty.“ Usmál se Yoh.
„Přijel král Šamanů.“
„Cože?!“ zvedl se prudce Rio s Treyem.
„To je nesmysl. Muselo by mu být přes 500 let.“ Protáhl obličej Len.
„Taky to není nějakej mladík. Přijel s celou družinou.“
„No a co my s tím?“ řekl znuděně Yoh. Mortyho z toho málem trefil šlak.
„Yoh. Jste první, kdo to vědí. Každým okamžikem to vyhlásí v rozhlase.“
„A jak to víš?“
„Řekl mi to Sylva.“ Kluci se na sebe podívali. Len se podíval na oblohu.
„V každém případě má Morty pravdu. Podívejte se na tu oblohu.“
„A co je na ní? Jen ptáci.“
„No právě. Jsou to poslové.“ Informoval je Len.

Prosím vyslechněte si krátké hlášení.
Dnes v 9.00 se všichni šamani a duchové sejdou v doubí – villageském koloseu. Je to asi za půl hodiny. tak prosím přijďte včas. Opakuji: Dnes v 9.00 se všichni šamani a duchové sejdou v doubí – villageském koloseu.
Konec hlášení
„Hm. Zdá se, že se opravdu něco děje.“ Pousmál se Yoh.
„To snad nemyslíš vážně, Yoh?“ zařval Amidamaru.
„Má pravdu, jdem ne?“ zeptal se Choco.
„Na to zapomeňte.“ Řekla Anna.
„Ano, nejdříve si dáte všichni povinně 10 koleček a 10 kliků.“ Přidala se Jun. Kluci se na ně unaveně podívali.
„A kdo bude odmlouvat, dostane přidáno.“ Dodala ještě Anna, ale to už radši kluci zmizeli.

Za půl hodiny

„To snad ne. My jdeme pozdě. Jestli tam Anna a holky budou dřív než my, zabiju je osobně.“ Řekl Trey.
„Posluš si.“ Usmál se Yoh a běželi ke koloseu. Když se objevili u sedadel zavolala na ně Pylika:
„Hej, Treyi! Tady jsme. Držíme vám místa.“ Kluci se usmáli a šli si k nim sednout. Už se začíná. Do arény přišel dlouhý průvod. Průvod se skládal z nádherně oděných dívek a chlapců, které stáli kolem krále Šamanů. A všechny hlídaly tmavě oděné postavy.
„Hej ty.“ Ozvalo se někde vedle Mortyho. Morty se podíval vedle sebe. Stála tam ta dívka, do které vrazil ráno.
„Zase se vidíme. Jak se jmenuješ?“
„Jsem Morty. Jsem tu se svým kamarádem. A kdo jsi ty?“
„Já jsem Juko. Patřím do průvodu krále Šamanů.“
„Aha, a co děláš tady?“
„Tady nahoře jsou všichni, kdo budou dnes s nikým bojovat. Podívej se po koloseu.“ Skutečně Juko nebyla jediná, kdo seděl mezi diváky. V každé řadě seděla jedna postava v černé kápi.
„Hm. A co jsou zač ti dole?“
„To je král Šamanů a jeho ochranka. Dalo by se říci, že ti kdo jsou tady mezi diváky, jsou něco jako jeho následovníci.“
„To ti musí být přes 500 let ne?“
„Ne. Král Šamanů je vlastně můj dědeček.“ Na tohle slyšel Yoh a jeho přátelé a pozorně naslouchali dívce v černé kápi.
„Tvůj dědeček?“ zeptal se Faust.
„Ano. Je mu 511 let. krále Šamanů vyhrál ve svých jedenácti letech.“
„Hm a kolik je tobě?“ zajímal se Yoh.
„Mě je 115.“
„Na sto patnáctiletou vypadáš dobře.“ Řekla drze Anna.
„Jak víš, jak vypadám? Mám přes obličej masku a přes ruce rukavičky.“
„Jen tak. Cítím tvou duchovní sílu.“

„Vítám vás všechny v koloseu.“ Promluvil Goldwa, „Mám tu čest tady u nás v Doubí village přivítat minulého krále Šamanů. I přes svůj věk k nám dorazil, aby se podíval na horké kandidáty. A teď necháme slovo králi Šamanů.“
„Děkuji Goldwo,“ řekl král stařeckým hlasem, „Jsem moc rád, že tu vidím tolik odhodlaných šamanů a jejich duchy. Objíždím světy, kde se bojuje. V každém světě se moji chráněnci utkali s šamany, kteří byli vybrání králem Duchů. Nebude to jinak i tady. Mezi vámi sedí moji chráněnci. Prosím postavte se.“ Všechny postavy v černých kápích se postavily.
„Určitě jste zaregistrovali, že je vždy jeden v každé řadě. Tito šamani tvoří jednu velkou skupinu. Stejně tak vás rozdělí král Duchů. Mé skupině bude velet moje milovaná vnučka Juko. Zamávej na nás, Juko!“ Juko na všechny zamávala a dědečkovi poslal vzdušnou pusinku.
„Teď už nechám výběr kandidátů na králi Duchů. Goldwo?“
„Děkuji. Takže se spojíme s králem Duchů.“ Chvíli bylo ticho, ale pak se rozezněly celým koloseem zvonky vybraných kandidátů. Goldwa pokynul všem, kdo byli vybraní, aby sešli do arény. V aréně se objevilo 10 ninjů.
„Hlaste mi svá jména zprava.“ Řekl Sylva.
„Derek.“
„Kon.“
„Samuel.“
„Erik.“
„Len.“
„Peter.“
„Nick.“
„Faust.“
„Mel“
„Yoh“
„Výborně, velitel této skupiny je Yoh Asakura. Zamávej na nás Yoh.“ Yoh komicky všem zamával. Z arény se ozval smích. Královský tým seskočil před tým Doubí. Yoh si popřál s Juko.
„Takže, zápas může začít. Jen menší pravidla. Bojovat bude celý tým, až na velitele. Velitelé se potom utkají proti sobě sólo. Chápete?“ zeptal se Goldwa. Všichni kývli.
„Soudce bude Sylva.“ Delegace včetně Goldwi se přemístili k sedadlům, pro ně určeným. Yoh a Juko si stoupli mezi týmy. Yoh se se všemi seznámil a probral s nimi taktiku boje. Mel byla v záloze, protože to byla jediná holka.
„Hodně štěstí. A pamatujte, nemusíme nutně vyhrát.“ Usmál se a postavil se k už připravené Juko. Sylva zahájil zápas. Týmy se proti sobě vrhly. Juko a Yoh vše pozorovali.
„Kdo myslíš, že vyhraje?“ zeptala se ho Juko.
„Nevím, možná vy. Možná my.“
„No jo. Nikdy jsem tě neviděla bojovat. Tak nevím. Kdo je tvůj duch?“
„Amidamaru.“
„Japonský samurajský bojovník. To budeš mít co dělat, Yoh.“
„Co tím myslíš?“ podíval se na ní. Juko sklonila hlavu.
„Mého ducha zatím nikdo neporazil. Kdyby se ti to podařilo, byl bys první. Ale se samurajem, nevim. No nebudu plašit, blíží se náš zápas.“ A ukázala na plac. Opravdu schylovalo se ke konci. Většina bojovníků už leželo na zemi. Za 5 minut byl zápas u konce. Nebylo jisté, kdo vyhrál. Teď záleželo na druhém zápase Yoha a Juko.
Královský tým se postavil a svlékl si černé pláště. Pod nimi byli většinou mladí lidé. Yoh a jeho tým se na ně dívali s otevřenou pusou.
„Co se stalo?“ zeptala se Juko.
„Panebože, vždyť je jim přes 500 let, jak to že vypadají tak dobře?“
„Taky jsem taková, Yoh. To je duchovní síla.“ Řekla a sundala si z hlavy kápi. Na Yoha se teď dívala mladá tvářička s pronikavě fialovýma očima a plavými vlasy.
„Doufám, že si na mě nezměnil názor. Jdeme?“ zeptala se a přešla rázným krokem ke svému týmu. Tým jí pomohl sundat celý plášť a připravená si stoupla před rozhodného Yoha. Juko měla na sobě likrovou černou kombinézou. Černé kozačky a na stehnech malé kapsičky.
„Jsem připraven.“ Řekl Yoh.
„Já taky.“ Usmála se Juko.
„Dobrá můžete začít.“ Řekl Sylva. Oba týmy okamžitě opustily plac.
„Povstaňte, mí válečníci rudého měsíce!“ vykřikla Juko. Ze země se začaly vynořovat loutky. Bylo jich přes 500.
„Ty jo, Amidamaru, buď se mnou. Do meče, a teď do starožitností.“ Yohovi se meč ruce zvětšil. Jedním švihem srazil loutky k zemi. Juko vyvolala další a i ty se, pod Yohovým útokem rozpadly.
„To je ten tvůj slavný duch, Juko?“ zeptal se Yoh.
„To víš že ne. Toho si nechávám na konec. Tohle jsou jen jeho služebníci.“ Usmála se a vyvolala další a další. Diváci se na tu parádu dívali. Anna se jen pousmála, protože věděla, co bude následovat. Všechny loutky zase zmizely.
„Yoh, k těmhle nevyužívá žádnou sílu. Jen tě provokuje, tak jak tě provokoval Faust.“
„Máš pravdu, Amidamaru. Zaútočíme plnou silou a skončíme to.
Amidamaru, nebeský řez!!!“ zakřičel Yoh a prudce vyskočil do vzduchu. Poté seknul mečem a ten vyslal rudou zář, přímo proti Juko. Juko se na to podívala, ale byla úplně v klidu. Vyndala si z kapsičky 3 lístky. Rozevřela je v ruce jako vějíř. Poté začaly lístky zářit a před Juko se objevil bahnitý štít, který se hned proměnil v ruku. Rudou záři chytila a poslala ji zpět jejímu majiteli. Yoh jen taktak uskočil. Za rukou se začala vynořovat nějaká obluda. Postupně se zformovala v nádhernou samurajskou bojovnici.
„Tak co jí říkáš, Yoh?“ zeptala se posměšně Juko a vyskočila na její rameno.
„Yoh, to je bojovnice rudého měsíce. Velitelka všech těch zrůd.“ Řekl Amidamaru.
„Amidamaru, musíme do mega podoby. Jen tak se jí vyrovnáme. Ty jsi taky samuraj.“ Řekl Yoh. Za chvíli proti sobě stály dva velcí duchové samurajové.
„Tak fajn, Moon, tohle je tvůj protivník Amidamaru a jeho šaman Yoh. Pusť se do nich.“ Vybídla bojovnici Juko. Moon, bojovnice rudého měsíce, začala na Amidamara střílet rudé záře. Amidamaru je všechny odrazil mečem. Meč potom namířil Moon k srdci. Moon taky vytáhla meč. Teď to byl boj zblízka. Amidamaru byl ve svém živlu. Boj zblízka mu šel i ve světě živých. Moon měla potíže se ubránit. Nakonec ji Amidamaru dostal na lopatky.
„Já jsem ještě neskončila.“ Ozvala se poprvé Moon a pracně vstala. Spojila ruce a chvíli jen tak stála. Po té malé chviličce začala bublat země. Vzduch byl řidší a setmělo se. Všude byla noc, i když bylo deset hodin ráno. na obloze vysvitnul rudý kotouč. Ozářil Juko a Moon. Moon se ztratila a místo ní se objevil obří rudý meč. Yoh také povolal meč.
„Přistupuju na tvou hru, Yoh.“ Řekla udýchaná Juko. Namířila meč proti němu.
„Moon, měsíční řez!!!“
„Amidamaru, nebeský řez!!!“ z obou mečů se vytryskla rudá záře. Obě dvě se o sebe zasekly a zmizely ve vzduchu. Juko nečekala a přešla na útok z blízka. Prudce narazila na Yohův meč. Yoh ji odrazil a vrátil jí to stejným útokem. Jakmile prudce narazil o její meč, zmizel. Místo toho jí zůstalo malé furioku, které plápolalo kolem náramku, co měla na ruce. Rozčileně se podívala na svůj náramek, a pak na Yoha. Pousmála se a vykřikla do arény:
„Končím!!!“
„Cože?“ zeptal se udiveně Yoh.
„Končím. Podívej se na mou duchovní sílu. Je hrozně malá a další útok by vedl k mému sebezničení a to by nikdo nechtěl. Blahopřeju, Yoh, jsi první, kdo mě přemohl. Bude z tebe úžasný král.“ Usmála se a potřásla mu rukou, „A pokud jde o tebe, Amidamaru, překvapil jsi mě. Je vidět, že vy dva jste sehraný tým. Jen tak dál.“
„Správně. Jste úžasně sehraní jako já a Juko. Doufám, že se ještě někdy setkáme, kluci!“ zjevila se Moon a mrkla na Amidamara a Yoha.
„Vzhledem k odstoupení Juko, vyhrává Yoh Asakura!“ zvolal Sylva. Juko souhlasně kývla hlavou a otočila se na svého dědečka a ten vztyčil palec, jako gesto výborně. Pak sestoupil k Yohovi a také mu potřásl rukou. Yoh tomu pořád nemohl uvěřit.
„Málokdo porazil mou vnučku, hochu, můžeš být na sebe a na svého ducha pyšný. Ale uznání si zaslouží i váš tým.“ Řekl král Šamanů a zatleskal. Všichni se k němu přidali. Yohovi přišel poblahopřát i Goldwa.

Odpoledne

„No nic moc, Yoh, umíš to líp.“ Řekla Anna a popíjela džus.
„Ale Anno, Yoh porazil bojovnici, kterou ještě nikdo neporazil.“ Řekl Trey.
„Na nic jsem se tě neptala. Ta Juko, kdyby chtěla, tak tě zabila, ale protože…….“
„Protože jsem nechtěla, tak jsem Yoha nezabila.“ Skočila Anně do řeči Juko, která právě přišla se rozloučit.
„Ahoj, už jdete?“ zeptal se s úsměvem Yoh.
„Ano, přišla jsem se rozloučit a popřát vám všem pevné nervi a vítězství. Mluvila jsem s dědečkem a Goldwou. Prý si jasný kandidát na nového krále Šamanů. A pamatuj, jestli vyhraješ, setkáš se semnou ještě jednou.“
„Hm…jasně. Tak ahoj.“ Usmál se ještě víc Yoh.
„Moc ráda jsem tě poznala, Morty.“ Stačila ještě říct Juko, než nadobro zmizela.
„Páni, mistře Yoh, budu za vámi stát ve všem, náš budoucí králi.“ Řekl Rio.
„No tak, Rio, říkala, že jsem kandidát, ale ne vítěz, ještě pořád tu může být někdo, kdo bude lepší než já. Ostatně mi to je jedno. Chtěl bych si jít zdřímnout.“ Všechny málem trefil infarkt. Až na Lena. Ten si vzal Yohova a Jukina slova k srdci.
´Musím být ještě lepší, než Yoh.´ pomyslel si, ale dál dělal, jakoby nic.