SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Kyomi-to (plačtivé setkání)

Zdá se mi krásný sen o tom že jsem konečně taichou!
Ale co se nestane když se konečně vidím stát před divizí, že něco řeknu........
"Vstááááááávej!" zařve na mě až moc dobře známí hlas.
"Co vopruzuješ ananase?" zamručím rozespale se stále zavřenýma očima a místo abych vstala se otočím na druhý bok zády k němu.
Když si vzpomenu že jsem večer zamykala.
"Jak ses sem dostal?" zeptám se než stačí něco říct na mou spíše řečnickou předešlou otázku.
"Já nejsem ananas!Takhle se s podkapitánem nemluví!" sprdnul mě a dodal"A dostal jsem se sem oknem."
"A proč jsi sem lezl?" stále ležím zády k němu.
Postel mám uprostřed pokoje takže vypadá jako ostrov na oceánu. Další ostrovy v okolí jsou jen dvě skříně.
"No abych tě vzbudil!" řekl a obešel postel, takže jsem byla zase čelem k němu. Nechtělo se mi zase otáčet tak jsem se posadila na postel a ošklivě se na něj podívala.
"A proč jsi mě chtěl vzbudit?" zeptala jsem se otráveně.Konečně se dostáváme k předmětu celé věci!
"Protože máš hlídku" odpověděl. To mě překvapilo. Na hlídce jsem nikdy dřív nebyla a proto to bylo divné. Asi to bylo proto že se tu teď potulovali ti bountové.
"Tak já jdu" řekla jsem nakonec unaveně. Vždycky mluvím jako bych zrovna vstala z postele a k Renjimu Abaraiovo osobě mně nadřazené o jednu pozici nemám žádnou úctu. Ostatně to asi k nikomu kromě kapitána Kuchikiho, ale to jen protože jsem ho nikdy neviděla.
Renji si odemčel dveře a počkal na mně před mým bytem nebo spíš pokojem se sprchou. Pro členy divize byli některé pokoje fakt ubohé.
Jak už jsem řekla Renji je o jednu pozici víš tudíž á jsem třetí důstojník šesté divize.
Vyšla jsem z pokoje a ještě jsem si protírala oči.
Renji se ke mně přidal a vyšli jsme z budovi. Venku byla ještě tma. Mohlo být tak kolem třičtvrtě na dvanáct.
Moc jsem nevnímala a tak Renji využil situace.
Chvíli počkal až jsem byla před ním a potom mi skočil na záda.
Lekla jsem se až jsem nadskočila a on z toho měl hroznou legraci.
Chechtal se a chechtal. Protože mě naštval tak jsem ho praštila do ramena ale on se pořád smál.
Jen tak jsem se usmála i já sama pro sebe. Vždycky mi zvedne náladu když je i on šťastný.
Od doby, co ho opustila jeho nejlepší kamarádka a jak jsem se později dozvěděla i láska Rukia se moc nesmál.
Odešla do skutečného světa na trvalo a ani se nerouzloučila. Vždycky jsem ji nesnášela.Ale ani nepoznala.
S ananasem-Renjim trávím spoustu času a jsem za to ráda.

Flashback/Vyprávění
Když jsem sem přišla tak jsem nikoho neznala a hned jsem se dostala do problému.
Měli mě zrovna řadit do divize a já se ztratila v té neuvěřitelné spleti uliček.
Když jsem konečně našla to místo nikdo tam nebyl.
Vzdala jsem to a šla se opít do nejbližší hospody a tam jsem potkala Renjiho. Seděl u baru, pil a zíral na fotku sebe a Rukii jak se drželi kolem ramen.
Přisedla jsem si a objednala.
Otočil se na mě a smutně koukal. Ten pohled byl plný bolesti a smutku.
Nevím proč ale měla jsem strašnej problém ho neobejmout.

"Já jsem Irai a ty?" zeptala jsem se a čekala na odpověď.
"Abarai Renji. Co zapíjíš?" zeptal se a trochu se mu leskli oči. Možná z ospalosti možná z alkoholu a možná to byly slzy.
"Měla jsem dnes být zařazená do divize, ale ztratila jsem se a když jsem to našla tak tam nikdo nebyl" odpověděla jsem a čekala co řekne. Podíval se znovu na fotku a loknul si saké.
"To se dá napravit.Stačí když dojdeš za nějakým kapitánem a oznámíš to.Jestli jsi dobrá tak tě vezmou"řekl a potom se dál věnoval koukání na fotku a hltání saké.
"Opustila tě?" zeptala jsem se. Chvilku se neměl k odpovědi a potom se na mě otočil.
"Ty nemáš druhý jméno?" zeptal se protože jsem se mu představila jen jako 'Irai'.
"Ne. Nemám rodinu ani přátele takže jsem tomu nijak nikdy nevěnovala pozornost." řekla jsem podle pravdy. Najednou se zvedl, zaplatil za sebe a zrušil moji objednávku.
"Pojď za mnou." vybídl mě a já šla ani jsem nevěděla proč jsem ho poslechla.
Došli jsme k obrovské budově s číslem 6 a vešli dovnitř.
Zastavili jsme u nějakých dveří a Renji mi dal znamení abych počkala venku.
Chvíli tam s někým diskutoval.Potom se vrátil a šli jsme dál.

"Domluvil jsem se s kapitánem že tě přezkouším a rozhodnu jestli se přidáš do naší divize." řekl. Měla jsem hroznou radost ale pořád mě trápil výraz v jeho očích.
I když se usmál výraz jeho očí říkal co cítí doopravdy. A radost to opravdu nebyla.
Zastavili jsme až na nějaké louce.
Vytáhl svou zampakutou a dal mi možnost prvního úderu.

Chvíli jsem váhala a pak tedy zaútočila.
Byl to slabí útok, kterému se vyhnul i s hladinou alkoholu v krvi. Sílu útoku jsem dala na minimum abych hned napoprvé neukázala celou svou sílu.
Další útok byl také slabí. On se znovu jen vyhnul ale neútočil. Rozhodla jsem se tedy, že když on nezaútočí, tak bych toho měla využít a nepoužívat celou svou sílu.
Nedal mi k tomu možnost.
Zaútočila jsem svým oblíbeným způsobem.
Rozběhla jsem se se zampakuto namířenou na jeho obličej. Když jsem byla blízko tak že bych ho mohla seknout zmizela jsem a zaútočila ze zálohy.
To ho probudilo a překvapilo.
Konečně se rozjel souboj.
Renji skoro nestačil reagovat na moje útoky a to jsem ještě nepoužila celou svou sílu. Vlastně jsem úplně celou sílu ještě nepoužila nikdy. Ale zabít jsem ho nechtěla.
Kdo by potom řekl kapitánovi že jsem prošla?

Když jsem ho podruhé sekla do ramene tak konečně promluvil.
"Fajn, jsi dobrá. Berem tě." oznámil mi. Zdál se už trochu veselejší. Zdálo se že za tu chvíli kdy jsme bojovali, zapomněl na Rukiu. Po chvíli si vzpomněl, jak jsem odhadla podle jeho výrazu, který už zase vyjadřoval smutek.
Vrátili jsme se do té budovy s šestkou a oba jsme vešli do kanceláře.
Nikdo tam nebyl.
Renji vzal ze stolu kapitána nějaké papíry a něco tam vypisoval.
"Jméno je Irai..." říkal si pro sebe "Kyomi-to"
Nechápal jsem co to druhé jméno ale mlčela jsem.
Po tom co Renji vypsal ten papír jsem se měla podepsat. Napsala jsem 'Irai'.
"Jo musíš mít druhý jméno tak jsem ti vymyslel Kyomi-to" řekl jako 'jen tak mimochodem'.
Na to jak jsem vytřeštila oči tak, že dostal výtlem.
Vlastně totální výtlem. Válel se po zemi a držel se za břicho. Aby toho nebylo málo křičel něco o mouchách a vážkách.

Po Renjiho výtlemu jsme vyšli jsme ven z budovy.
Neměla jsem kam jít.
Dozvěděla jsem se že jsem dostala místo třetího důstojníka což mi nepřišlo vůbec špatný.
Navíc jsem dostala svůj byt nebo spíš pokoj s koupelnou.
Ten pokoj mi přišel hrozně divný. Takový.....Obestavěný retro. Skříně byli u zdi, postel byla u zdi, ve středu pokoje prázdno, bílé zdi a typicky zažloutlej strop.
Otočila jsem se a uviděla Renjiho u dveří.
Nevím na co čekal ale hodil se mi.
"Je to tu divný! Něco tomu chybí" postěžovala jsem si.Renji jen zvedl oči. Asi se pokusil napodobit můj výraz, když mi řekl moje nový druhý jméno.
Jsem kreativní umělec a taky ráda spím tak jsem potřebovala něco pro sebe typického.
Posunuli jsme postel do středu pokoje.
Zdálo se mi to lepší a tak jsme se na dál vybodli.

Procházeli jsme Seireitei a dozvídala jsem se kde co je.
Nejdůležitější pro mě asi byla hospoda a něco ve stylu prodejny potravin, kde bylo i spousty dalších věcí.

Později jsme už neměli kam jít a stmívalo se.
Vraceli jsme se a já se konečně zeptala.
"Kdo byla ta holka na fotce?" řekla jsem a koukala pořád před sebe. Renji zvedl hlavu od země a podíval se na mě. Do očí mi neviděl.
"Kamarádka" řekl jen. Asi tušil že by mi to nestačilo a tak pokračoval.
"Jednou měla jít do skutečného světa. Byla tam na misi na měsíc. Zrovna mě povýšili na více kapitána.
Chtěl jsem jí to říct až se vrátí" najednou se na chvíli odmlčel "ale ona se nevrátila. Jen poslala vzkaz že tam zůstane a že se má dobře."dokončil a zhluboka se nadechl.
"a to ji tam jen tak nechali?" zeptala jsem se, zastavila a podíval se mu do očí.
"Jo prošlo jí to.Je to kapitánova sestra Kuchiki Rukia" když říkal její jméno zase se mu oči plnili slzami.
Tentokrát jsem ho objala.
"To bude dobrý" řekla jsem typickou frázi. Byla jsem asi o čtyřicet cenťáků menší než on a tak se musel sehnou aby mě tak obejmul a vybrečel se na rameni.
Přišlo mi zvláštní že někdo kdo je shinigami tak dlouho může ještě mít city. Po takové době zabíjení. Přišla jsem sem abych se pomstila a teď tohle?!?!?
Asi tu pomstu vzdám.
Ale stejně pořád nevím jestli ten komu se chci pomstít je taky takový jako Renji.
Každopádně od té doby jsme se Renjim-ananasem kamarádi.
Flashback end/konec vyprávění

Ve dvanáct hodin v noci jsme konečně došli na místo hlídky a vyměnili se s Kirou a Hisagim.
Hlídkovali jsme u jedné ze čtyř bran do Seireitei.
Útok bauntú už jsme měli za sebou a taky už měli být všichni mrtví ale dalších pět dní poté jsme měli pořád hlídkový stav pohotovosti.
Posadili jsme se s Renjim před bránu a koukali do blba.
No ono tak záleželo kdo šel kolem a jestli to byl blb nebo d***l a nebo něco jinýho.
Po chvíli jsme začali hrát slovní fotbal.
"Hlava" začal Renji.
"Vážka"
"Kámen"
"Mentosky"
"Kýbl"
"Blb"
"Lb........lb..................tak jo vyhrálas!" uznal naštvaně.
Chvíli bylo ticho.
"Co budeme hrát teď?" zeptal se Renji.
"Co slovní fotbal?" navrhla jsem a čekala reakci, kterou jsem předvídala.
"To je nejblbější hra a je to nuda!" prohlásil ananas.
Zasmála jsem se a on se na mě ukřivděně podíval.
Potom mi začal vyprávět o Ichigovi Kurosakim. Jeho kamarát to prý byl ale mluvil o něm jako o někom komu se IQ zvětšilo při nebezpečném experimentu na mínus dvacetosm.

Pořád byla tma a už hodinu ani jeden z nás nepromluvil.
Začala být zima.
Oba jsme se začali klepat. Renji odněkud vykouzlil deku a hodil hlavou ať jdu k němu.
Protože brána musela být hlídaná pořádně sedli jsme si doprostřed.
Chvíli jsme oba seděli rudí až za ušima ale po chvíli jsme si zvykli a zase jsme si povídali.
Ananas mi vyprávěl o jedné misi s kapitánek Kuchikim.
Byla to dost nuda tak se nedivte že jsem usnula.
Když si toho Renji všiml asi se rozhodl mě nebudit.

Vzbudilo mě svítání.
Všimla jsem si že Renji spí. Rozhlédla jsem se a zkontroloval jestli se nic kolem nestalo.
Všechno bylo v pořádku a tak jsem se rozhodla znovu se opřít o bránu.
Jakmile jsem to udělala spadla mi na rameno Renjiho hlava. Nevzbudilo ho to a mně to nijak nevadilo.

Seděla jsem a sledovala okolí. Slunce už vysvitlo a vzbudilo i Renjiho.
Netušil že jsem si toho všimla a tak dělal že spí dál.
"Já vím že už nespíš!" řekla jsem a Renji okamžitě vyletěl do pozoru a zrudnul.
Nechápala jsem a taky jsem pro to nahodila vhodný výraz.
"Co?" zeptal se a sedl si zpátky vedle mně. "Jen jsem se lekl" obhajoval se.
"Aha tak proto jsi rudej až za ušima" řekla jsem s ironickým pochopením a začala jsem se trochu pochechtávat.
Renji nevěděl co říct a tak raději nic neříkal a otočil se obličejem k Rukongayi
Bylo trapné ticho. Jenže pak.......
"Popláááááááách! Jižní bránou k nám vnikli ryoka!" ozývalo se.
My seděli u severní brány takže jsme měli štěstí že to nebylo u nás.
Nevěděli jsme jestli máme bránu nechat nehlídanou.

Oba jsme s Renjim byli v pozoru a čekali jestli se něco nestane.
Objevil se před námi nějaký muž v bílém plášti. Byl to kapitán.
"Taichou co se to děje?" zeptal se ho Renji. Bylo to poprvé co jsem uviděla svého kapitána.
Kuchiki Byakuya.
Stál přede mnou a prohlížel si mě. Taky mě viděl poprvé.
"Ty jsi třetí důstojník Irai Kyomi-to?" zeptal se mě a Renjiho otázku nevnímal.
"Hai" odpověděla jsem.
"Ryoka by tě chtěl vidět" oznámil mi. "Pojď za mnou"
Šla jsem a Renji se zmateným a uraženým výrazem za námi.

Došli jsme na místo kde byl můj starý známí Kichigai a spousty arancarů.
Kichigai držel nůž pod krkem jedné podkapitánce - Hinamori Momo.
Moc jsem ji neznala, ale slyšela jsem že její kapitán byl jeden z těch co zradili.
Kichigai se k nim zdřejmně přidal.

"Ahoj Irai! Prej sis přidala druhý jméno!" zakřičel na mě se svým šíleným výrazem.
On byl vážně blázen.
"Co taky děláš a co chceš?" zeptala jsem se ho. Ve vteřině jsem stála asi metr od něj.
"A pusť ji." kývla jsem hlavou směrem k Hinamori. Kupodivu to udělal.
Hinamori se rychle dostala k ostatním. Zůstala jsem tam s tím cvokem a s arancary sama. Všichni z divizí na nás zírali.
"Tak co chceš?" zeptala jsem se znovu.
"Aby ses k nám přidala!Kapitáni jsou super" řekl a nahodil cukavý úsměv.
"Když jsou ti tři tak super že ses k nim přidal tak proč ti nepřešijou ksicht?" zeptala jsem se dost odměřeně.
Naštval se a mávl svou zampakuto bo co to měl a zkusil mi useknout hlavu. Na tyhle jeho reakce jsem byla zvyklá. Když jsem bojovala s Kichigaiem tak jsem někdy používala i svou plnou sílu.
Vyhla jsem se. Mohlo to být tak deset setin vteřiny. Rychlost byla vždy moje specialita.
"No alespoň doufám že jsi stejně dobrá v boji jako dřív" když mluvil cukali mu koutky a občas se nějak pochechtl uprostřed věty. No prostě zdrhl z Bohnic!
"Když řekneš, že se nepřidáš můžu tě zabít!"
Ohlédla jsem se po všech ze Seireitei. Jediné co mě tam kdy drželo byl Renji.
Chvíli jsem přemýšlela a potom jsem odpověděla.
"Tak víš co?" napnula jsem všechny svým rozhodnutím "Trhni si zmetku!" byla má odpověď.
Začal boj mezi mnou a Kichigaiem. Byl to spíš boj o rychlosti než o síle útoku.
Nikdo kromě nás nebojoval.

Spadla jsem a na mě letěl Kichigai.
Málem mě bodl do srdce jen kdyby někdo nezasáhl.
Dlouhá zubatá zampakuto ho odhodila ale nezabila. Využila jsem jeho nehybnosti a zabodla ho.
Každopádně umřel a úsměvěm.
Všimla jsem si že ta zampakuto byla Renjiho.
Když arancaři ztratili vůdce tak utekli.

Později mě kapitán uznal jako zástupce fukutaichou se slovy že asi Renjiho pro získání lepší pozice nezabiju.
To bych neudělala. Renji mě pozval na večeři a dali jsme se dohromady.
Když jsme se měli brát stala se zvláštní věc.
Rukia se vrátila do Seireitei.
Pozdravila Renjiho a oznámila že nám to moc přeje.
Zjistili jsme, že se na Karakurské střední nechala zbalit nějakým Asanem Keigem a mají se dobře.
Za svědky nám šli Ichigo Kurosaki kterého jsem konečně poznala a Orihime Inoue se kterou jsem se hned skamarádila i když na oběd k ní radši nechodíme. Laughing out loud

A to by byl Happy End

Dodatek autora:: 

Postavy: Abarai Renji, Irai Kyomi-to, Kachiki Byakuya, Kuchiki Rukia, Kichigai,
Počet kapitol: 1
Dokončeno: ANO
________________________________________
Tak to by byla taková kratší jednorázovka které mě napadla když jsem koukala do zdi:-D
Je to povídka o Renjim a OC. (píšu jen OC)
A je to trochu zamotaný....

5
Průměr: 5 (2 hlasy)