Láska či nenávist

Z lásky se rodí nenávist a z nenávisti láska. Když ti někdo koho miluješ ublíží, tak že máš strach, abys ten pocit už nikdy necítil, tak jediná věc, co ti zbývá je nenávist.

Taky jsem si to myslela a strašně moc jsem trpěla. Nikomu jsem nevěřila, bála jsem milovat. Všechny jsem od sebe odháněla, protože jsem měla strach.

Slova: „Sejde z oči, sejde z mysli“, nepomáhaly a já se čím dál tím více uzavírala před okolním světem. Věřila jsem, že je to moje bolest, kterou si vyřeším sama tím, že jsem ji v sobě dusila.

Čím více jsem se uzavírala, tím více mě to bolelo. Neměla jsem chuť jíst, pít, vlastně ani být.
Dýchat bylo pro mě čím dál tím více obtížnější. Jako by vzduch těžknul a já každým nadechnutím jsem padala a padala pod tou tíhou k zemi.

V hloubi duše jsem volala – křičela o pomoc. Ti co moje zoufalé volání slyšeli a přišli mi pomoci, tak ty jsem od sebe odehnala s ledově klidnou tváři.

Kdysi jsem byla princezna Jara a pak … Stala se ze mě královna Ledu. Na povrchu jsem předstírala a uvnitř jsem se užírala. Lidi, kteří i přes to mi chtěli pomoci, tak jsem je využila a jako použitou hračku schovala na později.

Z hloubi srdce jsem chtěla milovat, ale bála jsem se té bolesti. Ta bolest totiž ze mě vytvořila člověka, kterým jsem vždy opovrhovala.

Pak najednou do mého života vstoupil jeden člověk. Člověk, který mi ukázal pravdu. Nejsem na světě sama, kdo má problémy. Všichni o kolo mě mají svá trápení, ale umí se o ně podělit. I když tíhu co nosí na ramenou je táhne k zemi, tak umí zavolat o pomoc a přátele ho podpírají.

Otevřel mi oči a díky němu jsem pochopila, že mám přátele, kteří při mně stáli i v TÉ době. Řekl mi větu, která mi na vždy změnila život: Pouta je těžší vytvořit než zpřetrhat.

Nikdy jsem svou bolest nesdílela sama, ale moji blízcí milovaní ji sdíleli se mnou. I když jsem si myslela, že vše skrývám, tak oni cítili mou bolest, která se stala i jejich bolestí.

Pomohli mi a díky nim jsem se stala člověkem jako před tím. I když z malým rozdílem. Pečlivě si vybírám koho si připustím k srdci a koho budu milovat.

A pořekadlo: „Z lásky se rodí nenávist a z nenávisti láska.“, jsem pochopila.

Člověka, kterého jsem milovala mi ublížil a díky tomu jsem nenáviděla. Moje nenávist byla tak hluboká, že jsem nenáviděla i sebe. A pak do mé prázdnoty vstoupilo světlo a já se naučila znovu věřit a hlavně milovat.