SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Mal aimé - Úvod

Mal aimé – jejich příběh

Zbyli sami a vše co měli byla blízkost toho druhého. Někomu by se to mohlo zdát nemorální a perverzní, ale pro ně existoval jen ten druhý. I když byli bratry – spřízněni krví – nikdy doopravdovými bratry nebyli, ne v očích svých rodičů. Otec a matka je braly jako břemeno, závaží které je táhne k zemi a nenechá je volně se nadechnout a tak stačilo jediné – ukončit svůj život a tím se zbavit té hořké pachuti zodpovědnosti.
Starší z bratrů, sice jen o dva roky, ale o to schopnější se postarat o potřeby svého malého bratříčka. I když mu bylo pouhých dvanáct let, věděl co se od něj jako od staršího očekává.
V očích rodičů kdysi dávno byli jen hračkami, které jim dávaly dostatek k tomu – užívat si peněz, že zaprodaly duše svých dětí.
Svědomí je netrápilo, proč by taky, když jediné co viděly v těch očích – byla prázdnota. Co však tuto prázdnotu v těch očích zapříčinilo?
Že by nedostatek lásky?

Smáli se když ještě jejich malý a doposud nevinný chlapeček křičel bolestí, když do něj pronikal úd dospělého muže. Když mu slzy bolesti tekly po zarudlých tvářích. Tvářičkách, které po chvíli byly skropeny spermatem dalšího z mužů, který se udělal jen z toho pocitu, že viděl tu bolest a odevzdanost, když se na ně vlastní rodiče dívaly jako na věc, kterou je potřeba jen a pouze využít.
Starší z chlapců plakal jen proto, protože si myslel, že když on bude první, nikdo na jeho mladšího bratříčka nesáhne tak jak na něj – jak moc jej tedy muselo bolet to, že se mýlil.

Leželi vedle sebe. Starší svíral v dlaních tu drobnou třesoucí se ručku a ve svém srdci si slíbil, že pokud bude šance udělá cokoli aby je zachránil i kdyby to mělo znamenat – zabít.

Stačilo pár let a z dětského slibu se stal skutek.

Tělíčko třesoucí se pod silnými údery důtek. Záda drásaná až do krve a pláč, který se posléze změnil jen ve vzlykot. Kousal se do rtu, aby nekřičel moc nahlas. Nechtěl udělat radost tomu perverznímu zvířeti, které si užívalo, když mohlo tu donedávna ještě nevinnou dušičku ničit. Opatrně se ohlédl za sebe na mladšího bratříčka, který jen nevěřícně mrkal na tuto hroznou scenérii. Bylo to pro něj vůbec poprvé kdy viděl jak ubližují někomu jinému než jemu.
Ano, měl strach.... ale.... Styděl se za to, že není schopen staršímu pomoci a jen sedí v rohu a čeká až... čeká až i na něj přijde řada.
„Prosím, prosím, jeho ne.... prosím. Udělám cokoli jen už...“ dostal ze sebe mezi vzlyky a jednotlivými údery do svých zad. Třásl se strachy, ale už nechtěl cítit tu bezmoc kdy nemůže svého mladšího brášku ochránit.
Svist se zasekl ve vzduchu a muž se sklonil k jeho oušku do kterého zašeptal – on bude další – aby jej následně surově kousl do krku a slízl kapku krve které z ranky vytekla. Sehnul se k jeho zad a slíbával tu sladkou a vtíravou chuť dětské a stále ještě teplé krve.
Po chvíli, když jej už přestalo bavit mlátit do již bezhlesného těla – chlapec neměl sílu se již jakkoli projevit, když poznal že ať udělá cokoli nikdy svého bratříčka neochrání.
Když jej odvázal, mladinké tělo sjelo do kleku a otřáslo se potlačovaným hysterickým pláčem. A v tu chvíli si všiml něčeho co by mohl použít jako zbraň.
Kousl se do rtu a nepatrně se odstrčil blíže k provazu, který ten muž používal, aby je svázal a... Polkl zvratky, které se mu draly do krku a otřásl se jen při té myšlence, vzpomínce na to co zažily poprvé kdy je sem prodaly jejich vlastní rodiče.
Koutkem oka se zadíval na muže, který si mnul jednou rukou své již notně zbytnělé mužství a připravoval se na to, že znovu pronikne do toho úzkého a stále ještě téměř panenského otvoru jeho malého bratříčka. Bylo to už téměř dva roky co je tento muž soustavně znásilňoval zatímco nahoře si šťastně žila jeho žena společně s jeho dvěma malými syny.
Mladšímu ze zneužívaných bratrů bylo jen pouhých deset let, stejně tak jako staršímu z jeho vlastních synů.
Vytáhl dítě za spoutané ruce do stoje a přitáhl ho k lavici na kterou jej připevnil tak aby do prostoru vyčnívala ta malá prdelka která jeho penis vzrušovala téměř k nepříčenosti. V klíně mu několikrát zacukalo, když se otřel o otvor který se chvěl tou očekávanou bolestí, která nastala, vždy když do něj penis dospělého muže pronikal. Jediné co usnadňovalo průniky byla chlapcova krev ze vždy natrženého otvoru „Už se nemůžeš dočkat, co ty malá děvko!“ pleskl jej přes zadeček až na něm vyskočily rudé pruhy. Chlapec neplakal, už na to neměl sílu. Jen šeptal cosi co znělo jako: „Prosím ne, prosím už ne...“
Vyškrábal se na nohy se zbytkem svých sil a pomalu přistoupil k muži, který se zvířecím výkřikem pronikl do útrob malého chlapce. Stačilo jen pár přírazů a s uvolněným řevem vyplnil chlapcova střeva svým spermatem.
Teď byla jediná šance na to všechno ukončit a tak chlapec jednal. Nevěděl, kde se v něm bere ta síla, ale našel a pak... pak byl konec.
Nepamatoval si všechny podrobnosti ohledně toho co bylo pak, ale jediné co si pamatoval bylo, že upadl do hřejivé náruče neznámého muže.

Probral se s výkřikem na rtech a zděšeně se rozhlédl kolem sebe. Ležel v pohodlné posteli a byl přikrytý až po krk hebkou přikrývkou. Pohled mu sjel na druhou postel stojící naproti té jeho ve které ležel jeho malý bratříček. Byl otočený na boku a třásl se ze sna.
Chlapec se pomalu posadil, aby se vzápětí postavil na roztřesené nohy. Udělal několik kroků vpřed a pak se zhroutil k zemi. Neměl ani sílu k tomu se doplazit k bratříčkovi a ujistit se že je v pořádku a že... že to všechno byl jen sen, noční můra. Věděl však jen jediné – vše co doteď zažil byla jen krutá realita jejich života. Života nemilovaných dětí.
A pak ho síly opustily a znovu omdlel.
V tomto stavu jej v pokoji našel muž, který je zachránil z toho domu hrůzy. Nikdy by si nemyslel, že je jeho bratr až takhle zvrácený, ale potom co našel v jeho garáži a následně i počítači, pochopil. Jako policista musel jednat.
Nečekal však, že ve sklepě najde něco takového. Jeho jediný a vždy milovaný bratr byl jen sprostý sadistický pedofil, který si užíval když mohl prznit malé chlapce.
Až později si bolestivě uvědomil, že vlastně může udělat jen jediné – odejít od policie. Nemohl žít už s vědomím, že jako policista tak moc selhal.
Nyní bylo jeho povinností postarat se o ty dva chlapce, kteří na světě nikoho neměli – jen sami sebe.
Zvedl jej ze země a donesl do lůžka k mladšímu chlapci. Pochopil, že jsou si moc blízcí právě z toho důvodu co společně museli prožít. Nevěděl kolik mají let, ale jak si je prohlížel neměli snad ani třináct let. Jak v této chvíli svým bratrem opovrhoval a nenáviděl jej. Kdyby přišel dříve než jej ten chlapec udusil asi by jej zabil sám vlastníma rukama.
Policii nepřiznal, že tam ty dva chlapce našel. Odnesl je dříve než mohla policii přijet a zničil všechny důkazy o tom, že tam byli. Věděl, že by nakonec skončili v nějakém sirotčinci. Nebo nedejbože pasťáku, kde by nejspíše prožívaly podobný osud jako zde.
Moc dobře znal situaci v těchto institucích, už dávno nebyl naivním policistou aby věřil, že v této zemi existuje něco jako spravedlnost. Ne v této době!
Svět byl na hranici zkázy.
Nic jako svědomí anebo bezjištná láska k bližnímu svému už neexistovalo.
Teď už šlo jen o moc, peníze a slávu.
Vše sis mohl koupit pokud si měl tu možnost.
Bylo mnoho takových, kteří na tom byli stejně jako tihle dva chlapci a nikdo jim nebyl ochoten pomoci pokud mu z toho něco nekáplo. Všichni měli strach a tak se raději odvrátili od bezpráví a žili dál své nanicovaté životy jen proto aby mohli přežívat.
Kdo měl moc mohl mít cokoli, stačilo se jen natáhnout a utrhnout to lákavé ovoce, které se jim nabízelo samo od sebe.
Rodiče prodávaly své děti, aby mohly mít to po čem jejich srdce toužilo. Muži zapůjčovali své ženy za patřičný obnos movitým lidem a naopak.
Stačilo jen ukázat.
Svět třicátého století spěl k úpadku, že ani bůh se na to nemohl dívat a tak jednoho dne zmizel stejně tak jako ďábel, protože jej nebylo potřeba – peklo již bylo na zemi.

Dodatek autora:: 

Musím se přiznat, že tohle je HARD yaoi, takže pokud budete mít nutkání zvracet, dál už nečtěte. Tenhle úvod je trochu - no bude tam shota - fakt malý děti, a znásilnéní.
Je to takové post-apokalyptické, jaký by mohl jednou svět být - možná.
Odvážela jsem se dlouho to sem dát, ale... pokud to admin nebude chtít zveřejnit, ani bych se nedivila.
PS: Tohle je jenom úvod dál by tam neměly být malý děti. Ale to už bych moc prozrazovala a tak se dejte do čtení.

4.923075
Průměr: 4.9 (13 hlasů)