SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Minulost si nevybírá 15

15. kapitola - Konan žárlí

Shenai se probírala haldou mužského prádla, v ruce držela jehlu s navinutou nití. „Vy už jste toho zase rozdrbali.“ Povzdychla si. „To nemůžete být při těch svých misích opatrnější?“
„To není tak jednoduchý!“ Bránil se Zetsu.
Kakuzu se při pohledu na ty dva smál. „Hele Hidane, naše kráska si vzpomněla, že dovede šít.“
„A co z toho vyplývá?“ Mrkl na něj bělovlasý.
„Že jsme jí sem museli povinně nanosit všechno potrhaný prádlo.“ Zabublal Kakuzu.
„Je vidět, že se zase dostává do formy.“ Uchechtl se Hidan.

Deidara s uspokojením sledoval počínání černovlasého mladíka. Naučil se zvládat dvě role, přesně jak se od ninji očekává. Zasmál se, když si všiml, že si Itachi na zítra zamluvil dohled nad dívkou. Pokud se bude opravdu hodně snažit, najde si k ní cestu. Přál mu to. Věděl, že není zcela bezcitný.

Konan začínala mít pocit, že ji ta holka vystrčila z kruhu Akatsuki. Ninjové kolem ní běhali a ona s nimi vtipkovala. Navíc… začala se starat o domácnost, vařila a uklízela. Modrovláska si připadala zbytečná. Stále více se jí zmocňovala předtucha, že setkání s ní nebyla pouhá náhoda. „Přišel jsi mne strašit ze záhrobí, Sasori?“ Zašeptala. Ale ona se tak snadno nedá!
Poslední dobou měla chuť té přivandrovalkyni vynadat. Nejvíc se bála toho, že jí odloudí Peina. Už docela dost dlouho to spolu táhli. Jenže události posledních dní… měla pocit, že se něco zvrtlo.
Modrovláska se zatvářila kysele, když viděla, jak ninjové hltají Shenainu polévku. „To se nebojíte, že by vás chtěla otrávit?“
„Ona se v jedech nevyzná.“ Mávl rukou Hidan.
„Jsi si jistej? Přece spí v Sasoriho pokoji a to byl specialista na ty jedovatý břečky.“
„Nechtěj mě rozesmát Konan!“ Rozesmál se Uchiha. „Ale je pravda, že si na to dáváme pozor.“
„Bere to jako legraci, když ji pokaždé přemlouváme, aby ochutnala jídlo první.“ Přidal se Kisame.
„Jo, jen žádnej stres. Vy holky byste měly spolupracovat.“ Mínil blonďáček.
„S ní v žádném případě!“ Rozkřikla se Konan a pak se zamkla v ložnici.

Opravdu zuřila toho dne, kdy dívku přepadl další záchvat a ona se chytila prvního člověka, co šel kolem. Pein se tvářil malinko rozpačitě, když svíral ten plačící uzlíček. „Hej! Vemte si ji někdo, nebudu ji tu přece držet celý den!“ Dovolával se pomoci.
Vysvobodil ho až Zetsu. „V pohodě, Šéfe. Ona nekouše.“ Uchechtl se.
„Já asi brzo zakousnu tebe!“ Vůdce zakoulel očima. „Neříkali jste náhodou, že se to lepší?“
„Ještě před pár dny byla v klidu. Musela to být nějaká opravdu silná vzpomínka!“ Bránil se Zetsu.
„Promiňte, Šéfe.“ Omlouvala se Shenai. „Nejspíš jsem do Vás omylem vrazila.“
Pein odcházel a mumlal si něco jako „nevyzpytatelná“ a „labilní“. Konan stála za rohem a všechno viděla. A nebylo jí to právě příjemné.


Hnědovláska seděla na zemi a meditovala. Viděla, jak se otevírají vchodové dveře. „Jak bylo venku, Tobi?“ Zamávala ninjovi.
„Moc krásně. Tobi splnil misi a teď by rád něco dobrého snědl. Dáš si taky?“
„Tak něco dones.“ Přikývla s úsměvem.
Za chvíli se už hala zaplnila dvojitým smíchem. Shenai s Tobim seděli na zemi a chroupali sušenky.
„Jedna mise je splněna, ale já dostal od Hidana ještě jednu.“
„A jakoupak?“ Zajímala se dívka.
„Hlídat tě.“
„Tak to ty určitě zvládneš na výbornou.“ Mrkla na něj. Pak se však zarazila. „Jenže teď mě hlídat nemůžeš. Chtěla jsem se totiž jít vykoupat.“
„Tobi počká tady.“ Pípl zakuklenec a rozvalil se na pohovce, kde za několik minut usnul.

Shenai vyšla po schodech nahoru a přede dveřmi do koupelny se zastavila. Teď bude místnost zcela jistě prázdná. Vzala za kliku.
„Vypadni, Hidane!“ Ozvalo se odtamtud.
„To jsem já, Konan!“
„Hm. A co tu chceš?“
„Vykoupat se, co asi jinýho?“ Hnědovláska vešla dovnitř.
„Už jsem myslela, že se náš nesmrtelný vrátil. Hrozně rád šmíruje ženský ve sprše.“
Shenai se opřela o zeď a snažila se být klidná. „Kdysi to na mě zkoušel taky.“ Usmála se na modrovlásku.
„Vážně? To mě zajímá.“
Hnědovláska počkala, až se obleče a mezitím hlídala dveře. Pak Konan vypověděla celý ten zážitek.
„Koukám, žes to s nima taky neměla lehký!“ Uchechtla se.
„Nevadilo mi to. Díky nim měl můj život nějaký smysl.“
„A můžeš mi zodpovědět jednu otázku?“
„Ptej se, na co chceš. Odpovím ti.“
„Co říkáš na Šéfa?“
Shenai se zamyslela. „Je to hodný člověk. Mám ho v úctě, protože je to prý jeho zásluha, že tu smím zůstat. Kakuzu to říkal.“
„Aha. A vytvořila sis v Akatsuki nějaký milostný vztah?“
„Řekla bych, že ani nemám šanci!“ Uchechtla se Shenai. „A mohla bys prosím už jít? Ráda bych se pustila do té očisty.“

Maskovaný ninja se podivil, když ty dvě uviděl v kuchyni. Konan prokazatelně převzala vedení, takže Shenai hrála její pomocnici. „Neměla bys našim ninjům tu práci tak usnadňovat a uklízet po nich. Zvyknou si na to.“ Poučovala ji modrovláska.
„Jen si nemysli. Oni se umí ohánět. Měla bys je vidět v akci. Třeba Itachiho, když sušil prádlo…“
Obě se zahihňaly. Kakuzu prošel kolem kuchyně a nepřestával přitom vrtět hlavou. V ženských aby se člověk vyznal!

______________________________________________________________

http://www.leonyda.mysteria.cz
A řádím už i tady - FF od Leonyda Styron

Dodatek autora:: 

Dvě ženy v jedné domácnosti, to není dobré Laughing out loud

5
Průměr: 5 (6 hlasů)