Naděje 3

Už sem skoro mrtví a propadám se ještě do větší temnoty než jsem doposud,
A najednou duch a tělo mé lásky se zjevilo nade mnou,
a ihned slyším ten hezký něžní hlásek, který tak miluji.
„Itachi, neboj se sem ráda tam kde jsem a stále tě miluji“
A náhle cítím cit v rukou, nohou a postupně po celém těle,
nabíjím se energii, každou vteřinou dostávám sílu jít za tebou.
Vstávám a skáču k tobě, tenhle dotyk tebe měl cenu celého mého života,
Chytám tě i druhou rukou a dopadám s tebou na zem,
Pomalu tě pokládám a políbím…

V tu chvíli tě má láska osvobodila z říše mrtvých.
Nyní už nic nechci jen být s tebou co nejdéle budu moci.
Náhle jse nad námi zjevilo světlo tak nepopsatelné,
žádnou barvou nejde tohle světlo vyjádřit.
Ze světla vystoupil anděl, který nás vytáhl z temnoty zpátky na zem.
Nyní jse pomalu probouzím se Sakurou v posteli jako by jse z toho nic nestalo,
celá ta dlouhá bolestivá cesta, kterou jsem musel podstoupit byla konečně pryč.
Měla jsi pravdu mami: “Člověk jsi uvědomí skutečnou hodnotu něčeho až o to přijde“,
ale já se nevzdal a vrátil jsi to, a máš na tom velkou zásluhu ty mamy.
„Děkuju…“