Náruč

Ahoj, trochu vymyslím kraťoučký příběh. Tedy budu se snažit, aby byl.
Tedy je:

Nebezpečně se přiblížil k jeho ústům. I jeho ruka se blížila k jeho citlivému místu.
,,Prosím, nedělej to. To není dobré. Bojím se.“
Zarazil se kousek od mých úst. Usmál se, a jeho ruka pokračovala v pohybu.
Chytla místo, ale kupodivu, ne to myšlené.
,,Ukaž loket, byl to musel být opravdu ošklivý pád.“ řekl Tayuri.
,,Jsi v pořádku, Yuri? Chci ti jen zavázat ruku.“
,,Ehm,ano jsem. Díky.“ a dál jsem ho sledoval….

Vím to! Ta chce prostě pokračování, a já už to snad nikdy nedokončím….…

Sledoval jsem ho, od té doby, co vůbec vím, že je. Abych pravdu řekl, on si všiml prvně mě. Jen tak úplnou náhodou, teda, byl to cílený útok na mou osobu mými kamarády. Dali mě jako výhru v hlavním závodě školního festivalu. Účastnilo se hodně dívek, samosebou, jsem velmi hezký muž. Ale že se účastnili i kluci, to mě trochu překvapilo. Budiž, byl jsem zvědav jak závod dopadne. A to byla chyba, měl jsem utéct. Netušil jsem, že výhra, byla brána jako den, který strávím s výherkyní. Popřípadě s výhercem.
Byl to napínavý závod, dalo by se říct zápas. Hodně se bojovalo mezi holkami, každá chtěla vyhrát. Avšak byl tam někdo, kdo všechny pokusy o knokautování hravě zvládl a pokračoval v závodu a úspěšně dokončil. Pravda, všichni byli zaraženi, že to vyhrál a čekali na moji reakci.
,,Nedá se nic dělat, když jsem byl nedobrovolně dán do závodu jako výhra,“zlostně jsem pohlédl na přátelé a pokračoval, ,,samozřejmě však, slovo dodržím. Strávím den s tebou.“
Podíval se na mne, nebylo poznat co si myslí. Jen tajůplný úsměv mu hrál na rtech.
,,Ehm, může aspoň výherce prozradit své jméno?“
,,Tayuri. Nekoma Tayuri. Těší mě Yuri Matsu.“
,,Mě též… Mohu se zeptat, kdy hodláš vybrat tu výhru? Myslím tím společný den.“
,,Počkej si. Dám ti včas vědět.“ mrkl na mě a odkráčel.
,,Tak to počkej, nebudu na tebe čekat věčně“pomyslel jsem si a nafoukl se.
Pak jsem si na něco vzpomněl.
,,Tak mě napadá, že tu mám ještě nevyřízené účty s pár lidma.“ řekl jsem hodně nahlas a podíval se. Ztuhli, ale to byl moment, rychle se dali na útěk.
,,No počkejte, tohle vám vrátím,“ křičel jsem za nimi.
Tayuri ho zpoza rohu sledoval, dokud nezmizel na hřišti mezi ostatními spolužáky.

Po pár dnech, které se měnily na týden, dva , mi stále neřekl kdy půjdeme. A já ho nemohl dostat z hlavy, čekal jsem, že to zapomenu raz dva. Jako to bývá u mě obvyklé, ale on ne. Zůstal si v té mé hlavě a ne z ní vypadnout. Přiznám se, byl a stále jsem zvědavý, co z něj vlastně vyleze. Popravdě, nikdy, toho kluka, jsem neviděl. Neznal jsem ho. Jen to, že je senpai. Až jednoho dne, přistoupil ke mně.
,,Tuto neděli, v deset na náměstí Tahio.“ a zas odkráčel. Naštval mě. To je jako všechno? Neřekne ani ahoj či jiný pozdrav, jen to, abych někde čekal. Taky se na to můžu vykašlat!

Nadešel ten den, opravdu jsem tam stál v deset a čekal na něj, jako holka? Připadal jsem si tak. Uběhlo přes deset minut a on stále nikde? Už jsem se rozhodl, že se seberu a půjdu, když v tom, jsem ho uviděl procházet.
Šel si takovým klidem, jako by měl spoustu času. Žádný pozdní příchod pro něj neexistoval. Poprvé jsem si všiml obdivných pohledů žen, které se za ním otačeli. Uznávám, opravdu mu to slušelo.
,,Ahoj Yuri.Nebude ti vadit, když ti budu říkat křestním jménem?“
,,Čau, to je dost, žes přišel, už jsem chtěl jít pryč,“ vyjel jsem na něj.
,,Ale ale ale, přece se nebudeme zlobit, kvůli pár minutám čekání navíc?“
Štval mě, neuvěřitelně mě štval. Opravdu jsem měl sto chutí se sebrat a odejít, slib neslib. V podstatě jsem na tu soutěž byl donucen.
,,s**eš mě.“ vpálil jsem mu to bez okolků.
,,Yuri, taky tě mám rád.“ usmál se na mě, úplně jsem ztuhl. Od kdy, vám neznámý kluk, řekne, že vás má rád? Zkoumavě jsem na něj pohlédl, přesto nedal na sobě nic znát.
,,Tak kam půjdeme? Máš nějaký nápad Yuri?“
,,Je mi to jedno. Ale nepamatuji si, že bych ti odsouhlasil oslovování Yuri! Pro tebe jsem Matsu!“
,,Jasně, jasně. Yuri, půjdeme do zábavního parku.“

Tak jsem ho poznal, avšak, musím, říct, že jsem si ten dnešní den opravdu užil. Ale s klukem? Tedy, nemělo by mi to vadit, s kamarády jsem věčně venku, ale u něj se to tak říct nedá. S ním jsem se cítil jinak. Po čase, strávený v jeho společnosti, jsem se uvolnil, musel to poznat, jelikož po příchodu do zábavního parku se mi rozsvítily očka a koukal jsem sem tam, kam bych mohl jít. Pak jsem si uvědomil, že nejsem sám a podíval se na něj, ale viděl jsem jen úsměv, který tak trochu rozehřál. Avšak jsem se ho brzy přestal všímat a vrhl se na střelnici, kde jsem se zamiloval do plyšáka, protáhl ho strašidelným domem a projeli se na horské dráze. Když jsem měl hlad, měl v ruce dango a limonádu. Když to tak vezmu, vůbec mi nevadil, ba naopak, byl jsem za jeho přítomnost rád. Když jsme seděli v horském kole, uvědomil jsem si svoje chování a činy. Teď jsem se cítil jako na rande, ne z pohledu muže, ale ze strany ženy. Začervenal jsem se.
,,Děje se něco Yuri?“
,,Err, vůbec nic, vše je v pořádku.“ On si toho všiml! Chtělo se mi řvát, ale nehnul jsem se z místa. Ani podívat se na něj, jsem nechtěl. Věděl jsem, že mě sleduje, že sleduje každý můj sebemenší pohyb. Byl západ slunce, ale ten jsem nevnímal. Jen ten jeho pohled na sobě. Zavrtěl jsem se ještě víc.
,,Kam půjdeme teď?“ zeptal jsem se.
,,Kam budeš chtít.“ Odpověděl tajemně.
,,No mohl bych už jít domů? Přece jen, už se stmívá a hodiny ukazují dost hodin.“
,,Jistě proč ne. Doprovodím tě domů.“
,,Ne, to není nutný.“ změnil jsem vůči němu postoj. Ráno prskám a teď.. se chovám jako holka. Kdy se to stalo? Kdy nastala ta změna? Nevěděl jsem.
,,Přesto tě doprovodím. Máš to přes park ne? Nelibí se mi představa, že bys šel sám.“
,,Dobře,“ na víc jsem se nezmohl.
Než jsme se dostali z ruského kola, už byla tma. Vydali jsme se k východu, pak přes náměstí, kde odbočili k parku. Slyšel jsem jeho klidný dech vedle sebe. Jeho přítomnost mi dávala pocit bezpečí.
V tu chvíli jsme slyšeli šelest a viděli trojici můžu. Podle hlasu, značně v podnapilém stavu. Všimli si nás a směřovali si to k nám.
,, To není dobré, měli bychom jít pryč,“ řekl Tayuri, ale pozdě, byli už u nás.
,,Kampak mládenci? Nechcete se k nám přidat? Zrovna míříme do karaoke klubu.“ ozval se jeden, zřejmě z nich nejmladší. Nejspíš podřízený těch dvou starších pánů, kteří si mě prohlíželi. Jejich pohled se mi vůbec nelíbil.
,,Hele chlapče, ty máš krásný obličej, opravdu se k nám nepřidáš?“ řekl ten muž a přiblížil se ke mně.
,,Omlouváme se pánové, ale nemáme čas. Pokud by vám nevadilo, rádi bychom pokračovali v cestě.“ řekl s klidem Tayuri a zastoupil mu cestu.
,,Uhni, překážíš!“ odstrčil ho ten poslední, který byl celou dobu zticha a náležitě si mě prohlížel, dokonce jsem cítil jak mě svléká pohledem.
Vrhl se na mě, chytl mě pevně za ruku a táhl mě pryč k temným koukům parku. Snažil jsem se mu vytrhnout, ale držel mě silně. Slyšel jsem, jak Tayuri něco řve, jak se snaží odstrčit ty muže a běžet za mnou. Ale momentálně jsem cítil muže, který mě táhl a strach. Strach z toho, co přichází. Bušil jsem do toho muže před sebou, škrábal, cokoliv. Nakonec mi dal ránu do břicha a já se svezl na zem. Zasténal jsem bolestí. Zvedl mě a dál táhl. Už dávno jsme byli mimo cestu, jen stromy a křoví kolem nás.
Najednou se zastavil a položil mě na zem. Sehnul se ke mně.
,,Tak nádherný.“ zafuněl mi do ucha.
,,Přestaňte! Stop!“ sebral jsem síly a vzmohl se na odpor. Ale šok z toho co se děje mě ohromil.
Začal mě osahávat. Jeho ruce rejdili po celém mém těle. Udělalo se mi z těch dotyků zle. Zajel mi pod triko a laskal mé bradavky. Jeho ústa, jeho jazyk, oblizoval mě po tváři, po krku. Říkal jsem si, to ne. Musím se sebrat, začít se bránit!
Zakřičel jsem a zkusil ho odstrčit.
,,Přestaň!“ a vrazil mi facku.
,,To ty přestaň!“ ozval se ledový hlas.
,,Tayuri!“
Tayuri se rozmáchl a kopnul mu nohou do boku. S bolestí se odvalil.
,,Yuri! Seber se! Utíkej pryč, já ho zdržím.“ rozkázal mi.
,,Ale…“
,,Běž!“
Dál jsem se na útěk, nechávajíc Tayuriho za sebou. Chtěl jsem hlavně dál, od toho nechutného muže. Málem jsem mohl být znásilněný! Rozvzlykal jsem se. Pro slzy a tmu, jsem neviděl kam vlastně běžím. Najednou jsem zakopl a padal ze svahu kopečka. Když už jsem zůstal ležet, schoulil jsem se do klubíčka. Nevím jak dlouho jsem zůstal ležet, dokud se neozval šramot. Zvedl jsem hlavu za zvukem, rozšířil oči se strachem, že by to byli zase ti muži. Ani jsem nehlesnul.
,,Yuri? Jsi tu někde?“
Ulevilo se mi, když jsem slyšel jeho hlas.
,,Tayuri!“ rozeběhl jsem se k němu. Zabořil svůj obličej do jeho hrudi. Rozvlykal jsem se.
,,Ššš, už je to dobré. Už nic nehrozí.“ utěšoval a objal mě. Sykl jsem bolestí.
,,Pojďme zpět na cestu, na světla.“
,,D-dobře.“ a držel jsem se ho.
Když jsme konečně vyšli z parku. Zděsil se.
,,Yuri?! Co se ti stalo?“ lekl se.
,,Při útěku jsem spadl.“
,,Sedni si sem na lavičku a ukaž mi to.“
,,Ok“ souhlasil jsem a sedl na lavičku. On pokleknul přede mnou a…..

Nebezpečně se přiblížil k jeho ústům. I jeho ruka se blížila k jeho citlivému místu.
,,Prosím, nedělej to. To není dobré. Bojím se.“
Zarazil se kousek od mých úst. Usmál se, a jeho ruka pokračovala v pohybu.
Chytla místo, ale kupodivu, ne to myšlené.
,,Ukaž loket, byl to musel být opravdu ošklivý pád.“ řekl Tayuri.
,,Jsi v pořádku, Yuri? Chci ti jen zavázat ruku.“
,,Ehm,ano jsem. Zatím. Díky.“ a dál jsem ho sledoval….

… se strachem, který se vrátil při vzpomínce. Už mi nic neřekl, opatrně mi ovázal loket provizorním obinadlem, který udělal z rukávu své košile. Chová se ke mně, jako k porcelánové panence, která by se mohla každou chvíli rozbít. Ale já se tak opravdu cítím. Z každého doteku o který se pokouší na uklidnění, reaguju odskočením od něj. Dívá se na mě smutně, jeho úsměv se mě snaží utěšit.
,,Ehm… Yuri. Jsme doma. Opravdu tě nemám doprovodit dovnitř? Jsou doma tví rodiče?“ ptá se.
,,Ne to není nutné. Budu v pohodě. Rodiče doma jsou,“ lžu mu. Nechci aby, mě tak viděl. Rodiče doma nejsou, mají práci v zahraničí. Už delší dobu žiju sám.
,,Tak já jdu Tayuri. Měl bys taky jít.“
,,Yuri, kdyby potřeboval..“
,,Řeknu ti, já vím. Jdu.“ otevřu si dveře. A mizím za nimi. Zavadím pohledem o Tayuri. Tvářil se opravdu nešťastně.
Když konečně zavřu a zamknu, prvně běžím do koupelny. Trhám ze sebe oblečení a pouštím na sebe horkou sprchu. Beru kartáč a drhnu se. Pořád cítím dotyky toho oplzlého muže. Dělá se mi špatně. Drhnu se znovu a znovu, ale nemůžu se sebe smýt. Zhroutím se na podlahu, přitáhnu nohy k tělu a pořádně se rozvzlykám. Horká voda na mě padá a já se ztrácím. Nevím, jak dlouho tam ležím. Dokud se nedonutím se sebrat, vypnout vodu a zamířím do svého pokoje. Tam se svalím na postel, přetáhnu přes sebe deku a klepu se z toho co se událo večer. Nakonec vyčerpáním usnu.

Druhého dne zůstávám doma, jako následující dny. Volal jsem učiteli, že jsem nemocný a že nevím, kdy přijdu. Říkal, že to nevadí, patřím mezi ty vzorné studenty. Určitě tu chybějící látku snadno doženu.
Oddychl jsem si. Každopádně, nevím, kdy se vzpamatuji, šok z onoho večera, už mě minul. Dokonce jsem se přenesl, přes ten útok. Ale taky cítím, že jakýkoliv dotyk od muže, můžu reagovat přehnaně. To jak bych vysvětloval, je tvrdý oříšek..
Nakonec jsem doma byl týden. Avšak hned druhý den jsem slyšel Tayuriho, ale neotvíral jsem mu. Čekal před dveřmi dlouho. Navštěvoval můj dům každý den, přesto jsem se neozval. Až jednoho dne, se mi vloupal dovnitř…
Zrovna jsem sedím v obýváku, a jako předtím, jsem koukám všude kolem, ale nevnímám.
,,Yuri!“
Vyskočil jsem na nohy a jdu co nejdále od něj. Všimnul si toho a podíval se na mě.
,,Yuri.. Jsi opravdu v pořádku? Tys byl celý týden tady zavřený?“
,,J-jo.“ odvrácím se od něj.
,,Vždyť tomu nevěříš ani ty sám“ přibližuje je se ke mně. Vytřeštím na něj oči a couvám před ním. Narážím do skříně, už nemám kam dál couvnout. A on se však dál přibližoval. Dávám ruce před sebe v obranému postoji. Zastavil se kousek ode mě, na dosah rukou.
,,Yuri, já ti neublížím, nemusíš se mě bát.“ řekl mi chlácholivě. Kouká na mě smutně a rozevře náruč. Zůstali jsme tak pár minut, pořád jsem na něj zíral. Nevydržel jsem to a vrhl jsem se mu do náruče a rozbrečel jsem se. Objal mě a hladil mě po hlavě. Celou dobu mě hladil a říkal konějšívá slova. Přesunuli jsme se na gauč, pořád mě držel a hladil. Nakonec jsem s únavou usnul v náručí.
Později se probouzím, všimnu si, že už tma, ležím na něm a jsem přikryt dekou, která tam byla pohozena. Teplo z jeho těla mě hřálo a uklidnilo, mám chuť se do něj více zavrtat.
,,Eh, promiň vzbudil jsem tě, Yuri?“
,,N-ne, to je v pořádku. Promiň.“
,,Za co se omlouváš? Nic se přece nestalo. Jen jsi na mě usnul.“ usmál se na mě.
,,Tak tohle taky, ale… tys tam byl taky. Zachránil jsi mě. Měl bys být taky v šoku.“
,,Na šok jsem neměl čas. Potřeboval jsem tě co nejrychleji pomoct. Měl jsem o tebe strach. Kdyby mi trvalo ty chlapi přeprat déle…. Nechci na to pomyslet. Musel bych toho chlapa zabít.“ zírám na něj.
,,Věděl jsem, že jsi byl celý týden doma. Vadilo mi to. Chtěl jsem tě tak zoufale pomoct, držet tě a utěšovat.“
To už jsem na nic nečekal a utíkám do svého pokoje. Zavřu dveře a zamknu. Zarážela mě ta jeho starost. Příliš velká starost, ani moji kamarádi, by o mě neměli takovou starost, kdyby to samozřejmě věděli.
,,Yuri, stalo se něco? Řekl jsem něco špatně? Yuri?“ klepá mi na dveře.
,,Jdi pryč! Nech mě být! Co vlastně po mě chceš? Ta tvoje starost o mě, je divná!“
,,Starám se, protože vím, čím jsi prošel. Snažím se, abys ses přesto přenesl. No tak, Yuri, otevři. Přece víš, že jsem ti slíbil, že ti neublížím.“
,,To je mi jedno! Jdi pryč!“
,,Yuri..“ řekl smutně.
,,Vypadni!“
Slyším jeho kroky odcházet pryč a zabouchnutí dveří. Svezu se po dveřích dolů a přitáhnu si k sobě kolena. Najednou se cítím osaměle. Jako kdyby něco odešlo pryč. Něco co mi chybělo celý týden a na chvilku to přišlo a odešlo. Pokud vím, jediné co se změnilo, bylo, že přišel Tayuri…. Tayuri!
Vždyť on musí taky trpět! On se mě snažil chránit, pomoct! Najednou mi jeho starosti o mě nevadili. Vlastně byl jsem za ně rád. Nikdo jiný tady není. Ani rodiče, kteří odešli do zahraničí pracovat a nechali mě tu. Začal jsem litovat, že jsem ho vyhnal.
Otevírám dveře, přivítalo mě ticho z domu. Nic se neozvalo. Bouchnu vztekle do dveří. Výjdu ven a dívám se do všech místností. Málo jsem doufám, že předstíral odchod. Ale nikdo tam nebyl.
Sedl jsem si na pohovku, kde ani před hodinou ležel. A já na něm. Připomněl jsem si to teplo sálající z jeho těla. Teď jsem fakt smutný, chci ho zpět.
,,Crrr“ ozval se zvonek.
Nemám náladu se vůbec zvedat. Ale jednou ty zatracený dveře musím otevřít a čelit realitě venku. Zvednu se a směřuji to ke dveřím.
,,Moment, už jdu.“ zahučím a otevřu je.
Koukám na toho člověk před sebou a nevěřím vlastním očím.
Tayuri tam stojí s taškou jídla. Když jsem viděl tu tašku uvědomil jsem si, že dneska jsem ještě nejedl. Předtím jsem měl jen to, co jsem našel v ledničce nebo ve skříňkách.
,,Ehm, promiň, ale nemohl jsem si nevšimnout, že tam nemáš nic k jídlu.“
,,Ty ses vrátil,“ ignoroval jsem jeho větu, ,,i přesto, že jsem tě vyhodil.“
,,Yuri, nemysli na to. Chápu to. Neřeš to.“ díval jsem se na něj vděčně.
,,Jen tak se tě zeptám. Jíst budem venku?“
,,Jej promiň pojď dál.“ a uvolnil jsem mu místo ve dveřích.
Opatrně kolem mě prošel, bál se, že cokoliv udělá, mi může nějak ublížit. Usmál jsem se jeho starostlivosti.
,,Je něco na co máš chuť? Co si dáš?
,,To je jedno, mám prostě hlad. Sním všechno co uděláš.“ odpověděl jsem mu. Rozsvítilo se mu v očích. Zdá se, že jsem se vzpamatoval.
,,Jasně, hned se do toho pustím. Zatím si sedni. Bude to chvilku trvat.“
,,Nemůžu pomoct? Už mě to nicnedělání nebaví.“
,,Dobře, oloupej a nakrájej cibuli. Já udělám maso. Nebude vadit vepřové soté ne?“
,,Nebude.“ usmál jsem se na něj.
Zarazil se nad mým úsměvem.
,,Děje se něco?“ zeptal jsem se ho.
,,Ne, nic. Vše vypadá v pořádku.“
,,Jasně.“
Jen tak jsme tam stáli a připravovali jídlo. Pořád se choval opatrně, ale sem tam se dotknul mého těla. Zpočátku jsem cuknul, ale pak jsme na to nereagoval.
Dovařili jsme a mlčky jídlo snědli. Bylo to výborné. Nic lepšího jsem neměl. Aspoň za poslední týden. Sednem si na pohovku.
,,Yuri, jak se opravdu cítíš?“
,,Jsem už v pohodě, opravdu. Je možné, že z počátku se budu obávat mužů, tedy nejspíš těch starších. Ale jinak jsme se přesto přenesl. Teď bych spíš…“ a natáhnu se po něm.
,,Yuri? C-co to děláš?“
,,Prosím, nech mě ještě jednou pocítit teplo z tvého těla.“ opřu se o něj. Natáhne ruce k objetí, chviličku se zarazí, ale dokončí zamýšlený čin. Pro větší pohodlí si na pohovce lehnem, přesto zůstávám v jeho objetí a užívám si blízkost jeho těla.
,,Yuri, chtěl bych ti něco říct.“
,,Jasně, pokračuj.“ zamumlám mu do hrudi.
,,Ten závod na festivalu. To není poprvé, co jsem tě viděl. Sledoval jsem tě už dlouho. Asi dva tři měsíce zpátky.“ kouknu na něj.
,,Tedy, chci říct. Že tě budu držet v náručí, kolikrát budeš chtít. Protože já…“ dal jsem mu ruku přes ústa.
,,Nic už neříkej. Já si to uvědomuji. Vím to. Poznal jsem to dneska. Já..“ zbytek mé věty byl umlčen polibkem Tayuriho. Odtáhl se a čekal na moji reakci.
Nečekal dlouho, posadil jsem se a podíval se na něj. Chytl se za ústa a začal se zvedat. Chtěl jít pryč.
,,Promiň, to jsem neměl. Půjdu pryč.“
Chytnul jsem ho za rukáv.
,,Nikam nechoď. Zůstaň tu se mnou.“
,,Nevadí ti to Yuri?“
Zavrtěl jsem hlavou. Pořád držím jeho rukáv. Sedne zpátky na gauč vedle mě.
,,Víš, já už vlastně nevím, jak mám reagovat,Tayuri.“ zablesklo se mu v očích.
,,Jak tedy budeš reagovat na tohle?“ a opět mě políbil, tentokrát mnohem intenzivněji.
,,Pořád nevím.“
,,Dobře, a třeba toto?“ tentokrát mě políbil na tvář a pokračoval ke krku níž a níž, až na samotný okraj trička. Nic jsem mu na to neřekl. Vzal to jako pobízení. Položil svou ruku na moji hruď a začal mě hladit. Líbá mě na krku a přesouvá se k ušním lalůčkům. Cítím se pod těmi doteky dobře. Zajel mi rukou pod tričko a dráždil bradavky. Hrdlem mi unikl neposlušný sten.
,,Líbí se ti to?“
,,Ehm-jo.“
Pomůže mi z trička a položí na pohovku. Líbá mě po celé hrudi. Jemně mi oblízne a kousne do bradavky. Další sten se mi vydral z úst. Dal jsem si před ní ruku. Nevadí mi to, ale cítím se trapně.
,,Yuri, pokud nechceš aby to pokračovalo, řekni mi to hned. Později se už nezastávím, budu pokračovat stůj co stůj.“
,,Ne, pokračuj. Je to v pořádku.“
,,Varoval jsem tě Yuri.“ a sundal si také triko.
Políbil mě opět na ústa. Vynutil si vstup jazykem do mých úst, prozkoumával, snad i počítal řady mých zubů. Jeho chování se změnilo, najednou jeho líbání, hlazení a laskání, se stalo naléhavější. Přesunul se ústy zpět ke krku, kde mě kousnul a dál pokračovak k bradavkám. Každé z nich věnoval dlouhý čas, dokud nebyl spokojený mými vzdechy. Jeho ruce mě hladili po vnitřní straně stehen.
Přesouval se hlavou níž k mému rozkroku. Zastavil se na mém podbřišku a rukou hladil přes látku můj penis. Jasně cítil jeho narůstající tvrdost. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Usmál se a já od něj odvrátil pohled.
Začal mi stahovat tepláky z boků a úplně mi je sundal. Jsem před ním nahý, tak jak mě na Adama stvořili. Prohlížel si mé tělo a přesunul se k mému pyji.
Nejprve ho laskal rukama, pak ho vzal do úst.
,,Ehh, počkej… to nemůžeš. Prosím nedělej to.“
,,Co nemám dělat? Řekni mi to.“ odpověděl mi škádlivě.
,,Přestaň.. lízat. Je… je to tam špinavé.“
,,Toho se neboj.“ a pokračoval.
Ústy se věnoval mému penisu a jeho ruce rejdili po mém těle. Občas mě dráždili na bradavkách a štípli. Teď už jsem své vzdechy neovládal. Ozývaly se po celém obývacím pokoji a jemu přilehlých stěnách. Jsem rád, že žiji sám.
Najednou přestal a naslinil si prsty. A zajel tou rukou k mé anální dírce.
,,Yuri, uvolni se.“ a strčil mi tam jeden prst. Začal s ním pohybovat, až když cítil, že jsem se trochu uvolnil, přidal tam druhý. Zpět se vrátil k mému rozkroku a lízal. Kdežto ruka, přesněji prsty, vyjížděli a zajížděli do mého zadku. Po té tam dal i třetí prst.
Zavadil mi tam o citlivé místo. Tak citlivé, že jsem se z toho mohl zbláznit. Rychle mě to dostávalo k vrcholu.
,,Tayu..“ stačil jsem říct a udělal jsem se mu do úst. Spolknul to a podíval se na mě dravě.
,,Ale, ale, Yuri, to je špatné. Přeci nebudeš jediný, kdo z toho bude mít potěšení.“ a drtivě mě políbil. Cítil jsem slanost na rtech. Jeho prsty se ještě chvilku pohybovali, pak je vytáhl a opřel se pyjem o můj zadek. Došlo mi co chce udělat. Vyděsil jsem se.
,,C-co to děláš. Přestaň. Já..“
,,Říkal jsem ti, že později se už nedokážu zastavit.“ řekl mi svůdně do ucha.
Strčil dovnitř žalud, sykl jsem bolestí, byl trochu větší, než mě mohli prsty připravit. Pomalu zasouval a když byl skoro celý, přestal a počkal, až si trochu zvyknu. Mezitím mě líbal šíji a říkal uklidňující slova. Rukou mi dráždil bradavky a druhou mi laskal penis, který se opět probouzel k životu.
Když jsem se konečně zvykl, začal se ve mně pohybovat. Nejprve pomalu, pak přirážel rychleji a tvrději. Ikdyž mě to bolelo, byl jsem na skoro na vrcholu blaha. Svým přirážením občas zavadil o citlivé místo. Zase jsem se blížil k vrcholu.
,,Tayuri… už budu. Blížím se…“
,,Tentokrát ne. Počkej na mě.“ a silně mi stiskl penis. Zabránil k vyvrcholení, mučilo mě to. Přirážel čím dál tvrději. Kroutil jsem se pod jeho pohyby.
,,Yuri…“ pustil můj pyj a s mých jménem na ústech vyvrcholil. Já jsem vyvrcholil vzápětí s ním.
Když ten blažený pocit zmizel, svalil se na mě. Opatrně, ze mě vytáhl svůj penis. Ale stejně se nezabránilo tomu, trochu nevytéct.
,,Ehm… kde je sprcha?“
,,Chodbou na konec a doleva. Ano, máš pravdu, cítím, jak mi to teče po stehně.“
Na nic nečekal, vzal mě do náruče a odnesl mě do koupelny. Tam na nás pustil teplou vodu. Vzal do rukou mýdlo a omýval mě. Pak vypnul vodu, vzal ručník a sušil mě.
,,Tohle zvládnu i sám.“
,,Jen mě prosím nech.“
,,Dobře.“
Pak mě vzal a odvedl do pokoje. Uložil mě do postele a lehl si vedle mě.
,,Můžu si aspoň vzít tričko?“ optal jsem se ho.
,,Ne. Chci tě cítit na své holé kůži.“
,,Ale…“ udusil zbytek mé věty v polibku.
,,Jdi spát, potřebuješ to Yuri.“
Ale než jsem se nadál, už klidně oddychoval. Díval jsem se jak spí, byl tak… Zavrtěl se a zamumlal:
,,Dlouho… čekal… Miluji tě… Yuri.“
Musel jsem se usmát nad jeho nevinností a nad mým uvědomím.
,,Taky tě miluji, Tayuri…“ a zavrtal jsem se ještě více do jeho těla, kde mě pak objali jeho ruce v náručí.