SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Nový sanin 1.díl

„Babčo Tsunade, odcházím. A nesnaž se mě zastavit prosím,“řekl smutně blonďák v kanceláři Hokage.
„Cože? Proč chceš odejít? Je to kvůli Jirayovi?“ ptala se ho jeho nadřízená.
„Máš pravdu je to kvůli němu a tomu co tu zanechal pro mě. Nevím jestli se vrátím, ale doufám že se ještě uvidíme,“ pokračoval Naruto a otočil se k odchodu.
„Naruto, hodně štěstí a dej mu co proto i za mně,“ podpořila jeho rozhodnutí Tsunade.
„Děkuju,“ usmál se a pokračoval dál. Sešel po schodech a protože už měl sbaleno tak šel přímo k bráně, která mu otevírala nový směr jeho života. Prodíral se davem lidí, který líně plynul po ulicích. Byl rozhodnutý splnit to co si slíbil. Několik lidí se po něm zvědavě otáčelo a divili se proč je tak smutný. Mávli nad tím rukou a šly dál. Naruto už byl u brány. Naposledy se otočil a ještě se podíval na svoji milovanou vesnici, kterou už nemusí vidět. Opět se otočil a pokračoval ve svojí cestě. Jeho rozjímání vyrušil jen nějaký hlas, který na něho volal:
„Naruto!! Narutooo!! Počkej!“
Otočil se na tu osobu. Byla to mladá kunoichi s růžovími vlasy. Naruto se na ni otočil a čekal až ho doběhne. Doběhla ho a podívala se do těch jeho věčně modrých, radostných očí. Ale teď v nich uviděla něco, co tam nikdy nebylo. Nemohla si vzpomenout, kde to už viděla. Nakonec jí to došlo. Stejné oči měl i Sasuke, když odcházel. Byli temné a plné pomsty.
„Naruto! Nesmíš odejít! Jdeš jen za pomstou jako Sasuke. To mě tu necháš samotnou?“ vyjela na něho Sakura se slzami v očích.
„Promiň, ale nechám. Tohle není obyčejná pomsta. Byl jsem k tomu předurčen. Jestli ho neporazím, tak bude dál ničit životy i ostatním lidem. A jestli mohu něco udělat, tak to taky udělám,“ odvětil jí.
Byla tak roztomilá, když plakala. Ale musel se držet na uzdě.
„Ne! Nesmím ji utěšovat. Jestli budu, tak mě nakonec přesvědčí, abych zůstal,“ pomyslel si smutně mladík a otočil se k odchodu.
„A nemohla bych jít s tebou?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Bude to nebezpečné a já tě nechci ohrozit. Promiň, ale tohle musím udělat sám. Já se vrátím a to můžeš brát jako můj slib,“ odpověděl jí a dal se rychlím krokem k odchodu.
Tímto výrokem ji úplně odrovnal. Ona věděla, že svoje sliby vždycky plnil a tak měla stále nějakou naději. Otočila se a vracela se zpět do své vesnice. Naruto už utíkal lesem. Věděl moc dobře kam má jít. A to na horu Myouboku. Kde sídlí žáby. Bloudil lesem a hledal správný směr. Ještě nikdy tam nebyl, tak nevěděl kudy jít. Pak ho něco napadlo. Kousl se do prstu, složil potřebné pečetě a vykřikl:
„Kuchiyose no Jutsu!“
U nohou se mu objevil obláček bílého kouře. Když se rozplynul, tak u něho stála malá oranžová žába.
„Ahoj Gamakichi,“ pozdravil Naruto příchozího.
„Á Naruto, to jsi ty. Co potřebuješ ode mě?“ ptal se Gamakichi.
„Potřebuji se dostat na horu Myouboku. Mohl by jsi mě tam zavést?“ vysvětlil svůj požadavek.
„Ano, pojď se mnou. Já tě tam vezmu. Stejně na tebe tam už čeká Fukasaku-sama,“ oznámil Narutovi žabák a vydali se na cestu. Cesta mu trvala jeden den. Prošly snad každým křovím v okolí, jako by si schválně Gamakichi vybíral tu nejhorší cestu. Naruta to celkem štvalo, ale nedával nic najevo. Po dlouhých útrapách cesty se konečně Naruto dostal ke svému cíly. Prodrali se posledním křovím a objevili se před obrovskou bránou. Na bráně nebyla nikde klika, nebo něco takového potřebného pro otevření.
„Dovnitř se už musíš dostat sám,“pronesl žabák a zmizel.
„Cože? Počkej,“ křikl Naruto, ale nebylo mu to nic platné.
Začal se rozhlížet na všechny strany jestli tam není nějaký jiný vchod. Ale všude kam v okolí dohlédl byla jen stěna, která kryla místo za ní. Když zjistil, že to jinudy nepůjde, tak se zaměřil na bránu. Byly to obrovské dubové vrata, které by skoro nic nerozbilo. Na bráně byly nakresleny nějaké znaky. Naruto šel blíž, aby si je mohl prohlédnout. Byl to návod na nějakou techniku, s kterou by to mohl otevřít a u toho i vzkaz, ve kterém stálo:

Naruto,
stejně jako každý jiný, kdo chtěl vstoupit na horu Myouboku, musíš použít tuto techniku, každý dostává techniku blízkou svému elementu, ale pozor! Máš na to omezený čas. Až uplyne 5 hodin, tak tento nápis zmizí a dveře už neotevřeš! Hodně štěstí, Fukasaku.

„Takže naučit se tuhle techniku jo?“ usmál se Naruto a vytvořil pár stovek klonů.
„Takhle to půjde jednodušeji,“ pomyslel si a začal trénovat.
Všechny klony začali nasávat vzduch a stlačovat ho ranou do břicha. Moc jim to nešlo, ale trvalo jen pár minut a už to začali ovládat a dokonce začaly jejich techniky mít nějaký demoliční účinek. Naruto se podíval na hodinky. Zjistil že mu zbývá ještě skoro celý čas. A tak se rozhodl dál trénovat pro větší účinnost této techniky.

Za bránou po čtyřech hodinách a čtyřiceti minutách:
„On to snad nezvládne,“ řekl Gamakichi a dál sledoval bránu.
„To neříkej Gamakichi. On to určitě zvládne. Je to naše poslední naděje. Prostě musí. Má ještě pět minut, tak chvíli ještě počkej,“ pokáral s nadějí v hlase Gamakichiho, Fukasaku.

Opět před bránou:
Naruto se podíval na hodinky a zjistil, že už nemá moc času. Zrušil klony, aby nashromáždil jejich zkušenosti. Stoupl si před bránu a nasál do sebe co nejvíce vzduchu. Ránou do břicha stlačil vzduch, vypustil obrovskou vzdušnou vlnu a zvolal název techniky: „Fuuton: Renkuudan!“ Z úst mu vyletěla obrovská vlna směřující na bránu. Narazila do brány a ta nápor nevydržela a rozlétla se dokořan.
Za bránou před chvílí:
„Co to je?“ podivil se Gamakichi před náhlím zvednutím větru.
„Že by to byla už ta jeho technika? Hodně se zvedá vítr, to musí být ono,“ přemýšlel Fukasaku. Najednou se ozvala rána a dveře se rozrazili dokořan. Fukasaku a ostatní co tam byli se museli něčeho chytit, aby neodletěli. Na místě kde byla vrata stál s vítězným úsměvem Naruto. Rozhlédl se kolem sebe. Z jistil že to je mnohem větší než čekal. Z venku to vypadá hodně malé, ale ve vnitř to je nějakou technikou zvětšeno. Mohlo to mýt stejnou rozlohu jako celá Listová. Fukasaku a ostatní žáby se vzpamatovali z té vzduchové vlny.
„To jsi dokázal takhle moc zdokonalit tu techniku za pouhých pět hodin?“ zeptal se Fukasaku.
„No jasně. Vždyť jsem to musel udělat, abych se sem dostal ne?“ odvětil mu Naruto.
„Ne nemusel. Stačilo jen složit pečetě a použit tu techniku u vrat. V nich je mechanismus a když vycítí aspoň náznak té techniky, tak se otevřou. Ani Jiraya-chan svoji techniku takto nezvládl,“ vysvětlil hlavní žabí šéf.
„Cože já jsem lepší, než byl zvrhlej postevník? Tak to je dobrý… A co mě tady budeš učit?“ optal se zase blonďák.
„Začneme se svitky co ti tady nechal Jiraya-chan a potom tě naučím sage techniky,“ řekl mu svůj plán Fukasaku.
„No teda dobrá, ale musíme spěchat. Na vesnici můžou kdykoli zaútočit Akatsuki,“ vysvětlil Naruto a nechal se vést hlavním žabím šéfem ke svému cíli.

______________________________________________________________

Tady je seznam mých povídek:
[?:nevidavat-pls-jeste-neni-hotovy-tak-pls-nevidavejte-diky Seznam mých povídek]

Pls klikněte mi na oba a zahrajte si semnou Laughing out loud
http://j0b3k.mybrute.com

4.75
Průměr: 4.8 (8 hlasů)