„Svět se zbláznil,“ opakuji

Svět se točí a já sním.
Svět je pomeranč a já ho sním.
Svět se točí, už se vám motá hlava?
Chápete něco, jo, tak to je sláva.

Svět se zbláznil, je šílený.
On však ovšem není jediný.
Svět mluvíme o něm stále dokolečka
Opakuji to a je to stále větší sračka.

Svět však není jediný, je jich víc
a já všem těm bláznivým vyjdu vstříc.
Zdá se vám to dobré zatím?
Nebojte, já se brzy ztratím.

Svět se zbláznil, stále opakuji,
o svůj vlastní rozum se strachuji.
Jedna báseň stejná jako druhá.
Múza odtud zděšeně prchá.

Lidé pospíchají, nečtou nic,
a já chci odsud také pryč.
Lidé pospíchají, nečtou nic,
„Svět se zbláznil,“ křičím z plných plic.