Posledni chtic po zivote

Nevim jak dál svůj život zít.
Chtěl bych pořád s tou jednou osobou být.
Nebudu lhát, nejsem dobrý člověk.
Za to, jaké krásné chvíle jsme spolu strávili nejevím vděk.

Jsem sobec, pokrytec, lhár, život si nezasloužím.
Být stále s ni, hladit ji, líbat, jen po tom touzím.
Ona asi kvůli mně své přátele ztrácí.
Mé zjizvené srdce jen vzpomíná a krvácí.

Myslím, že bude lepší, když vykrvácí úplně.
Asi bych tady neměl dál strašit.
Svůj život jsem vedl neschopně.
Svým hnusným zjevem už bych neměl lidi děsit.

Skončit ale nemžuu, i když bych hrozně moc chtěl.
Setkávat se s lidmy, které mám rád bych nesměl.
Navíc mé srdce stále čeká.
Doufá, svíjí se bolesti a heká.

Celé to zjizvené srdce jen pro ni bije.
Díky tomu mé tělo ještě žije.
Pár přátel mi pomáhá.
Jen díky nim při pohledu na žiletku má duše váhá.

Asi to tak ještě chvíli nechám být.
Ještě chvíli nechám slzy téct a duši snít.