Proč je ze mě ruka?

Natáčecí studio číslo 7.: 24. 12. 2014

A obluda svírajíc v rukou knihu černou začala předčítat mladým posluchačům její temný obsah. Nikdo netušil, jak moc pravdivá slova ji obsahují ba ani to, že tón předčítače je skutečným hlasem přeživšího a dávného aristokrata. Nesmrtelný to hlas vážně začal číst zlověstná slova:
"Každého večera z hor okolních, jako by ze země, vynoří se sám Ďábel, kníže Vlad, se svou družinou nepočetnou. Oči jeho rudě do tmy žhnou. Ti, kdož při postupu na chvostu se opozdí, do jednoho pobiti jsou, a to tak, že těla jejich na kusy rozsekána jsou meči ostrými jak břitva…" tu někdo malinkého vzrůstu, ženského rodu vzhledem k extrémně krátké sukni, poklepal obludě v lidské podobě na pravé rameno a naklonil se těsně k jeho uchu s mírnou dětinskou růží v obličeji.

"Ehm,… Mistře? Jste si jistý, že je to vánoční pohádka?" zašeptala nevině blonďatá mladá upírka Victorie svému stvořiteli. Ten na ní jen upíral své stejně rudé oči, jí tolik vlastní. A zašklebil se.
"Jistě, dnešní děti to milují."
"Ale…?" řekla nervózně Victorie a koutky jí cukaly do znepokojivého úsměvu. Její vyrušení samozřejmě vadilo jednomu z posluchačů, který chtěl očividně vědět, co bylo po kuchání lidí.
"Neruš, Victorie!" ohradil se proti jejím protestům Seiji a zamával jí před obličejem svou proslulou zabijáckou pravačkou. Victorie mu do ní s nezájmem jen lehce šťouchla, načež mu přivodila menší přelet nad stromkem a následná pád na konci místnosti. Ušklíbla se, smrtícím pohledem přejela pomuchlaného puberťáka, než si opět vzpomněla na řešený problém s výběrem správného či špatného tématu jejího Mistra pro předčítání. Bohužel, než stačila znovu protestovat, přerušila jí osoba s dlouhými vlasy až na zem, která seděla v houpacím křesle blízko u hořícího krbu stranou od skupinky, přesto dostatečně blízko na to, aby slyšela jejich rozhovor.
"Pokračuj, hrabě." řekla jen Integra a upila kousek ze svého šálku teplý Earl Gray s citrónem.
"Ano, hraběnko." poslechl upír.
"Ale, Integra-sama…" protestovala Victorie, ale nikdo jí zdá se nevěnoval moc velkou pozornost. Dospělá žena si posunula brýle na nose a zapálila si doutník, pak jen vyfoukla oblak kouře.
"To je rozkaz, Seras."
"R-rozumím, paní." vydechla zklamaně mladá upírka a posadila se do měkkých polštářů.
"Ach jo, tady jí poslouchat přeci nemusíš." řekl otráveně zelenovlasý démon Kisshu a zavrtěl přitom elegantně svým dlouhým ocáskem. Uši sklopil dozadu a podrbal se na bradě.
"To je takový zvyk." řekla s úsměvem Victorie a podrbala se v krátce střižených vlasech.
"Pěkně hloupý zvyk." odpověděl jí na to Kisshu a znuděně se protáhl.
"To teda jo." přitakal Seiji, když dobelhal zpět na své původní místo, a sedl si zpět vedle Victorie.

"Nosy, uši, ba celé hlavy a končetiny odděleny od těl jsou a vnitřnosti jejich po okolních polích se povalují. Rovněž tak velbloudi, koně i muly podél cest s vnitřnostmi vyhřezlými vidět jest. A tak křídla našich vojsk početných každého rána tenčí jsou." pokračoval na příkaz své paní upír Alucard, zvaný též Drakula, a jeho zrak jako by se upíral někam do dáli. Tam, na bitevní pole, plné mrtvol a smrti, která ho ne a ne přijmout do své studené náruče nicoty a klidu s…
"Večeře!" zakřičela Midori do společenské místnosti a opět zmizela za dveřmi do kuchyně.
To, že se všichni zvedli jako na povel a přemístili se k ohromnému dubovému stolu, nikdo moc neřešil. Přeci jen se s štědrovečerní večeří Midori tolik dřela a tak se nikdo neopovážil byť jen slůvkem zmínit o jejích zdlouhavých přípravách a samotné prostírání. Zato bylo vše dokonalé, až tak moc že…

"JAHŮŮŮ!" vykřikla Gvendolína zvesela, když se poprvé postavila na led a nemotorně se na něm otočila s hlavním úmyslem stylově zabrzdit. "Vidělas, vidělas? Tu mojí boží fintu?!" křičela potěšeně dál dospělá žena, která svým vzrůstem připomínala spíš středoškolský typ pubertálního stádia. Výrazně zelená čepice a velké brýle jí také moc nezvětšovali. Její o dva roky mladší sestra ve slušivém červeném kabátku jen nadzvedla obočí a nezáživně si přehodila pár spadaných dlouhých hnědých vlasů zpět za výstavní svá ramena. Každý by řekl, že ona je starší díky vzrůstu, černé čepici a místy i vyvinutějšímu rozumovému parametru.
"Bohužel, viděla." řekla jen Marie a na rozdíl od své sestry raději dávala pozor na projíždějící lidi, kteří si taky chtěli užít toho malého kouzla ledové plochy vytvořené zbohatlíky za vodou před obchodním domem. Jejich otec je pozoroval za mantinelem a snažil se udělat co nejvíce kompromitujících fotek, jako by jim pořád bylo deset.
"Ale no tak, trochu života." řekla Gvendolína a svoje rozčepýřené kudrliny, které se díky mrazu přilepily k sobě a vytvořily odstrašující chuchvalec čehosi, raději neřešila. "Jsme na bruslích, a na ledu!" řekla a upravila si čepici. "To už je nějakej pátek, co jsem na tom naposledy stála."
"To jo. Poslední roky jsem jezdila jen na kolečkových." přitakala Marie a rozjela se pomalu ke své starší sestře, která by se pár ženských způsobů a návyků měla spíš naučit od té mladší.
"Hoho, tohle je ale jiný kafe." řekla Gvendolína a brusle se jí zasekla v malé mezeře vyježděné ledové plochy, která ji trochu rozhodila. "Wauuu…, kloužeee…"
"Zoubky." poznamenala Marie známou hlášku z filmu a projela kolem ní.
"Haha,… jsem si málem rozbila hubu." odpověděla Gvendolína, ale za chvíli se tomu zasmála.
"Jdu si dát kolečko."
"Počkej, Marí…, já taky, taky…" řekla starší ze sester a obě se vydali kolem dokola relativně malé plochy. I tak se jím ale zdála velká vzhledem k jejich tak omezeným zkušenostem s bruslením na ledu.
"Tak pohni, Gven." řekla Marie a zrychlila.
"Tohle nejsou závody."
"Do Sáblíkový máš tedy daleko." řekla, když jí Gvendolína začala imitovat pohyby rukou.
"NO počkej!" řekla a zrychlila tak moc, až jí dohnala těsně před…

Večeře probíhala bez problému, až na to, že si naši dva upíři nedali moc a raději zůstali u temně rudého skoro tekutého punče, který se všichni přítomní snažili po celou dobu ignorovat. Ale i tak se jim konverzace u stolu nesla v příjemném vánočním duchu.
"Ti říkám, že hlavní hrdina byl dřív hokejista, ale kvůli nehodě musel skončit." řekl Seiji už po třetí.
"Jak potom mohl závodit v párovém krasobruslení?" ptala se dál Ichigo a zamyšleně se podrbala ve svém zrzavém, růžovém, mikádu. Seiji se plácl do čela a snažil se zachovat klid hlavně kvůli své vysněné dívce Midori, která se na něj po celou tu dobu vřele usmívala.
"O tom ten film přeci celý je, ne?" odpověděl jí tím nejmilejším tónem jakého byl v tu chvíli schopný blonďatý Seiji a jeho pravačka ho už dosti svrběla. Holce přeci nenatáhneš!
"Ty si to nepochopila, že Ichigo-chan?" řekla jemně Victorie a upila ze svého šálku rudou tekutinu tak, aby si toho nikdo nevšiml a neznervózněl. Její mistr jí pozoroval a s úsměvem jí pohladil po hlavě.
"Jasně, že to nepochopila." řekl roztomile démon Kisshu a zavrtěl svým ocáskem ze strany na stranu.
"Očividně." přidala se Integra a vložila do úst poslední sousto skvěle upraveného kapra. Ichigo jen nafoukla růžové tváře a napila se uraženě pomerančového džusu, který moc milovala. Pak si v hlavičce cosi přiznala a těžce nahlas vzdechla, až se po ní všichni podívali s ustaraným pohledem.
"No jo no, tak nechápu filmy o krasobruslení." přiznala nakonec.
"Vždyť jsou tak primitivní." poznamenal Seiji a poprosil Midori o přidání bramborového salátu.
"Trapný." ozval se po celou dobu zamlklý Ryou, který byl jejím nedosažitelným idolem.
"A postavený na absurdních lásky plných scénách." přidal se Kisshu a jeho ouška se zatřepotala, když jeho nos zaznamenal vůni čerstvě uvařené ryby dovezené až ze středních Čech.
"Možná proto je nechápu." přiznala sklesle Ichigo a její sladce růžové oči se pomalu měnily v křehké sklo. Byla překvapená, když na svém rameni ucítila čísi ruku. Povzbudivé gesto s mírným úsměvem přišel od toho, od koho to nejméně čekala. Ryou se na ní díval a Ichigo nedokázala dát dohromady smysluplnou větu. Kisshu to celé pozoroval a začal mít žárlivé připomínky a obličeje, které stejnak nikdo moc nevnímal díky hluku s vedlejších rozhovorů o krasobruslení.
...
"A co takhle Princezna ledu, tu si chápala, ne?" zeptala se nesměle Midori a držela přitom Seijiho za ruku, ten raději nic neříkal a snažil se vyhrát nad svojí rudou tváří. Ichigo jí věnovala pohled.
"Myslíš, to o tý holce, co je génius na fyziku a vzdá se vysoký jen, aby mohla bruslit?"
"Jojo. Přesně to." přitakal Seiji, když se probral ze snu okouzlení jeho vlastní dívky. Ichigo zamrkala.
"Nepochopila jsem jen, proč se zamilovala do takovýho ošklivce."
"Ach jo, to jediný tě zaujalo, co." poznamenal Kisshu stroze a natáhl se přes půl stolu pro sůl.
"Jak taky jinak." poznamenal Ryou a dál si ostatních nevšímal. To Ichigo docela zklamalo.
"Nebuďte na ní takový. Tak jí to třeba jen nebaví." řekla Victorie se zasněným pohledem na svého Mistra a jediného milovaného člověka. No, člověka. Chápeme se ne.
"Anebo je prostě jen mimoň." poznamenal Seiji a rejpnul si tím dobře, až se její čtyři kolegyně ve zbrani zasmály nad vyřknutou pravdivostí jejich určené velitelky.
"Říká ten, co nikdy nečetl Drákulu od Storkera." bránila se Ichigo a ušklíbla se ve smyslu vítěztví.
"Nikdo mi o tak bezva krváku nikdy neřekl." vrátil jí Seiji.
"Nepovídej. Nikdy jo." řekla Ichigo a zakroutila prstem. "Jen to byla povinná četba na střední, co."
"Tohle si vytahovat nemusela." vzdal se Seiji a nechal se utěšovat od Midori a jejího úsměvu. Ichigo neměla slitování a navíc chtěla pokračovat za boj v samu sebe.
"Ale musela, když si takový…"
"Víte, že umím čarovat?" přerušila jí náhle nadšeně Victorie, když vypila celý krvavý obsah svého velkého šálku. To vyvolalo velký zájem u přísedících lidí a démonů u velkého stolu.

… ostrou zatáčkou! Pomalu ale jistě doháněla svou mladší sestru Marii, až se srovnala s její rychlostí světla. Obě se pobaveně smály a snažily se, aby jim ta druhá neutekla. Po zdolání prvního kola se rychle daly do druhého a pak třetího a tak dál a dál, dokavaď Gvendolíně nedošel dech. Zastavila se a těžce naháněla chybějící vzduch do plic. Její táta jí pobaveně sledoval.
"To je náročnější, co, než vysedávání u počítače."
"Dobrý zas. Tak jsem se trochu zadejchala, no." bránila se Gvendolína a nafoukla své zmrzlé tváře. Ještě pár dlouhých minut byla opřená o mantinel, než se rozhodla pro další kolečko nadrbou stranu ledové plochy, kde Marie zkoušela otočky.

"A co nám vykouzlíš, Seras?" zeptala se Integra s menším pobaveným úsměvem.
"No, chtěla jsem… zkusit třeba… panenku."
"Panenku?" otázala se překvapeně Ichigo a prohlížela si pochybovačně starší a vyspělejší dívku, než byla ona sama. To má snad mozek dítěte, napadlo jí, i když by novou panenku taky chtěla, ale…
"Proč právě nějakou panu?" podotknul Seiji a jeho pohled se přemístil na Midori, která mu jemně zatahala za rukáv od mikiny. Rychle se podrbal na hlavě a omluvně jí sevřel ruku ve své.
"Jen tak,… vzpomněla jsem si, že jsem jednu takovou jednou dostala, od rodičů." začala vesele Victorie a pak se jí hlas zlomil do smutnějších vod, které jí pomalu ale jistě zaváděli do jejích temných vzpomínek na událost, kdy její rodina přišla tragicky o živo…
"Zkus to." ozval se Alucard a pohladil jí jemně po hlavě.
"Ano, Mistře." řekla Victorie celá nadšeně zrudlá, a začala se soustředit na svojí pravou ruku, ve které začala vytvářet menší postavu člověka. Všichni se ohromeně nahýbali přes stůl tak, aby lépe viděli do její dlaně, ve které se najednou za pár sekund objevila…

Gvendolína napodobila poslední otočku své mladší sestry a mírně zavrávorala. Když konečně našla balanc, pousmála se a stáhla si bundu, která jí při máchání rukama do všech světových stran povylezla nahoru. I přes všechno se ale dobře bavila stejně jako Marie.
"Marí, podívej." řekla Gvendolína a ukázala na muže, který bruslil s lehkostí atleta kolem své ženy a nejspíš svého syna, kterému to moc nešlo. Každý jeho pohyb byl jako vystřižený z filmu o krasobruslení, až začala starší sestra žárlit.
"To bych taky chtěla umět." řekla Marie uznale a spolu s Gvendolínou se dívali na muže a jeho perfektní triky na ledové ploše. Po chvíli to chtěla zkusit sama a tak začala s napodobováním. Ale nemohlo se jen tak nevytratí, ne za pár minut.

"T-tvo-j-je r-ruka…?" řekl koktavě Seiji a těžce polkl, jak moc mu to bylo vlastní!
"C-co to je sakra?!" řekl Kisshu a zamáchal pravou rukou ve snaze setřást miniaturu!
"M-moje no-hy…!" zakoktala výkřikem Ichigo, když se podívala pod sebe!
"Áááá…!" vykřikla Victorie, když si všimla, kdo se to objevil místo její pravé ruky!
"Skvělý." poznamenala Integra nezáživně a na společnost plnou chaoticky se pohybujících vyděšených lidí, která začala jančit hned po tom, co se jejich pravá ruka změnila na miniaturu někoho jiného. Nemluvně o těch, co skončila jako mini panenky místo něčí ruky.
"Ty blbko!" křikla na ní Ichigo celá rudá, jelikož si polovinu těla musela schovávat za Ryouovo dlouhým rukávem, který byl relativně klidný na to, že neměl ruku. "Okamžitě to změň na zpátek!"
"Jo a pohni s tím, nechci mít do konce života tohohle blonďatýho troubu místo ruky!" řekl Kisshu a ukázal levým ukazováčkem na zmenšeninu Seijiho, který byl tak moc v šoku, že se raději díval jen před sebe a potichu si opakoval Midorino jméno. Ta se jen pousmála a dolila Integře čaj.
"Pardón, pardón… H-hned to dám do pořádku." řekla omluvně Victorie a pohlédla nervózně na svojí pravou ruku, místo které na ní koukal její mistr s nepřívětivým obličejem. Znervózněla ještě víc a začala se znovu omlouvat, tentokrát jen nepotěšenému Alucardovi, který raději nic neříkal.
"Zkus to." řekl jen nezáživně a stáhnul si klobouk přes obličej. Ta věta všechny spíš vyděsila.

"Ach jo, ten týpek je super." řekla starší sestra a snažila se neztratit rovnováha.
"Zato ty se tu nějak potácíš, Gven." řekla Marie, pousmála se a upravila si vlasy.
"To se podá."
"Už půjdeme, holky." zavelel tatínek a vyfotil poslední fotku.
"Hmm…?" zabručela Gven a podívala se nepřítomně do dálky, do davu upravených lidí mířících do přezdobeného obchodního domu.
"Co?" zeptala se Marie a Gvendolína ukázala prstem do davu lidí, který ji zaujal.
"Ta rukavice, co má támhle ta ženská vypadá jak panenka."
"To je panenka, ty Einsteine." řekla Marie a sundavala si brusle z nohou. "Pojď."
"Už jdu." řekla Gvendolína a posadil se na připravenou lavičku, kde si sundala brusle a nasadila zpět své vysoké hnědé zimní kozačky. Stoupla si, oklepala ze sebe čerstvý napadaný sníh, který se na ní za celou u dobu nashromáždil, a pousmála se."Jen mi připomnělo,… jedno dobrý Anime."

"Díky bohu, zvládla to." řekl Kisshu, když už měl zase svou ruku zpátky, jako všichni ostatní kolem stolu, kteří až doteď měli problémy s určením. Jestli jsou lidi a nebo ruce. Alucard se posunul nepatrně na své židli a napil se rudé tekutiny před sebou.
"Neohlížejte se." řekl, přitom se snažil být tichý a nepřítomný. Ostatní jeho náhlý zájem o konverzaci dost zaujal, ale nechápali, co tím ve skutečnosti…
"Proč se nemáme otá…?" zeptal se Seiji překvapeně a opravdu chtěl vědět, co se…
…
"Áááááááá...! O-cáááásss?!" vykřikla najednou dlouhovlasá žena nejdále sedící stranou ode všech, když si všimla výrůstku, který se kroutil z její vlastní kostrče.
"Zdrhejte." zašeptal Alucard a byl ten tam. Bohužel, ostatní takové štěstí neměli.