Chtěla jsem, aby Daniel utíkal. Aby si nedodal odvahy jít do nemocnice. A poté zase utíkal. Topinčina zpráva: "Přijdi za mnou." a pak "Zůstaň." byla ta nejkrásnější slova, co jsem od svého semeho slyšela ♥

Když jsme psaly tuto část, musím říct, že jsem si ji plně užila. Ty nervy a to napětí, když Daniel zmizel a to úžasné zakončení na konec. Prostě jsem to prožívala s Richardem a musím říct, že než se to vyřešilo, měla jsem pěkné nervy a o Daniela docela strach. Pro ty, co milují Jeffa tu taky něco málo je. Prostě je to Richardův stín. Pro ty, kteří nesnáší Patrika - no, čtěte, protože ho tu budete mít teď víc než dost a pěkně naše postavy potrápí. Ale hlavní je stejně naše milovaná dvojka Daniel - Richard. Je to úplně k sežrání, jak se jeden o druhého bojí.♥

Takže další díleček. Trochu se budu snažit obhájit svého Daniela, proč je takový ňouma. Nechci vůbec nikoho zesměšňovat, jen jsem vycházela z takové klasiky dvojky yaoi. Kde jeden má velká prsa a druhý se o ně potřebuje opřít. Kdy prostě musí padat do průšvihu, aby ho měl kdo vytahovat. Beru taky každý díl jako jednu povídku, tudíž se snažím o nějakou tu akci. V tomhle dílku mi Topinka zakázala cokoliv dělat, utíkat a padat do průšvihu. Takže proto se Daniel plácal celou dobu od ničeho k ničemu. A pak na mě Topinka vybalila tuhle akci a já se zdráhala, že "ho" určitě nikam nestrčím ehmm...přičemž se projevila moje zvrhlos svazování... no, tak snad se bude líbit

No k tomu fakt nevím co dodat. Však si udělejte obrázek sami. Fakt je ten, že tenhle díl děsně žeru.
Ale více méně žeru všechny díly... jsem zvědavá na vaše reakce a doufám, že po přečtení odpustíte Richardovi, že minule nedoprovodil Daniela domů

v horách strávili tři dny...
Bohužel neměli pro sebe pak už ani chvilku.
Navíc vzniká další problém...
Jak s tím oba naloží?

A jedeme dál. Tahle část je trošku jiná, než jak jste byli doposud zvyklí. Ale věřím, že se vám bude líbit.
Co bych k tomu tak ještě... fakt nevím, tak čtěte a komentujte...

Kdybych mohl, rozepnul bych mu všechny knoflíčky u černé košile a položil mu ucho na hrudník, zda jeho srdce bije, třeba pro mě.
Kdybych mohl, vzal bych jeho ruce a nechal je spočinout na mém odhaleném hrudníku, aby i on cítil, jak je mé srdce z jeho blízkosti splašené.
Kdybych mohl, sklonil bych se do jeho klína a vzal jeho chloubu do úst a ukázal mu, jak je můj jazyk dychtivý.
Kdybych mohl, vlhčil bych jeho prsty, aby mě mohl polaskat na místě, které se svírá touhou po něm. Kdybych mohl, vzal bych si jeho roztouženého miláčka, mokrého od mých úst a uvěznil ho v sobě. Kdybych mohl, pomalými pohyby bych ho doháněl k šílenství.
Kdybych mohl, díval bych se na něj z té výšky, pozoroval jeho obličej, jak se křiví vzrušením s přicházejícím orgasmem.
Kdybych mohl, skropil bych jeho nádherné břicho svým spermatem a pak mu ho vetřel do kůže.
Nic takového mi nikdy nedovolí. A já to nikdy po něm nebudu chtít. Protože ho miluji takového, jaký je. Protože je to můj šéf.