Schránky

Byla krásná.
Plavé vlasy, rozcuchané a špinavé, rámovaly bledý obličej.
Starý muž se nad ni naklonil a prstem opatrně nadzvedl jedno z očních víček. Nepletl se ve svém odhadu.
Oko modré jako obloha. Oko dříve jistě plné lásky a citů. Smrt mu sebrala hodně z jeho nádhery. Snad až
příliš opatrně ho opět zavřel a nespokojeně se podíval na místo, kde mělo být to druhé. Jenže chybělo.
Potrhaná kůže se tam propadala dolů, do lebky. Jaká škoda.
Smutně zavrtěl hlavou. Kdyby lidé umírali přirozenou smrtí, mohl by vyzvednout jejich jedinečnost a
velkolepost. Nechápal, proč mu to tolik znesnadňují.

Podle postavy i oblečení to byla kunoichi. Jestli silná, nebo slabá, to ho nezajímalo. Jestli chytrá,
nebo hloupá, mu bylo jedno. Pokud mu na něčem záleželo, tak na její kráse. To je totiž to jediné, co
lidem po smrti zbyde.
Nespokojeně se zamračil. Tolik šrámů... bude muset všechny zamaskovat. Smýt zaschlou krev. Učesat ji a
vybrat pro ni to nejkrásnější oblečení. Poslední. Čeká ho spousta práce.
Nemělo cenu nic odkládat, musel okamžitě začít. Čím déle bude otálet, tím hůře na tom jeho svěřenkyně bude.
Musí se o ni postarat. Musí zajistit, že bude vypadat podle jeho představ, až ji budou v rakvi spouštět do hrobu.
Že bude moci vstoupit do dalšího, posmrtného života.

Byla krásná.
Navlhčenou látkou jí opatrně omýval obličej, ruce, tělo...
Vypadala jako panenka. Pod kůží prosvítaly žíly se ztuhlou krví. Cesty bez konce, tunely k nehybnému srdci.
Jednomu z nejdůležitějších orgánů. Chtěl by spočítat, před jak dlouhou dobou přestalo tepat, kdy z něj zmizel
život. Kdy pohasl, jako svíčka ve větru.
Když byl spokojený, vzal hřeben a pomalu s ním projížděl její dlouhé vlasy. Opatrně, aby snad ani jeden nevytrhl.
Jeho dílo přece nesmělo mít chybu. Ano, byl jako umělec. Musí nádheru té pozemské dívky vypiplat do nejmenšího detailu.
Potom bude dokonalá. Jako anděl.

Dával si na své práci opravdu záležet. Probíral její jemné, zlaté vlasy, splétal je, zdobil je.
Nic jiného mu ani nezbývalo. Zákazníku vyrázně ubylo. Za Prvního Hokage, to mu nic nechybělo. Mrtvých sice
nebylo nijak
výrazně moc, ale stačilo to k tomu, aby se uživil. Ale teď...
Téměř všichni zesnulí byli spáleni. Jenže co je na popelu krásného? To už si lidé neuvědomují, že jak zničí
tělo, tak je to, jako kdyby ten člověk nikdy neexistoval? Nikdy nežil?
Jistě, bylo mu jasné, že tělo by se stejně za čas změnilo v prach, kůže, svaly i kosti se pomalu rozpadnou.
Jenže to je otázka roků. Zato když důkaz o lidské existenci pohltí plamen... ano, zbydou fotografie. Zbydou
vzpomínky. Ale to, co se bude nacházet pod náhrobním kamenem, bude navždy jen nádoba plná popele.

Byla krásná.
Také proto si pro ni vybral co nejlepší šaty. Červené, ostře kontrastující s její bílou pokožkou.
Na krk a ruce jí jemně navlékl stříbrné šperky. Ty mu dali její příbuzní. Jim ještě záleželo na tom,
jak jejich dcera, přítelkyně či tajná láska odejde.
Odfrknul si. Byl několik hodin shrbený nad svým uměleckým dílem, sochou, obrazem. Tím vším byla. Ale
jeho ta práce už přece jen zmáhala. Před sto lety to bylo jiné... v mnoha ohledech.
Ninjové se zkazili. Tehdy ještě všem na svém životě záleželo, opatrovali ho, lpěli na své tělesné schránce.
Umírali, nepoznamenáni a krásní.
Ale teď?
Chovají se neuctivě, téměř sprostě k vlastnímu životu. Uráží tím Boha, když ho jen tak zahazují ve válce.
Sebeobětování se říká hrdinství. Co se to jen s lidmi stalo? To si opravdu ničeho neváží?
Přesto měla jeho svěřenkyně štěstí. Své rodině není lhostejná. Oni si váží toho, co dokázala.
Pohladil ji po tváři. Poté jí opatrně vzal a uložil na rudý samet, kterým byla rakev vystlána.
To byla ona, jeho anděl. Jeden z mnoha andělů.

Pršelo.
Stál pod plačcí oblohou a pozoroval smuteční průvod.
Vůz s rakví se mírně pohupoval. Za ním šlo mnoho lidí. Oděných v černé, barvě smrti a rozkladu.
Přesto to bylo lepší, než aby ona skončila spálená na pohřebišti, kde měli věčně odpočívat časem
zapomenutí hrdinové. Těch už přece bylo dost.
Zajímalo ho, jaké to může být v nebi. Snad tam jsou všichni jeho andělé.
Vzpomněl si na plavovlasou kunoichi s bledými tvářemi a modrýma očima.
Jistě je krásná.