SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Sókratova jeskyně

Co by se mohlo stát v našem světě takovou Sókratovou jeskyní?

Je důležité si položit otázku, jestli celá naše moderní společnost nesedí „v jeskyni“. Pro většinu z nás je důležité být takříkajíc cool a hlavně nebýt out. Nechceme působit podivně ani směšně. Kdo však určuje, co je divné a směšné? Jsme to my, nebo ostatní kolem nás? Nad tím se kolikrát většina z nás nezastaví. Proč by měla? Mají vše, co jim moderní doba poskytuje. Oblečení podle nejnovější módy, poslouchají hudbu, která zrovna nejvíce letí, nové mobily, hodinky, auta a další věci, které jim umožňují stále „zkracovat čas a zrychlovat tempo jejich životů.“
Všechno však něco stojí a k tomu abychom něco z toho měli nám slouží peníze, které si vyděláme. Takže každý také stojí o to, aby měl peníze a dobré místo. Abychom mohli mít dobré místo, musíme nejdříve chodit do školy, kde se učíme poznatky vědy, jenže věda jde pořád dál a my se musíme naučit čím dál větší objem znalostí. Přitom některé neupotřebíme tak, jak bychom mohli. Přesto i tyto znalosti po nás moderní svět požaduje. Když nakonec dobré místo dostaneme, je těžké si ho udržet a stojí nás to hodně sil. Někdy si díky této snaze ani neuvědomíme, že jsme přestali mluvit s našimi skutečnými přáteli a blízkými. Získáme peníze, ale namísto toho, abychom se zamysleli, na co je skutečně potřebujeme a co je nezbytné, utíkáme do obchodu, abychom si za ně koupili ty skutku cool věci, které se někdy ukáží jako naprosto zbytečné nebo které nám jen umožní získávat další peníze.
Někteří lidé díky své touze po penězích se začali chovat bezohledně sami k sobě. Zatímco jiní se začali chovat bezohledně k druhým. Nejsou to jen lupiči, kteří vám ukradnou v tramvaji z batohu či kabelky peněženku, či lidé kteří dělají podvody v několika set miliardách. Jejich hlavním motivem nemusí být dokonce ani peníze, ale může to být jejich zdánlivé pohodlí, či aby se necítili hloupě. Mohou mít svůj podíl na tomto chování nejen lidé sami od sebe, ale také media?
Otevřená encyklopedie Wikipedia definuje reklamy takto:

„Reklama je jakákoliv placená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, rozhlasová, plakátová nebo jiná.
Reklama je také známá pod moderním pojmem marketingová kampaň – tento výraz se používá, když obchodník (obecněji nabízející) využije několik komunikačních kanálů zároveň nebo jejich kombinaci. Například rozhlasová reklama může vysvětlovat televizní spot apod.“
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Reklama)

Reklama tu byla od vzniku obchodování, přesto na lidi začala působit svým „takovým vlivem“ až v dnešní době. Co to však způsobilo? Možná to, že na ně narážíme téměř neustále, není to jen v televizích, na internetu, nebo v novinách a časopisech, ale také i když někam jdeme a téměř nezáleží kam, setkáme se s reklamou, i když je to pouze na billboardu, který jen bez všimnutí obejdeme. Reklamy působí na naše podvědomí zcela cíleně také díky značné studii psychologie. Nemusíme kolikrát si ani vědět, že si kupujeme věc, kterou nám naočkovali reklamy, či že to, na co se díváme je reklamou (například když se ve filmu objeví nějaký výrobek se značkou.)
Lidé, kteří vytváří reklamy, to dělají zcela záměrně, protože čím víc lidí zmanipulují, tím větší budou mít zisk, avšak ani oni si neuvědomí, že na ně, ač sami znají triky manipulace, nakonec jsou rovněž ovlivněni reklamou. Tím je celá naše společnost v jakémsi nezvladatelném kruhu, je uvězněna v jeskyni.
Zdá se však, že stejně jako lidé v jeskyni, ani někteří z nás nechtějí být z tohoto kruhu vyvlečeni a spatřit světlo, a to valně dokazují i různé dnešní filmy a seriály. Jako například o tom, jak vezmou někoho, kdo tak říkajíc se neobléká cool, a oni z něho udělají správného cool člověka. Na konci jim ten člověk děkuje, jak má skvělý díky tomu život, uvědomuje si však, že tím, že ho někdo takto změnil k obrazu spíše svému, ztratil originální část sama sebe, která ho od ostatních odlišovala?
Když jsem uviděla obrázek z jednoho takového seriálu, kde dívka byla zachycena před tím a potom, a zeptala jsem se kamarádky, kde ji to víc sluší, jasně a bez zaváhání mi odpověděla, že poté. Já jsem si tak jistá nebyla.
Je pro nás skutečně důležité uchovat si svůj pokrok spíše než klid a mír? Nevracíme se tím zpět na stromy, nebo do jeskyně, nebo jsou tyto úvahy naprosto scestné a oni nás vrací zpět?
Pokud s tímto přístupem nesouhlasíme a chceme z jeskyně odejít, tak kde bychom měli hledat cestu?
Možná bychom nejdříve si měli začít uvědomovat, co děláme a proč to děláme, co nás k tomu vede není to reklama, nebo naše povaha „Nechci se stranit“.

Dodatek autora:: 

Moje úvaha se jmenuje Sókratova jeskyně podle textu Podobenství o jeskyni, co napsal Platon, o lidech jenž žijí (jsou vězněni) v jeskyni a to, co se děje venku, vidí pouze jako stíny. Mají svoji vjedu stínů a své vlastní sociální uspořádání... Co se stane s člověkem, kterého vezmeme a vytáhneme ho na svět? Co se stane, když ho zase do jeskyně vrátíme?
Téma jenž je, ač na svoje stáří, stále aktuální a myslím že, perfektně se hodí na naši společnost.

4.8
Průměr: 4.8 (5 hlasů)