Solution (9.část)

Sasuke Uchiha
Přišla atomovka! Tak bych asi nejvýstižněji nazval třetí dějství naší milostné scény, která byla únavnější než kdokoliv z nás čekal. Ne, že by mi to vadilo… právě naopak, byl jsem nadšenej z každého nového pohybu a pocitu. Až na jeden…
Ten pocit…
Pocit, kterému se říká zvýšená agrese.
Proč jen jsem byl místy tak hrubej? Jasně nejsem, žádný svatoušek… nikdy jsem nebyl… ani při sexu ne, ale já… nechtěl jsem mu ublížit. A přitom jsem toužil, aby byl jen můj, jen můj se vším všudy… nikoho jiného. Ale proč jsem to zaháněl do takových extrémů…? Vždyť se ani nebránil, nic nevytýkal.
Choval jsem se jako zvíře… místy…
Zvíře v říji…
Bez… emocí,… v hlavě… jen… pudy…
Držel jsem mu ruce dál… a zase příliš silně, protože Naruto přivřel bolestně oči. Musel jsem sakra krotit tyhle svý pudy. Ještě si pomyslí, že nejsem normální… Jako že tohle u mě nebylo normální.
"Promiň." zašeptal jsem a položil si na chvíli čelo na to jeho.
"To nic není." oplatil mi stejně a jemně mě políbil. Kvůli tomu, jak na moje občasný tvrdý přírazy reaguje, jsem se chvílemi fakt nenáviděl. Aniž bych chtěl tedy… moje pocity a vjemy jsou fakt dost přeházený. Ale za to všechno může jen Naruto.
Jen ten prevít Naruto…
Přestal jsem na to myslet a věnoval se zase svým potřebám… a jeho potřebám samozřejmě. Chvílemi jsem ještě předváděl omluvný postoj k věci,… a to líbáním a různým opečováváním jeho rozkroku. Pak jsem se opět vrátil k postoji zvaném - Sasuke. Otočil jsem ho na břicho a strčil mu dva prsty do jeho ještě pořád neodolatelného a úzkého otvůrku. Krásně mi zavzdychal a rudou tvář zabořil do svého polštáře. Ale jeho pusu se stále slyšel… a jeho dech s ní… mě zase dostal do obrátek. Vyndal jsem tedy prsty a sledoval, jak můj kamarád zajíždí dovnitř… už jen to mě nehorázně vzrušilo a tak jsem už potřetí ztratil úplně kontrolu.
Zatmělo se mi a já jen přirážel a přirážel. Hlas v pozadí, plný vzrušení mě jako jediná věc ujišťoval, že ta osoba pode mnou je nadmíru spokojená s tím, co jí tu provádím. Ani jeden z nás nebyl proti, tak proč se krotit nebo hlídat? Bylo to jen naše… naše věčné a tvrdé spojení…
Něco mi říkalo, že je něco špatně…
Ale svědomí to nebylo.

Datum: 22. 4. 2232
Intimní styk mezi mnou a Narutem nastal už před třemi dny. V tu dobu se ještě neobjevily žádné vedlejší příznaky, které by naznačovaly úspěšné formování zygoty. Ani k dnešku se nic nemění. Jistě, u žen se první příznaky objevily až po týdnu ale u mužů je tohle jiné. Třetí den, za každý byly provedeny tři, jeden a dva styky, které z nějakého důvodu nabíraly na síle agrese. Tedy z mé strany určitě. Přesto vzrušení a chemická přitažlivost nemizela. A tak mi nezbývá nic jiného než to zkoušet a modlit se, že jsem se nesekl.
K tomu všemu se náš vztah vyvíjel na úroveň normálního chození středoškolského páru. Ne, že by mi to nějak moc vadilo… stejnak jsem věděl, že ho nemiluju. Ten pocit,… všechny moje pocity vycházeli jen z jeho neodolatelné chemie, která byla neuvěřitelně spalující. Nedalo se mu prostě odolat ani myšlenkami jsem to nedokázal… byl prostě jako droga a jeho tělo zejména.

Ten den jsem zase po dlouhé době něco napsal. V těch zbývajících jsem byl tak mimo, že jsem byl vůbec rád, že jsem si na něco vzpomněl. No jo, ať žijou naše první líbánky. Takhle jsem ještě s nikým úplně bez sebe nebyl. Ale jak se říká, vše je jednou poprvé…
Protáhl jsem se a odložil deník i se svými poznámkami a myšlenkami zpět do tašky, kterou jsem měl skopnutou pod postelí. U Naruta jsem se teď zdržoval dost často, zejména v jeho posteli a v jeho, koupelně. Odhrnul jsem peřinu, a jak mě pán bůh stvořil, přešel pod teplou sprchu. Na to, že to byla jen koupelna pro jednoho syna,… byla dost velká. Umyl jsem si zamyšleně vlasy a zbytek těla a pak vypnul vodu. Chvíli jsem tam v tom malo-velkém prostoru stál a díval se na dlažbu pod sebou. Myšlenky mi vířily jedna přes druhou a já je nedokázal uklidnit.
To mám v hlavě jen jeho nebo co?
Blbost. Prostě blbost.
Moje soustředění dostávalo v posledních pár dnech pořádně zabrat. Fakt že jo. Vyšel jsem ven a popadl modrý ručník, který byl speciálně určený pro mě. Naruto mi totiž včera vynadal, když jsem ho celej mokrej povalil do jeho čistě povlečené postele. Tak moc jsme hold řádili… a on se pak naštve jen kvůli pár ulepeným skvrnám od našich mléčných výrobků a kvůli snaze, kterou musel vypotit, když je uklízel. Jako by to snad byla moje chyba, že se tak mockrát udělal na prostěradlo. Přistoupil jsem na jeho podmínku s ručníkem a kartáčkem, abych ho nenaštval prkotinou… stejnak ho už tak každou chvíli urážím a dělám si z něj srandu… ale, to je jen škádlení. A jemu se to svým způsobem líbí, protože to patří k mojí osobnosti.

"Sasuke?" zeptal se mě Naruto, když jsem u snídaně dlouho nic neříkal.
"Promiň. Co si říkal?" zeptal jsem se omluvně a vůbec si neuvědomoval, že na mě celou dobu, co jsem se oblíkl a sešel schody, mluvil.
"Jestli se mnou dneska nepůjdeš na hřiště." zeptal se Naruto a tvářil se dost nakrknutě, když zjistil, že ho nevnímám a ještě k tomu se u toho tvářím jako, kdyby mě to vůbec ne…
"Proč?" řekl jsem, i když mi byl hlavní důvod vcelku jasnej.
"Volali kluci a ptali se, jestli přijdu, ale já se necítím moc dobře. Tak jsem navrhl, že bys…" řekl Naruto rychle a co nejvíc potichu, ale nepomohlo to… slyšel jsem každý jeho strašný slovo a…
"Tos neudělal." teprve teď mi došlo, co to znamená. Naruto ale nafoukl tváře a naklonil se přes stůl.
"Někdo musí hrát za mě a navíc,… chci, abys je líp poznal." řekl a tvářil se fakt vážně. Kdo by sakra chtěl po stávajícím, aby poznal bývalý umělce v posteli? O čem si tak asi budeme povídat? Pochybuju, že budeme rozebírat jen tak Narutovo krásný pozadí.

"S kým si v týmu?" zeptal jsem se poraženě a upil trochu kakaa, co mi Naruto připravil.
"Já, Choji, Shikamaru, Shino a Kiba." Vyjmenoval členy svého malého týmu, ale já znal stejnak jedno.
"Ach jo." řekl jsem a dal najevo svůj nesouhlas. Proč zrovna s Kibou? Dalo se to na jednu stranu čekat.
"Co? Měl bys být rád, že mám v týmu jen jednoho bývalýho." řekl na svou obhajobu Naruto.
"Zvládl bych kohokoliv jinýho, jen ne toho vyhrožujícího ukňučenýho blbce." řekl jsem a zavřel oči.
"Přestaň fňukat a oblíkej se." řekl mi Naruto a hodil po mě z ničeho nic svůj žluto-modrej dres.
"Do čeho?" řekl jsem a toho žlutý obludnosti na klíně si nevšímal. Abyste rozuměli, já nemám rád dres.
"Do tohohle." řekl Naruto a ukázal na to schválně prstem.
"Neměl si to náhodou na sobě, když jsme…" řekl jsem a snažil se ho tím naštvat, když on štve mě.
"Sklapni! Vypral jsem to, takže nemáš důvod si stěžovat!" řekl a obešel stůl ke mně. Pak mi sundal…
"Jsi si jistý, že mi to bude?" řekl jsem a nechal si sundat s radostí tričko.
"Jo. Mě je to trochu větší a ty si přibližně stejnej co já." řekl a když zjistil, že si mě prohlíží, uhnul.
"Měl bych ale podmínku." řekl jsem a snažil se ignorovat rudou tvář, ve které se rýsoval úšklebek.
"Nech mě hádat…"
"Proč tak sarkasticky, co?" zeptal jsem se a přitáhl si ho do náruče.
"Na nic jinýho ani nemyslíš." poukázal na fakt a snažil se vysmeknout a oblíct mi tu žlutou hrůzu.
"A ty snad ne?" zašeptal jsem a čekal, co udělá. Naruto vzdychl a podíval se do strany.
"Začínám si myslet, že je to nějaká nová neobjevená choroba." Pustil jsem ho a složil ruce na prsou.
"Vzájemnému přitahování říkáš choroba?" řekl jsem a nechal si navléct tu žlutou obludnost.
"To není jen vzájemné přitahování. Je to, jako bych byl tebou posedlej." řekl Naruto bez obalu.
"To mi lichotí." řekl jsem a věděl, že já mám z toho podobný pocity. A stejnej názor. Jsem posedlej!
"Zapomeň na to." řekl Naruto uraženě a začal mi sundávat kalhoty. Pak se zarazil a přestal mi…

"Ne, ne. Jen pokračuj dál…" řekl jsem a věděl, že to vyzní jako dvojsmyslná věta. Naruto zrudl.
"Ne!" řekl a zvedl se na nohy. Pak sáhl pro druhý díl dresu a chtěl ho po mě hodit… jenže já…
"Ale no ták." řekl jsem a přitulil se k němu ze zadu. Poznal jsem to,… jeho dech a krásnou vůni…
"Ne." řekl Naruto ale nesnažil se vysmeknout. Byl naprosto v klidu. A tak jsem vzdychl.
"Uklidní tě alespoň fakt, že já tu chorobu mám taky." řekl jsem, vzal si od něj ty kraťasy a oblíkl si je.
"To mě uklidňuje od začátku." řekl Naruto a otočil se na mě. Jemný úsměv se proměnil na úšklebek.

Naruto Uzumaki
Musel jsem si zakrýt pusu. To, jak komicky až sexy v mém dresu barvy slunce vypadal, bylo celkem vtipný. Do toho se všemožně ošíval a dělal, že je úplně někde jinde. Jeho reakce byly fakt roztomilý. Ale raději jsem nic neříkal, ještě by si to rozmyslel, kdybych si z něj začal utahovat.
Po prvním počátečním znechucení se Sasuke smířil se situací a přestal si stěžovat. Dokonce jsem si všiml, že místy nad vychytávkami dresu uznale kývá hlavou. Nakonec ho ještě donutím milovat tu žlutou obludnost, jak sám říká. I když moc v to nedoufám.
Škoda, že nemůžu taky hrát.
Abyste rozuměli, od rána, kdy jsem se zase probudil vedle nahého a zpoceného Sasukeho, ne že by mi to nějak vadilo, mi je divně. V hlavě mám takový divný tlaky, jako bych měl migrénu a do toho… no jak bych to jen nazval… svědí mě… no, já... éto… prostě mě svědí bradavky! A to se mě nikdo nedotýká ani Sasuke mi za celou cestu na hřiště neřekl jedinou nemravnost. Je to fakt divný… co se to sakra se mnou děje? Že by další stupeň nadrženosti? Nebo jsem chytil vážně nějakou chorobu? Všechno je to divný… ach jo… zase ta divná bolest v hlavě…

"Jdete pozdě, Naruto." oznámil mi Neji a v mojí hlavě zase cinknul zvon.
"Dík za Info." řekl jsem a vůbec mě nezajímalo, jak podrážděně to vyznělo.
"No já nevím, kdo se tu minule rozčiloval na Sae." připomněl Gaara a oba si mě s nehraným zájmem prohlíželi. Nesmí si všimnout, jak hrozně mi ve skutečnosti je.
"Fajn, omlouvám se, stačí?" řekl jsem rychle a porozhlídl se po ostatních. Fakt jsme tu poslední.
"Zatím jo." řekl Neji spokojeně a upravil si vlasy svázané teď v culíku. Kiba k nám přiběhl z kraje hřiště a nesl míč. Objal mou maličkost a díval se přitom na Sasukeho. Tyhle žerty ho asi nikdy neomrzí.
"Znáš pravidla, Sasuke?" zeptal se mého kluka Kiba a hodil mu svůj třetí míč. Ty první dva mu odnesla nedaleká řeka. A při obou případech si za to mohl sám. To měl ještě hroznou mušku.
"Něco jsem zaslechl." řekl Sasuke nevzrušeně a míč bez problému chytil. Nepřestávali se měřit pohledy a sem tam mezi nimi přelétl blesk.
Uvědomujou si vůbec, že hrajou společně?
"Výborně." řekl Kiba a pustil mě. Pak se všichni rozprchli na svoje pozice. Já jsem chytil Sasukeho za rukáv a trochu ho k sobě přitiskl.
"Buď hodný, ano." řekl jsem a dal mu jasně najevo, že si nepřeju, aby někomu něco provedl, jen proto, aby předvedl, že je nejsilnější alfa-samec na hřišti.
"Klídek. Jen se vzájemně oťukáme." řekl Sasuke a hodil míč ke svojí pravé noze.
"Tohle není ragby, jasný. Nemůžeš někoho sun…" varoval jsem ho, nebo jsem se o to alespoň snažil. Bez toho, abych to čekal nebo dovolil… mě vzal za bradu a zmocnil se mých úst. Překvapilo mě to, ale po chvíli jsem se nedokázal udržet a polibky mu vracel.

"Neboj…" zašeptal, když mě nechal znovu nadechnout a přesunul se i s míčem na svoje místo druhého útočníka. Já se s rudou tváří vzdálil za ohraničení hřiště a sedl jsem si do trávy. Dneska nebylo takové vedlo a přesto… jsem se za těch pár sekund v Sasukeho náručí zpotil jako pes.
Jsem z něj nemocnej… Při tom všem,… pocitech, těch divných tlacích v hlavě a toho svědění řekněme v jistých partiích mého těla…, jsem si ani nevšiml faktu, že nás ostatní pozorujou. Možná proto, když začali hru, se z počátku nikdo nesoustředil. Pak se ale rozjeli a hned bylo na co koukat. Asi za minutu dal Sasuke prvního góla a Neji musel připustit, že byl dobrej. Protože jsem měl pocit, že to teď bude u jeho brány hustý, přesunul jsem se až k ní a opřel se o kmen stromu, který stál těsně vedle ní. Neji to zpozoroval a sem tam se na mě podíval, když mě čas. Když se zdálo, že se k němu Sasuke ani Kiba dlouho dobu nepřiblíží, uvolnil se a díval se na mě dýl, než bylo obvyklé…
"Co je?" zeptal jsem se, když už se to nedokázal ignorovat.
"Jsi bílej jak stěna." řekl mi Neji a přešel trochu víc ke mně. Přitom nezapomněl sledovat hru, která se zrovna odehrávala na druhé straně hřiště.
"To se ti jen zdá." řekl jsem a snažil se nevšímat si nárůstu touhy, která se mi posledních pár hodin vracela v intervalech, a když jsem ji nijak neutišil, bolela mě hlava.
"Nech toho laskavě." řekl naštvaně a k mému překvapení mi přiložil ruku na čelo. Jeho dotek se mnou nic nedělal, ale přesto mi to nějakým zvláštním úkazem nepřišlo hnusný. Asi jako, když mě Kiba obejme… prostě nevinný gesto… přivřel jsem oči a držel jsem.
Asi po pár sekundách, svojí ruku Neji zase stáhnul. Pak si mě zvědavě prohlídnul a vzdychl.
"Nedělali jste to se Sasukem v dešti?" řekl a já věděl, že si zase potřebuje rejpnout, aby nevyšel ze cviku. To to nemůže říct jako normální dospívající člověk sakra?!
"Já nemám teplotu, jasný!" řekl jsem a věděl, že nelžu. Ráno jsem si jí dokonce měřil a nic mi nebylo. Prostě normální teplota člověka… tu horkost, kterou si Neji spletl s teplotou, jsem měl poslední dobou pořád a byl jsem si vcelku jistý, že jí způsobil úplně jiný zdroj… než venkovní počasí.
"Ne, to nemáš. Ale hlava tě zjevně bolí." řekl Neji věcně a podíval se na hřiště, kde se právě Kiba pral o míč s Leem. Byl to dost vyrovnaný souboj, jako vždy.
"Trochu." řekl jsem a pousmál se jejich směrem. Neji se podíval zpět na mě.
"Zajdi s tím k doktorovi. Tím přeci nic nezkazíš." řekl a upoutal tak znovu mojí pozornost. Podíval jsem se na něj a pak znovu na hřiště… poraženecky jsem vzdychl.
"No jo." řekl jsem jen a dál zasněně koukal na kluky, jak si kopou a snaží se dát srovnávací bod. Neji byl překvapivě vedle mě zticha a jen pozoroval to, co já. V takových chvílích bylo jeho mlčení k nezaplacení. Bohužel, on byl jedním z těch, co mě znali nejdýl a nejlépe… proto jsem čekal, kdy řekne tu drobnost, který si všiml určitě už na začátku celé naší sešlosti.

"Sasukemu si to neřekl, že ne?" řekl po pár minutách, kdy jsme oba hleděli bez zbytečných komentářů před sebe a nevnímali jeden druhého… a přitom vnímali.
"Ne."řekl jsem a ani se nesnažil lhát.
"Měl bys." řekl a vážně si mě prohlížel. Neji obhajuje Sasukeho? Na jednu stranu má pravdu.
"Jo, já vím." řekl jsem a naštval se sám na sebe.
"Ty mu nevěříš, Naruto?"
"Věřím, jen… mám pocit, že mi něco tají."
"Třeba má důvod." řekl Neji a nadzvedl jedno obočí. Důvod jste měli všichni.
"Jen doufám, že je dost dobrej." řekl jsem a ušklíbl se.
"To je každej důvod, Naruto."
"To mě právě děsí." poukázal jsem na fakt a vzdychl. Tohle jsem zrovna s ním probírat nechtěl.
"Ať tak či tak… alespoň zjisti, co ti je." řekl, zvedl se a přešel zpět do brankoviště.
"Jo, to bych asi měl." podíval jsem se na něj a pousmál se. "Neji." podíval se na mě. "Díky." dodal jsem.
"Nemáš za co." řekl jen s nezájmem a podíval se zpět do hřiště. Pousmál jsem se…
"Ale mám." řekl jsem… Já si všiml růžových flíčků, které se mu na malou chvíli objevily v obličeji.
Za hodinu byl konec. Stav skončil 2 : 2 ! A tak tu byla další remíza. Jako pokaždé po náročné dřině při hře na profesionály jsme zašli do naší oblíbené cukrárny. Sasukemu to vůbec nevadilo a jak se zdálo, byl s dneškem velmi spokojen stejně tak jako já. Hodně dlouhou sobu jsme všichni seděli a jedli nejrůznější druhy zmrzliny, povídali jsme si historky a nezapomenutelné trapnosti, které bychom rádi, aby nikdo neviděl. Dokonce i Sasuke na sebe něco prozradil a že to byla síla.

Pár hodin na to jsme se ze Sasukem, ač unaveni a zmoženi celým dnem, nedokázali udržet a tak jsme jako všechny tři předchozí noci vlítli nadrženě do akce. Tentokrát to bylo v sedě a o něco jemnější. Sasuke mi mezi nohama olizoval hříšně mého kamaráda a já se nedokázal na nic soustředit na tož na nějakou bolest hlavy. Když jsem vystříknul a trefil jeho obličej, nehorázně jsem se za to styděl a řekl si, že z toho bude další trapná historka… Sasuke se ale jen pousmál a co šlo tak olízl jazykem… ten zbytek otřel rukou a svými prsty od mého semene se dostal do mých úst, které byly už hezkou chvíli pěkně nadržený. Poslušně jsem ochutnal a s rudou tváří polknul. Pak jsem dostal pochvalný polibek a… pár prstů do otvůrku. Zavzdychal jsem táhle do Sasukeho obličeje a nechal o sebe pečovat. Pak když je vyndal, nadzvedl mě a podíval se mi do očí… já s touhou dosedl na jeho už tak moc vzrušený penis. Bože… kolikrát mi ještě zastavíš srdce, Sasuke? Líbal mě na krku a jemně do mě přirážel. V hlavě jsme museli mít zase vymeteno, ale mě to bylo fuk. S posledním přírazem jsme se oba svalili unaveně vedle sebe a Sasuke si mě přitáhl do svého objetí. Jen chvíli mi ještě poskakovalo srdce z toho, jak mě víská ve vlasech, než jsem únavou usnul na jeho zpocené a teplé hrudi. Takhle chci žít a cítit se věčně.