Spravedlnost jsem já! 8. kapitola

Začíná tady být velice nepříjemná atmosféra. Policisté jsou unavení a vyděšení. Umírají členové zásahové jednotky. Yagami je pobouřený asi nejvíce, protože Ryuuzaki podezírá jeho syna. Kolik že to včera říkal, že je to procent? Už si to nepamatuju. Asi stárnu.

Na tohle už dávno nemám nervy. A taky nemám to srdce to říct nahlas. Jakmile bude Kira po smrti, mohu přemýšlet nad něčím, jako je odpočinek. Teď ale nehodlám ustoupit.
Policejní síly se rychle tenčí. Včera jsem obdržel zprávu od Reye Penbera. Podle jeho slov je Light „ten nejvzornější kluk na světě. Volný čas tráví se svou přítelkyní, jindy je doma.“ Takže dokonalost sama. To mi nejde do hlavy, jak by mohl takhle spokojený člověk, který prakticky nemůže mít žádné problémy, mít vražedné sklony?

Jenže Ryuuzaki tohle odmítá pochopit. Zítra se dozví pan Yagami a pan Kurosagi pro ně dost možná nehezkou zprávu. Kamery a odposlech do jejich vlastních domovů. Nebudou nadšení, to je jasné. Ale L jinak nedá. Zdá se mi to, nebo má opravdu na Lighta spadeno? Byl kvůli tomu dokonce i v jeho škole, mezi lidmi, na veřejnosti! To ještě nikdy neudělal. Nespí. Jen tupě zírá do prázdna a přemýšlí.

Každopádně, s něčím takovým už bych si nemohl zahrávat, nemám na to věk. Jsem unavenější a unavenější, den ode dne je to horší. Snad už to brzy skončí…

Právě přišel Matsuda a Aizawa, strhaní jako obvykle.

„Zásah!“ zařval najednou Ryuuzaki ze svého nekončícího transu a na pohovce poskočil několik centimetrů. Škubl jsem sebou leknutím, stejně tak i dva nově příchozí policisté.
„Co-cože?“ vykoktal jsem ze sebe konečně.
„Noviny! Teda zprávy! Kira! Zasáhnul! Infarkt!“ i z jeho komunikačních schopností jsem byl unavený, ačkoli mi nedělalo takové problémy ho pochopit. Totéž se ale nedalo říct o mých kolezích, kteří už zmateněji snad ani vypadat nemohli.
„Kde?“ sednul jsem si na pohovku a zíral na televizi, kde nervózní moderátor reagoval na smrt zločince těsně před ním. Prakticky na něj hříšník spadl a on se pod jeho vahou ohýbal, avšak práce je práce, mikrofon držel pořád a snažil se lyricky popsat své pocity. Kameraman málem shodil leknutím kameru a spojení se náhle přerušilo. Najednou byla místo moderátora jiná žena, tentokrát přímo ze studia. Očima těkala všude možně a snažila se cokoli říct:

„No… tedy… právě jsme byli svědky nečekaného… zá - zásahu Kiry… tedy, myslíme si, že měl tuto vraždu na svědomí Kira, protože Eric Touchi byl již dlouho hledaným zločincem a dopadnout se ho podařilo teprve včera. Musím říct… že…“ Ryuuzakiho přestalo její koktání zajímat a vypnul s nezájmem televizi, jeho zorničky však byly zúžené.
„Zavolejte… zavolejte někdo panu Yagamimu a panu Kurosagimu. Potřebuju je tady, ty kamery nepočkají.“ Řekl hlasem, kterému se nedalo vzdorovat. Vzal jsem do ruky telefon a zhostil se svého úkolu.