Staří známí - část 10

Petr přišel z práce domů, osprchoval se, hodil na sebe jen domácí kalhoty, pojedl a pak si nalil skleničku červeného, co dostal od Robina k narozeninám a usadil se na gauč. Chvíli jen tak hleděl před sebe nebo do skleničky a přemýšlel, co bude dělat s načatým víkendem. Při pohledu na láhev vína, která stála na stolku, se jeho myšlenky postupně přesunuly k Pavlovi. Rád by ho viděl. Rád by si na něj sáhl. Na ty jeho jemné vlasy. Má je ještě tak krátké, jako když se viděli naposledy, nebo si je znovu nechal narůst? A co teprve jeho tělo. Bezděčně zahýbal prsty pravé ruky, jako by se ho opravdu dotýkal.

Jednou na to dojde. Už s Robinem plánují setkání s miláčky.

Docela se mu po Pavlovi zastesklo. Tak rád by ho obejmul… Nikdy nezapomněl na to úžasné tělo… Ty představy byly tak živé, že se na něj prostě musel podívat. Natáhl se ke stolku pro mobil a právě, když otevíral galerii fotek, aby našel tu správnou, ozval se domovní zvonek. Položil skleničku i telefon zpátky na stůl a šel otevřít.
„Čau, co tu děláš?“ zeptal se, jen co viděl, kdo stojí za dveřmi.
„Přišel jsem na návštěvu, to nemůžu?“ odpověděl Robina a vešel dovnitř, aniž by čekal na vyzvání.
„Co kdybych nebyl doma,“ zamračil se Petr a zavřel za ním dveře.
„Prosím tě. Věděl jsem, že jsi doma.“ Robin shodil sandále, skopl je k botníku a šel přímo do obýváku. Přeci jen tu nebyl poprvé. „Víš, že si všechno umím zjistit,“ usadil se na gauči a rozhlédl se kolem sebe. Jeho pohled se zastavil na láhvi a skleničce s nedopitým vínem. „Dones i pro mne. Dám si s tebou. Máme co oslavovat,“ ukázal všechny zuby, když se jeho tvář roztáhla do širokého úsměvu.
Petr se otočil a beze slova zašel do kuchyně pro další skleničku a nalil víno. Podal mu to a usadil se vedle něj.
„Tak co je tu k oslavování?“ byl zvědavý, protože mu bylo jasné, že to nebylo řečeno jen tak.
Robin se trochu napil a postavil skleničku zpátky na stolek. Důležitě se na Petra podíval.
„Víš, o Pavlovi je problém zjistit, kdy a co dělá. Jeho program je docela nabitý a nikdy nedělá nic stejně. Navíc pořád s někým je,“ krátce pohlédl na telefon, a když viděl rozkliknutou galerii fotek, bylo mu jasné, na co se chtěl Petr podívat. „Ale!“ důležitě zvedl prst do vzduchu, aby si vynutil větší pozornost. „Zítra jdu navštívit zlatovlásku.“
Petr se přestal opírat. Narovnal se a zadíval se zblízka Robinovi do očí.
„Jak se k ní chceš dostat?“
„Bude zítra sama. Její matka odjela a vrátí se až v neděli večer a Tomáš má brigádu. Takže nic nebrání tomu, abych se u ní zastavil, a pěkně se s ní přivítal,“ Robinův úsměv vypadal spíš jako nebezpečný úšklebek. „Jo, už se těším…“ zasnil se a přivřel oči.
Petr se opřel zpátky. Občas nechápal, jak může všechno takhle zjistit. Opravdu měl známé snad všude. Někdy ho tím docela děsil.
„Jo, ty tu možnost máš. Ale co mám oslavovat já?“ povzdechl si.
„Pomůžu ti,“ chytl Robin Petrovu ruku a položil si ji na svůj rozkrok. Byl napjatý a volal o pozornost.
„Některá z těch tvých kurviček tě poslala do pr**le?“ zeptal se Petr, přesto mu však přes látku stiskl penis, až z Robina vyšlo tiché vzrušené povzdechnutí. „To jsi přišel jen kvůli tomuhle?“ stiskl ho znovu.
„Víš, co chci…“ vydechl Robin, když ucítil další stisk.
Přesunul svoji ruku Petrovi mezi nohy a několikrát mu přejel po penisu. Usmál se, když cítil, že reaguje přesně tak, jak chtěl. Postavil se, naklonil se k němu a olízl jeho rty. Hned na to chytl za gumu jeho domácích kalhot a rychle je stáhl dolů. Petr se před ním ukázal ve své nahotě. Petr se jen mírně pousmál a natáhl ruce před sebe. Rychle rozepl Robinovi opasek a poklopec a také on táhl jeho kalhoty dolů i se spodním prádlem.
„Tohle mi holky nedají a nějakou náhradou se nenechám ojíždět,“ skopl Robin kalhoty bokem. Klekl Petrovi mezi nohy a začal projíždět v ruce jeho nabíhající erekci.
„Mělo mi to být jasné. Vždycky když přijdeš ke mně, chceš hlavně tohle,“ zaklonil se Petr a víc se zapřel do sedačky, jak ho začalo polévat horko a přehnala se po něm první vlna vzrušení, která ihned nastartovala jeho sexuální touhu. „Jsi pořád nadržený… Máš někdy dost?“ vzdychal někam směrem ke stropu, když ho Robin znovu protáhl v ruce a pak se k němu sklonil a začal ho ojíždět jazykem a několikrát nasál do úst.
„Tvoje velikost mi plně vyhovuje,“ zvedl Robin hlavu. Narovnal se a stáhl si triko. Promnul si svou erekci, která naběhla do své velikosti, aniž by se jí už musel jedinkrát dotknout.
„Co za to?“ narovnal se Petr.
Několikrát se otřel dlaněmi o jeho nahou hruď, a podrážděním jeho bradavek si vynutil mírné zasténání. Udělal by to, i kdyby po něm nic nechtěl. Sex s ním byl vždy divoký, rychlý. Na nic si nehráli a šli rovnou na věc. A Petr si to s ním rád užíval. „Kde máš…“
„Tady,“ odpověděl rychle Robin, aniž by ho nechal domluvit. Sáhl do kapsy odhozených kalhot a vytáhl malý čtverečkový obal. Kondom byla jediná podmínka, kterou si Petr kladl od začátku, co se poznali. Bez něj ani ránu. Věděl, že Robin ojede kde, co a proto mu nevěřil.
Díval se, jak trhá obal mezi zubama a jak mu potom pomalu nasazuje gumu na jeho tvrdou erekci. Robin se v tom vyžíval a nezapomněl ho před tím ještě olíznout a podráždit na žaludu. Věnoval několik polibků Petrovi na břicho a na prsa. Pak se zvedl a zaklekl vedle něho na sedačku. Zapřel se rukama o opěradlo, prohnul se v zádech a pěkně vystrčil zadek, aby Petra ještě víc nalákal.
„No tak…“ ozval se netrpělivě a v jeho hlase bylo slyšet, že je vážně nadržený.
„Ještě jsi mi neodpověděl, co za to,“ Petr vstal a postavil se za Robina. Chytl ho jednou rukou za bok a druhou zamířil rovnou do místa, které přímo lákalo ke vstupu. Dvěma prsty hned několikrát projel jeho konečník.
„Zjistím ti u Tiny o Pavlovi všechno, co budeme potřebovat. Do pr**le!“ vykřikl Robin, když se mu prsty otřely o stěny análu a podráždily prostatu.
„Přesně tam,“ ušklíbl se Petr spokojený s jeho reakcí. „Vidím, že se tu na to někdo chystal, co?“ vytáhl prsty a promnul mezi nimi to známé vlhko od gelu. Jedním kolenem zaklekl na sedačku.
„Jo, k***a… dělej už!“ Robin to už nemohl vydržet. Zajel si jednou rukou mezi nohy a začal třít svůj penis.
„Jak chceš,“ nastavil se proti němu a prudce do něj zajel.
Robin, i když to tak toužebně očekával, vykřikl. Jeho ruka se mu podlomila a on zabořil hlavu do opěradla sedačky. Rychle a nahlas oddechoval. To je přesně to, co má rád. Tohle se naučil v base. Bez dlouhých příprav, nechat se protáhnout a jít.
Petr se naklonil a také on se zapřel rukama. Uvěznil Robinovo tělo mezi ním a sedačkou.
Mohl tak přirážet, aniž by si ho musel přidržovat. Jeho akce tak byla rychlá a dravá. Robin se musel pevně držet, aby nenarazil hlavou o stěnu. Ale ani to nebránilo v tom, aby to probíhalo tak jak to potřeboval. Tak jak to chtěl…. Takhle byl schopen se udělat, aniž by se jedinkrát dotkl svého penisu. Petr mu se svou surovostí vyhovoval, a když měl chuť se nechat ojet, šel rovnou za ním. Nikoho jiného už ani nevyhledával.
Teď jen vždy vydal hlasitý povzdech v souladu s Petrovými nájezdy a nechal své tělo i mozek naprosto propadnout tomu skvělému pocitu, který se na něj hrnul a zakousnul se do něj jako vzteklý pes.

„Tak jak to máš naplánovaný?“ zeptal se Petr Robina, když později seděli vedle sebe na sedačce a kolem nich se vznášel dvojí úzký proužek cigaretového dýmu. Oba dva popíjeli víno, pokuřovali a tvářili se víc než spokojeně.
„No Tinina matka nebude doma celý víkend a Tomáš jde do práce na odpoledne. Dělá v mekáči, takže se jen tak brzy nevrátí. Dopoledne něco mám. Kolem půl druhé budu volný, tak pro mě přijedeš.“
„Jsem snad tvůj taxík? K té tvoji krásce jdeš snad ty, ne já,“ zamračil se Petr.
„Podívej,“ narovnal se Robin a podíval se na něj s výrazem, že si nepřeje žádné protesty. „Jedu za ní, ale jedu tam i kvůli tobě, na to nezapomínej. A navíc, nezapomeň, že mi sebrali řidičák na dva roky. Autobusem se mi fakt nechce a autem… No… Začínají dovolené, všude je plno policajtů.“
„Taky bys měl přihodit něco na benál, když pořád někam vozím,“ zapřel Petr ruku o jeho holou hruď a odstrčil ho od sebe. „Stojí skoro čtyřicet korun. Myslíš, že kradu?“
„Dělám to kvůli tobě,“ potáhl Robin z cigarety a zamáčkl nedopalek v popelníku. „Příští týden mám dostat nějaký prachy… Nestarej se odkud,“ zarazil Petra, když viděl, jak se nadechuje. „Naberu ti pak plnou, stačí?“
Petr taky dokouřil, vypil zbytek vína a vstal. Když se sehnul k zemi, aby uklidil odhozený kondom, ucítil ruku na svém zadku.
„Nech toho,“ odstrčil ji a narovnal se. „S tím benálem ale počítám.“
Robin jen spokojeně přikývl. „Měl bys to někdy zkusit. O hodně přicházíš.“
Petr jen mávl rukou a odešel to vyhodit do koše. To tak… Nikdy nikoho mezi nohy nepustil a nemíní s tím ani začínat.
„Musím už jít,“ zvedl se Robin a začal se oblíkat. „Zítra mě vyzvedni doma o půl třetí.“
„Jo,“ zamručel Petr. „Jdu se osprchovat. Zabouchni za sebou,“ dodal a zmizel v koupelně. Vešel do sprchy, pustil vodu.
„Přijeď včas. Něco ti chci ještě ukázat, než pojedeme za Tinou,“ nahlédl Robin do koupelny a než mu Petr stihl odpovědět, byl pryč.

„Tak co? Uděláme si oběd, nebo někam zajdeme?“ zeptal se Pavel, když se protahoval v posteli.
Bylo už skoro jedenáct hodin, ale ani jednomu se nechtělo vstávat. Alex se jen zavrtěl a něco zamrčel.
„Co?“ zasmál se Pavel a přetočil se na něj. Zalehl ho, chytl ho za ruce a přitlačil mu je na matraci vedle hlavy. „Nebylo ti rozumět,“ zasmál se znovu a políbil ho na rty.
„Ještě jsme ani nesnídali a ty už mluvíš o obědu,“ škubnul Alex trochu rukama. Když to s Pavlem ani nehlo, pohnul proti němu svými boky, až trochu nadskočil a málem přepadl dopředu.
„A kdo ti může za to, že takhle vyspáváš?“ přitlačil mu Pavel ruce ještě víc.
„Kdo? Ukázal bych na něho, ale jaksi to nejde,“ Alex pootočil hlavu na bok a podíval se na svou ruku. Zápěstí měl sevřené, ale i přesto se snažil pohnout prstem a namířit ho na viníka. „Kdo mě nenechal v noci pořádně vyspat? Co myslíš?“
„Já ti teda nevím… Kdo ví, s kým jsi celou noc vyváděl,“ Pavel se začal smát nahlas, když viděl, jak se snaží napřímit ukazováček. Sehnul se a kousnul ho do něj.
„Do pr**le!“ vykřikl Alex a prudce sebou pohnul. Vyškubnul své ruce z držení, rychle převrátil Pavla na postel a zalehl ho. Teď to byl on, kdo držel ruce Pavlovi a pěkně se v tom vyžíval. Tlačil se na něj celým tělem a usmíval se. „Tak co?“
„Co, co?“
„Co budeme dělat?“
„Půjdeme se nasnídat?“ zeptal se Pavel a snažil se vyprostit ze sevření.
„Dobrá volba,“ přikývl Alex. Sehnul se k němu a políbil ho. „Měl by sis umýt zuby,“ zasmál se. Pustil svého zajatce a rychle seskočil z postele. „Jdu se první sprchovat!“ křikl ještě a rychle utekl do koupelny.
Pavel se s úsměvem protáhl na posteli a pak pomalu vstal. Přejel si jazykem po zubech. No jo, měl by si je umýt. Zamířil do koupelny za Alexem. Už skoro chytal za kliku a představoval si, jak se mu nacpe do sprchy, když mu začal zvonit mobil. Povzdechl si. Podle zvonění poznal tátu. Vrátil se do pokoje.
„Ahoj,“ pozdravil ho, jen co se hovor spojil.
„Ahoj Pavli. Prosím tě, zapomněl jsem ti včera říct, že se dneska staví Martin pro nějaké věci. Mám je nachystané v pracovně. Můžeš mu to potom dát?“
„No, jo,“ zamručel Pája. Na tohle si nejspíš nikdy nezvykne. Táta je pořád hlavou v práci, i když je víkend a měl by si užívat volno. „Kde to je?“ zastavil se u tátova pracovního stolu, který byl jako vždy perfektně uklizený. „Na stole nic není.“
„Podívej se do šuplíku. Jsou to tři složky, fialové. Je na nich napsané – rozpočty a jsou očíslované podle data.“
Pavel začal otvírat jeden šuplík za druhým, ale žádné fialové složky neviděl.
„Nikde to nevidím,“ držel Pája telefon ramenem, aby mu nespadl a oběma rukama se přehraboval v šuplících.
„Možná jsem na ně něco hodil, podívej se pořádně,“ povzdechl si Petr. „Jen doufám, že jsem je nenechal v práci. Musel bys pro ně dojet, protože Martin zítra odjíždí a potřebuje to.“
„Počkej. Na chvíli si tě odložím. Dám si tě na hlas,“ chytl Pája telefon do ruky, protože mu pořád klouzal. Přepnul na hlasitý odposlech a položil ho na stůl. Znovu začal přehrabovat jednotlivé šuplíky, až došel k poslednímu. Nadzvedl pár složek a pod nimi uviděl ty, které hledal.
„Mám to,“ ozval se s hlavou u telefonu. Položil je na stůl a rychle je prolistoval. „Jo, jsou tu z osmého, devátého a desátého.“
„Jo, to jsou ony. Martin pro ně přijede kolem třetí, tak buď doma. Nezapomeň, prosím tě.“
„Neboj, budu na to myslet,“ Pavel se s tátou rozloučil a vypnul telefon. Začal vracet věci do šuplíku, které předtím povytahoval.
„Už je snídaně hotová?!“ ozval se z koupelny Alex.
„Udělej si ji sám!“ odpověděl se smíchem Pavel. Rychle chtěl nastrkat zpátky povytahované složky, aby ještě stihl Alexe v koupelně, když se mu samou zbrklostí všechno vysypalo z ruky.
Začal nadávat a sbírat papíry po zemi. Jedno po druhém ukládal pěkně do šuplíku. Věděl, že má táta rád pořádek a určitě by se mu nelíbilo, kdyby to měl celé přeházené. Vzal do ruky poslední zelenou složku, otevřel ji, aby srovnal vyčuhující papíry, když se zarazil.
Nevěřil vlastním očím. Tohle… Tohle neviděl už víc jak dva roky.
Nohy mu vypověděly službu a on ztěžka dosedl na židli, až s ním zhoupla a kousek popojela dozadu. Složku měl rozloženou na klíně a roztřesenou rukou si jeden z papírů přiblížil k očím, aby se ujistil, že vidí dobře. Nechápal, proč to tam táta má. Zíral na to a sotva dýchal. Srdce mu začalo silně bušit, když si uvědomil jednu zásadní věc.

Táta asi něco tuší.

Vzpomněl si, jak s Alexem přijeli a on tu měl na návštěvě Standu a přesně tuhle složku rychle uklízel ze stolu.

Proč? Co se dozvěděl? Někdo mu něco řekl? Proč se v tom po takové době vytáhl?

Svíral to v ruce a hlavou mu běžela spousta variant, co se asi mohlo stát, že se v tom táta začal hrabat.
„Tak co je s tou snídaní?“ ozvalo se najednou od dveří.
Pavel byl tak zamyšlený, že ani neslyšel Alexe přijít. Trhnul sebou a složka mu znovu málem spadla na zem. Rychle ji zavřel a strčil do šuplíku.
„Něco se stalo?“ zeptal se Alex, když ho viděl, jak se tváří.
„Co?“ zvedl Pája hlavu. „Ne, jen volal taťka a chtěl, abych něco pro Martina nachystal. Přijede si pro to ve tři,“ pokusil se o úsměv, nohou zasunul šuplík, jako by se ho už nechtěl dotýkat. Vzal ze stolu složky a šel do předsíně, kde je položil na botník.
„Nějak se mi nechce snídat,“ vrátil se do pracovny pro mobil a ještě jednou hodil pohled na poslední šuplík, jako by tím chtěl získat nějakou odpověď na své otázky, které se mu honily hlavou. „Co kdybychom se najedli venku? Dáme si rovnou oběd?“ vystrkal Alexe do předsíně a přejel mu rukou po ještě mokrých zádech.
„To můžem,“ přikývl Alex. „Ale dal bych si aspoň kafe. Půjdu si uvařit, než se umyješ.“
„Tak udělej jedno i pro mne,“ snažil se Pavel mluvit klidně, i když uvnitř byl úplně rozhozený. Ani nečekal na odpověď a zavřel se v koupelně. Vešel do sprchy. Stál tam, s rukou položenou na kohoutku a přemýšlel. Pořád nebyl schopen pochopit, proč to táta vytáhl.

Je to náhoda? Proč zrovna teď, když mu začaly chodit ty smsky od Petra? Začíná se to nějak moc zamotávat. Vždyť se ho ani nemůže na to zeptat. Zlobil by se, že se mu přehraboval ve složkách anebo by se mohl začít vyptávat. A on rozhodně nikomu nechce říct, co se teď děje.

Nervózně si prohrábl vlasy a povzdechl si. Otočil kohoutkem a pustil na sebe chladnější vodu.
To ho aspoň probere.

„Kam zajdeme na oběd?“ zeptal se Alex, když se později oblíkali. Dřepěl u své tašky, přehraboval se v ní a hledal něco, co ještě má čisté. Vedle něj se tvořila hromada věcí.
Nakonec našel použitelné triko a lehké třičtvrťáky. Začal cpát věci zpátky.
„Nech to tak, můžeme potom vyprat. Stejně musím dát čisté povlečení,“ zastavil ho Pavel a ukázal rukou k posteli. I když se tomu bránil a neměl k tomu moc chuti, nakonec se naučil prát.
„Jak chceš,“ pokrčil Alex rameny. „Ale myslel jsem, že si ten víkend užijeme…“
„Hele, to by ses chtěl celý den válet jen v posteli?“
„Hm, a proč ne?“ přistoupil Alex k Pavlovi v momentě, když si přetahoval triko přes hlavu. Chytl ho kolem pasu a přitáhl k sobě. Pohladil ho po holých zádech a políbil na rameno, které se vzápětí schovalo pod bavlněnou látkou. „Nejraději bych tu zůstal a nikam nešel. Ale prát a ještě k tomu vařit… To bych rovnou mohl jet domů,“ usmál se a jednou rukou prohrábl Pavlovi vlasy.
„Nebuď tak napjatý,“ zamračil se. „Prostě nerad vařím. Proč myslíš, že Met s námi ještě bydlí?““
„No to nevím, proč s vámi bydlí,“ odstrčil ho Pavel od sebe.
Také on se mírně zamračil. Je pravda, že na Meta žárlí. Ale kromě toho v něm ještě občas zahlodá pochybnost, co se týká Tiny. Občas si vzpomene na to, že ti dva před tím spolu něco měli. A i když ví, že by se k ní Alex nevrátil, stejně si občas nemůže pomoct a pak se trápí zbytečně představami, jak ti dva spolu kdysi… Raději zahnal myšlenky a představy, které se mu tlačily do hlavy. Natáhl se pro telefon a schoval ho do kapsičky u boku.
„Tak jdem?“ usmál se na Alexe a šel se obouvat. Už začínal mít hlad. Vynechání snídaně se začalo projevovat.

Restaurace, kterou si vybrali, nebyla daleko. Moc se jim nechtělo někde courat. Hlavně chtěli být co nejdříve zpátky doma. I když od včerejšího podvečera skoro nevylezli z postele, pořád měli hříšné myšlenky. Jako by si tím chtěli vynahradit veškerou tu absenci za celý školní rok, kdy se viděli jen zřídka.
Seděli, popíjeli džus a čekali, až jim číšník donese jídlo.
„Možná jsme měli raději zůstat doma,“ ozval se Alex, když na Pavlovi už delší dobu pozoroval náznaky nervozity.
„Proč?“ usmál se na něj Pája a chytl ho za ruku, kterou měl položenou na stole.
„Přijde mi, že se ti sem ani nechtělo.“
„Proč? To je v pohodě. Aspoň nemusím vařit,“ stiskl Pája Alexovy prsty.
Ten stisk opětoval a pak natáhl druhou ruku a pohladil ho po tváři. „Měl by ses oholit, škrábeš.“
Pavel uhnul hlavou do boku. „To je dobrý. Včera ti to nevadilo…“
Alex stáhl ruku k sobě a druhou vymanil ze sevření. Opravdu se mu to nezdálo a měl pocit, že je Pája od rána čím dál víc nervóznější.
„Stalo se něco?“ zeptal se přímo. „Přijdeš mi tak trochu…“
„Trochu co?“ vyhrkl Pavel. Neměl rád, když ho někdo poučoval, co má dělat se svým obličejem a když někdo naznačoval, že není v pořádku. Od jisté doby na tohle byl háklivý.
„Ale nic. Kašli na to,“ odpověděl Alex.
Ještě jednou se na Páju zkoumavě podíval, ale pak uhnul pohledem. Nechtěl se dohadovat. Nevěděl, co si o jeho chování má myslet. Ráno, když vstali, byl v pohodě, ale pak byl najednou nějak odměřený. Pořád se kolem sebe rozhlížel, jako by někoho hledal a jeho odpovědi byly úsečné.

Co tu změnu mohlo způsobit?

„Nebyl jsi v noci spokojený?“ naklonil se k němu blíž. „Můžeme to napravit, jak se vrátíme.“
Chvilku bylo ticho. Pavel krátce pohlédl Alexovi do očí a pak se znovu rozhlédl kolem sebe.
„Tím to není,“ povzdechl si. Nechtělo se mu vysvětlovat, co našel u táty ve stole a že mu chodí smsky od Petra. Nechtělo se mu na to myslet, natož se o tom ještě bavit.
„Tak přece jen…“ zamyslel se Alex nahlas. „Tak co je?“
„Co by mělo být? Říkal jsem ti, že nic,“ zamračil se Pája. „Jen mě trochu štve, že jsem ti předtím několikrát volal a ani jednou jsi mi nezvedl telefon. Nejspíš ses dobře bavil,“ snažil se z toho nějak vymluvit. A když se to tak vezme, tak ho to opravdu štvalo. Měl obavy a trápily ho různé představy.
„Aha, tak tohle,“ opřel se Alex a zkřížil ruce na prsou. „Napadlo tě taky, že jsem telefon nemusel vůbec slyšet? Kolikrát ti volám já a nebereš mi to, protože máš pořád tichý režim,“ zaútočil hned zpátky.

Taková blbost a Pája mu to vyčítá?

„Jenže u tebe to není zvykem. A navíc…“
„Navíc co?“ narovnal se Alex a ruce položil na stůl. Tahleta Pavlova žárlivost ho občas štvala. I když to nebylo časté, ale vždycky ho zamrzelo, že mu nevěří.
„Nic,“ sklonil Pavel hlavu a upřeně se díval na flek na ubruse. Začal prstem obkreslovat jeho tvar. Zatracený Petr. Kdyby se neozval, kdyby nenapsal ty smsky, bylo by všechno v pohodě. Takhle…
„Je tu oběd,“ přerušil Alex to chvilkové ticho. Stáhl ruce ze stolu a počkal, až jim číšník naservíruje jídlo. Vzal do ruky příbor a než nakrojil maso, ještě se na Páju upřeně podíval.
„Mrzí mě, že mi nevěříš. Nemám důvod tě podvádět a nebaví mě pořád se obhajovat,“ mračil se, když mu to všechno říkal. „Dobrou chuť,“ řekl o něco důrazněji a pustil se do jídla. Nejraději by se teď zvedl a šel pryč.
„Dobrou chuť,“ odpověděl Pája. „Promiň,“ dodal ještě tiše, než strčil první sousto do pusy.