Dům má dva výtahy, jeden nákladní a druhý o dost menší, který máme přímo vedle dveří. Máme byt v nejvyšším patře baráku, a ač si vždy slibuji, že pro zdraví a fyzičku alespoň třikrát do týdne půjdu po schodech, vždy nakonec přeci jen jedu výtahem a stejně tak i zbytek naší rodiny. I když vzdávám většinou alespoň hodinu před tím, než mám vyrazit z domova do školy, nakonec vždy ten čas promrhám, takže nakonec vyrážím z domu s pár minutovým zpožděním a rozhodnu se pro výtah, protože je prostě rychlejší.

Šálu si omotám kolem krku a kabát si většinou zapínám až tam, protože není času nazbyt. Náš výtah má velké zrcadlo naproti dveřím, do kterého se vždy pak zakřením, vypláznu na sebe jazyk a studuji, kde na čele se mi objevil další beďar. Jednám tak stejně jako máma, která si také tam zapíná kabát, zašklebí se do zrcadla a začne si rozmotávat sluchátka do mp3, aby si mohla cestou do práce pustit nějaký ten metalový song. To ovšem zdaleka nemáme na mého bráchu, který si vždy pravidelně v něm zavazoval tkaničky u bot. Než výtah sjede z šestého patra dolů, stihne si vždy zavázat obě trekovky.

Táta to na rozdíl od nás má ještě o jedno patro víc než my. Jezdí do mínus jedničky, kde jsou garáže a to oním druhým výtahem, který je prostornější a s dveřmi na čidlo, které se vždy po pár sekundách sami zavřou, což je velmi rozčilující, když do výtahu stěhujete několik zavazadel. Opravdu by mě zajímalo, který chytrák to čidlo navrhl pro nákladní výtah, protože je to evidentní nesmysl, ale nuže budiž. Táta naštěstí nikdy moc ráno do práce nepospíchá, a tak je asi pravděpodobné, že ve výtahu se jen opře o jednu ze stěn a v duchu ještě spí.

Když tak vyjmenovávám, co dělá a nedělá naše rodina ve výtahu, stojím v něm a dělám na sebe opičky do onoho zrcadla, říkám si také, co tak asi v něm vyvádějí ostatní naši sousedé. Chovají se spořádaně a jen čekají na to, až je doveze, kam si žádají? Tupě hledí na červená čísla na černé, malé obrazovce, jak se postupně mění, podle toho v jakém jste zrovna patře? Mačkají pumprdlík patra, ve kterém jsou, místo patra do kterého se chtějí dostat? Ono tlačítko na chvíli zablikne a pak onomu člověku teprve dojde, že je úplný idiot… Onehdy to tam dost silně zapáchalo močí. Nějaký paniček asi psa dlouho trápil, nešel s ním ven, a tak to psisko pak pustil ve výtahu, tedy aspoň doufám, že to byl pes. Ten den jsem si vážně slibovala, že aspoň občas budu chodit pěšky, což se nestalo. Kde však onoho dne byla uklízečka, netuším. Jindy to tam zase smrdělo po levném, ale silném parfému. Píši schválně smrdí, jelikož můj táta má alergii na takové to vůně, chudák přišel s červeným nosem a podlitýma očima. A tak když zvážím tyto zážitky, možná je lepší nevědět.