Zapomněl si (10.část)

NARUTO
„Nic. Jen sem si vybavil jednu vzpomínku.“ řekl jsem a pobaveně se na ní usmál. Tím sem jí chtěl dát najevo, ať radši nezabíhá do detailů. Sakura to zjevně nepochopila, a proto se hloupě zeptala.
„Jakou prosím tě?“
„Naruto vs. kuchyň!“ řekl jsem nejvýstižnější název, co mě na tu situaci napadl. Ani sem se nemusel obtěžovat s nějakým vysvětlováním, protože se Sakura začala šíleně smát. Asi si to dokázala živě představit. V mé paměti je to taky ještě živě.
„Takže výbuch.“ řekla a mě překvapilo, že měla k téhle historce stejný první dojem. Usmál sem se.
„Hotová atomovka.“ přitakal jsem a začal se smát s ní.

Už hodinu se snažím dát tuhle pitomou skříň tam, kam jí Sakura chce! Upřímně už mi to začíná lízt na nervy! Jak se ukázalo, ženský jsou na práci jak stvořený...jde jim jen kibicování!
„Tobě to teda trvá.“ řekla Sakura a dívala se na mě s konce schodiště. Já byl zatím v půlce a už sem funěl jak velbloud. To, že sem měl dost, bylo zapříčiněno tím, že ta nádhera si odmítala vyprázdnit tuhle lodní skříň! Proto byla tak těžká a proto sem měl co dělat, aby se nepřevážila a nezabila mě! A k tomu všemu sem ze shora slyšel všelijaké poznámky o své neschopnosti! Prostě příjemné dopoledne...a to sem netušil, co moje okouzlující partnerka chystá na finále.
....
Asi dvanáct skříní a tři stolky sem musel dát na nové místo. Potom sem Sakuře pomohl uklidit věci, které na mou žádost, jen z některých skříní vyndala. Neumíte si představit, jak sem odpoledne vypadal. Takhle by mě nezřídil snad žádný z mých nepřátel. Začal jsem vnímat a zvedat se do sedu, až když sem ucítil vůni čerstvé ryby. Sakura v zástěře a s úsměvem na rtech mi přinesla svačinu. Ryba s rejží. MŇAM!
Rovnou sem se do toho pustil, bez jediného zaváhání a za chvilku byl talíř přede mnou prázdný. Sakura na to nic neřekla jen se tak vlídně usmála.
„Díky bylo to vynikající. Nevěděl jsem, že už umíš vařit?“ to sem asi říkat neměl. Sakura se najednou napřáhla a dala mi ránu. Nic velkého ale bolelo to.
„Blb*e!“ řekla a odpochodovala do kuchyně. Musel jsem se tomu zasmát, určitě to někde koupila. Za pár minut jsem začal zívat, ta únava mě chytila dřív než obvykle a...protáhl sem se. Sakuryn gauč je tak příjemný, snad nebude vadit, když si zdřímnu. Chvíli sem koukal do stropu a pomalu zavíral oči. Pak nevím, jak sem prostě zapomněl počítat ovečky a rovnou sem šel do peřin.

****
Ležel jsem doma ve své posteli a přemýšlel, jak udělat Sasukemu radost. Chtěl jsem ho potěšit, rozesmát ho, anebo jen zahnat špatné myšlenky.
„Naruto.“ zaslechl jsem hlas ode dveří.
„Sasuke?“ otočil jsem se a posadil se.
„Zůstaň kde si.“ řekl mi a usmál se na mě. Já ho poslechl.
„Půjdeš ke mně?“ zeptal sem se a lehl si. Pořád sem mu hleděl do očí.
„A kam jinam.“ řekl a pousmál se tím svým arogantním šklebem, který sem miloval.
„Tak proč váháš?“ řekl jsem a čekal, co udělá. Pár rychlými kroky se dostal k mé posteli a za chvilku se nade mnou skláněl a prohlížel si kontury mého obličeje.
„Teď tě políbím, Naruto.“
„Dobře.“ řekl sem a sledoval ty mlsné rty, jak se přibližují k těm mým.
„Tss, ty hlupáčku. Dovolil by si mi všechno, co?“ parch**t! Zastavil se kousek od mých povolných rtů a prohlížel si moje zklamání.
„To si zjistil brzo!“ řekl sem a chtěl se mu pomstít. Odvrátil sem tedy hlavu z jeho dosahu. Marná snaha. Sasuke jí násilím převrátil a konečně se zmocnil mých rtů. Byl tak jemný a přitom se jeho touha stále víc a víc stupňovala. Po chvilce se mi zdálo, že mě snad udusí, ale pak najednou přestal a nechal mě načerpat životadárný kyslík.
„Dobrou, můj malý hlupáčku.“ řekl a rychlostí světla byl ten tam.
„Tak tohle si odpykáš, Sasuke!“ řekl sem a naštvaně se přikryl peřinou.
****

SASUKE
„Když to vybalíš rychle, možná tě nezabiju!“ řekl sem zostra! Neměl jsem náladu na tyhle její hry! Pokud ale mluvila pravdu...to mě štve! Ino se opět usmála a já se dostával do varu! Já jí asi fakt zabiju! Sai si toho musel všimnout, protože se na mě připravoval.
„Jen klid, Sasuke!“ řekl mi a taktně si poklepal na meč. Já se to snažil ignorovat. A Ino zřejmě taky.
„Půjdeš na kolena, Sasuke-kun.“ řekla mi posměšně Ino a já fakt dostal chuť jí zabít!
„Ty skončíš bez nich, jestli neřekneš, o co jde?!“ Asi si konečně všimla mého zabijáckého úmyslu. Ubrala totiž plyn a trochu se schovala za Sae.
„No, dobře...nemusíš hned trojčit. Jen si s tebe utahuju.“
„Blbá sranda! Mluv!“ řekl sem a začal se trochu uklidňovat. Přece jenom si polovina Konohy myslí, že sem ještě v říši zapomnění.
„Sakura říkala, že u ní dneska Naruto přespí. Ale vypadalo to, že si tím je jistá jen na padesát procent.“
„Proč by u ní přespával?!“
„Já nevím, ty hlupá*u! Třeba ho nějak unaví, co já vím.“ Sai se nenápadně pousmál a přitáhl si Ino víc k sobě.
„Nebo mu dá do pití uspávací prášek.“ řekl a dal jí pusu na tvář.
„Jo na to by taky nejspíš skočil.“ přisvědčila Ino a společně se tomu s tím idi*tem zasmály. Mě to ale zas tak vtipný nepřišlo. Ani sem se nesnažil rozloučit se. Prostě sem odešel a za rohem se rozeběhl k Sakuřině domu.

Sníh sem měl opět tam, kde sem ho nechtěl mýt a zima mi lezla tam, kam sem nechtěl. Přesto sem s pevným výrazem stál před tím nechutně hezkým barákem a ani se nehnul. Pořád sem marně přemýšlel o tom, proč bych měl jít dovnitř.
Vždyť spolu nechodíme ani nic podobnýho.
Nejsme ani pořádní milenci.
Mám jít dovnitř a udělat ze sebe šaška? A dát mu tak najevo, že mi na něm záleží?
Ne to fakt neudělám. Tak proč tak hrozně chci? Říct všem: Tenhle je můj! Proč je to tak těžké? Pořád sem přešlapoval na místě a ptal se sám sebe, co tu vlastně dělám?
Snad nežárlíš, Sasuke?
To určitě ne! Ani v nejmenším, ale ten blbej pocit. Sakra, já...já...
Já žárlím.
A na co vlastně?
Na to, že je jinde? Na to, že nebude dneska ležet v pokoji vedle toho mého? Dělám, jako by jsme spolu spali, ale my nespíme! Jen...jen vedle sebe přežíváme a mě to štve...
Vážně? Nebo si zase něco nalháváš?
Nevím. Poslední dobou je ve mně tolik rozdílných názorů. Navenek se snažím vypadat, že sem skála ale...ty... On mě vždycky tak moc rozhodí. Naruto já tě tak nenávidím, za tohle...za to, co semnou děláš! Za to, co děláš s mým srdcem...
A co teď?
Nedokážu si představit, že by spal jinde. Jdu si pro něj! A tak se i stalo. Neobtěžoval sem se zvoněním a rovnou otevřel dveře. Prohlédl sem si předsíň a krok za krokem směřoval můj směr k obývacímu pokoji. Když sem vešel, nestačil jsem se dostatečně uklidnit...to fakt nešlo!

Ona líbá Naruta.
Ona líbá mého Naruta!
Jak se sakra opovažuje dotýkat těch úst, které patří jen mě?!

Naruto očividně spal a ta malá děv*a toho využila a teď se po něm sápe! Bylo mi úplně jedno, co dělám a možná proto sem si neuvědomil, co se chystám udělat!
„Ty děv*o!“ řekl sem a s nenávistným pohledem upřeným na Sakuru sem se k ní začal přibližovat! Ve chvíli, kdy zaslechla můj hlas, se lekla a uskočila od mého malého spícího hlupáčka! Sakra, co to je za blbou přezdívku... No to je teď fuk!
„Sssasuke?“ řekla roztřeseným hlasem a couvala přede mnou docela rychlými kroky. To by tedy měla!