SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




......ALIVE?! -5. kapitola

Nová organizace
Jakmile ta útočnice zmizela, povolila i lanka. Konečně byli volní. Sakura ihned s brekem přiskočila k Narutovi. Na nic nečekala a dala se do léčení. Za tu dobu, co byli spoutáni, už ztratil hodně krve, celý zbledl a ještě k tomu upadl do bezvědomí. Sakura byla v šoku, rána byla hodně hluboká a ona už neměla tolik síly. Ostatní jí chtěli pomoct, ale neměli jak. Raději se jí nepletli pod nohy, jen ji vyděšeně sledovali.
Sakuře stékaly slzy po tvářích a mísily se s jeho krví.
„Ne! Naruto, nemůžeš mi tady umřít, po tom všem!‘‘ Křičela Sakura.
Krvácení nešlo zastavit a ona pomalu ztrácela síly. Byla celá zamazaná od jeho krve, ale vůbec to nevnímala.
Krvácení přestávalo. To byla alespoň nějaká dobrá zpráva, ovšem síly už docházeli i Narutovi. Jeho tep slábl, a dech také. Zbledl ještě víc, ovšem Sakura taky. Jakmile rána přestala krvácet, zhroutila se vyčerpáním vedle něj.
Naštěstí hned potom dorazil pravý Gaara a oba je převezli do nemocnice. Naštěstí díky Sakuře už s Narutem nebyl problém. Ránu vyčistili, zacelili a nechali je oba odpočívat. Nebezpečí ani jednomu z nich nehrozilo.
Minato se znovu vracel do úkrytu, ale celou cestu nemohl zapomenout na to děvče. Vůbec ji neznal, ale líbila se mu, hlavně když se zlobila. To byla vždy tak neodolatelná… Někde hluboko v duši však věděl, že je to zakázané ovoce. Tohle prostě nemůže, prozradil by se. Ovšem na druhou stranu… Moc ji chtěl. Při všem tom přemýšlení naprosto ztratil pojem o okolí a neuvědomil si, že ho Sasuke celou tu dobu se zájmem sleduje. Nevnímal ho, jen se rozvalil na pohovku a dál bezmyšlenkovitě hleděl z okna na vycházející slunce.
„Nejsi náhodou trochu ducha nepřítomnej?‘‘ Zeptal se ho Sasuke a dal mu ruku na čelo, přesně jak kdyby mu měřil teplotu. On však jeho ruku jenom odhodil. Neměl na něj náladu.
„Jsi buď vážně nemocnej, nebo těžce zamilovanej.‘‘ Zašklebil se Sasuke a posadil se vedle něj. Měl náladu akorát tak psinu. Minato ho však velice dobře poslouchal. Poslední věta ho trochu zarazila. Že by něco věděl? Nebo třeba jen vtipkoval?
„Zamilovanej… Co ty o tom víš?‘‘Odpověděl mu se zájmem. Sasuke však tentokrát dělal, že nevnímá. Opravdu o takových věcech nic nevěděl. Možná ani nechtěl. Minato ho však stále sledoval, protože byl zvědavý na jeho reakci. On však jen přešel na druhý konec místnosti a otočil se k němu zády. Na tohle mu opravdu odpovědět nemohl, neměl s tím žádné zkušenosti. A to ho právě tak moc trápilo.
„Tak hele, ty mi snad závidíš?‘‘ Otázal se ho zvědavě Minato a posadil se. Sasuke však neodpověděl a dál se věnoval sledováním zdi před sebou. Ovšem nebyl z toho nijak vyjevený a tak se vrátil zpět k Minatovi.
„Tak se pochlub, kdo je to?‘‘ Tentokrát byl zvědavý zas Sasuke a opět si přisedl vedle něj.
„Nebudeš tomu věřit, ale tvoje stará kamarádka.‘‘ Oznámil mu Minato a pohlédl mu do jeho zmatené tváře. Sasuke se zarazil, sice ji nepokládal jako kamarádku, ale velice ho toudivilo. Doufal, že ona na tom není tak zoufale. Jak si myslel, nebyla jeho kamarádka, ale nechtěl, aby jí to nějak zlomilo srdce. Nic k ní necítil, ale nevyrovnal by se s tím, kdyby jí nějak ublížil. Nemohl pomyslet na to, jak by to s ní pak dopadlo.
„Nežárlíš náhodou?‘‘ Zavtipkoval Minato a usmál se na něj.
„Mám k tomu jen jednu věc… Zlomíš jí srdce a já ti vaz.‘‘ Řekl mu ovšem trochu výhružně Sasuke a odsedl si od něj. Minata to trochu vyvedlo z míry. Myslel si, že na ně zapomněl, ale nevypadalo to tak.
„Tak přece k ní něco cítíš, co?‘‘ Zajímal se. Sasuke už neměl náladu ho dál poslouchat.
Dveře místnosti se otevřely a dovnitř vešla ta samá dívenka, která byla v Suně. Na tváři ji pohrával usměv a v ruce držela ukradený svitek. Jen jak ji Minato spatřil, přívětivě se na ni usmál. Teď už měl vše, co potřeboval. Dívka mu pyšně odevzdala svitek a přisedla si na vedlejší pohovku. Minato ho rozvinul, jen aby přesvědčil, že je to ten správný. Ne, že by o ni pochyboval, ale mohlo se stát cokoli. Byl to ten správný. Schoval ho a pohlédl na děvče.
„Svolej ostatní, večer se tu setkáme!‘‘ Přikázal jí a ona se dočista vypařila. Někdy mu připadala jako stroj, udělala všechno, co jí řekl, naprosto cokoli. Sasuke z toho měl pokaždé srandu a začal se přihlouple culit.
„Přestaň se tak přihlouple culit,‘‘ vyštěkl na něj Minato a sám se začal přihlouple culit. Dobře věděl proč.
„Co kdybys ji příště řekl, ať ti třeba políbí zadek? Myslíš, že by to udělala?‘‘ Zavtipkoval Sasuke, ovšem Minatovi to tak vtipné zas nepřipadalo. Na rozdíl od něj se pořád nerozvalovala na pohovce a nechytala lelky, nebo si třeba nehrála s kunaiem.
„Jak to s nimi vypadá?‘‘ Ptal se už alespoň po sté Kakashi zdravotníků v Suně. Nikdo mu však neopověděl. Museli jen čekat, jak to vše dopadne. Incident už celý prozkoumaly, ale žádnou stopu nenašly a k tomu zmizely i dokumenty. Gaara byl z toho všeho trochu vyjevený. Jak jen mohly hlídky nepoznat, že to není on? Vždyť to byla jen obyčejná přeměna.
Po další hodině je konečně zdravotníci pustili za nimi. Naštěstí to dopadlo dobře, dokonce i Naruto byl při sobě. Sice trochu bledý, ale s okolím komunikoval zcela normálně. Sakura seděla vedle něj a celou dobu ho pevně držela za ruku. Podle zdravotníku si tu Naruto ještě poleží, ovšem žádné trvalé následky mít nebude. Alespoň nějaká dobrá zpráva.
Nastal večer, slunce zapadlo a celou zemi pohltila neprostupná tma. Tmou šly čtyři postavy zahalené v dlouhých pláštích. Dorazili ke skále, kterou ovšem nešlo obejít. Zastavili se, ten první udělal pár znamení rukou a přitiskl dlaň na skálu. Jak to udělal, objevil se v ní vchod. Všichni vešli a dali se dál do spleti chodeb až na úplný konec, kde na ně čekala osvícená místnosti s velkým kulatým stolem. U něj seděli lidé. Naproti dveřím trůnil Minato a vedle něj postávala ta černovlasá dívenka. Kolem sedělo ještě několik dalších lidí a svůj pohled teď směřovali na nově příchozí.
„Jdete pozdě!‘‘ Oznámil jim Minato a potěšeně se pousmál. Ti nově příchozí si sundali kápě z hlavy.
Sasuke si sedl na židli naproti Minatovi a nasadil přísnou tvář. Minata to vyvedlo z míry, nechápal, kam zmizel ten optimistický úsměv.
„Stalo se něco?‘‘ Zeptal se a stejně jako on nasadil přísnou tvář. Ostatní okolo nich na ně hleděli.
„Už o nás ví Akatsuki…“ Odpověděl mu Sasuke a v místnosti si začali všichni šuškat. I sám Minato byl překvapen, tak rychle to nečekal. Ovšem teď už mají oba svitky, teď začne ta pravá zábava.
„Výborně.‘‘ Řekl Minato, čímž všechny okolo nesmírně udivil. Už si nikdo nepovídal, všichni okolo se teď dívali jenom na něj. I Sasuke pozvedl hlavu a nechápavě na něj hleděl.
„Když o nás ví, bude jednoduší je vyhnat z díry. Můžeme je dostat do pasti. Určitě nás budou hledat a my toho využijeme.‘‘ Vysvětlil potěšeně Minato a postavil se.
„Od teď se rozdělíme a budeme jednotlivě vyčkávat první vlnu útoků.‘‘ Oznámil jim a dal rozchod. Všichni se teď vrátili na svá předem určitá stanoviště a podle jeho rozkazu vyčkávali. Nakonec v místnosti zůstal jen Minato a Sasuke. Mlčky se dívali jeden na druhého.
„Já teď půjdu do Suny. Potřebuji, abys to tu na chvíli vzal za mě.‘‘ Promluvil na Sasukeho a pomalu odkráčel ke dveřím. Tam ho Sasuke ještě zastavil.
„Pamatuj si, co jsem ti řekl. Myslel jsem to vážně!‘‘ Podotkl a výhružně se mu podíval do očí.
„Neboj… Nemám s ní nic velkého v plánu. Zatím…‘‘

5
Průměr: 5 (7 hlasů)