INCUBUSES THEY MAY SO LOVE 02

„ Omlouvám se, že jsem přišel pozdě, ale zaspal jsem.“ řekl a šel si sednout. Sedl si vedle mne a vytáhl si věci na lavici. Začala jsem si kreslit po papíře, který jsem si vzala sebou, abych se nenudila. Konečně zazvonilo na velkou přestávku a já jsem hned vytáhla mobil a volala jsem Barči.
„ Ahoj Bajushko.. Jak se máš??“
„ Jé ahoj. Počkej dej si ale telefon dál od ucha“ řekla Barča a já tak uděla
„ Vrať se nám… Chybíš nám všem..“ začala řvát celá moje bývalá třída a mne se nahrnuli slzy do očí, protože jsem seděla ještě v lavici, tak to můj sexy soused slyšel
„ Taky mi moc chybíte… Za 14dní za váma přijedu..“ řekla jsem a slyšela jsem jen hlasitý jásot
„ Tak fajn za 14 dní, doufám, že tam jsou na tebe hodní..“ Barča
„ A tak dá se to, ale jsou to stašní zvědavci…“ řekla jsem a obě jsme se začaly smát
„ No nic já už musím jít, tak se měj hezky papa .“ řekla Barča a poslala mi do telefonu pusinku
„ Ty taky papa.“ řekla jsem a zavěsila telefon. Zrovna zazvonilo na hodinu a učitelka pořád nikde, tak jsem si vzala Mp3 a začala poslouchat a jako na chvál se mi vybila.
„ No super co budu poslouchat?“ řekla jsem si sama pro sebe
„ Ty nejsi to ty ta z toho klubu, co to tam v sobotu rozjela??“ zeptal se jeden z kluků a můj soused si mne začal prohlížet
„ Prosím tě, takové malé nemehlo??“ začal mne můj soused provokovat
„ Já nejsem nemehlo a už vůbec ne malá.“
„ Jo? Tak se ukaž…“ řekl soused a já jsem vstala a šla dopředu před třídu, všichni mi udělaly místo, já jsem si pustila písničku na mobilu, položila ho na nejbližší stůl a začala tančit po. Když písnička skončila, tak jsem šla přímo za svým sousedem.
„ Tak co? pořád si myslíš, že jsem malá a nemotorná??“
„ Ne. A ani předtím jsem si to o tobě nemyslel, ale věděl jsem, že by si jim pořád zapírala a věděl jsem jak tě k tomu vyhecovat..“ soused
„ No tak to je skwělé..“řekla jsem, sedla si vedle něho a dívala se z okna. Zazvonilo na přestávku a všichni se zase nahrnuli k naši lavici, jenže teď všichni otravovaly mojeho souseda. Zazvonilo na poslední hodinu. Všichni dělali celou hodinu bordel a učitel to nemohl už vydržet.
„ Sbalte si věci vážení, ukliďte třídu a běžte domů.“ řekl učitel a všichni začali jásat, rychle se sbalily, uklidily a šly co nejrychleji domů. Já jsem až tak nespěchala, protože se mi domů nechtělo, neměla jsem se na co těšit, šla jsem do parku a tam jsem si sedla na lavičku, když v tom mi zazvonil mobil
„ No kde jsi??“ otec
„ Budu doma ve 22:00 neboj se nic mi není a všichni mne do nové třídy hned přijaly.“ řeknu a vypnu hovor. Už se začíná pomalu stmívat.
„Kéžbych nemusela být člověkem, kdyby existovali upíři, tak bych neváhala a chtěla se jím taky stát.. Achjo…“ řekla jsem si sama pro sebe, teda aspoň jsem si to myslela. Slyšela jsem, jak se něco šustlo ve křoví a mne zamrazilo po zádech, zvedla jsem se a šla jsem pomalu domů, celou cestu jsem měla dojem jako by mne někdo sledoval… Doma jsem se osprchovala a šla si lehnout. Ráno jsem se vzbudila tak abych si stihla nachystat věci a pak jsem šla do školy… Vešla jsem do třídy a už seděl v lavici i můj soused, sedla jsem si vedle něj a vytáhla jsem si věci.
„ Promiň, že jsem se ti včera nepředstavil, já jsem Edward.“
„ Ahoj já jsem Jeny.“ představila jsem se a zrovna zazvonilo na hodinu, do třídy vešla učitelka. Edward vytrhl kousek papíru, na něj něco napsal a dal ho přede mne.
->Upíři existují, dávej si pozor na to, co říkáš…<- Když jsem si to přečetla, celá jsem ztuhla. Celou hodinu jsem nic neřekla. Konečně zazvonilo a Edward mi řek ať jdu za ním, dovedl mne na střechu školy a tam jsem se vzpamatovala.
„ Proč si mi to napsal?“
„ Protože jsem tě slyšel v parku. Musíš si dát pozor.“
„ A proč?“
„ Protože jsou upíři velice nebezpeční.“
„ Jak to můžeš vědět?“
„ Protože jsem jeden z nich.“
„ Cože?“ vyvalím na to oči
„ Vyhýbej se mi, a nechoď sama po setmění.“ řekl Edward a chtěl odejít
„ Kam jdeš? Já se ti nechci vyhýbat.“
„ Tak to by si měla. Mohl bych tě zabít…“ řekl Edward a už se chystal k odchodu, když v tom ani nevím jak, ale chytila jsem ho za ruku a on se zastavil
„ Já se tě nebojím…“ řekla jsem a on se ke mne otočil čelem, podívala jsem se do jeho černých očí, hypnotizovali mne, pomalu jsem se přibližovala k jeho rtům jemně jsem ho políbila a trochu se odtáhla a čekala, co udělá, chvíli jsme jen tak stáli a já už jsem chtěla jít z5 do třídy, jenže jsem cítila, jak mne drží za ruku
„ Neodcházej, prosím…“ řekl Edward, já jsem se otočila a než jsem stačila něco říct, tak mne políbil, byl to polibek plný lásky a vášně, odtrhly jsme se, jen abychom se mohly nadechnout.
„ Za chvíli bude zvonit, měly bychom jít do třídy.“ řekla jsem a Edward mne vzal kolem boků, já udělala to samé a šly jsme do třídy. Všichni na nás civěly, ale mne to nezajímalo, byla jsem ráda, že jsem si konečně někoho našla a byla jsem s ním šťastná.