Začátek konce II.

Byl pátek ráno a Sakura si jako obvykle nasazovala svou čelenku před velkým, oválným zrcadlem, netušíc, co jí dnes čeká. Podívala se na sebe v odraze zrcadla. Chtěla bych, aby to bylo vše jako dřív.. Sasuke-kun.. Naruto.. Bylo snad vše, co jsme spolu prožili zbytečné? Bylo by snad něco jinak? Ovšemže.. Sasuke-kun, znamenal jsi pro mne vše.. Naruto. Tebou jsem jen opovrhovala.. Byl jsi jiný, než ostatní.. Nenáviděla jsem to.. Byl jsi tak odlišný od Sasukeho. Co by bylo, kdybyste se neznali? Naruto by tu byl s námi.. se mnou..
Sakura v odraze zrcadla viděla, jak na okno jejího pokoje přilétla bílá holubice. Otočila se k oknu a zadívala se na ni. Náhle někdo zaklepal na dveře.
„Dále!“ křikla Sakura směrem ke dveřím.
„Ano“ ozvalo se a Gekkou vstoupil do místnosti. „Sakuro-san, dostav se prosím za Skykagem-sama. Má pro tebe velmi naléhavý úkol.“ Gekkou vyřídil vzkaz, který Sakuře poslal Nejvyšší a kouknul se na ni.
„Jistě“ odpověděla, ale stále se dívala na bílou holubici sedící na okně. Důležitý úkol, hmm.. Holubice lehce zakmitala křídly a vzlétla k nebi. Sakura váhala, ale nakonec vyskočila na to samé okno, na kterém byla ještě před dvěma vteřinami holubice a seskočila z něj na ulici.
V ulicích nyní bylo jen pramálo vesničanů a mnozí měli ve tváři stejně uštvaný a ustaraný výraz jako ostatní. Sakura věděla proč. Nikdo se s nikým nezastavoval na kus řeči, jako to bývalo za starých časů. Kolemjdoucí se drželi pospolu v pevně stmelených skupinkách a cílevědomě mířili za tím, co potřebovali. Nikdo zřejmě nechodil po ulicích sám, kromě pár jednotlivců. Mezi ně se řadila i Sakura. Všichni se obávali toho, co nastane, nikdo si nebyl ničím jistý.
Sakura už byla téměř u dveří hlavní budovy, ale zastavila se. Vzhlédla k nebi a pak teprve vstoupila dovnitř.
„Právě včas, Sakuro.“ Řekl Skykage-sama a přitom nasál kouř z dýmky.
„Zdravím.“ Pozdravila stroze Sakura.
„Probírali jsme s Gekkouem řadu okolností a usoudili jsme, že by bylo nejlepší, kdybys šla do Listové a pokusila se najít Hokagediary.“ Pověděl zkráceně to, co včera probírali s Gekkouem.
„Proč zrovna já? Proč tam nejdete Vy? Žil jste ve Skryté Listové poměrně dlouho, nehledě na to, že jste byl ve skupině s Tsunade-sama“ předhodila svůj návrh Sakura.
„Ano. Přemýšlel jsem o tom celou noc. Jenže ta vesnice, Listová, pro mě představuje řadu vzpomínek. Neunesl bych ten pohled… Všechno by se mi to vrátilo, po tak dlouhé snaze zapomenout“ odvětil se zavřenýma očima Jiraiya.
Jenže, vše to v sobě nosím od smrti svých přátel.. Sanžím se zapomenout, ale nejde to. Jenže pro ty lidi, kteří přežily tu katastrofu, chci udělat maximum, ať už jsou z jakékoliv vesnice. Už nechci vidět žádné, ze svých přátel umírat. Vzpomínal s těžkým srdcem Skykage.
Náhle někdo zaklepal na dveře a poté vstoupil.
„Máme tu důležitou informaci!!!“ řekl zadýchaně jeden, ze strážných ninjů.
„Vážně, a jakou?“ zeptal se Jiraiya. Že by nějaká jednotka získala zprávy o Narutovi nebo o Sasukem?