TFA Heritage - Prolog

Byla noc a na staveništi blízko Detroitu zavládla tma a klid. Svítila zde světla a dělníci už byly dávno ve svých domovech a u svých rodin, až na stavbyvedoucího, který dohlížel na stavbu toho, co mělo být na konci výrobní komplex společnosti Sumdac Systems, tak jako většina továren okolo a v Detroitu. Byl ve své pracovně v narychlo postavené chatrči a ukládal do skříní dokumenty o dnešní práci. Už se také chystal vyrazit domů, když vtom uslyšel jakýsi zvuk, následovaný slabými otřesy. Podíval se na hodinky, kde bylo několik minut po desáté, a začalo mu to vrtat hlavou.

Vždyť by měli být už všichni doma, proč teda jsou spuštěný nějaký mašiny? Řekl si sám pro sebe a vyrazil ven to prověřit. Staveniště bylo osvětleno lampami, ale i tak tu bylo spoustu stínu, které by vystrašily leckoho. Podíval se na to, čemu tady říkali „autopark“, kde uviděl pár buldozerů, náklaďáků a míchaček na beton, ale něco ho na tom zarazilo. Chyběla tam dvě nová vozidla, která tu nebyly ani týden. Byla to míchačka na beton a rypadlo. Obě byly jedovatě zelené a fialové a měly na sobě jakýsi fialový znak čehosi, co vypadalo jako nějaký obličej ve tvaru šípu. Všichni si je pochvalovali, a když se nad tím teď stavbyvedoucí zamyslel, ani nevěděl, jak se sem dostaly. Šel dál podél stěny skladu, když uslyšel hlasy. Ale bylo na nich něco divného. Byly hlasité a jakoby elektronické, ale znělo to, jako kdyby se bavili Brooklynští dělníci. Přitiskl se ke stěně a zaposlouchal se.

„… zajímalo by mě, proč nás sem poslal, Mixi. Vždyť tu nic není.“ Řekl jeden hlas a druhý ho následoval.
„Je jedno proč nás poslal, ale znáš to líp než já. Když mu někdo odporuje, střelí ho do hlavy tím svým udělátkem a začne mu hučet hlava, dokud neřekneš, že to uděláš. Je opravdu děsnej, ale určitě to má nějakej důvod.“ První hlas byl hlubší a možná i rozumnější, ale ten druhý zněl, jako kdyby byl větší. Stavbyvedoucí se bál podívat za roh, protože oba hlasy v něm vzbuzovaly hrůzu, protože se zdálo, že jdou odněkud z výšky. Ale něco mu říkalo, aby se podíval a zjistil, o co tu jde. Zatímco se pomalu posouval podél zdi, rozhovor Mixe a toho druhého pokračoval a do toho i různé zvuky kovu, jako kdyby tam hýbali s traverzami.

„Jasně, jen mě už nebaví dělat takovouhle špinavou práci.“ Promluvil ten s hlubším hlasem a ozvalo se kovové zadunění, jakoby někdo narazil do ocelových trubek. Stavbyvedoucí už byl nadosah okraje budovy a nakouknul, ale ten pohled ho tak vyděsil, že začal ustupovat, ale shodil tak tyč opřenou o zeď. Této chyby okamžitě litoval.
„Co to…“ Zeptal se ten s hlubším hlasem a podíval se ze své majestátní výšky dolů na stavbyvedoucího, který byl k smrti vyděšený. Ten začal utíkat pryč, ale popadla ho obrovská kovová ruka a dala ho do zamčené boudy střešním oknem, které s ním rozbil. Stavbyvedoucí začal tlouct do vrat, ale nebylo mu to nic platné.