SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Ai no Kusabi Chapter 1, part 06

  • Soubor nelze vytvořit.
  • Soubor nelze vytvořit.

Léto už bylo skoro u konce.
Bylo odlišné od parného horka v krátkém a netypickém léta. Byl to pouze rok od doby, co se Riki vrátil do chudinské čtvrti. Dny ubýhaly, šedě a monotóně, s ničím zvláštním nebo co by stálo za zmínku, ale Riki se necítil vůbec nepříjemně.
Říkalo se, že ten, kdo nemá velké ambice, tak jistě prožije svůj zbytek života. Ačkoli se potýkal s břemen vědění, že kdyby vyjádřil své pocity, nejenom že by se mu vysmály, ale krutě by ho uráželi, právě možnost volně dýchat mu naprosto stačila. V chudinské čtvrti nikdo na nikoho nenaléhal ani k ničemu nenutil. Riki si mohl znovu vychutnat pocit svobody bez omezení.

Jeho společníci si šeptali, že Riki se stal loserem. Pokaždé byli více a více naštvaní jeho pasivitou, s kterou přijímal vše co mu sdělili, nesnažíc se bránit. Byli zvědaví, ale neschopní odhalit Rikiho pravé pocity. Nikdo, ve střízlivém stavu, neměl kuráž čelit těm černým očím, třpytivým jako krystaly, které byli mnohem více zastrašující sladkým a nebezpečným šarmem, který občas proniknul skrz jeho clonu chladu, a který zapříčiňoval krutou ránu jejich srdcím. Ten, který před roky bojoval za chudinskou čtvrť, vůdce Bizonů, zmizel. Když tohle bylo konečně akceptováno, Rikim i ostatními z chudinské čtvrti, Riki si sám neuvědomoval, že teď vyzařuje skoro stoický půvab. Fakt, že si toho nebyl vědom, jen způsoboval, že lidé okolo něho to vnímali ostřeji, bylo něco, co vnitřně zabíjelo.

***************************************

"Eh?" Otázal se náhle Noriss, myslíc, že se třeba zmýlil.
Zabíjeli čas v jejich stejném starém úkrytu, tmavém místě dokonce i uprostřed dne.
"Chystám se dnes večer ojet Rikiho." To bylo to, co Luke právě náhle vyslovil.
"Nemám rád takové vtipy,” namítnul Sid, zírajíc na něho s zářivýma očima, ale Luke si přejel jazykem před popraskané rty a usmál se. "Myslím to vážně."
"Co je to sakra s tebou? Riki má Guye!"
"To už skončilo. Ti dva se rozešli už kdysi dávno. Měl bys to vědět."

Naštvaný, ale neschopný odseknout, Norris zůstal zticha.
"Od doby, co se Riki vrátil, jsem neslyšel nic o tom, že by ti dva byli opět spolu."
"No tak, Luke. Stále jsi naštvaný kvůli tomu dni? Zapomeň na to. Každopádně, nemyslím si, že z toho bude Guy nadšený. A, kromě toho, Riki to myslel vážně, co ti tehdy řekl."

"Ta jeho reakce to činí jen zajímavějším...jsem otrávený těmi chlapy, kteří mi sami nabízejí svou zadnici." Tón jeho hlasu byl laškovný, ale žádný z jeho společníků neplánoval hrát jeho hru.
"To už stačí! Pití tolika Stoutu ti zatemnilo mozek,” vyplivl Norris.
Nechtěně, Luke odvětil sarkasticky: "Neobávej se. Nechystám se to požádat o pomoc. Dle mého názoru, můžeš pokračovat pitím Stoutu dokud neskončíš."
"Nechci s tím mít nic společného."

"Kvůli našemu přátelství, budu předstírat, že to celé byl vtip, ale nezmiňuj se o tom ještě někdy."
"Ale Side, ty, kterému se přezdívá „Vrah pannen/paniců“...Co s tebou, sakra je? Riki není ten stejný chlap, který byl vůdcem Bizonů. Nemá žádný důvod se už cítit nadřazeně."

"A co tím myslíš?" Lukův tón hlasu, který nikdy neznepokojoval Sida, se mu náhle stal nepříjemným.
"Říkám ti, že ten tvůj idol, Riki, vůdce Bizonů, už neexistuje. Chápeš to? Teď není nic víc než ztroskotanec, zruinovaný chlap...Ale...jeho tělo je stále tak dobré jako v minulosti, ne? Například, ta prdelka, tvrdá jako kámen...Jenom představa Rikiho nahého těla mi způsobuje erekci, doopravdy...a nevnímáš to stejně? Není to důvod, proč nadbíháš Kiriemu? Protože je podobný starému Rikimu? Nebo tě sex s opravdovým Rikim děsí tolik, že jsi to vzdal?"

Sid se na něj okamžitě zuřivě pohlédl. Zbledl, jakoby z něj byla vymačkána poslední kapka krve. Na druhou stranu, jeho oči žhnuly a podlévaly se krví. Mohl by to být výraz ukazovaný těmi, jejichž pravé pocity byly odhlaleny na světlo boží tehdy, když byli objekty nemilosrdného výsměchu? Co ukazoval Sidův výraz nebyla pouze zuřivost, ale hluboká nenávist.

Obávajíc se možnosti, že by mohl být zapleten do pěstního boje, Norris hlasitě polknul.
"Poslyš, Side, hnusí se mi ta arogantní fasáda Rikiho." Lukův tón už neměl ten sarkastický podtón. Pod tíhou jeho slov se odrážely jeho skutečné pocity.

"Ten starej Riki…vypadal, že tě spálí na potkání. Byl vášnivý, divoký...jenom pobyt v jeho blízkosti vyvolával pocit jakoby celé tvé tělo bylo v jednom ohni. Krev se mi bouřila v žilách. Cítil jsem, že když jsem s Rikim, nemohlo se stát nic špatného...nebál jsem se ničeho. Takže, když Riki opustil Bizony, všichni jsem zůstali apatičtí, a neměli jsme na nic náladu, přesto, nikdo z nás k němu nechoval zášť, protože, přesto, že jsme to neochotně akceptovali, my všichni jsme ho milovali...Ale kdo je současný Riki, vždy s tím chladným pohledem, pijící Stout, s maskou lhostejnosti jakoby se nás jeho záležitosti netýkaly. Nebudu už to nadále přehlížet a předstírat, že se vůbec nic nestalo."

Sid a Norris uvažovali nad Lukovými slovy, nic neříkajíc. Byl to nepokoj, který vyvolal tuto sobeckou řeč, která je donutila neklást odpor. Ne, tak to nebylo...Bylo to tím, že nevěděli, jak zareagovat. Vypadalo to jakoby se Luke stal mluvčím s neuvěřitelným zanícením, které všichni cítili k Rikimu, a jeho pocity je zanechali oněmělé, ačkoli si byli vědomi, že nikdy nedosáhnou extrému, který by předčil Lukovy pocity.
Nepopsatelné rozpaky a ticho, které prozrazovalo jejich slabou opozici, houstlo, a čas plynul pomalu. Dýchat v té atmosféře se zdálo být skoro nemožné, a v ten moment...

"Hej! Jste tu nějak dneska brzo, ne?" Známý hlas náhle prolomil atmosféru.
Polekaně sebou trhli a všichni pohlédli na nově příchozího.

Riki se překvapeně zastavil a zeptal se: "Co se děje?" ale nikdo z nich mu neodpověděl. Tři z nich se pokusili nemotorně odvrátit svůj pohled.
"Vypadá to, že Guy ještě nedorazil, eh?" Otázal se znova Riki.
"Dnes nepřijde. Říkal, že má už něco s někým." Odsekl Luke.

Sid se na něj ostře podíval, s hrozivým pohledem, a Norris, znajíc důvod, proč si Luke vybral přesně tento den, nesouhlasně potichu zamručel.
Po tom nepříjemném tichu vyzařujícím z nich, to bylo jako facka, která udeřila Rikiho do obličeje, ale i tak si beze slov sedl.
"Chceš se napít?" zeptal se Luke, nabízejíc mu Stout.
Riki přikývl.

Po tom, co polknul kus studeného tuhého jídla bez chuti, se napil z láhve a držel si ji úst. Povaloval si na špičce jazyku tu zvláštní ostrou a hořkou příchuť, aby se tomu přizpůsobil krok po kroku. Byl to obřad. Riki zhluboka dýchal a nabídnul Stout Sidovi, ale on odmítnul s lehkým pohybem hlavy. Pak se Riki přitočil k Norrisovi, aby ho povzbudil k pití, ale...
"Ne, už nechci pít. Nějak dneska nemám náladu...!"
Luke nepatrně zkřivil rty. Byl to ironický úsměv, něco mezi hořkostí a sebevýsměchu. Rikiho černé oči se již kalily vlivem Stoutu.
Jeho uvolněné končetiny brněly a úsměv se mu objevil na tváři. His loose limbs tingled, and a vague smile appeared on his face. Vzdechy, které mi unikly z úst byly tak bolavě sladké...

Ten pohled na Rikiho úsměv byl tak fascinující, že nevědomky jejich hrdla kvůli tomu roztřásla. Před jejich očima Riki odhaloval svou bezmocnost a obličej bez té lhostejné masky. Bylo to jakoby, při unášení se na vlnách potěšení, se jeho osobnost kompletně změnila. To bylo příčinou toho, že si nedokázali pomoci, tiše stojíc, dychtivě hltajíc každý moment jeho proměny, posvátný moment extáze, během kterého se zdržely jakéhokoliv povzdechu...
Obklopeni strnulým tichem, jejich dýchání se sjednotilo s Rikiho pulzem, cítíc se jakoby mířili k nějvětšímu bodu v hlubině potěšení.

Nakonec se té noci nic nestalo...ale, Luke se držel z posledních sil. Obrázek toho jiného Rikiho pod vlivem Stoutu se mu hluboce vrylo do srdce. Co by mělo přijít po tomhle, nebylo jiné cesty než to nechat v rukou osudu, pomyslel si Luke.

Dodatek autora:: 

Už zbývají jen dvě stránky do konce prvního Volume, tak se máte na co těšit, myslím, že se to vše rozjíždí až po tomhle Smile

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasy)