SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Ai no Kusabi Chapter 1, part 01

Muž, který se vrátil zpět – cizinci

Všude byla tma...nebyla to ale ta všeobklopující tma. Byla to temnota, ve které mohla být spatřena silueta věcí.

Všude bylo ticho...klimatizační zařízení, kteřé většinou tvořilo příjemnou atmosféru, nefungovalo ale vzduch se třepotal, vibroval.
Z postele umístěné uprostřed pokoje přicházelo šustění povlečení. Stín se chvěl a pohyboval zpět a dopředu. Jeho oči měly pohled toho, kdo nemůže v klidu spát, jestliže jeho sny byly často přerušeny.

Ne, tím to nebylo.

Nespal. Všechno to bylo protože nedokázal vstát z postele.
Aby se zabránilo jeho pohybu, obě zápěstí měl pevně spoutaná nad hlavou. Jeho natažené paže se mírně třásly. Možná to byla odměna za jeho nedočkavost, aby byl volný, držel svou ruku pevně zatnutou. Nicméně, nevypadalo to, že by se toužil osvobodit za každou cenu. Bylo to tím, že už to vzdal nebo byl prostě jen unaven bojem? To se nedalo z jeho tváře vyčíst.
Nedokázal tomu zabránit, uniklo mi tiché zasténání. Skrčil se, ohýbajíc svá kolena, aby se dostal k hlavě. Dělal při tom strašné zvuky, jak zoufale odolával nesnesitelné bolesti. Ačkoli, za těmi zvuky, jeho hlas prozrazoval strašlivě smyslný půvab, když sladce vzdychal někomu do ouška.

“Za…traceně!...Sa…kra!” Jak rostla intenzita impluzu, jeho krk byl v jednom ohni, občas vypustil z úst takové urážky. On, tak neoblomný, hrdý, bezestudu a bezecti, vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. Pokáral se v duchu a kousl se do rtu až krvácel.
Jak dlouho uběhlo od té doby, co byl přinět silou, aby si vzal sexuální stimulant? Ztratil pojem o čase. Ve skutečnosti uběhlo jen deset minut, ale jemu to připadalo, že už je to více jak hodina. Svaly na jeho vnitřních hýždích byly strnulé bolestí. Jeho chodidla sebou trhavě škubala. Jeho nesouvislé toužebné vzdychání pokračovalo. Jeho pohybující se boky ho skoro přivedly na pokraj extáze. Připraven vyvrcholit se násilně třásl jako kdyby se měl roztříštit na kousíčky. Nemohl to už vystát! Šílel z potřeby se udělal tak tvrdě jak mohl, ale to mu nedovoloval jeho prsten, který byl upevněn na jeho penisu a zabraňoval ejakulaci.
O několik minut později se pokojové dveře se slabým skřípáním otevřely. Jenže byl tolik stravován šílenstvím, které mu hořelo uvnitř jeho těla, že si sotva všiml toho, že někdo vstoupil dovnitř a pozoruje ho.
Muž se přibližoval pomalu. Jeho příchod byl tichý a elegantní jako kdyby tlustý koberec absorboval jeho přítomnost. Muž se tiše dotkl přepínače blízko postele a pokoj byl okamžitě naplněn oslňujícím světlem. Muž na postely zavřel oči, oslepen náhlou jasností, a byl tam druhý muž, krásný, ale s krásou, která neodrážela schovívavost, pouze jen velkou prozíravost. Když na něho pohlédl, nemohl zastavit slzy, které mu začaly téci z očí. Ten tlak už dosáhl svého limitu, vypadalo to, že se zhroutil, když se podíval do tváře tomu krásnému muži.
"Jaké to je? Bolí to trochu?" Muž měl zvláštní hlas, který zněl měkce, ale současně také silně přesvědčivý každému, kdo poslouchal.
"P...prosím…už ne,“ žádal muž na posteli se slzami v očích, ale ten druhý muž zůstal netečný.
"Přikázal jsem ti, abys vycházel s ostatními, ale nikdy jsem ti neřekl, aby ses sápal na ženu."

Navzdory mužovu mírnému hlasu, jeho pohled mrazil do kostí. "Mimea už má mužského mazlíčka, s kterým se páří. Věřím, žes o tom věděl, nemám pravdu? Raoul přišel za mnou, zvědavý, říkajíc že jsi vším rozmazlený...Nicméně, myslím si, že je jenom přirozené, když tě potrestám.“
" … "
"Opravdu sis myslel, že bys mohl mít Mimeu nebo kohokoliv koho chceš? Každá hra má svá pravidla, nemyslíš?"
V ten moment, nečekaně, ¨jemný ženský hlas proříznul vzduch za mužovými zády.
"To není hra!"
Překvapen, muž na posteli se pootočil a byla tam Mimea, s kterou se tajně setkal již několikrát. Udiveně se na ní podíval.
"Trvala na tom, že tě musí vidět. Řekla, že láska je slepá a ty nemáš právo si zvolit a vypadá to, že tomu nerozumíš, takže jí to jasně řekni sám."
‘Co to…?’ jeho vystrašené oči vypadaly, že by si to přály. Možná věděl, co by ten muže řekl příště.
"Není snad pravda, že pro tebe není žádný rozdíl, jestli to byla Mimea nebo někdo jiný, to jediné o co ses zajímal bylo tělo k použití, viď? Nebo to tak není?“
Zamrazilo ho v zádech. Nikdy by si to nedovolil popřít. Ten mírný hlas ho paralyzoval, a mužova tvář byla jako kámen. Jeho víčka těžce klesla.
To byl katalyzátor a proto Mimea náhle vybuchla. “To je lež! Že ano, viď? Každý ví, že bude od sebe oddělení. A víš koho mi Raoul vybral za partnera? Jennah! Pravděpodobně kvůli jeho původu. Je to nechutné! Ten sexuální maniak se zaměřuje jen na svůj obličej! Jen při pomyšlení na nošení jeho dítěte se mi dělá nevolno! Nechceš nikoho jiného než mě, že? Jediný koho miluješ jsem já, správně?” Ačkoli její slova byla naplněna emocemi, ani půlka z nich nedosáhla jeho sluchu. Koncentroval všechnu svoji sílu na to, aby si neuvědomila důvod proč se tak chvěje. Takže se svíjel a kousl se do rtu, aby potlačil jakékoliv sténání.
Mimea bylo povězeno jen to, že jejich vztah byl objeven a on byl potrestán.
Věřil v sebe a jeho postavení na nejvyšším žebříčku třídy, že si dovolil vztáhnout ruce na Akademicky vycvičenou pannu. To každého rozesmálo. Ačkoli to byla Mimea, kdo ho svedl. Byla rozrušená myšlenkou, že trpí kvůli její vině, ale byl to on, kdo se jen den před tím na ní podíval se zalíbením, otočil se k ní zády bez vysvětlení.
To bylo pro Mimea nejvíce nesnesitelné. Jeho ticho ji znervórňovalo, a brzy to přeslo ke vzteku. Její hruď bolela od toho jak uvnitř ní vířily všechny ty pocity. Neschopna to již déle snášet. Mimea hystericky vykřikla: “Proč mlčíš? Proč se na mě nepodíváš? Odpověz mi!”
Když si uvědomila, že ani touto cestou z něho nedostane ani slovo, spojila své nádherné obočí a kousla se rudých rtů. Záda toho, kdo se ani nesnažil odporovat mužovým slovům náhle vypadaly jako ta největší zrada. Vyčerpaná zlostí, slova také selhala. To je to co spatřily její oči.
"Je konec," zamumlal mužův hlas.
“Zbabělče!” ten zoufalý křik vyšel z Mimea rtů.
Cítil se jako by mu hořela záda a kousl se ještě více do rtů. Tak zoufale se ale ovládal, zvuk jeho rychlého dýchání nebo možná jeho slzy? Možná to ani nevěděl. Za ním, Mimea rty se chvěly a jako to on udělal jí, otočila se k němu zády.
"To je pravděpodobně i lekce pro tebe” sdělil jí ten druhý muž.
Mimea rychlým krokem opustila pokoj. Po ujištění, že se má vydat vpravo se muž uklidnil a sedl si na roh postele.
"No, myslím si, žes musel předpokládat takový závěr." Jak chladně zašeptal krásný muž, druhý si naléhavěji přitiskl k sobě povlečení. Krásný muž odkrýval nahé tělo druhého, který ležel na posteli, když se objevila jiskřička mladického divokého vzdoru, perfektní proporce jeho končetin ho strašlivě vzrušovaly.
Muž nechal své oči bloumat pomalu. V těch chladných a vyrovnaných očích nebylo vzrušení ani rozpaky. Byl to nezaujatý pohled, ale když jeho oči dospěly k místu mezi nohama, na chvíli ztmavly.
Jeho mladá mužská erekce pulzovala a v jeho mysli se objevovala jen jedna myšlenka: ‘Chci propustit! Prosím, nech mě jít!’
"Chceš, aby tě pustil?" zašeptal měkce druhý muž.
Muž na posteli razantně přikývnul, lehkomyslně, ruka druhého muže rozdělila jeho kolena od sebe. Zadržel dech. To znamenalo, naposledy, konec jeho muk, které ho přiváděli k šílenství, myslel si, ale mužovi ruce se škádlivě stočily stranou laskajíc ho na vnitřní straně stehen. Nevědomky vylekaně otevřel své oči.
"Dělal jsi to s Mimea za mými zády. Myslel sis snad jen na chvilku, že to přejdu tak lehce?”
Poprvé, stín strachu se mu objevil v očích.
Druhý muž vždycky vypadal tak klidně a vyrovnaně. Cokoli se stalo, mužův hlas se nikdy nezvednul, ale on věděl, lépe než kdokoli jiný, jak hodně vášnivý byl tento muž za svou maskou. Ale přesně tak byl i lítostivý, myslíc si: "Proč to dělám?" Raději měl ukázat vzdorný obličej, když zjistili o vztahu toho muže s Mimea.
Měl rád Mimea, její překrásné rysy, ï ve vzdoru arogance typickou pro její způsoby v chování. Opravdy ji měl rád. Neměla proti němu žádné předsudky jako ostatní. Byla jeho jedinou přítelkyní, ale věděl, že tato část tajného potěšení, co obdržel od jejich setkání s Mimea byla alarmující zrada tamtoho muže.
‘Obávám se, že jsem se přepočítal.’ Takovéto myšlení se mu zdálo nepodstatné. Lítost, kterou cítil byla spíše pro Mimea než pro toho muže, ale teď byl vyděšený.
"Dělal… jsem to pouze jednou…s Mimea!" Věděl, že tento muž před ním není ten typ osoby, která by se spokojila s tak chabou výmluvou, byl tak vystrašený, že nemohl zabránit tomu, aby se nesnažil zachránit.
"Jednou nebo stokrát, připadá mi to stejné. Dělal jsi to s Mimea. To stačí."
" … "
Muž ho lehce pohladil prsty. “Žes to udělal tady tě těší nejvíce, že?"
Slabě zasténal, a když cítil dotek cizího těla, ponořil se kompletně do svých pocítů a začal se lascivně kroutit. Nedokázal již více zadržet zvuk jeho vzrušeného dechu.
"Copak se děje? Není už žádný důvod snažit se teď předstírat. Proč otevřeně nesténáš?" Ten mužův hlas byl tak něžný až mu to způsobovalo chvění.
Pokaždé, když se mužovi prsty pohnuly, počala jeho touha náhle narůstat. Nevědomky stahoval své vnitřní svaly. Nebyl to tak nepřijatelné, cítit prst ve svém těle. Naopak, krátce proti němu zatlačil, aby ho povzbudil k tomu, aby šel hlouběji.
“Správně, hodný chlapec.”
Když to zašeptal do jeho ucha, pohladil ho a jeho ruce pokračovaly k jeho krku, byl vyděšený, jeho tělo se prohnulo dozadu a třáslo se malým, žalostným pláčem. Tlak kousnutí, které mu bylo uštědřeno ho bolelo až do morku kostí. Pokaždé, když se tohle stalo, jeho tělo se křečovitě třáslo. Když se mužovi prsty pronikly hluboko a zatlačily na jistý bod, nemohl popadnout dech. Cítil jako by každá část jeho těla byla v plamenech.
Kdyby mohl omdlít z tak intenzivního pocitu, bylo by po všem, ale muž ho přiměl lascivně vzdychat a těžko by ho nechal se udělat. Těžce si povzdychl přes třesoucí se rty a stažené hrdlo vystrkujíc zuřivě jeho pozadí. Na špičce jeho erekce se mu objevila kapička oznamující jeho blížící se vrchol, a když se mu zalikajíc se pláčem snažil utéci, slabě z něho stékala jeho esence.
Něco v mužově zručných doteků ho činilo neodolatelným.
Když muž do něho strčil dva prsty, aby ho otevřel a roztáhl ještě více, žadonil, udýchaně, “Odpusť mi…” znovu a znovu jako kdyby blouznil v horečce.
"Udělám ti to tolikrát, dokud nebudeš litovat, žes to dělal s Mimea. Jsi můj mazlíček, a já ti tento fakt hluboce zakořením v každé tvé kosti." Zašeptal mu měkce do ucha ten muž jak mu sundával pouta na zápěstích.
Ta mužova krása byla skoro perfektní, naplňující strachem a respektem, jeho mrazící modré oči se zableskly. Byl to ohnivý vztek nad jeho raněnou pýchou, nebo to byl výraz nekontrolovatelné touhy? Cokoli to bylo, nebylo pochyb, že pod tím naprostým vzrušením se v něm usídlila temná všepohlcující žárlivost na Mimea.

Dodatek autora:: 

Tato kapitola byla přeložena z originálu přeloženého do angličtiny od Yoshihara Rieko ze stránek: http://www.ainokusabi.net/

4.555555
Průměr: 4.6 (9 hlasů)