ANDĚL STRÁŽNÝ (Sakura x Takana) - (14.)

Ahoj lidičky No tak dneska tu mám pro vás dílek vyhrazený výslovně na love část Takže těm, kteří tyto části příběhu moc nemusí se omlouvám, ale bez tohoto dílu, by nejspíš příběh ztratil pojem a taky nádech.
No a ti kteří tyhle části příběhu mají rádi, tak se mají na co těšit
Jen doufám, že sem to snad nějak moc nepřehnala co se týče toho rozepisoování. Včera mi totiž jedná má drahá kamarádka LeanaHatake dala inspiraci, po které jsem jaksi nemohla přestat psát. Tak při nejhoršim se prosím na mně nezlobte. Sumimasen
Doufám že se vám to bude aspoň trošku líbt.

14. díl Vytoužené city

Když se dostala sledováním té osoby až do lesa, najednou ta postava před ní zastavila zády k ní a promluvila: „Proč mne sleduješ??“ ten hlas…....byl jí tak povědomí, ale nedokázal určit komu by mohl patřit.
„Já??? To ty si mně musel sledovat. Málokdo ví o tomhle místě. Nebo pak,… proč jinak jsi tady??? A kdo vůbec si??!“ zeptala se ho hned Sakura s pozvednutým obočím lehce nahoru od zvědavosti.
Postava k ní zády otočená, se náhle na Sakuru obrátila a pohlédla jí zpříma do očí.
Jakmile spatřila obličej té osoby, s velkým úžasem v hlase se ihned optala: „Co tu děláš??!! Jakto že si tady? Vždyť ty si říkal že…“ vyhrkla ze sebe pohlížejíc na osobu od ní tak velmi neočekávanou.
„Vím co jsem říkal, a taky to tak bude. Odpusť,……. nechtěl sem tě zbytečně vyděsit. Jen jak jsem tě zahlédl, tak sem chtěl ještě jednou vidět tu o které se mi zdálo, a já zjistil že to není jen sen, ale někdo skutečný, a snad na tomhle světě i postradatelný pro mnoho lidí díky tomu jaká je. Chtěl sem tě ještě naposledy vidět. Tebe,“ po této větě se od ní otočil spět zády a rozešel se k odchodu.
„Takano!!! Prosím počkej!!! Nechoď ještě………prosím,“ s očima nalévajícími se slzami na něj takto promluvila, se slůvky velmi tichými, plnými bolesti a smutku. On jí ale už neodpověděl a šel dál do hlubokého lesa.
Dívala se na jeho stín odrážející se stále víc a víc v dáli, když se jí najednou někdo ze zadu dotkl dlaně.
Ohlédla se za sebe s kým má tu čest, a její zaslzené oči spatřili jeho tvář. Bylo poznat jak se jí hned i přes její pochmurný výraz na obličeji vykouzlil menší úsměv od nesmírné radosti že je tu s ní a neodešel. Že ji tam nenechal samotnou, jako každý koho kdy milovala.
„Chyť se mne,“ řekl jí znenadání Takana, bez jakýchkoliv jiných vysvětlení.
Sakura tentokrát neváhala ani vteřinu. Nevěděla proč, ale hrozně chtěla být v jeho blízkosti. Cítila se s ním v bezpečí jako s nikým. Hned po tom co jí řekl aby se ho chytla ho s obrovskou radostí obejmula, a přiložila si svou hlavu na jeho hruď. Slyšela i jeho tlukot srdce a teplo jeho těla, které ji tak krásně zahřívalo. Ze strachu aby ji opět neopustil své objetí sevřela ještě víc, až se do něj div nezaryla svými prsty.
Takana ji uchopil svými dlaněmi taktéž, a přitáhl si ji blíž k sobě. Jakmile to udělal, začal se kolem nich opět tvořit ten zvláštní oblak. Sakura už očekávala co se stane, a tak zavřela své oči a se zakloněnou hlavou čekala až se přenesou.

Uplynula jen malá chvilička, když cítila že už jsou nejspíš na místě. Proto své oči pomalým pohybem otevřela, a první koho spatřili byly Takanovi sytě zelené oči. Hleděl na ni s takovým zájmem, až jí z toho naskakovala husí kůže, ale cítila se tak zároveň velice dobře.
Jejich obličeje se k sobě začali nenápadně přibližovat, když se najednou od ní Takana nečekaně odtáhl. Sakura se na něj podívala tak jakoby trochu nesrozumitelně, a čekala co má v úmyslu.
„Poznáváš to tu??“ promluvil na ni po menší chviličce.
Až teď si Sakura pořádně všimla, kde se vlastně ocitli. Bylo to místo, kam ji zavedl oné noci, když měla hlídku. Teď už ale stáli přímo uvnitř skrýše, která ale tentokrát byla pustá, bez jakéhokoliv květu či jiné byť menší rostliny.
„Ale co se tu s tím stalo?? Bylo to tu tak nádherné a teď……..“ než ale stihla doříct tuto větu šeptl jí sladce do ucha: „Zavři na chvíli oči, prosím,“ a pro důkaz důvěry k němu ji něžně políbil za ušní lalůček. Sakura to v tu chvilku opravdu nečekala že něco takového udělá, a proto jí po těle proběhl takový mráz, až se slastí otřásla.
Takakna si toho všiml, a lehce se pro sebe pousmál, ale tak aby to ona nevěděla. Bavilo ho, když byla nesvá, protože se chovala pro něj roztomile, a to se mu na ní moc líbilo.
Sakura tedy oči zavřela, a čekala co se bude dít. Po menší chvilce jí řekl aby se podívala před sebe.
Hned jak jí to řekl své oči otevřela. Spatřila opět tu nepřekonatelnou krásu, kterou viděla naposledy, když ji sem zavedl porvé. Všude kolem byly opět ty nejkrásnější rostliny, lidským okem zatím ještě snad i nepoznané. Nemohla pochopit tak náhlou změnu prostředí, a proto se na něj s otázkou v očích otočila a zeptala se: „Ale jak??? Jak si to udělal??? Vždyť to přeci nejde, nebo je to jen nějaký přelud???“
„Ne, není,“ odpověděl jí usměvavým pohledem, a hned mluvil dál: „Podívej,“ jen co řekl toto slůvko, pozvedl svou dlaň a nastavil ji před Sakuru.
Nechápavě na něj hleděla, protože teď tomu opravdu moc nerozuměla co se jí snaží říct. Najednou se ale z jeho dlaně začala vytvářet taková jakoby zelenožlutá chakra, s kterou mávnul svou dlaní na jedno prázdné místo na stěně. Hned se na něm začaly utvářet různé květy všech barev. No nádhera.
„Ale jak pokaždé vytvoříš něco jiného?“ zeptala se ho velmi udiveně.
Takana se na ni ale jen usmál, a tiše odpověděl: „Podle toho co si moje srdce žádá.“
Sakura na něj pohlédla s velkým zájmem, a v očích se jí odrážel menší záblesk něčeho co si moc dlouho přála.
Chtěla mu na to něco říct, ale Takana ji najednou chytl jednou svou rukou kolem pasu a jemně si ji k sobě přitáhl.
Sakura na něj jen malinko překvapeně pohlédla, a její oči se setkali přímo s těmi jeho. Jediné co v tu chvíli vnímala, byl jeho něžný pohled, vyzařující obrovskou lásku a něhu. Utápěla se v té zelenkavé nádheře jeho očí tak moc, že jediné na co se v tu chvíli zmohla, bylo jen pouhé: „Takano……..j…já……..,“ než však stihla doříct to co jí leželo na srdci, ucítila najednou strašně něžný dotyk za svým krkem.
Nečekal než domluví, už to nemohl dál vydržet. Proto když na něj Sakura promluvila, neodolal jejím, pro něj svůdným pohybům úst i těla, a svou druhou rukou jí velmi něžně zajel pod její vlasy vůní omamující po růžích, až se dotkl její šíje. Něžňounce jí přes ní přejel svými prsty, a uslyšel tiché zasténání ze Sakuřiných úst.
Pohlédl směrem na její tvář, a spatřil jak její oči jsou přivřené, a rty se jí jen lehce pootvírají. Nedokázal,……..nedokázal už to dál vydržet. I přesto že věděl, že každá chvíle strávená s ním ji může přivést jen do většího nebezpečí, teď v její přítomnosti zapomněl na malou chvíli na celý svět.
Sakura po chvilce nečekaného nádherného dotyku své oči opět pomalu otevřela, a první co viděla byly až jantarové záblesky jeho pohledu vyzařující už mnohem něco víc než jen přátelství. S pootevřenými ústy na něj stále hleděla, čekajíc co bude dál. Úplně se mu poddala, bylo jí jedno co se bude dít. Věřila mu, a proto si už jen přála aby v tom co má v úmyslu pokračoval.
Ty rty, které tak sladce voněly po růžích, ty její rty, čekající na sladké zvlažení ho tak vábily, že s pohledem stále upřeným na ni se k ní náhle přiblížil, a Sakura ucítila opět jeden z jeho něžných dotyků, které vyjadřovali tolik citů, že sám člověk to slovy nemohl popsat.
Slaďounký dotek, byl čím dál více procítěnější, až se jí začali klepat kolena v jeho objetí. Její záchranou bylo, že ji náhle vzal do svého náručí stále v blízkém spojení jejích sladkých rtů, a rozešel se s ní .
Ani se neohlédla kam ji nese. Ani na moment z něj nespustila pohled, dokud se nezastavili, a on se s ní nesklonil k zemi.
Opatrně jak vzácný porcelán ji položil na nějakou velmi měkkou zem, a zlehka se od ní najednou odklonil s pohledem stále upřeným na ni. A však pak náhle se podíval směrem nad jejich hlavy.
Na jedno víčko jí ukáplo něco mokrého, a tak Sakura neodolala, a podívala se tím samým směrem co Takana. Viděla něco neskutečného. Pohlédla do nebe, z kterého padali sněhové vločky s doprovodem oblohy ozařující měsíc. Zima tam však ale nebyla, a ta příjemně měkká zem na které ležela, byly mechové porosty s nádhernými květy všude klem nich.
„To je nádhera“ vyšlo najednou z jejích úst.
Takana na ni sladce pohlédl a jen tiše jí řekl: „Chci aby si na tuto chvíli nikdy nezapomněla. Jsi pro mně jako ty vločky co padají. Jsi taky tak nádherná.“
Sakura nevěděla co má na to říct. Jen se na něj zahleděla ještě hlouběji, až by se dalo říct, že její oči patřili už jen jemu.
Takana se na ni malinko usmál, a pak jí jemně setřel jednu vločku z tváře i s pramínkem vlasů které jí překrývaly část tváře. Jak to udělal, jeho dlaň sjela velmi pomalým pohybem po jejím líci níž, až se jí dotýkali jen jeho prsty, které se zastavily na její klíční jamce. Díval se na ni, a bylo poznat že v očích se mu odráží velmi obrovská touha po osobě na kterou se právě dívá.
Sakura pozvedla jednu svou ruku a opatrně mu přejela svou dlaní po zádech. Bylo to pro něj jako náznak že jí jeho přítomnost nevadí, a proto se k ní opět sklonil, a ruku kterou měl kolem jejího pasu pomalu povytáhl, a sjel s ní níž k jejím nohám. Ucítil jak se celá rozechvěla, a to se mu velice líbilo. Chtěl pokračovat dál, když najednou ho Sakura zastavila slovy: „Já nemůžu!………já….víš…“
On se na ni ale jen smyslně podíval, a z jeho úst vyšlo jen: „Pssssst,“ prstem jí přejel přes její narůžovělé rty, a pohlédl jí do očí.
Sakura se už jen pousmála, a pak si ho k sobě jen víc přitáhla. Nechala ho ať si s ní teď dělá co chce. Přála si, ať si s ní dělá co se mu zlíbí. Milovala jeho doteky, a jeho samotného. Teď si to konečně přiznala. Po celou dobu nevěděla proč se mu nedokáže postavit, proč nechce aby se mu něco stalo, a proč jí tak chyběl když ho neviděla od doby co se splu poprvé setkali.Bylo to proto, že ho milovala.
Dotýkal se jí postupně po celém těle, tak slabě a při tom tak citelně, že se pod každým jeho dotykem cítila, jako kdyby se nacházela někde v nebi. Až když se jeho ruce ocitli na těch nejslabších místech, trochu znervozněla.
Takana poznal, že je nervózní, a proto se naklonil k jejímu uchu a tiše jí pošeptal: „Chci abys byla moc šťastná, za každý den co jsi prosmutněla, “ a jemně jí políbil na krk.
Po této jeho větě se už nezmohla nic říct, ani udělat. Jen své tělo plně uvolnila, a s náznakem důvěry jen jemu dané na něj pohlédla velmi svůdným pohledem.
Úsměv na Takanově tváři se v tu chvíli zvýraznil ještě mnohem víc než před tím. Sklonil se k ní, tak aby si viděli z blízka do očí, a pak jí sjel jednou svou rukou k bříšku.
Nechala ho aby jeho prsty bloudili po jejím těle, a jen si to s rozkoší vychutnávala. Věřila mu jak nejvíc mohla.
Věnoval se jí jak jen mohl, a každý jeho dotek či pohyb po jejím těle, byl pro ni jeden z těch nejnádhernějších. Oddala se mu celá, a ne jen to , dala mu i své zapomenuté, pod zámkem uzamčené srdce, které teď patřilo už i jemu.
Ani jeden z nich nevnímal realitu, jen jeden toho druhého. To vše trvalo až do doby, než se oba ocitli ve vzájemném objetí, se svými pocity až na vrcholku svých nejtajnějších i nejintimnějších přání.
V jeho přítomnosti se cítila jak v ráji, kde ji netížili žádné problémy ani zlé či bolestivé vzpomínky, a čas byl jen pouhým slovem a nic víc.
Tyhle chvíle s ním strávené si vryla do paměti, jako ty nejkrásnější ve svém životě.

Svinutá v jeho náručí, s pohledem upřeným před sebe ucítila po menší chvilce jeho dotek sjíždějícími prsty po jejích vlasech. Při tom doteku své oči lehce přivřela, aby si mohla lépe vychutnat každičkou sekundu těchto nádherných okamžiků.
Cítila však, že něco není dobře. Proto se………………………………………………………………………………………………

______________________________________________________________

Nerada sama sebe hodnotím, protože to co si o sobě často myslíme,
ne vždy bývá pravdou.